Existoval vůbec Ježíš Kristus?

Co myslíte, existoval Julius César nebo někdo, o kom se mluví a je z nedávné doby, třeba Albert Einstein? Nejspíš je vám jasné, že ano. Ale potkali jste je někdy? To, že jsme někoho nikdy osobně neviděli ještě neznamená, že neexistoval, to dá rozum. Víme totiž o tom, co César vykonal a co Einstein vymyslel. To většině lidí stačí a nepátrá přitom dál.

Zatímco u Ježíše Krista existuje poměrně velký tábor odpůrců samotné jeho existence. Možná k tomu ještě navíc paradoxně přispělo jeho zbožštění samotnými křesťany. Byl-li totiž Bohem, tak to má pro dokazování ještě těžší, co mimo metafyzické argumenty můžeme pak pro jeho existenci uvést?

Paradoxem Ježíšovy existence nebo neexistence je to, že je považován za jednu z nejvlivnějších postav v dějinách. Byl tedy Ježíš takovým Cimrmanem náboženství? Všude byl, každý ho zná a je zcela mýtický? Podívejme se kromě argumentu dopadu jeho činnosti na svět také na svědectví dobová. Musíme přitom jít mimo evangelia, přeci jenom jsou to propagační spisy samotných křesťanů.

Máme k dispozici vyjádření židovského historika Flavia Josepha, který žil v prvním století a těsně po tom, kdy měl Ježíš působit. Ten rozhodně Ježíšovi nefandil. Pohyboval se totiž na druhé straně náboženského spektra, byl to kovaný farizej. I když se termín farizej dostal do řečí jako synonymum pokrytce, svého času to byla respektovaná náboženská funkce. Nestrkejme tedy všechny farizeje, jak se říká, do jednoho pytle.

O Ježíši Kristu se Flavius zmiňuje ve svém díle Židovské starožitnosti. Jeho první zmínka bývá zpochybňována, protože jej popisuje jako Mesiáše. O druhé z nich málokdo pochybuje. Cituji samotného Josepha:

Paradoxně se můžeme snažit dokazovat Ježíšovu existenci skrze jeho vlastní skupinku obdivovatelů. Sice dnes a vždy existovaly různé fiktivní kulty jako ctitelé Špagetové příšery, ale ti nikdy za svého boha či vůdce neměli potřebu položit život. Právě slovo křesťané odvozené od Krista by mohlo někomu napovědět a jiného trknout, že se asi nebude jednat o fiktivní postavu. Všude se mluvilo proti křesťanům, kteří zvedli poměrně velké společenské vlny zájmu o tuto, jak říkají Skutky apoštolů, sektu.

Pokud jde o křesťany, když se o nich všude mluvilo a prý dokonce zle, tak měli určitě velkou publicitu. Proto je nacházíme i v záznamech pohanských autorů jako byl Tacitus, který se narodil kolem roku 55 n. l. a je považován za jednoho z nejvýznamnějších historiků. O křesťanech se zmiňuje ve svých Letopisech

Těžko uvěřit tomu, že byl Tacitus nějaká historická naivka a neověřoval si zdroje svých úvah, zvlášt, když se jednalo o události a osobu, kterou mu mohli potvrdit tehdy ještě žijící očití svědkové či jejich potomci.

Dalším pisatelem, který nám podává zprávu o raných Ježíšových následovnících, je Plinius Mladší. V roce 111 n. l. píše císaři Traianovi a snaží se od něj vyzvědět instrukce, jak má s křesťany nakládat. Odlišení pravých křesťanů od těch, kteří si na ně hráli, bylo totiž jednoduché. Ti, kteří byli falešně obviněni z křesťanství vůbec neměli problém uctívat sochu Traiana, aby dokázali, že nemají s křesťany nic společného. Zatímco samotné křesťany, jak píše Plinius: „…K ničemu takovému prý není možné opravdové křesťany jakýmkoli způsobem donutit.“

Tato zpráva dokazuje ještě jeden aspekt křesťanské víry. Tehdejší věřící byli přesvědčeni o existenci Krista natolik, že byli ochotni za něj položit život.

Shrnutí zpráv historiků popisuje respektovaná The Encyclopædia Britannica takto: „Tyto na sobě nezávislé zprávy dokazují, že ve starověku ani odpůrci křesťanství nikdy nepochybovali, že Ježíš byl historickou osobou. Poprvé o tom vznikly spory koncem osmnáctého století, a to z nepřiměřených důvodů, a trvaly i v devatenáctém století a na začátku století dvacátého.“

Tedy v době, kdy docházelo ke kritice Bible jako takové a na počátku průmyslové revoluce. Ostatně i dnes je řada lidí, která navzdory všem důkazům zpochybňuje fakt, že země je kulatá. Nejspíše to často dělají z plezíru, ale pokud jde o důkaz, že Ježíš žil, historie o tom rozhodně nemlčí. Komu to nestačí, může nevěřit dál, je to jeho volba.

Může se zdát, že svědectví z první ruky, tedy z propagandistických spisů evangelií, by se dalo považovat za neplatné nebo minimálně bychom jej měli brát v úvahu s podezřením. Myslím, že by tomu mělo být naopak.

Právě srovnání čtyřech evangelií, která byla napsána odlišnými autory, podle mého mínění jen přidává do mozaiky další střípek pravdy o Ježíšově existenci. Je logické, že se jednalo o různé pohledy na osobu Krista a některé detaily se od sebe liší, ale právě to je to kouzlo různorodého pohledu na něčí osobu.

Lukáš byl lékař, a tak uvádí příběhy, které jsou zaměřeny na uzdravovatelské schopnosti Krista, Marek byl stručný, příběh mu diktoval nejspíš apoštol Petr. Matouš byl celník, a tak klade důraz na některé zážitky, při kterých se Kristus dotýká čísel a financí. Jan uvádí Krista do jiného světla, světla mysticismu. Všechna tři evangelia (kromě Janova mysticismu), která byla prokazatelně napsána do několika desítek let po Ježíšově smrti, jsou poměrně souladná, proto se jim říká synoptická.

The Encyclopedia Americana k tématu říká:

Napoleon Bonaparte údajně v této souvislosti řekl: „Alexandr, Caesar, Karel Veliký a já sám jsme založili říše, ale na čem jsme založili své geniální činy? Na síle. Jedině Ježíš Kristus založil své království na lásce a milióny lidí by za něho dnes položily život.“

Je to právě síla magického slova v Ježíšově učení, které se může pro některé lidi stát přesvědčivým důkazem, že opravdu existoval. S kázáním na hoře můžeme nesouhlasit, ale co je jisté, že mělo na lidi zásadní vliv.

Profesor Hans Dieter Betz k tomu říká

„Obecně vzato, vliv Kázání na hoře daleko přesáhl hranice judaismu a křesťanství a dokonce i západní kultury.“

Pokud si někdo Ježíše vymyslel, musel být opravdu mimořádně chytrý. Není divu, že byli Ježíšovi následovníci vysoce motivováni k tomu, aby dílo, které započal, sami dokončili. A někteří za to byli a jsou stále ochotni položit i svůj život.

A co by dělal Ježíš, kdyby žil dnes? Co myslíte? Hlavní otázkou je, co byste dělali vy.

Zdroje:

Tacitus. Letopisy.

Joseph Flavius. Židovské starožitnosti.

Evangelia, Bible.