Článek
Mnoho z vás jistě zaznamenalo, že EK chce zpřísnit 20 let starý systém, kdy se např. uvažuje o rozšíření okruhu firem, které by nově povolenky musely platit, jedná se např. o spalovky odpadu. Dále třeba i malé technologické firmy, které nebudou zasaženy novým druhem emisních povolenkách typu ETS2. Tento naopak zasáhne běžného člověka snad nejtvrději, protože zvýší ceny energií, paliv, a všeho s tím souvisejícího. V podstatě se bude nově jednat o „trestání“ těch, co nemají na elektro auto, a to skrze ceny paliv. Ti majetnější tak třeba podlehnou tomuto tlaku, spalováku se zbaví a pořídí si třeba nové elektro. Tím se tedy částečně zvýšeným nákladům vyhnou. Ale co ten zbytek, který na to nemá?
Jak na elektrifikaci u nás
Nejprve je nutné si vyjasnit, jestli vůbec je auto nezbytný prostředek pro běžné fungování domácnosti. Tady by se dalo celkem polemizovat, neboť je jistě mnoho zastánců, kteří budou tvrdit, jak je auto zbytečné, jak je to luxus, který nemá s běžným fungováním nic společného. S tím by se dalo vcelku souhlasit, pokud dotyčná domácnost žije ve větším městě, kde jezdí MHD každou chvíli.
Pak je tady ale druhý pohled. Tím je život mimo větší město, s horší dostupností MHD, horší občanská dostupnost, ať už lékaři, úřady, či obchody. Pro tyto domácnosti se auto stává již jaksi nutnější prostředek k fungování. Pokud ale domácnost pečuje o handicapovaného člena, je dokonce automobil uznán jako oficiální kompenzační pomůcka, na kterou lze ve specifických případech požádat o příspěvek, který dnes činí podle příjmů až 285 000 Kč.
Teď už ale k samotným nápadům, jak podpořit zájem o pořizování si elektro aut. Pro drtivou většinu populace je stěžejní cena takového vozu. Jen pro srovnání, pokud „spalovák“ stojí ve slušné výbavě, trošku solidnější vůz pro rodiny, řekněme od 600-700 tisíc Kč, je to přeci jen rozdíl, když člověk zváží podobný model v elektro verzi s podobnou výbavou, ale cenou třeba 1,1 mil. až 1,5 mil. Kč. Samozřejmě existují i Čínské modely do měst, ale ty nebudou úplně vhodné pro běžné fungování domácnosti, nebo pro přepravu handicapované osoby.
Prvním bodem podpory by mohla být přímá dotace pro definovanou skupinu lidí, v rozmezí od 250 000 Kč až po třeba 500 000 Kč. Testovaný by byl příjem, kdy nejvyšší dotaci by obdržely domácnosti s příjmem třeba do 2násobku minimální mzdy, postupně by klesala výše dotace až na jen 250 000 Kč pro domácnosti, jejichž příjem dosáhne řekněme 3.5násobek minimální mzdy. Pro konkrétní představu, minimální mzda pro letošní rok je 20 800 Kč, takže na plnou dotaci by dosáhly domácnosti s celkovým příjmem 41 600 Kč. Na nejmenší dotaci by dosáhly domácnosti s celkovým příjmem 72 800 Kč. Jaký by tahle dotace měla vliv na rozpočet? Pokud bychom uvážili, že by ročně se prodalo řekněme 25 000 aut, pak by to rozpočet přišlo na cca 6,25 mld. až 12,5 mld. Kč za rok.
Další úlevou by mohlo být nulové DPH na tyto elektro auta. Dnes je DPH ve výši 21 %, a jeho odpuštěním by mohla být cena dočasně snížena, což by opět ulevilo lidem a jejich peněženkám, a přispělo k čistšímu vzduchu nejen ve městech. Rozpočet by to stálo cca 4,77 mld. až 6,51 mld. Kč ročně. Berme, že by došlo k poklesu výše uvedených cen. Tím pádem, by koncový zákazník mohl pořídit solidní elektro auto za výslednou cenu s dotací od 409 000 Kč, při plné výši dotace a nulovém DPH, nebo v nejhorším scénáři při původní ceně 1,5 mil. by zákazník zaplatil jen 990 000 Kč. Domácnosti s příjmy vyššími by měly pouze úlevu na DPH. Ještě bychom mohli dát třeba na 5 let od pořízení, a tím je nulová cena dálniční známky. Pokud při ceně 2300 za roční známku, prodeji 25 000 ks aut, rozpočet by to ročně vyšlo na velmi zlomkovou částku, 57,5 mil. Kč.
Je jasné, že aby tento systém fungoval, musí se z něčeho zaplatit. Abychom nemuseli plošně zvedat daně, nebo dělat někde škrty, je třeba najít zdroje ve výši ročně až cca 19,1 miliard Kč. Jen pro ilustraci, v roce 2024 byla spotřeba benzínu 2,383 mld. litrů, a nafty pak 6,372 mld. litrů, což je v součtu 8,755 miliard litrů paliva. Pokud bychom nasadili ekologickou daň na tyto paliva v rozumné výši, tak na toto vykrytí by stačila daň ve výši 2.2 Kč na litru. To by do rozpočtu přineslo 19,26 mld. Kč. A z toho by se již dalo vše podpořit, nemyslíte? Navíc, pokud dnes ceny paliv jsou řekněme 33 Kč, tak cena 35,2 by nebyla nic hrozného, když ještě nějakou dobu zpět jsme čepovali za skoro 40 Kč litr.
Inspirace v Norsku
Přiznávám, že jsem se inspiroval v Norsku, kde elektrifikaci zvládli kombinací různých bonusů pro pořízení elektromobilu, a naopak zvýšení některých cen pro klasické „spalováky“. U nás ale zatím systém dotací pro běžné domácnosti chybí. Jediné, kdo může dosáhnout nějaké formy dotace, je právnická osoba.
Možná někteří namítnou, že systém ETS2 znamená již zmíněné navýšení cen paliv, ovšem tam se bere v potaz cena povolenky. Další pointou je, že část tohoto výtěžku půjde do společného Evropského fondu, takže jednotlivé státy nebudou moci operovat s celým výnosem, ale jen větší částí. Pokud cena povolenky ETS2 přesáhne cenu 45€, pak v podstatě stát nemusí nic dalšího zavádět z hlediska příjmové stránky, může nastavit jen podpůrná opatření typu vhodný systém dotací, úlevy majitelům. Pokud by se ale stalo, že by výnosy z ETS2 nebyly stále dostatečné, lze navýšit daň z pohonných hmot o řekněme haléřové položky, podle ceny povolenky.
Přeci jen, dnešní elektromobily budou mnohem kvalitnější než ty, které byly vyrobeny přes 6-8 lety. Čistší vzduch za to jistě stojí, ale nelze trestat chudší jen proto, že jsou chudší. Nelze přenést ekologické daně výhradně na ty nízkopříjmové. Vžijte se do situace nízkopříjmového, koupím si elektro za milion, nebo si koupím ojetý spalovak za 70 000?
Pokud člověk s bídou pokryje nutné výdaje, těžko bude řešit nějaké ideologické potřeby. Krásně tohle popisuje tzv. Maslowa pyramida potřeb. Pokud tedy z příjmu domácnosti zaplatíte běžný provoz domácnosti, potraviny, a další základní věci k životu, a nezbývá vám dost peněz, těžko budete řešit víru, ekologii, či prémiové služby, nepotřebné k životu. První bod totiž hovoří o uspokojení fyziologických potřeb, bez kterých v podstatě nelze žít. Další, o stupeň výše je pak potřeba bezpečí a jistoty, to je např. jistota práce, zdraví, a další. Pokud tyto 2 potřeby jsou z příjmů pokryty, pak lze postoupit o další úroveň, a tou je sociální potřeby. Co se finanční stránky týče, zde můžeme najít třeba společné aktivity s přáteli, vyžadující peníze. Další stupně jsou pak potřeby úcty a seberealizace. Pokud máme tento základ pokrytý, můžeme se zaobírat dalšími věcmi jako je víra, ideologie, a pod.
Je třeba si uvědomit, že ne každý má v životě štěstí, ně každý zažívá úspěch, někdo se s životem pere jak nejlépe umí, protože se prostě něco přihodilo, co si třeba vysokopříjmoví nemusí umět ani představit, natož aby to zažili. ale přes to budeme i takovým lidem házet klacky pod nohy? Není snad projevem vyspělé společnosti úcta k jednotlivcům a podpora slabších? Pokud má být přechod na zelenější ekonomiku skutečně spravedlivý, nesmí být luxusem jen pro vyvolené
