Článek
Nová zátěž pro domácnosti
S novým systémem povolenek ETS2 se pojí v podstatě poprvé přímý dopad na samotné domácnosti. V podstatě to znamená doslova zdražení za plyn, benzín, a nepřímé zdražení ve formě cenotvorby za produkty a služby. Koneckonců samotná ČNB odhaduje výraznější růst inflace od zavedení nových povolenek pro domácnosti. Tady tyto odhady, kalkulace a úvahy mě přivádějí k myšlence, co je vlastně skutečným cílem Green Dealu? Deklarace cílů jsou poměrně jasné, a tím je ochrana klimatu, uhlíková neutralita a případně zmírnění dopadů globálního oteplování. Jistě, tohle zní až vznešeně tento cíl. Dokonce si troufnu říct, resp. odhadnout, že pokud oslovíme lidi, tak 99 % z nich bude souhlasit s tímto cílem.
Je aktuální nastavení spravedlivé?
Problém tedy nebude ve stanovením cíli, ale v realizačních krocích. Ty totiž právě na mne působí, že mají za cíl, aby lidi zchudli. Pokud totiž zavedeme nějaké plošné zdražení, možné zvyšování mezd a platů nemusí toto zdražení vykrýt. Obzvlášť si tuto otázku pokládám, zda stále Green Deal chce plnit stanovený cíl, nebo jen inkasovat peníze od lidí pod záštitou vznešeného cíle. Na co konkrétně narážím? Právě na systém povolenek ETS2, protože jeho nastavení není ani zdaleka férové. Ano, ona férovost se může zdát v pořádku, když se nato podíváme ze stránky spotřeby, kdy vyšší spotřeba = vyšší platba. Ale pojďme se zamyslet na druhý úhel pohledu. Kolik si vydělá průměrný číšník u nás, a kolik v Německu, Belgii atd. Je příjem za tyto práce stejný bez ohledu na zemi? Nikoliv, a proto není férově nastavena cena povolenky, která by odrážela kupní sílu dané země. Je velký rozdíl, pokud budeme mít cenu povolenky, dejme tomu 50€ za tunu CO2, ale aby stát 1 měl průměrnou mzdu ve výši 48 000Kč, nebo 150 000Kč řekněme. Pro kterou zemi je ta zátěž na obyvatele větší?
Krásným příkladem je slavná a strašně protěžovaná elektromobilita. Technologie poskočily dost dopředu, a elektroauto vyrobeno dnes, nebo přes 6-7 lety je velký rozdíl. Je známo, že emise z dopravy mohou dosahovat až čtvrtiny celkového množství skleníkových plynů, a je rozhodně třeba něco s tím udělat. Dovolím si ale nejdříve takovou menší vsuvku, na kterou jsem narazil na internetu, taková krásná myšlenka. Představte si, že je to opačně, že nejdříve máme elektroauta, a někdo vyvine spalovací verzi. Ti, co zažili fungování nových elektroaut by možná mohli potvrdit, že jsou tišší, výkonnější a už dnes mohou mít dojezd na jedno nabití i přes 500 km, což bych řekl že určitě dostačuje potřebám 99 % lidí. Opravdu bychom chtěli technologii degradovat? Celá myšlenka je pak dostupná zde.
Inspirace v Norsku
V Norsku už problém dávno pochopili, a zajistili pomocí různých programů, aby si elektromobil pořídila většina lidí. Dnes již poměr elektroaut činí přes 84%, což je krásné číslo. Je třeba si uvědomit, v jaké době žijeme. Tak, jako před 20 lety byl mobilní telefon ohromná vymoženost, dnes je prakticky nutností. Stejné je to s automobily, ty před 30-50 lety mohly také být jistou vymožeností, ale opravdu směřujeme k tomu, že běžná věc bude nakonec pro většinu nedostupná?
Velkoměsto vs Venkov a potřeba vlastnění automobilu
Zkusme se zamyslet, je dnes běžnou potřebou vlastnit alespoň 1 auto na domácnost? Zkuste si každý tento dotaz odpovědět dvěma pohledy. Prvním pohledem je život člověka v Praze, či Brně, kde je vysoká dopravní obslužnost ve formě MHD, kdejaký obchod, úřad, či lékař „jen za rohem“, a MHD tam může jezdit každých 15 min např. Pak je tady druhý pohled, a tím je naopak život člověka v malém městě, kdy obchodů je málo, úřadů ještě míň a o lékařích ani nemluvě. Pro ty, co by si chtěli namítnout, že jim nic nebrání se přestěhovat do většího města tady mám otázky. Města jsou nafukovací, možnosti zaměstnání také? Je cenově dostupnější bydlení v Praze, nebo malém městě na Moravě např.?
Teoreticky, ve velkém městě by auto nemuselo být nutností, zatímco v malém to nutnost je. Ale nabídnu ještě jeden pohled. Za jistých okolností totiž i stát uznává, že vlastnění automobilu je nutnost, a to v případě, že je v domácnosti člen, který má formu těžkého postižení. Stát totiž za určitých podmínek může vyplatit příspěvek na automobil právě těmto osobám.
Trest za chudobu? A jak vlastně dál?
Všude se nám prezentuje, že každodenní doprava spalovacími automobily je z hlediska emisí problém, a proto přišli dle mého názoru s „trestem za chudobu“, ve formě ETS2 povolenek. V čem konkrétně? Bohatší si koupí elektromobil téměř okamžitě, vyšší střední třída si na to zvládne během relativně krátké doby našetřit, či zajistit jiné financování, které nepoloží její rozpočet. Nižší střední třída či chudší vrstvy už toto nebudou schopny realizovat. A proto budou za svoji potřebu jezdit autem, trestáni ve formě vyšších cen na energie. Zvláště pak v naší zemi, kdy máme opravdu jeden z nejstarších vozových parků ve srovnání se zbytkem EU. Ono, u emisí je velký rozdíl, pokud jezdím autem, vyrobeným v roce 2000, nebo třeba 2018, pokud se bavíme o spalovacích motorech. U nás ale není problém v tom, že by lidi nechtěli elektroauta, dokonce i já jsem letos změnil názor ze zarytého odpůrce, a to na že bych tomu dal i šanci, ale problém je cena. Je rozdíl, jestli si člověk může koupit starou ojetinu za řekněme 80 000 Kč, nebo novější ojetinu za 350 000, a je rozdíl v ceně rozumné elektro ojetiny za 650 000Kč, či nové elektro přes milion. Proto, by se Green Deal měl snažit právě i o obnovu vozových parků.
Jak by taková dotace mohla vypadat u nás, abych tedy nebyl jen kritický, ale poskytl i alespoň koncept? Nejdříve by bylo nutno si určit maximální výši dotace, přeci jen, nechceme dotovat nejmodernější a nejdražší auta. Proto by výše dotace měla být zastropována na max. 600 000 Kč. Výše dotace by pak následně byla v % z ceny, kdy rozmezí by mohlo být 30-70 %. Maximální podporu by mohly mít domácnosti, jejich celkový příjem nepřekročí třeba 110% průměrné mzdy (to by dnes odpovídalo částce řekněme 51 000 Kč). Výše dotace by postupně klesala až na úroveň 30%, kdy příjmy domácnosti by byly na 2 násobku průměrné mzdy. Konkrétní parametry by samozřejmě musely projít odbornou revizí lidí k tomu pověřených. Zdražením benzínu o 4 Kč na litr, nebo i víc, opravdu nevyčistíme vzduch od emisí, způsobených dopravou. Pro většinu populace je auto opravdu nutnost.
Všechny tyto úvahy mě opravdu směřují k tomu, že kroky Green Dealu nejsou úplně tak čisté, jak nám prezentují. Z mého pohledu Green Deal má smysl jen tehdy, pokud bude sociálně spravedlivý a bude reflektovat rozdíly mezi státy i domácnostmi. Pokud má být úspěšný, musí motivovat, ne jen trestat. Co myslíte vy?
