Jak oblafnout psychotesty

Bez psychotestu vás u některých profesí prostě nepřijmou do práce. Je to prostě tak, můžete proti tomu protestovat, nesouhlasit s tím, ale pokud to odmítnete akceptovat, tak ende šlus nebo potěš kudla. Třeba k policii nebo k armádě či hasičům musíte vyplnit stohy testů. I profi řidiči kamionů nebo autobusáci musí projít psychickým prověřováním. A některé firmy mají jako svůj oblíbený sport trápit uchazeče o práci psychotesty. Proto předpokládám, že jste se někdy s psychotesty už setkali.

Tento článek vás seznámí se základními předpoklady, které za psychotesty stojí, a pomůže vám je odmagizovat. Už se jich nebudete bát ani nebudete panikařit, když na ně půjdete. Budete totiž vědět, s čím máte tu čest a kdo nebo co za nimi stojí.

Úvod k psychotestům

Psychologické testy mají několik komponentů. Jednak vycházejí z všeobecného pohledu na lidskou osobnost přijímaného u odborné veřejnosti.

A ten se mění, jak léta jdou. Dříve by se psycholog vaší podzimní depresí vůbec nezabýval. Podle něj by to tehdy byl jen splín, ze kterého se vyspíte nebo zmizí s jiným ročním obdobím. Dnes je deprese brána přímo klinicky vážně a jste po stručné diagnóze od stolu řádně opráškováni.

Stejně tak fungují psychotesty, jsou konstruovány dle aktuálního pohledu psychověd na člověka a na jeho fungování ve společnosti. Ten je dnes jiný než třeba před 100 lety. Žádná ustálená definice toho, kdo je přesně psychopat a jak se projevuje, ve společnosti nepřežila. Nenechte se oklamat, nemusí být za každou cenu vyvinutější či rozvinutější než dříve. Ostatně inkluze ve školách je krokem zpět, ne dopředu, rozhodně pro děti talentované a pro učitele je to zase bizarní pohled pozorovat dospělé ve školních lavicích spolu s dětmi, které často jen trochu víc zlobí. Psychologie jedná na objednávku společnosti. Jaká je společnost, taková je její psychologie. Ta je jejím zadavatelem a psychologie je poslušným otrokem a obrazem jejího ducha.

Počítejte s tím, že psychotest je založen na něčím názoru. Je to jenom názor. Ne slovo boží. Když psychotesty neprojdete, nemějte z toho splín. Často se prostě nepotkáváte s běžně přijímaným psychologickým názorem na vaši osobnost. No a co. Tak prostě nebudete Pomáhat a chránit, anebo nezemřete v epickém válečném konfliktu s Ruskem nebo při heroickém nehas co tě nepálí. Jaká škoda.

Jinými slovy, testy jsou založeny na psychologických předpokladech samotných psychologů a nevznikají někde z objektivních měřítek reality nebo v posvátném vzduchoprázdnu. I když se psychologové za každou cenu snaží, aby to tak vypadalo. Tváří se tajemně až mysticky, ale to je taky jediné, co mají. To vzduchoprázdno.

Zbytek jsou jen čísla. Psychologové mají spolu jistý konsensus, jaké početní statistické výsledky vyplivnou konkrétní osobnost či osobnostní rys. Je to trochu jako ve filmu Hodíme se k sobě, miláčku…? Pamatujete si na ten počítač?

Co je psychologický test osobnosti? Pohled psychologů

Je to sice teoretický test, ale psychologové se naivně domnívají, že jeho výsledky zakládají na objektivní měřítko toho, jak se budete v realitě chovat. Jinak se asi nedá chápat to, že trvají na tom, aby testy byly za každou cenu součástí přijímacích pohovorů do kritických složek společnosti: armády a policie. Zkušený vyjednavač by vás protřepal shora dolů za pár minut a mohli jste si společně ušetřit stohy mnohdy záměrně zavádějících otázek, které vás nakonec mají identifikovat, v lepším případě jako skupinovou ovci, která nepředstavuje žádné bezpečnostní riziko. Ačkoliv u armády se také čeká útočnost a u policie akční tvrdost. V Čechách je to možná jiné, tam se takové schopnosti budou vykládat jako rysy agresivního psychopata. Proto je také Česká Republika nejbezpečnější země na světě. I vojáky máme bez agresivity a i policisty máme bez akčního potenciálu. Super. Můžeme jít dál.

Opak je však pravdou. Psychotesty se dají snadno podvodníky oklamat. Pravidelný čtenář seberozvojové literatury se může představám o tom, co testy zjištují, vysmát. Měl jsem zkušenost s jedním kandidátem, který se ucházel o místo ředitele firmy. Podstatné u něj měla být vstřícná, pevná a laskavá osobnost. Haha. Slovutná psychologická organizace ho podrobila osobnostním testům. Na první pohled bylo zřejmé, že to je člověk na opačné straně spektra, tedy z kategorie alá kyselá prdel. Psycholog ale testy vyhodnotil jako skvělé a kandidáta doporučil pro jeho vřelou povahu. Nutno přiznat, že i po letech se jeho kyselý obličej nijak nerozjasnil, ani nedostál žádných laskavých rysů. Ty zůstaly někde pohřbeny ve výsledcích jeho matoucích psychotestů.

Proč? Kde se stala chyba? Kandidát se hodně času před testem věnoval nanášením psychologické masky zcela odlišné osobnosti než kterou vlastnil. A toho makeupu nanesl hodně vrstev, aby nebyla vidět jeho vlastní ošklivá osobnost. Za tímto účelem mu sloužily knihy typu Jak získávat přátele a působit na lidi. To je docela humus četba, autor Dale Carnegie doporučuje například následovat strategii, kterou praktikují desperáti a zločinci, to znamená na sobě nenechat znát ani známku studu, bez ohledu na to, co děláte. A to tento bezostyšný kandidát udělal opravdu beze zbytku.

Na internetu vám při hledání v angličtině vyjede asi 3 miliony testů osobnosti. Připravit se může tedy každý jouda a nakrátko si může kterýkoliv vlk snadno nasadit aktuální masku beránka.

Nedejte se vysmát. Čím větší a více mazaný psychopat, tím lépe osobnostními testy projde. Polygraf alá lidově zvaný detektor lži neměří, jestli mluvíte pravdu nebo ne. Měří vaše fyziologické napětí. A pokud někdo bez mrknutí oka celý život lže, není to pro něj problém projít jakýmkoliv takovým testem.

Testem reality ale neprojde. Ten ale umí připravit a vyhodnotit málokdo.

Koncepty osobnosti, ze kterých psychologické testy vycházejí

První psychologický model počítá s tím, že každý člověk má nějakou stabilní osobnost a zvyky, které z ní vyplývají. Ty jsou relativně stejné a předvídatelné.

Zatímco psychodynamický model předpokládá to, že vaše zvyky a návyky jsou danost, která je do značné míry určena vašimi předchozími zkušenostmi. Situační model osobnosti je v podstatě takový model alá podle politika. Předpokládá se totiž, že když se změní situace, změní se u daného člověka chování. Jinými slovy, kam vítr, tam plášt. Interakční model zato předpokládá, že aktuální chování je výsledek interakce člověka s danou situací. Posuzují se v něm hlavně externí situační vlivy na osobnost. Fenomenologický model se zaměřuje na introspekci a subjektivní zkušenosti, ty v něm mají největší váhu. Psychotesty jsou v lepším případě mixem některých těchto předpokladů. V horším případě vyexitovaným názorem z některého z uvedených myšlenkových směrů panujících v psychologii.

Tak třeba v rámci fenomenologie byste se u jedince ptali na to, jak sám hodnotí míru své zodpovědnosti od 1-5. Zatímco v rámci prvního modelu si u zjištování výšky raději změříte člověka od hlavy až k patě metrem.

Toto jsou články psychologické víry, kterým musí věřit každý psycholog, jinak je z psychosekty vyřazen, případně je kolegy šikanován:

Amen.

Tak třeba Cattell, Eber a Tatsuoka srovnávali osobnostní rysy lidí v souvislosti s jejich povoláním. U sportovců je to často jednodušší, ti jsou zaměřeni zpravidla na jeden cíl. Olympijští atleti vykazovali velkou míru osobnostního ega, dominance, a slabší náchylnost k tomu fungovat ve skupině a naopak velkou ochotu individuálně riskovat. Zatímco fotbalisté na individuální úrovni moc nezabodovali, byli spíš skupinově zaměření, dominantní, zato měli dobrý postřeh. Média fotbalové hráče vykreslují mnohdy jako nějaké filozofy, jejich slovník bývá plný vzletných výrazů, které byste čekali spíše od univerzitního profesora než od člověka, který se honí v houfu za mičudou. A psychologické testy v tomto souhlasí s realitou. Atlet musí být individualisticky orientovaný, aby dokázal přebít všechny své konkurenty, zatímco fotbalista musí umět myslet především na spolupráci se svým týmem. Jinak si ani nečutne. Zatím jsem ale žádného fotbalistu, který by se mnou vydržel hrát slovní fotbal víc než pět minut, nepotkal.

Základní substrát, ze kterého psychologové při svých konstrukcích vycházejí, je samořejmě jazyk. Tam to začíná a často i končí. Praotec psychologického testování Francis Galton odhadl, že angličtina obsahuje zhruba tisíc slov vztahujících se k osobnostním rysům. Allport a Odbert našli až 18 000 slov popisujících osobnostní rysy lidí. Z toho se moc testy dělat nedají, je potřeba nejdříve vybrat hlavní termíny a rysy osobnosti a pak roztřídit ty další do skupin a podskupin. Je to v podstatě taková lingvistická práce. Problém je ten, když lidé rozumí pod stejnými termíny něco jiného nebo jim v horším případě vůbec nerozumí. Třeba jsem se moc divil, když studenti nerozuměli jedné položce, kterou jsem dal do osobnostního testu, a to bylo vyjádření „Jsem entuziastický“. Výrazu entuziasmus nerozuměli ani studenti gymnázia, světe div se. Co se tam dnešní gymnazisti asi učí a hlavně jak používají mozek, je mi záhadou.

Psychologové trvají na tom, že pokud je váš osobnostní obraz v souladu se společností a poslušností jejich autoritám, jste psychicky v pořádku. V opačném případě vás označí za narušeného psychopata. Mají to trochu popletené. Co když je to naopak? V tom případě je to společnost, která není v pořádku a nesouhlas s jejími autoritami je známkou duševního zdraví?

Co psychotesty měřit neumí?

Testy nejsou schopny vyhodnotit, jestli bude někdo mít rád svou práci. Jestli bude nadšený pro věc a bude mít rád své kolegy. A to je nejdůležitější rys dobrého spolupracovníka. Rozhodně je to nejzásadnější u profesí jako je voják, policista a hasič, kde jde někomu o život a vy se na něj musíte v kritické situaci spolehnout. K čemu vám je někdo, kdo sice prošel testy na jedničku, ale jeho pracovní úkoly jsou mu lidově řečeno u zadku.

Důvod existence psychotestů

Proč vůbec takové testy existují? Jednoduše proto, že se zaměstnavatelé a vůbec lidé obecně moc nevyznají v druhých lidech. Kdyby byli schopni z lidí vyčíst jejich upřímnost či neupřímnost z normálního rozhovoru, což někteří vzácní lidé umí, tak by nepotřebovali otravovat poctivé lidi testy.

Je to kontrakproduktivní, protože právě testů se budou bát nejvíce slušní lidé. A ty přece chcete právě těmito testy identifikovat a ne si je odradit. Nechcete přeci zaměstnávat pokrytce. Podvodníci trému mít nebudou, ti jsou totiž zvyklí žít svou falešnou identitu nebo ani neví jaká je již od dětství. A to se s nimi vleče. Sériového podvodníka testy neodhalíte stejně jako sériového vraha. Od toho je sériový, že.

Naopak, čím víc budete stresovat slušného člověka, tím míň jich budete mít ve svém týmu. Je to zcela na vás, pokud chcete mít dobré předstírače a haury v týmu, kteří vám ale poctivou práci neodvedou, spolehněte se na testy.

Jako takový odstrašující příklad může sloužit současný odchod lidí z jednoho kritického oddílu policie, zatímco jeho nového vedoucího bych svým zkušeným psychologickým okem viděl spíše jako dobrého pochůzkáře. Co na tom, primitivními šikanozními psychotesty prošel. Asi masochista.

Jak se chovat u testů?

Když už se rozhodnete na testy jít, je dobré se pěkně obléci. Ačkoliv je to spíše povrchní gesto, většina lidí na něho pořád dá. Chovejte se jako suverén, ne jako suterén. Pomůže to vašemu sebevědomí a pak také budete mít jiné vyzařování. Na to druhé lidé dají, i když psychologové obecně tvrdí, že žádné vyzařování či fluidum v testech nenašli. Bodejť, jejich testy jsou nuda k uzoufání. Která charismatická osobnost by se jimi chtěla prosím zabývat? Nudíte se? Kupte si raději medvídka mývala než psychotest.

Ale pozor, když něčemu v instrukcích k testu nerozumíte, nebojte se nahlas ozvat a zeptat. To taky souvisí s tím vnitřně suverénním postojem. Hrát si na chytrého ze strachu, že nechcete být za hlupáka, vám ve výsledcích testů nepomůže. Zpět se to vzít nedá. A mlčeti zlato se vám, když něčemu nebudete rozumět, rozhodně nevyplatí.

Jak číst testy a připravit se na ně

Dobře si přečtěte otázky. Pokud nějaké z nich nerozumíte, otázku přejděte a posléze se k ní vraťte. Nenechte se ale u nějaké otázky zabrzdit, vyplňte nejdřív to, v čem jste si jisti. Jinak se taky můžete zbytečně zaseknout.

Nebojte se, psychotesty nejsou žádná atomová věda. Na verbální testy vám pomůže se připravit třeba hra Scrabble nebo na IQ testy to může být Sudoku. Pokud vám ani jedna tahle hra dobře nejde, tak se na tyhle testy raději vykašlete předem.

A pamatujte na to, že žádný učený z nebe nespadl. I když se psychologové tváří jako by testovali pravdu o vás a vašem charakteru, ve skutečnosti na vás testují své vlastní představy o světě. A to je někdy prostě, řekněme si to narovinu: potěš koště.

Pokud jste tento text dočetli do konce a vládnete základy anglického jazyka, ale i bez něj to pochopíte, shlédněte toto video od cca 10 minuty. Taky jeden uchazeč, který ale netušil, že se jedná o konkurz na špiona MI5.

To by se vám u výběrového procesu do BIS s jejich nudnými formuláři k uzoufání nemohlo stát.

Autor článku je absolventem oboru Aplikované psychologie na University of Derby ve Velké Británii.

Zdroje:

Allport, G. W. (1937). Personality: A psychological interpretation. New York: Holt, Rinehart and Winston.

Cattell, R. B., Eber, H. W., & Tatsuoka, M. M. (1970). Handbook for the Sixteen Personality Factor Ques- tionnaire. Champaign, IL: Institute for Personality and Ability Testing.

Cattell, R. B. (1943). The description of personality: I. Foundations of trait measurement. Psychological Review, 50, 559–594.

Urbina, S. Essentials of Psychological Testing. 2004. Willey.