Článek
Když máte 3 zdravé děti, jistě nepředpokládáte, že by se u čtvrtého mohlo něco „pokazit“. Naneštěstí, přesně tohle se stalo naší známé. Jak to celé vlastně začalo? Na dvouleté prohlídce u pediatra se vyplňuje takový dotazník, který má zachytit něco nestandartního v chování dítěte. Ten bohužel vyšel dost špatně a lékařka dítě pohotově odeslala na další vyšetření. Kdyby tehdy jen náznakem tušila, co se vlastně bude dít. Prošla si kolečkem neurologie, psychologie a dle zpráv bylo dítě v pořádku, a tak nebránilo nic nástupu do mateřské školy, toho času už byly dítěti 4 roky. Problém nastal při zápisu, kdy se zjistilo, že kluk stále nosí pleny, a proto jej nepřijali. Naštěstí, dítě zůstalo zatím doma s maminkou. Bohužel, následující časy odstartují proces, který půjde napravit jen velmi těžce.
Dítě přestalo najednou zvládat vše, co již umělo, a začaly se nabalovat pomalu další problémy. Po absolvování různých vyšetření se začaly objevovat další problémy, a to zadržování stolice a moči v cizím prostředí. V pěti letech, kdy je docházka do MŠ již povinná, se odeslala žádost o přijetí znovu, ovšem problém ten samý, pleny. Na doporučení se obrátila na SPC, kde si jí přehazovali jako horký brambor. Nejdříve, SPC pro vady řeči, tam ale po měsíci mamince sdělili, jeho vada k nim nenáleží, a že se má obrátit na PPP. Tam jí pro změnu řekli, že ani tam nejsou správně, až nakonec se jich ujalo SPC pro postižené děti. Po nějaké době se nakonec podařilo zajistit místo ve speciální školce, do té doby byl stále doma. Po nástupu první den to vše začalo.
Co se dělo pak
Po první dni, kdy ve třídě byl asi 4 hodinky, se začal svíjet v bolestech, začal se různě pohupovat a rodiče museli kontaktovat pediatričku, a ta ze zdravotních důvodů vystavila potvrzení, že dítě potřebuje IVP (individuální výukový plán), a po zbytek školního roku bylo dítě doma, do školky jezdilo jen na přezkoušení. A co na to lékaři specialisti? Nic, nezjistili příčinu, a ještě pomalu obviňovali matku, že za to může ona, že mu to dělá sama. Dokonce snad, že není dost důsledná a že dělá vše za něj. Testy u psycholožky poprvé vyšly adekvátně zdravotnímu a mentálnímu stavu, ale podruhé už mu psycholožka radši pomáhala, aby to náhodou něco nepotvrdilo. Čas plynul, dítěti bylo téměř 6 let a po odkladu školní docházky následovala povinná předškolní výuka, tentokrát v normální školce, za pomoci asistenta, a to ještě za přítomnosti matky, a stejně byli ve školce max 1 hodinu. Jak to zvládli? Nezvládli, dítě se zhoršovalo, začaly se projevovat úzkostné stavy, vrcholící až vyškubáváním vlasů. Následovalo opět vystavení IVP, a malý tak zůstal opět doma. Bohužel, stav se zhoršoval a přestal najednou zvládat oblíkání se, přestal jíst, a musel být nějakou dobu na suchém pečivu, případně na nutridrincích.
Pomoc ze strany úřadu
V lednu roku 2022 si maminka zažádala o příspěvek na péči. Proces klasicky proběhl, proběhlo sociální šetření, lékařka psala zhodnocení. Bohužel, případ dostal na starosti revizní lékař, který bohužel nebral zřetel absolutně na nic, co bylo ve všech dokládaných lékařských zprávách, ani na sociální šetření, a klučinu neuznal jako osobu závislou na pomoci druhé osoby ani v nejnižším stupni. A tak začalo kolečko, které trvalo téměř celý rok a půl, kdy se vznášely námitky, dokládaly další lékařské zprávy. Reálně měl mít nárok na stupeň tři, ze zpráv se dalo vyčíst spousty důležitých informací, které jsem tam objevil i mimo jiné já, jako neznalá osoba a laik v oboru. Bohužel případ se vlekl natolik, že maminka byla absolutně bez příjmů. Neustále byla s malým u všech možných lékařů, a všechny zprávy se dokládaly, ale dle revizního lékaře vždy byly neúplné a závěr vždy stejný. Po více než roce a půl došlo k posunu v tomto případě, a to bohužel zamítnutím této žádosti. Mezitím jsme ale dané mamince poradili, aby zkusila zažádat i o průkaz OZP, taktéž bohužel neúspěšně. Ani ten jí nebyl uznán a následně na to jí byl zamítnut i příspěvek na mobilitu, který je vázán na průkaz OZP (minimálně ZTP stupeň).
Poradili jsme mamince i výbornou psycholožku, která dítěti jistě pomůže. V řízení o příspěvku na péči jsme jí doporučili odvolat se a rovnou zažádat o jiného revizního lékaře. Z odvolacího orgánu jí bylo oznámeno, že oni sami provedou nové sociální šetření. Paní z úřadu byla dost v šoku, že je malý na tom tak, jak je, a doporučila přezkum u posudkové komise, zároveň poznačila, že si matka přeje být osobně účastna. Mezitím, na úřadu práce, kde se evidují uchazeči, jí bylo řečeno, že syn je zdravý a chodí do školky (jen na hodinu sice), tak může prý nastoupit do normální práce. A i když se zdravotní stav zhoršuje, někteří lékaři dokážou být vysloveně empatičtí, stejně jako pracovníci SPC, když matce řeknou, že pokud nebude chodit na standartní výuku, zavolají OSPOD, a když bude „nahánět“ diagnózy, tak půjde sedět. Naštěstí lékařka, co dítě zná, tak ví a doporučila i nadále IVP do doby, než bude vyšetřen u nové psycholožky.
A jak dopadlo samotné odvolání? V podstatě špatně, protože rozhodli bez přítomnosti posuzované osoby a vůbec nepřihlíželi k dalším doloženým zprávám, o které si sami zažádali. Dále, na úřadě jí bylo řečeno, že kdyby něco bylo s dítětem v nepořádku, tak se to přece dávno prokáže. Bohužel, ne vždy je tento předpoklad správný. Někdy jsou případy natolik složité, že vyžadují buď čas, nebo znalosti. Tady ale nastává problém, protože v případě zjištění nějaké vady, čas hraje kritickou roli. Čím dříve se začne s takovým dítětem pracovat, tím je větší šance na to, aby vedl v rámci možností co nejnormálnější život.
Jaké jsou další možnosti
Pokud odvolací orgán vydá dané rozhodnutí, odvolání dále podat nelze. Je ale stále několik možností. Lze maximálně podat podnět ombudsmanovi, který stejně nemusí věc vyřešit ve váš prospěch, dále pak podnět ministrovi práce a sociálních věcí a ten může, ale nemusí, dané řízení přezkoumat. Poslední možnost je pak podat správní žalobu, která je osvobozena od poplatku. Správní žaloba pak může buď potvrdit správnost rozhodnutí, nebo jej zrušit a nařídit nový přezkum.
Pokud se řízení vleče, můžete také požádat o tzv. přiměřené zadostiučinění, a pokud dokážete škodu, která vznikla následkem špatného rozhodnutí, můžete požádat i o náhradu škody.
