Článek
Drahota drtí jistě všechny skupiny obyvatel, ať už to jsou ceny energií, nájmu, nebo potravin, jistě se shodneme, že poslední roky byly dozajista divoké. Jak se ale s tímto zdražováním lze vyrovnat? První variantou, a asi bezesporu tou nejjednodušší, jsou dávky SSP (státní sociální podpora), mezi které patří zatím ještě přídavek na dítě, příspěvek na bydlení. Pokud toto nestačí, pak zde máme ještě doplatek na bydlení a pro lidi bez práce pak příspěvek na živobytí. Už jen první zmíněný příspěvek může do rozpočtu měsíčně přinést klidně i více než 2000 (u 4 členné rodiny), příspěvek na bydlení se pak různí, ale jeho výše může také být nemalá, klidně i několik tisíc měsíčně. To už stojí za zmínku že? Opravdu není nic jednoduššího, než si tyto dávky vyběhat.
Co když ale člověk chce projevit vlastní snahu? Existuje několik možností, jak se člověk může snažit i při zaměstnání.
Brigády na DPP nebo DPČ
K hlavnímu pracovnímu poměru lze vykovávat i brigády, ať už ve formě dohody o vykonání práce nebo dohoda o pracovní činnosti. Oba druhy brigády mají své výhody a nevýhody.
U DPP je limit maximálně 300 hodin za rok u jednoho zaměstnavatele, pokud si vyděláte do 11 499 měsíčně (25% z průměrné mzdy) v součtu u všech zaměstnavatelů, pak neplatíte žádné odvody na sociální a zdravotní pojištění, daň je pak sražena tzv. srážkovou daní. V tomto případě se strhne konečná daň, nemusí se řešit daňové přiznání ale také nevznikne nárok na vrácení přeplatku. Při překročení limitu se pak použije tzv. zálohová daň, dále se odvedou odvody v minimální výši, pokud jsou nižší než skutečné.
U DPČ je tento limit nižší, zde se bavíme o částce 4500, kdy při nižším výdělku neplatíte odvody, ale máte zálohovou daň. Nezapomeňte na důležitou věc, pokud překročíte limit, pak se odvody strhnou v plné výši, případně v minimální výši stanovených záloh pro daný rok, pokud je toto jediný zdroj vašeho příjmu. U osob, které pobírají příspěvek na péči toto neplatí, pokud pobírají příspěvek na péči minimálně ve třetím stupni, a tuto skutečnost nahlásí zaměstnavateli. Pak se odvody uplatní v přepočtené výši, která je nižší než stanovená minima.
Nezapomeňte také, že při ročním výdělku přesahujícím 20 000 vám vznikne povinnost podat daňové přiznání.
OSVČ na vedlejší činnost
Než vůbec začnete uvažovat o nějaké té formě vedlejší činnosti, je třeba si ověřit, do jakého druhu daná činnost spadá. Existují 2 základní druhy, ohlašovací a koncesovaná. U ohlašovacího můžete činnost vykonávat v podstatě ihned po ohlášení a u koncesované potřebujete povolení od státu. Aby jste vůbec mohli podnikat na vedlejší činnost, musíte splnit některou z podmínek, např. jste zaměstnanec. U zaměstnání je třeba zjistit, zda potřebujete souhlas. U státních zaměstnanců např. policie, potřebujete souhlas vedoucího vždy, bez ohledu na obor podnikání.
Pokud se rozhodnete podnikat na vedlejší činnost, nezapomeňte, že v dalším roce musíte podat daňové přiznání, kde si můžete odečíst stejné náležitosti jako při zaměstnání. Zde máte ale na výběr, jakým způsobem daně budete řešit, jestli výdajovým paušálem, nebo skutečnými výdaji. Výdajový paušál má ale několik omezení, především si nelze jen tak určit, že budu uplatňovat libovolné %, ty jsou totiž dány v zákoně č. 455/1991 sb. A co odvody na sociální a zdravotní? U sociálního pojištění nemusíte u vedlejší činnosti platit žádné měsíční zálohy, vše doplatíte případně ve vyúčtování.
Kde je tedy háček? Odvody na zdravotní budete platit vždy po podání přehledu, stejně jako musíte podat přehled pro ČSSZ. U sociálního pojištění nebudete platit nic, pokud nepřekročíte rozhodný příjem 105 520 Kč, který se sníží o 8794Kč za každý měsíc, v němž nebyla vykonávána vedlejší činnost. Vyměřovací základ se pak určí jako 55% ze základu daně. Pokud pak tento základ je vyšší, než konkrétní rozhodný příjem, vznikne povinnost doplatit sociální pojištění, a to ve výši 29,2% z vyměřovacího základu.
U zdravotního pojištění pak vyměřovací základ je 50% ze základu daně. Výsledné pojistné je pak ve výši 13,5% z vyměřovacího základu.
Jak nás tedy stát potrestá za naší snahu? Představte si to jednoduše. Vykonáváte vedlejší činnost po celý rok, a za rok vyděláte 200 000 jako přilepšenou k zaměstnání, což odpovídá cca 16 666Kč. Za předpokladu, že uplatníte jen slevu na poplatníka, tak tu uplatníte v zaměstnání. Z 200 000 pak uplatníte paušál, např. 40%, takže základ daně máte nyní 120 000, z toho odvedete daň 18 000, na sociálním pak odvedete 19 272 a na zdravotním pak vznikne odvod ve výši 8100. Ve výsledku tak přijdete o 45 372Kč. Naproti tomu, když si vyděláte jen 100 000 za celý rok, pak je základ daně 60 000, tudíž odvedete „jen“ 9000 na dani, 4050 na zdravotní.
Není toto opravdu krásné? Člověk se snaží proto, aby zlepšil svou situaci, ne aby krmil bezednou černou díru jménem stát. Na podnikání jistě vynaložíte nějaké výdaje, které budou třeba nižší než onen paušál, ale i tak, v čistém máte řekněme 130 000. Možná je to víc, než by jste dostali na dávkách o něco, ale jaký máte nyní pocit, když bych vám řekl, že vy se tvrdě snažíte, aby jste měl čistého řekněme 10500, naproti tomu někdo, kdo si vyběhá všechny dávky, a dostane také čistého 10 500? Je to opravdu spravedlivé?
Chápu, že ze zaměstnání jsou odvody, nebo že jsou odvody, pokud podnikáte na hlavní činnost, ale ony jsou i odvody u brigád. Je to opravdu férové, že za svojí jakoukoliv snahu jsou lidé trestání, naproti tomu ti, co snahu neprojeví, mohou od státu dostat nemalé peníze bez danění? Člověk by naopak měl být motivován k tomu, aby se snažil. Chápu samozřejmě, pokud se snažit nemůže z objektivního důvodu. CO si o tomto myslíte vy, vyplatí se v tomto státě snažit? Podělte se v diskuzi.
