Článek
Řada náboženských představ přechovávaných Židy po staletí pochází z Mezopotámie, Iránu a Egypta. To byla místa, kde Židé pobývali a leccos se tam naučili. Učitel, léčitel a prorok Ježíš mluvil aramejsky, původním úředním jazykem zoroastrovské Persie. Přidejte manichejské a řecké gnostické představy a zamíchejte s úřednickým žargonem a máte židovskou mystiku. Vypadá to mysticky, působí to mysteriózně, ale nechutná to tak.
Říká se: dva Židé, tři názory. Židé si dokonce po staletí vyvinuli tradici „dohadování se s Bohem“. Není divu, že jsou Židé pověstní svou tendencí zpochybňovat zažité pojmy a tradice, nicméně pokud jde o útoky zvnější na zvyky jejich vlastní, na to jsou mimořádně citliví. Možná je to proto, že ta židovská tradice není tak úplně tradičně židovská.
Exklusivita židovského Boha převzatá z Kanaánu
Mapa Kanaánu z pozdní doby bronzové
Židovské náboženství se primárně opírá o Tanach, což je v podstatě značná část biblických spisů vyjma Nového zákona. Jde o Pentateuch (Mojžíšovy spisy), Proroky a zbylé Spisy (Žalmy, Přísloví…).
V těchto spisech je viditelná osoba Jehovy či Jahveho nazvaného židovskými souhláskami JHVH, který je Bohem žárlivým, schránšlivým a jednobodovým. V biblických spisech je často popisováno, jak trestá židovské uctívání paralelních bohů a bůžků a vůbec nesnese žádnou konkurenci. Všemohoucí Bůh je střebobodem judaismu, o to je absurdnější, že v podstatě nenese žádné konkrétní jméno, židé neuznávají výslovnost Jehova či Jahve jako právoplatné jméno a výslovnost a snaží se ve své teologii o Božím jménu primárně mlžit, případně jej přenášet na jednotlivé titulární funkce, které ze jména vyplývají.
Tato židovská posedlost nejasně vyhraněnou exklusivitou je nepochybně převzatým rysem z tradičních kanaánských náboženství. Kanaánci byli původními obyvateli dnešní Palestiny. K nim se přidali Filištíni, dnes je to termín, který na základě biblické propagandy má poměrně nechvalný význam. Pokud o někom řeknete, že je filištín, tak to znamená, že má omezenou hlavu. Pokud jde o původ Kanaánců a jejich odlišnost od Židů, již dnes nelze říci mnoho. Většinu zpráv máme právě z antagonistického Starého zákona a archeologicky nemůžeme rozdíly mezi Kanaánci a Židy potvrdit. Někteří znalci dokonce tvrdí, že dnešní Palestinci jsou vlastně původní Židé, anebo že Kanaánci jsou de facto geneticky dnešními Libanonci. Ať tak či onak, biblická židovská zpráva referuje o tom, že Židé Kanaánce v rámci své genocidální politiky vyhladili.
Kanaánský nejvyšší Bůh El
Co však víme jistě je, že vývoj judaistické teologie je přímo spojen s kanaánskými posvátnými představami. Kanaánci měli jako nejvyššího boha Ela, který stvořil všechny ostatní bohy, které také uctívali paralelně s ním. Židé došli při soužití s Kanaánci k profilaci svého Jehovy ztotožňovaného s Elem až na to, že vyloučili všechny ostatní bohy a bohyně a soustředili se jen na jednoho ústředního Boha. V Hebrejském písmu je Jahve označován výrazem pro kanaánského Boha El.
Faraon Achnaton
Obě skupiny, Židé i Kanaánci, žili pod jhem starověkého Egypta a z něj také přejímali mnohé náboženské představy. Egypt byl po značnou dobu své existence polyteistický až na krátké období faraóna Achnatona, který nechal všechna božstva a jejich sochy zmizet ze světa až na ústřední božstvo. Achanton vládl v období 2. tisicíletí př. n.l., což je přesně doba, kdy se začalo formovat židovské náboženství. Jaká to zvláštní náhoda.
Židovské rituály převzaté ze zoroastrismu
Zoroastrovci při rituálu
Zoroastrismus je perské náboženství, jehož datace je poměrně problematická. Počátky jsou kladeny mezi 15. - 6. stol. př. n. l. a to je dost velký rozptyl. Je to každopádně dávno před tím, než si Židé ujasnili jakékoliv náboženské představy neřkuli náboženství. V době, kdy byli Židé v přímém kontaktu s perskou říší, již byly zoroastrické představy v Persii velmi dobře etablované. A tak se stalo, že třeba perský vládce Kýros Veliký v roce 539 př. n. l. dobyl Babylón a propustil místní Židy ze zajetí. O tomto činu se dokonce píše nejen v Bibli, ale i na slavném Kýrově válci, který byl zhotoven za účelem perské propagandy.
Kýrův válec z roku 539. př. n. l.
Poměrně značná pozornost v judaismu je věnována otázkám rituální čistoty. Co je čisté, co je nečisté, čeho se dotýkat, čeho se nedotýkat. Přesně tato hygienická složka hraje zásadní roli v zoroastrismu dodnes. Židé očividně adaptovali mnohá zoroastrická hygienická pravidla do svého Starého zákona.
Zoroastrovec s rouškou, který se snaží neznečistit božský oheň
Židovská eschatologie
Dekorace zoroastrovského chrámu v Yazdu, Irán
Židovské otázky týkající se posledních dnů alias konečného souboje dobra a zla jsou rovněž inspirovány zoroastrickým mýtem konečného souboje dobra a zla. To jsou ty časté zmínky o přicházejícím Mesiáši, kterého Židé v podobě Krista neuznali, a tím se odlišili od křesťanství. Nicméně stále na něj některé židovské směry čekají. Stejně tak velké množství andělů a démonů již citovaných ve Starém zákoně a jiných pseudomystických židovských spisech jako je Kabala je přímo inspirováno andělským a démonským panteonem zorastrovců.
Propaganda o vyvoleném národě
O tom, že jsou Židé vyvoleným národem se dozvídáme kupodivu jen z jejich vlastních zdrojů. Každý národ měl svého času propagandistický charakter, protože takto národ vlastně vzniká. Na úkor svých sousedů v Palestině si vytvořili tehdejší Židé narativ, který je opravňoval k vyhlazování okolních národů a etnik, a proto již nemůžeme rekonstruovat jejich původní představy a chování bez propagandistického zabarvení, které nám o nich podává židovská zpráva ve Starém zákoně.
Po zničení Jeruzalémského chrámu v roce 70. n. l. Římany došlo mezi Židy k poměrně zásadním změnám. Jednak byly ztraceny či zničeny záznamy o rodokmenech, kdy již nebylo možné nadále určit, kdo patří do kněžského kmene Levi, a také k nahrazení proroků rabíny, kteří již byli spíše takovými duchovními úředníky, kteří byrokraticky vykládali znění ústní a psané židovské tradice. Pak došlo, jak to bývá ve všech administrativně-byrokraticky nasměrovaných kulturách, k vršení tisíců příkazů a nákazů, až se v tom obyčejní Židé ztratili. A hlavně se v židovství vytratila původní inspirace a čerstvost náboženských kultů, ze kterých vyrostlo. Dnešní židovství působí jako taková směsice knih, předmětů a krámů od vetešníka.
Zdroje:
Anson Laytner. Arguing with God: A Jewish Tradition. 1977. Jason Aronson,
Mary Boyce. Zoroastrians. 2000. Routledge.
John Day. Yahweh and the Gods and Goddesses of Canaan. 2002 Sheffield Academic Press
Jonathan Golden. Ancient Canaan and Israel New Perspectives. 2004. ABC CLIO.
