Článek
Co je příspěvek na péči
Jedná se o dávku ze skupiny nepojistných sociálních dávek, která je určena pro pokrytí potřeb, případně zajištění péče, člověku, který z důvodu dlouhodobě nepříznivého stavu nezvládá různé životní potřeby. Více informací lze nalézt na stránkách MPSV, případně úřadu práce. Na příspěvek má nárok dítě už od věku 1 roku, které vlivem dlouhodobého nepříznivého zdravotního stavu nezvládá některé se životních potřeb. Posuzují se tyto životní potřeby: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity. U osob starších 18 let se dále posuzuje ještě péče o domácnost. Délka řízení může dosahovat dobu cca 75-135 dní, někdy i déle.
Na co si dát při žádosti o příspěvek pozor
Před samotnou žádostí o příspěvek je ideální, pokud máte hotovou diagnostiku zdravotního stavu, alespoň částečně. Dále se připravit, že doby pro vyřízení jsou opravdu dlouhé, a v neposlední řadě, také na to, že můžete narazit na člověka, co nebude postupovat férově. Kdysi bývalo zvykem, že revizní lékaři zvali žadatele na osobní schůzku, a mohli si tak udělat reálný obrázek o zdravotním stavu. Pak ale přišla doba Covidu, a tyto osobní schůzky se rušily. Aktuálně se tak rozhoduje pouze na základě nějakých lékařských zpráv, kdy jsem se měl možnost u jiného případu vidět, že i ty nebývají vždy v pořádku, případně se zprávy nečtou pořádně, a pak se řízení zbytečně protahuje, a někdy dojde ke zbytečnému zamítnutí. V neposlední řadě je potřeba i malá dávka štěstí.
Jaká byla má zkušenost
Po poradě s dětskou lékařkou, jsme zašli na úřad práce, kde se vyřizují dávky pro osoby se zdravotním postižením. Na místě jsme sepsali žádost o příspěvek na péči (pro syna ve věku 4,5 let). Dále nám paní zároveň doporučila zkusit požádat o průkaz OZP a příspěvek na mobilitu. Po sepsání žádosti si s námi domluvila termín sociálního šetření, kde sama svým okem posuzovala, jak na tom syn skutečně je. Nejen, že paní pozorovala synovo chování, ale snažila se i o nějaké „testování“, nebo se doptávala nás, jako rodičů, na jednotlivé věci. Po dokončení tohoto sezení následně celý spis, včetně svého zhodnocení, odeslala žádost na okresní správu sociálního zabezpečení, o posouzení stupně závislosti. Pracovníci tohoto úřadu nás vyzvali, abychom si dohodli s ošetřujícím lékařem termín prohlídky. Zde je třeba mít na paměti, že je v nejlepším zájmu, aby dětská lékařka měla veškeré lékařské zprávy od všech dalších specialistů. Naše dětská lékařka následně sepsala posudek, kde mimo jiné připojovala i další lékařské zprávy, a vše se poslalo reviznímu lékaři na posouzení.
O téměř tři měsíce později na úřad dorazily posudky pro příspěvek na péči a průkaz OZP. Když jsme pak viděli oba posudky, nevěděli jsme, jestli se smát, nebo brečet. Syn byl uznán osobou závislou na péči pouze ve druhém stupni, a zároveň mu byl přiznán průkaz ZTP. U průkazu ZTP revizní lékař zhodnotil stav tak, že schopnost orientace je hrubě narušena, hraničící s těžkým funkčním poškozením, ale u příspěvku na péči potřeba orientace nebyla uznána. Paní na úřadě nám však řekla, že to máme nechat doběhnout, až do vystavení předmětného rozhodnutí, a rovnou se následně odvolat. Manželka začala sepisovat odvolání, kde jsme důkladně rozepisovali jednotlivé body z našeho pohledu, poukázali jsme na zjevný rozpor v obou posudcích, a zároveň jsme požádali tehdy školku o zhodnocení syna. K odvolání jsme dále doložili i další nové lékařské zprávy, a celý spis úřad odeslal na krajskou pobočku ministerstva práce a sociálních věcí, na odvolací orgán. Ti shledali, že máme pravdu, že posudek je neúplný, není řádně zdůvodněno, proč nebyla uznána potřeba orientace. Dále odvolací orgán rozhodnutí zrušil a vrátil věc k novému projednání s tím, že se má udělat znovu posouzení stupně závislosti tak, aby nedošlo k dalším rozporům, mělo být přihlédnuto k namítaným bodům, a pokud nebudou uznány, má to být řádně zdůvodněno. Zpravidla se případ vrací ke stejnému reviznímu lékaři, aby se vyjádřil k namítaným bodům, a proč rozhodl, tak jak rozhodl.
Po nějaké době zazvonil telefon, byl to tuším červenec, v telefonu paní z úřadu, že nové posouzení stupně závislosti už přišlo a že se máme přijít seznámit s výsledkem. Když jsme šli na úřad, říkali jsme si, tentokrát to určitě dopadne dobře. Bohužel, opak byl pravdou, a o to větší šok to byl. Posudek na nás působil dost odbytě jakoby jen Ctrl + C, plus Ctrl + V, a k tomu malý strohý odstavec, který se nazýval „odůvodnění“. Budu citovat daný odstavec: „Všechny základní životní potřeby a jejich zvládání nebo nezvládání jsou posuzovány k dané věkové kategorii dítěte. Proto je uznána kupř. potřeba výkon fyziologické potřeby – protože ve 4 letech není běžné vykonávat velkou potřebu do plen, ale naopak není uznána potřeba oblékání a hygiena, protože v dané věkové kategorii je pomoc rodiče nutná i u zdravých dětí. Stejně je tomu i u potřeby orientace, je samozřejmé, že 4leté dítě má 24hodinový dohled, protože se orientuje v blízkých osobách a domácím prostředí.“ Nutno podotknout, že potřeba orientace není jen o dohledu dítěte. Třeba náš syn postrádá pud sebezáchovy, nerozezná jednotlivé denní fáze, je nutné jej neustále držet za ruku, protože je schopný vběhnout pod auto. U potřeby oblékání a obouvání opět lékař neměl pravdu. Je totiž rozdíl, jestli dítěti ve věku 4 let pomůžete s drobností, jako je např. dopnutí zipu, či obléknutí bundy, a kompletním oblékáním, kdy dítě ani nespolupracuje. U hygieny taktéž, je rozdíl dítě umývat úplně, anebo mu pomoci jen s určitými částmi, případně dočištění zubů. Náš syn nerozumí ani jednoduchým pokynům typu zakloň hlavu, zavři oči. Pro ilustraci a porovnání přikládám odkaz co by mělo normální dítě umět před nástupem do MŠ
Dále mi to nedalo, a dohledal jsem si přesné znění metodiky pro posuzování jednotlivých životních potřeb. Daný lékař se pokoušel citovat z vyhlášky, ovšem použil jen to, co se mu hodilo. Celé znění vyhlášky zní takto: Podle hodnocení způsobilosti zvládat životní potřeby, které jsou uvedeny ve vyhlášce č505/2006 Sb. § 2b: „Pokud osoba do 18 let věku nemá z důvodu nízkého věku a tomu odpovídajícímu stupni biopsychosociálního vývoje ještě vyvinutou schopnost zvládat některou ze základních životních potřeb nebo některou aktivitu, které jsou vymezeny v příloze č. 1 k této vyhlášce, není pro účely posuzování stupně závislosti považována za osobu, která je neschopna základní životní potřebu zvládat. To neplatí, pokud osoba z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu při zvládání základní životní potřeby nebo některé aktivity, které jsou vymezeny v příloze č. 1 k této vyhlášce, vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby.“ Odkaz na vyhlášku, kde se mimo jiné popisují jednotlivé body pro jednotlivé životní potřeby zde. Druhé odvolání jsme doplnili o další lékařské zprávy, a mimo jiné jsme požádali o jiného revizního lékaře, protože jsme se trápili už dlouho.
Zrovna v té době, jsme měli první konzultaci s novou psycholožkou, kde jsme vše donesli, a seznámili ji s celou situací. Ona pak na základě vyšetření uznala, že daný posudek se rozhodně nezakládá na pravdě a že to celé mělo dopadnout úplně jinak. Čekalo nás ještě několik dalších sezení, ze kterých nakonec vyplynula diagnóza dětský autismus a středně těžká mentální retardace.
Takovou dobu jsme se snažili přijít nato co je s našim chlapečkem špatně. Byla to neuvěřitelná rána, pořád se s tím vyrovnáváme. Napadalo nás spousty otázek: Bude moct vést normální život? Co s ním bude, až nebudeme my? Co jsme udělali špatně, že právě my? Prostě obviňování, výčitky. Po chvíli nám došlo, že se ptáme špatně: Co pro něj můžeme udělat, aby došlo ke zlepšení? Co můžeme udělat, aby jednou byl samostatný? Došlo nám, že s tím nemůžeme bojovat nebo nás to zničí, musíme se s tím naučit žít. Věřím, že děti si vybírají rodiče a náš syn si nás vybral, protože věděl, že to zvládneme a pomůžeme mu, a to byl jeden z důvodů, proč jsme řízení příspěvku na péči nevzdali. Setkal jsem se s případy, kdy to spousta lidí v naší situaci vzdala, a vzala to, co jim bylo „nabídnuto“, a vůbec by se neohlíželi na to, jestli je to správné. To ale není jejich vina, mnohdy totiž nevědí, jak se správně bránit.
Odvolání již nějakou dobu probíhalo a my nové skutečnosti doložili na úřad ještě s tím, že jsme zkusili změnit uznaný průkaz ZTP na ZTP/P. Někdy v první polovině srpna nám opět zvonil telefon, a paní z úřadu nám sdělila, že dorazil nový posudek, ale že nám do telefonu nemůže nic říct. My jsme tedy dorazili na úřad, a tam velmi příjemné překvapení. V posudku jiný lékař uznal i namítané potřeby, a tím byl uznán plný příspěvek na péči. O měsíc později ten samý revizní lékař uznal i průkaz ZTP/P a my si tak oddychli, po dlouhé době jsme cítili neuvěřitelnou úlevu, že je náš boj u konce.
