Anarchokomunismus Petra Kropotkina: muž na pozadí alternativní společnosti

Britský filozof a logik Bertrand Russell o Kropotkinově filozofii anarchokomunismu řekl:

Petr Kropotkin, vůdčí postava anarchokomunismu, popisuje stav společnosti před první světovou válkou slovy: „Všechno, co bylo v člověku dobrého, významného a velkodušného, se v něm pomalu, ale jistě otupuje a rezaví, stejně jako se tupí a rezaví nůž, není-li používán. Ze lži se stává ctnost. Z podlézavosti se stává povinnost. Dnešní lidé si chtějí jenom užít radovánek, ztrácejí vlastní myšlení a vlastní schopnosti, protože ty se stávají nástrojem zbohatlíků, a z toho pak vznikají davy ubožáků, jejichž jediným ideálem je vypadat jako příslušníci středních vrstev.“

Připadá vám to něčím familiérní? Jistě, to by klidně mohl být popis dnešní společnosti. Petr Kropotkin dále srovnává etiku zvířat s lidmi. Mluví o skupině mravenců, kteří se vrhají do hořícího mraveniště, aby zachránili své larvy. Jsou na tom lidé lépe nebo hůře? Kropotkin argumentuje, že ty nejefektivnější lidské a zvířecí komunity jsou z principu kooperativní, nikoliv kompetetivní. A má pravdu.

Kropotkinové byli knížata. Petrovi předkové byli součástí toho, co bylo známo jako Rurikova dynastie a byli vládci nad Smolenskem.

Petr tedy vyrostl se stříbrnou lžičkou v puse, ale nehodlal tak svůj život promarnit. Již Kateřina Veliká poznamenala, že Moskvané jsou lenochodi a tráví svůj život k neužitku. Mínila samozřejmě arogantní vyšší vrstvy ruské společnosti na konci 18. století. V 19. století se v tomto ohledu nic nezměnilo.

Petr se narodil 9. prosince v roce 1842 a zemřel 8. února 1921 uprostřed bolševického boje o moc. Petr vstoupil do carské akademie a dokonce dosáhl hodnosti seržanta. Byl však ze svého studia i funkce otrávený a znuděný. Narozdíl od svých současníků nehodlal svůj život promarnit, ale chtěl jej prožít pro užitek ostatních. To se mu podařilo.

Požádal, aby byl osobně poslán na Sibiř, samozřejmě ne jako vězeň, ale jako jeden z důstojníků armády. Tomu se všichni divili. Co bude dělat na Sibiři, je to blázen? Vždyť může zůstat v suchu a klidu a luxusu v Moskvě. Jednou se také octne ve vězení, ještě za cara, ale to byla krátká epizoda. Petr svůj rebelismus proti systému neutajil, a ani nechtěl. Roztruboval jej všude, kde chodil.

Právě na Sibiři došel ke svým tezím o vzájemné pomoci. Zkuste někomu v Jakutsku na ulici sebrat čepici, v těch mínus 60 stupních za chvíli umře. Petr vycházel ze syrové reality a došel k závěru, že skutečnost života člověka je postavena na vzájemném prospěchu a ne na individuálním hrabání, jak je vlastní některým lidem, kteří jsou vyhroceně sobečtí. Štastní ale nejsou, zatímco Petr byl.

Ve svém díle o geografii říká:

Petr byl přesvědčen, že Darwin sám na sklonku života uznal, že společný boj proti prostředí byl více podstatný než boj o přežití jedince. A měl za to, že Darwinovy myšlenky byly sociálními darwinisty překrouceny.

Petr měl za to, že žádné reformy nemohou reformovat systém, který je špatný od samého začátku. Říká se, že společnost se pozná podle svého vězeňského systému. Podle tohoto měřítka jsou na tom Češi jako jedni z nejhorších v Evropě. Přeplněné věznice, lidé věznění kvůli krádeži rohlíku atd. atd. Neschopnost převýchovy.

Kropotkin věřil, že není třeba se ve společnosti sobě rovných bát, navrhoval věznice zrušit i přesto, že by došlo k možným jednotlivým společenským excesům. Znal totiž dobře preventivní opatření, které zločinům brání. A to je bratrská pomoc a morální podpora.

Když někteří lidé uslyší slovo anarchismus, začnou se jim ježit chlupy hrůzou. Ne, takhle si to Kropotkin nepředstavoval, to nejsou ti hlupáci, kteří v masce rozbíjejí kapitalistické obchody. Petr násilná řešení nevylučoval, ale ani je nepodporoval. Věřil, že se kapitalismus rozpadne sám proto, že je nepřirozený. A nepřirozený rozhodně je, znáte nějaký jiný přírodní druh, který se zabývá kapitalismem? Kapitalismus je proti přírodě a podle toho vypadají jeho výsledky. Skupinu lenochů navrchu, kteří obírají slušné lidi, které vidí pod sebou. Takhle vidíte morálku ve společnosti?

Petr viděl možnost rozbití kapitalismu v kombinaci stávek a odstávek. Kompletní disorganizace systému založeného na privátním vlastnictví a námezdní práce. Společnost bude sama nucena vzít produkci do vlastních rukou a reorganizovat ji, aby naplnila potřeby všech lidí.

Petr moc dobře věděl to, s čím dnes někteří kapitalisté přicházejí jako s inovací, na kterou sami nepřišli. A to, že 4-5 hodin denně práce bohatě stačí k naplnění potřeb společnosti. Ti, kteří ve své práci sedí 8 hodin a déle a ještě se tím svým maratonem chlubí, jako by za něj měli dostat metál, zpravidla nemají několik hodin denně nic na práci. Je to obrovské plýtvání zdroji, lidskými, technickými i přírodními. Nemluvě o tom ježdění autem sem a tam naprosto zbytečně, jen proto, aby tu někdo předstíral činnost, kterou ve skutečnosti neprovozuje.

Kropotkin se považoval za skutečného komunistu ve smyslu komuny jako skupiny jedinců, kteří sdílejí společně majetek a příjem a pozor, bez vůdčí úlohy komunistické strany. Od toho to byl anarcho-komunismus. Komunity nejsou hiearchické jako si představovali marxisté se svým centrálním státem. Jednalo se o malé autonomní kooperativy, které byly propojené mezi sebou. V podstatě něco podobného realizoval Čuba ve Slušovicích, nejspíše Kropotkina dobře četl a nemusel se ohlížet na Západ, který s něčím takovým přišel až na základě myšlenek knížete Kropotkina.

Proč se Češi něčeho takového bojí? Proč začnou při každé zmínce o společném vlastnictví a rovnosti jeho autorovi nadávat? Nemohu si to vysvětlit jinak než, že jsou vyhrocení sobci, kteří nehledí na své okolí a často ani na potřeby své rodiny. Jak ubohá je česká společnost co do morálních hodnot a souručenství.

Marx chtěl své myšlenky podpořit biologií. Petr s tím měl problém, podle něj byl marxismus vědecky mimo. Protože se zaměřuje jen na dynamiku lidských společenství a neřeší hlubší kontext ve vztahu k jiným druhům a přírodě, kterou je člověk integrální součástí.

Naopak je to anarchie praktikovaná ve vzájemné pomoci, která reprezentuje jediný solidní link mezi politikou a biologií.

Kropotkin se oprávněně vysmívá Marxovým myšlenkám jako náboženskému kultu. Podle Marxe bylo náboženství opiem lidstva. Pchá. Petr říká:

Petr o tom, jak dosáhnout pokoje a smíru ve společnosti, říká:

Pro Kropotkina byl stát a vláda překážkou ke vzájemné pomoci. Současnost nás přesvědčuje o tom, že měl pravdu. Když potřebujete pomoc od svých bližních, co se od nich dočkáte? Odkáží vás na stát. Když potřebujete pomoc od státu, čeho se dočkáte? Stát vás odkáže na vaše bližní. Nakonec vám nepomůže nikdo, pokud ho nechytíte pod krkem. Tomto říkáte vyspělá sociální a demokratická společnost? Dovolte, abych se zasmál.

Ha ha ha.

Kropotkin do Petrohradu dorazil uprostřed pohnutých událostí 30. května 1917, byl přivítán davy tisíců lidí, kteří na jeho příjezd čekali. Ihned dostal nabídku role v prozatimní vládě Kerenského. Jednalo se o pozici ministra vzdělávání. Protože byl Kropotkin narozdíl od lidí, kteří kážou vodu a pijí víno, transparentní a čestný, roli ve vládě odmítl, protože přeci byl proti vládám. Petr však pomohl Kerenskému v mnoha ohledech, především pro zajištění zdrojů pro potřebné.

Po říjnové revoluci si Kropotkin a Lenin vyměnili řadu dopisů a dokonce se jednou potkali. Petr vybídl Lenina, aby nechal lidi vládnout a k zajištění a distribuci zdrojů pro lidi postižené hladomorem a také k tomu, aby přestal s exekucemi nepřátel státu. Lenin byl ve svých odpovědích zdvořilý, dokonce se Petra ptal, jestli by souhlasil s vydáním knihy o francouzské revoluci bolševickým státem. Na Kropotkinovy přímé výzvy však neodpověděl.

Zdá se, že naopak využil své komunikace s Kropotkinem k tomu, aby získal podporu rolníků, kterou by si jinak nebyl schopen zajistit. Kropotkin měl totiž nějaké slovo nejen ve vyšších kruzích, ale všude po celé Rusi. V soukromí si Lenin ulevil s tím, že se mu dělá špatně z toho staromódního člověka Kropotkina s tím, že nerozumí ničemu ohledně politiky a snaží se jej obtěžovat svými radami, z nichž je většina hloupých.

Lenin se Kropotkina osobně bál a nebyl schopen mu veřejně čelit, zatímco druhé ve veřejných diskuzích napadal a jejich myšlenky vyvracel, jeho terčem byl třeba pražák Karel Kautský, zatímco na Kropotkina si nikdy vystoupit netroufl.

Bolševici si na Kropotkina nikdy nedovolili, zjevně měl auru, která odrazovala druhé od toho, si do něj byť jen pro legraci kopnout. V červnu roku 1918 se Kropotkin přestěhoval do malého domu v Dmitrově, 60 kilometrů od Moskvy. Zlí jazykové říkali, že jej bolševici uvěznili, ale nic nebylo tak daleko od pravdy. Naopak moskevská univerzita nabídla Petrovi profesůru v oboru geografie, v čemž ji odmítl, protože neměl zájem se do Moskvy stěhovat.

V té době bylo jídla pomálu, ale Kropotkin dostával extra akademické dávky. Na své dače přijímal řadu návštěv ze zahraničí včetně reprezentantů Západu a také zástupce amerického prezidenta Wilsona. Jako obvykle psaní jej neuspokojovalo natolik, že by se zbavil myšlenky společenské zaangažovanosti. Připojil se k Dmitrovské kooperativě, malé rolnické skupině, která následovala strukturu, kterou Petr vytýčil ve svých spisech.

15. října v roce 1920 the New York Times publikoval zprávu s titulkem „Kropotkin trpí hladem.“. Jako obvykle to byla kachna, tentokrát se list odvolal na své zdroje z německého svazu dělníků. 25. ledna list uvedl, že Petr umřel, s tím, že to za pět dní musel dementovat.

9. února 1921 the New York Times tentokrát správně uvedl, že Petr Kropotkin zemřel.

Petrovo tělo bylo posláno vlakem do Moskvy pro pohřební ceromonii určenou na 12. únor. Lenin nabídl rodině státní pohřeb, ale ta jej v souladu s Petrovými myšlenkami odmítla.

Tak zemřel revolucionář bez jediného výstřelu, jehož revoluce dřímá v sociálním těle lidstva jako obr, který se může kteroukoliv chvíli probudit. Stačí málo.

Zdroje:

Lee Alan Dugatkin.The Prince of Evolution: Peter Kropotkin's Adventures in Science and Politics. 2011. CreateSpace Independent Publishing.

Caroline Cahm. Kropotkin and the Rise of Revolutionary Anarchism. 1872-1886. 1989. Cambridge University Press.