Článek
Znáte to, člověk si občas projede sociální sítě, a někdy tam narazí na opravdivou perlu. Na jednu takovou jsem při svém „scrollování“ narazil i já, a tím je „objev“, že jsme se vrátili po příjmové stránce do roku 2019. Rozhodl jsem se, že si počtu trošku víc, a musím říct, dobře jsem udělal. S některými části se samozřejmě souhlasit dá, že např. výdaje rostly mnohem rychleji než příjmy. Ano, kdo alespoň trochu sleduje vývoj inflace, tak může opravdu vypozorovat, že kumulovaná inflace za poslední 4 roky dosahuje 34,18 %. Pochybuji, že většině pracujících rostly příjmy stejnou rychlostí. Jedinou chráněnou skupinou, kterým inflace byla co nejlíp dorovnána byli důchodci.
„Prorodinné slevy“
SPD správně poukazuje, že v rámci konsolidačního balíčku byly škrtnuty některé slevy, jako např. na školku, či nepracujícího manžela/ku. Je to ale opravdu dramatický zásah do peněženky nízkopříjmových domácností? Zkusíme si dít trochu matematiky, a společně poodhalíme pravdu, která se za tím skrývá. Pro výpočty budu používat co možno nejaktuálnější data. Minimální mzda je dnes v hrubém 20 800 Kč.
Dvě rodiny, dva příběhy
Pokud budeme brát modelovou situaci, kdy muž pracuje za minimální mzdu, žena je doma s mladším dítětem na rodičovské dovolené, a starší chodí do školky, kde platí řekněme 600 Kč měsíčně. Dále splácejí nějaký úvěr na bydlení, a mohou si odpočítat úroky z daní, řekněme ve výši 24 000 Kč za rok. Tuto domácnost pojmenujeme domácnost A. Pak si vezmeme druhou domácnost, pojmenujeme jí jako B, podobná rodinná situace, ale muž vydělává měsíčně řekněme 50 000 v hrubém, dále mají úvěr na bydlení, kde mohou odečíst roční úroky ve výši 48 000 Kč. Pro lepší přehled přejmenujeme pány, z domácnosti A se bude jmenovat Lojza, a z domácnosti B Pepa.
To bychom měli ilustrační příklady 2 domácností. Nyní k oněm slevám. Základní sleva na poplatníka je 30 840 Kč za rok, tj. 2 570 Kč měsíčně. Na nepracující manželku/la je sleva ročně 24 840 Kč, a na školkovném mohla činit až 17 300 Kč. V domácnosti A tedy muž za rok vydělá celkem 249 600 Kč, což činí jeho základ daně, a v domácnosti B roční příjem činí 600 000 Kč. Oba si odečítají základní slevu na poplatníka v měsíční výplatě.
Lojza by tedy měl zaplatit na dani celkem 37 440 Kč (249 600 × 0,15). Odečítal základní slevu na poplatníka, a reálně mu ze mzdy odešlo dohromady jen 6 600 Kč. Dále si chce uplatnit slevy na úroky, na manželku, a teoreticky na školkovném. Nejdříve od základu daně odečtou nezdanitelné položky. V modelovém příkladě se tedy od základu daně odečtou zaplacené úroky z úvěru na bydlení. Nový základ tedy činí 225 600. Daň by měla činit tedy jen 33 840 Kč a teď přijdou ty slevy. Tady ale pozor, slevy mohou výslednou daň snížit maximálně jen na nulu. Od těch 33 840 se následně odečte základní sleva, dále sleva na manželku, a školkovné ve výši 7200 Kč. Reálně jsem v záporných číslech, ale víme, že ty být nemohou. A proto, když vyjde nulová daň, Lojzovi bude vráceno 6 600 Kč, což činí rozdíl mezi výslednou daní, a skutečně zaplacenou částkou.
Teď se naopak mrkneme na Pepu. Jeho základ daně činí 600 000 Kč, od kterých si měsíčně odečítá slevu na poplatníka, ročně tedy zaplatí na daních ve formě srážek 59 160 Kč. Při ročním zúčtování si Pepa sníží základ daně o 48 000 díky úrokům z úvěru na bydlení, takže nový základ daně činí 552 000. Daň z tohoto základu by měla činit 82 800, od kterých odečteme slevu na poplatníka, slevu na manželku a slevu na školkovném ve výši opět 7 200 Kč. Reálně tedy zaplacená daň měla činit 19 920 Kč, ale zaplatil 59 160 Kč. Dostane vratku tedy ve výši 39 240 Kč.
Schválně jsem pro názorné výpočty nevyužil slevu / bonus na děti. Ale na výše uvedených příkladech je krásně vidět, že slevy nejsou pro chudé. Opozice nám sice neustále tvrdí, jak zrušením těchto slev nejvíce zatížíme ty nízkopříjmové, ale výše jsme si potvrdili pravý opak. Je to v podstatě jasný důkaz, že tyto slevy nejvíce sloužily těm mnohem bohatším.
Co by skutečně pomohlo nízkopříjmovým domácnostem
Pokud by vláda měla ponechávat mnohem více v peněženkách chudých, musíme se bavit právě o daňových bonusech. Ty zatím existují jen, pokud si uplatní jeden z rodičů vyživované dítě. Pokud bych nyní zahrnul i daňové bonusy na děti, které by se zúčtovaly na roční bázi, Lojza by dostal ještě o 37 524 víc, protože jeho daň činila nulu. Pepa naproti tomu by v podstatě měl daň taktéž nulu, a ještě by se část překlopila do bonusu. Dostal by tedy vratku 96 684 Kč. Kdyby ony zrušené slevy fungovaly ve formě bonusů, pak ano, námitky opozice by byly oprávněné. Takhle to jsou jen manipulativní projevy s cílem oslovit ty, kteří si neověří daná tvrzení. Zrušení slev mohlo zkomplikovat život střední a vyšší třídě, to nerozporuji. Ale na nízkopříjmové domácnosti to zas tak dramatický dopad nemělo.
