Článek
Přesně tak totiž situaci samoživitelek a samoživitelů vnímají mnozí, alespoň dle diskuzí u mnoha různých článků s tématikou samoživitelek. Je třeba si ale uvědomit, že ne vždy, za to ta maminka, nebo tatínek, může. Existuje mnoho variant, kdy situaci člověk opravdu neovlivní. Abych byl objektivní, tak samozřejmě existují i varianty, kdy ty samoživitelky jsou „samy“ jen na oko, aby opravdu pumpovaly peníze z penězovodu jménem stát. Od toho ale mají být funkční kontrolní mechanizmy. Níže zkusím přiblížit situace, kdy se z jednoho rodiče stane samoživitel.
Nějaké případy, které mohou nastat
Mladá rodina, která má řekněme 2 zdravé děti, žena je na rodičovské a otci se stane neštěstí a zahyne. Matka se tak ocitne sama se dvěma dětma, velký výpadek příjmů, a spoustu závazků na krku. Sice od státu dostane vdovský důchod, děti pak sirotčí důchod, ale i tak. Tato maminka se může ocitnout dříve nebo později v nouzi. Tady je zřejmé, že tato rodina za situaci nemůže. Pominu fakt, že existuje pojištění právě pro tyto případy, ale obecně, tato rodina by se dala řadit do kategorie potřebných.
Paní, která má 3 děti, každé s jiným „tatínkem“, ovšem háček je v tom, že neví, kdo je otcem. I takové případy jsou, a je na matce, aby otce vypátrala, a hnala ke zodpovědnosti. I když v tomto případě lze říct, že si za tuto situaci může i sama. O antikoncepci se učí už na základních školách.
Další maminka 2 dětí, která s manželem žila řekněme 5 let, než si pořídili děti. Ovšem něco se stalo, nebudu rozebírat co, ale manžel se změnil. V životě každého z nás může dojít k něčemu, kdy v hlavě něco „přepne“, nebo lidově řečeno „hrábne“, a z manžela se stal tyran. Manželku bil, děti také, a začal konzumovat alkohol. Bohužel, mnoho žen v této situaci nenajde dost odvahy, aby od manžela odešla i s dětma, ale pro ilustrační příklad budeme předpokládat, že odešla, a zůstala na děti sama, protože bývalý manžel se nemá k placení výživného, určeného soudem. Abych tomu dodal trochu na vážnosti, onen „tatínek“ změnil práci, a začal dělat „na černo“. Jak z toho ven, když matka ví, že otec peníze má, ale soudy to nemohou dokázat?
V poslední době roste počet dětí s poruchami autistického spektra. Je to něco, co ovlivní dosavadní život natolik, že ne každý to zvládne, a tak se jeden z rodičů rozhodne utéct. Nebudu polemizovat nad morálkou onoho rodiče, protože víme, že je to nemorální. Čistě teoreticky existují příspěvky na péči pro tyto děti, ale praxe ukazuje, že nejsou mnohdy adekvátní. Proč tomu tak je, není předmětem tohoto článku. Ale tady ten pečující rodič je bez možnosti nějakého úvazku, protože pečuje o minimálně jedno dítě s vážnou poruchou.
Toto je jen výčet možných situací, ale pro ilustraci to bohatě stačí. Pro úplnost bych mohl dodat, že v daných případech nutně nemusí, jako pečující osoba, nutně vystupovat matka, ale i otec. Všechny tyto případy, ať už za to může ta matka sama, nebo je otec slušně řečeno „nezralý“ mají jedno společné. Na tyto situace doplácí především děti oněch rodičů. Chybu můžeme hledat částečně nejen u rodičů oněch dětí, ale především na straně zákonodárců a soudů. Důležité je nastavit zákony tak, aby se nedaly obejít, a zároveň nastavit účinný systém kontrol. Pokud člověk nic neporušuje, nemusí mít obavy, nemusí nic skrývat. Pokud naopak, člověk má co skrývat, je nejlepší takovéto zneužívání odhalit. Mnoho dnešních názorů v různých diskuzích zbytečně vyvolávají nenávist vůči této skupině, a při tom úplně zbytečně. Neznají okolnosti, fungování onoho samoživitele, a přes to soudí.
Samotné tresty nejsou „trestající“
Co se samotné výše výživného týče, pokud by dnes soudy přiřkly částku třeba 2000 na dítě, je to výsměšná částka. Za tuto částku dnes dítě jí pár dní v měsíci a kde je zbytek potřeb. Neříkám, že platící rodič má vše dotovat sám, vyživovací povinnost platí pro oba rodiče. Největší problematika výživného je ta, že platící může přejít do šedé ekonomiky, aby se vyhnul placení. Opět nebudu polemizovat nad tím, jak nemorální to je, ale soud by při určení mohl být přísnější, a posuzovat i dobu zpětně. Prvně by měla platit zásada, že pokud si chci pořídit dítě, měl bych ho umět zajistit. A pokud se pak z rodiče vyklube něco nelidského, a účelně přestane platit, měly by být tvrdé tresty. Ostatně problematika měkkých trestů je problém v mnoha aspektech, kdy tresty jsou výsměchem slušným lidem. Ono při dnešních moderních technologiích, kdy není těžké kriminálníka dopadnout, by nemělo být i těžké jej řádně potrestat. Ony některé středověké metody měly něco do sebe, a dnes by mohly působit velice exemplárně. Za mě, pokud někdo porušuje práva druhých, sám by jich měl pozbýt. Jsou činy, které nepatří do moderní společnosti, a s jako takovými by se k nim mělo přistupovat.
