Článek
Znáte ty lidi, taková ta sluníčka? Vypadá to, že se jim všechno daří, a pak náhle skončí s nějakou nepěknou nemocí nebo je někdo sprostě okrade. A to se týká pozitivního přístupu ve všech oblastech. Nejlépe je to vidět na něčím byznysu, takové ty multilevel společnosti svým ovečkám vždy nabulíkují, aby měli konstantní úsměv na tváři a před sebou měli obraz nové vily či sportovního auta jako motivaci. Vyjde to zlomku z nich, a to spíše těm, kteří ten úsměv mají falešný. Takový guru pozitivního obchodního myšlení, jehož knihu nesmí žádný podomní obchodník pominout, Norman Vincent Peale s knihou The Power of Positive Thinking na sklonku své kariéry zkrachoval.
Psycholožka Oettingen překvapivě zjistila, že lidi, kteří si pěstují čistě pozitivní obrazy toho, čeho chtějí dosáhnout, toho většinou prostě nedosáhnou. Zřejmě jí nedocvaklo, že její výzkum má jisté mouchy a ty spočívají v hlavě participantů. Lidé si často představují něco, na co nemají nárok. Asi jako ty děti, které sice nebyly talentované, ale sbíraly diplomy alespoň za úsměv.
Dnes jsou tu ve vedoucích pozicích lidé, kteří smýšleli pozitivně sami o sobě, ale nic pozitivního či plodného z nich nikdy nevypadlo. Jejich smýšlení je psychopatické, nikoli pozitivní. To máte za podporu nerealistického smýšlení. A nerealistické znamená pozitivní.
Lidé by si měli přiznat, že na něco nemají a že každý prostě se svým mozkem nemá nárok na vůdčí pozici, vysokou školu, několik domů a výchovu dětí. To jsou ve většině případu věci často pro lidi záležitosti nad jejich poměry. Realisticky smýšlí ten, který o sobě ví, že mu něco nejde, nemá na to talent, tak se do toho necpe. Takto smýšlel zakladatel inovativní školy Summerhill Neil Sutherland. Děti, které nemají talent na studium, ale mají šikovné ruce, přeci nemusí mít vysokou školu. Mohou být užiteční sami pro sebe jako řemeslníci, dělníci, řidiči autobusů a nemusí si u toho hrát na myslitele, zbytečně by je to zatížilo. Někdo se může ptát, v čem je taková škola inovativní, nuže pro lidi s mozkem je to normální, pro ty ostatní je to objev. Summerhill nenutil děti, aby se učili předměty, které je nebavily, a stejně tak nějak tu konečnou zkoušku ze středního vzdělání zplichtili. Co jim nenarušil, bylo sebevědomí ve věcech, na které talent opravdu měli. Třeba na soustružení.
Pozitivní přístup k lidem a činnostem se stal zejména v USA diktátem doby. A to především proto, že se za tím schovávají psychopati z Wall Streetu, kteří po ostatních chtějí, aby se pro ně udřeli, zatímco oni si s úsměvem přehazují lidskou práci jako papírky akcií pro legraci. Kdokoli, kdo se stal obětí pozitivního myšlení a přístupu, není ušetřen zneužívání predátory a jejich přisluhovačů. Ať jsou odkudkoliv, jestli ze Západu či Východu.
Když se totiž cítíte špatně, předstírat, že tomu je naopak, vám rozhodně nepomůže. Jen si tím vypěstujete nějakou psychosomatickou nemoc, případně budete ostatním pro smích. Vaši pozitivní náladu, kterou si ostatní nezaslouží, si vezmou, udělají si na tom párty a vám zbyde jen deprese. Taková je daň za nevhodné pozitivní myšlení.
To neznamená, že máte být pesimista, druhý extrém taky nikomu nesvědčí. Správné lavírování mezi oběma extrémy, které je zakotveno v reálném zhodnocení světa kolem vás, je ta volba.
Zdroje:
A.S. Neill . Summerhill School. 1960.
