Článek
Jan Hus byl vyzdvihován minulým režimem právě kvůli jeho tažení proti kléru a za svou pravdu. Byl z pohledu komunistů vnímán jako bojovník proti zpátečnickým názorům. A dnes? Důraz na Husa tak trochu vyčpěl. I Církev československá, která vznikla vydělením z té katolické až na počátku minulého století, na něj moc nedržela. Až do roku 1970 v jejím názvu chyběl přídomek husitská. Podstatné pro ni byly zřejmě jiné aspekty než samotný Jan Hus.
Pokud milujete Husa a shlédli jste se v jeho osobnosti, raději dál nečtěte, ať nepřijdete k úhoně.
Husova teologie
Milíč, muž v kápi nahoře na kazatelně.
Každý zná Husa a ví, že byl opravdu hustej borec. Ale ruku na srdce, kolik z vás četlo neřkuli studovalo jeho spisy? Hus na magisterský titul z teologie nedosáhl. Jeho duchovní statě opravdu ve srovnání s významnými teology tehdejší doby brilantní analýzou zrovna nevynikají. Třeba pokud jde o argumenty, proč nemůže být papež neomylný, uvádí příklad představeného Petra, který pověřuje Jana, aby sbíral jahody. Hus toto přirovnání používá jako argumentu proti papežské neomylnosti, ačkoliv nemá nic společného ani s omylností či neomylností, spíše však s Husovou teologickou jednoduchostí. Husovo heslo bylo držet se pravdy až do konce, ovšem byla to především ta jeho pravda, nikoliv pravda univerzální.
Husovo tažení proti odpustkům nebylo nijak originální, ale inspirované jinými teology jako byl Milíč z Kroměříže či Jan Viklef. Nejvýznamnějším kazatelem 14. století byl právě Milíč. On byl tím otcem české reformace a ne Jan Hus nebo Petr Chelčický. Milíč byl duchovním rádcem Karla IV. Milíčovi odchovanci, jako byl arcibiskup Jan Očko z Vlašimi, bděli nad výchovou krále Václava IV. Měl i dosah internacionální, narozdíl od Husa, a to na papeže Urbana V., který pod jeho vlivem bojoval proti svatokupectví. Husův duchovní odkaz, pokud můžeme vůbec o nějakém mluvit, je ve skutečnosti přenesený odkaz Milíče z Kroměříže. Stačí si srovnat Milíčova kázání před Husem s následnými Husovými projevy.
Kdo zradil Husa
Upálení Jana Husa
Komentář k obrázku: všimněte si, že se svému nejznámějšímu zobrazení Hus vůbec nepodobá. Jako asketický intelektuál nevypadal, spíše jako bodrý chasník. Tuto podobu lze rekonstruovat podle tehdejších zobrazení a zmínek v jeho vlastních spisech.
Tak předně je třeba vám sdělit krutou pravdu. Hus se zradil sám. Ty klacky, kterými vzplála hranice s jeho tělem, si pod nohy naházel on. Svým vlastním přístupem. Jeho přátelé si u něj v Kostnici podávali dveře jako o posvícení. Například Křišťan z Prachatic, rodák z okolí Husova rodiště, který mu dříve de facto pomohl zajistit místo rektora Karlovy univerzity v Praze, jej přijel navštívit a úpěnlivě jej prosil, aby odvolal své kontroverzní postoje. Hus byl o to žádán opakovaně i samotnými členy koncilu, a to celkem čtyřikrát. Těsně před zapálením hranice dostal svou poslední šanci. Stál si za svým.
To, že si trváte na svém a jste ochotni pro to obětovat dobré vztahy s ostatními lidmi, životy ostatních a své vlastní, ještě neznamená, milí čtenáři, že jste rozumní a nějací hrdinové. Třeba jste jen jako Jan Hus prostě zaslepeni svým tunelovým viděním. Je těžké si představit, že by někdo byl ochoten se nechat upálit pro něco jiného než za upřímné přesvědčení. Ale i dnes znám jako psycholog řadu případů lidské sebedestrukce, která je spíše než racionálním úsudkem daného jedince způsobena jeho duševním narušením. Trpěl Jan Hus nějakým duševním neduhem? To již zpětně s určitostí říct nemůžeme, ale je to vysoce pravděpodobné. Případá vám tato úvaha kacířská? Hus by měl jistě radost, on rád pochyboval a zpochybňoval.
Více o Kostnickém koncilu
Je třeba poznamenat, že Hus se nezvládl před koncilem vůbec obhájit. Podle mého soudu mu k tomu chyběly jak teologické znalosti tak intelektuální schopnosti a patřičný takt i schopnost diplomacie. Na českou kotlinu jeho kázání možná stačila, ale na mezinárodní úrovni už to nefungovalo. Přesvědčit Husa se snažil také francouzský teolog Jean de Gerson. Vše bylo marné. Krom křiku, který na koncilu vyvolaly Husovy názory, se paralelně odehrával seriózní teologický dialog mezi Husem a jeho protivníky, učenci na patřičné úrovni.
Je třeba zdůraznit, že Kostnický koncil trval tři a půl roku, a Hus v něm byl pouhou krátkou epizodou. V rámci koncilu se konala pravoslavná bohoslužba celebrovaná kyjevským patriarchou, takže o náboženské hegemonii zde nemůže být řeč. Koncil skončil úspěšnou volbou jednoho papeže, avšak narazil na problém husitských válek, který vyřešil až koncil basilejský v roce 1436.
Kostnický koncil také musel řešit sílící hrozbu osmanských útoků, a proto se snažil za každou cenu o sjednocení křesťanů ve vojenském smyslu slova. To však nebylo možné za předpokladu, že budou křesťané šít do vlastních řad. Tenhle geopolitický aspekt Husa vůbec nezajímal, zaslepeně se zajímal jen o své žabomyší války proti církevní hierarchii. Za hranicemi však čekal větší Satan, proti kterému měl svolávat zlo, a to muslimské armády. Paradoxem později bylo, že husitští válečníci nakonec bojovali na pokyn svého nepřítele Zikmunda právě proti islámské hrozbě. Nepřipomíná vám to český fenomén zvaný překabátění?
Kazatel Jeroným Pražský, který na koncil dorazil až po Husově upálení, už žádnou možnost dlouze se obhajovat nedostal. Byl upálen coby Husův epigon. Nutno dodat, že to bylo na základě tlaku českých účastníků koncilu.Zahraničním kardinálům stačilo jeho ponížení, ale Čechům ne, ti jej chtěli vidět hořet.
Když se vrátíme zpět k Milíčovi, ten byl opakovaně falešně obviněn pražskými kněžími ze schizmatu, dvakrát svou pozici vysvětloval a zdůvodňoval i před samotným papežem a neměl žádný problém. Dokonce veřejně označil Karla IV. za antikrista, a ten mu záhy poté velice ochotně zakoupil domy v Bartolomějské ulici v Praze pro jeho duchovní projekt. Vidíte, že to jde, když se to umí. A nemusí se kvůli tomu patolízat. Milíč očividně disponoval hlubšími intelektuálními fondy než Hus.
Argument, že Husa bylo nutné upálit, aby se vyhovělo jakýmsi potřebám doby, je lichý. Hus především stranil české povahové zabejčenosti a proto ho měli Češi rádi bez ohledu na režim. Hus se obhájit nedokázal a bojovat za sebe sama příliš dobře neuměl.
Nevyčítám mu to, ale proč je tedy větší ikonou než Milíč, který se zvládl orientovat v složitém mezinárodním duchovním kontextu a jehož tvorba Husa stvořila, to nechápu. I když asi ano, zase byl Čechy vyzdvižen pouhý epigon, kvůli svému těžkému osudu, který si způsobil sám. Originál Milíč byl založen někde ve skladu zapomenutých vzpomínek.
Husův odkaz nebo spíše Milíčův, Žižkův a…
Jan Žižka
Prokop Holý
Těžko hovořit o nějakém Husově duchovním odkazu. Poctivě si přečtěte jeho spisy a udělejte si jejich textovou analýzu, a dojdete nejspíše ke stejnému závěru*. Každopádně jeho upálení odstartovaly určité události, které již byly na spadnutí. Samotný Jan Žižka nezapočal formovat husitské armády na intelektuální popud Jana Husa, to se rozumí. Jeho samotného Rožmberkové okradli, tak se rozhodl si to, co mu patří, vzít zpět. To byla především jeho čest. Nebyl to žádný hrabivý lapka, naopak velmi schopný a geniální vojevůdce, který dokonce vytvořil vlastní společenské uspořádání. Za celý svůj život nikdy o bohatství neusiloval a ani o žádné osobní výhody. Zemřel jako neokázalý muž. Naplnil tak svým životem křesťanské ideály střídmosti a skromnosti.
Zatímco Jan Hus měl celoživotní slabost pro víno a dobré oblečení. To mu nikdo nebere, ale možná se mu právě tyto záliby staly osudnými. Zvyk holdovat vínu měl společný s Václavem IV., který se tvářil jako jeho ochránce a kamarád. No, ale spolehněte se na svoje parťáky, které znáte z pitek.
Žižkova vojenská taktika je natolik proslulá, že se učí na vojenských školách po celém světě. V rámci jeho geniálních vojenských metod vzniklo několik nových zbraní, jako je třeba předchůdce pistole. Název pistole pochází právě z období husitských válek. Spíše bych používal termíny jako Žižkovy války, války Prokopa Holého, protože to byly ty sloupy, na kterých opravdu husité stáli, ne rozkolísaný Jan Hus.
Byl to Žižka, který byl jedním z hlavních iniciátorů táborského projektu. Dal nejen Táboru jeho slávu a spoluvytvořil důmyslný systém života komunity. Ta společně sdílela majetek a vůbec se unikátním způsobem podílela na spravování všech záležitostí. Žižka nad dodržováním řádu, který nastavil, pečlivě bděl. Proto nechal upálit bláznivé Adamity. Ti mohli rozšířit své extrémistické chování i mezi ostatní členy komuny, a to nemohl připustit. Dnes nám mohou připadat jeho metody brutální, ale v jeho době byly jednou z mála možností, jak si zajistit vojenskou a ideologickou konkurenceschopnost v tehdejším světě.
Byl to vojevůdce, který neprohrál jedinou bitvu, ale z odstupem času se dá říct, že stál na špatné straně. Češi se dali podplatit a nechali se rozeštvat a postavit proti sobě navzájem. A tak v bitvě u Lipan, již po Žižkově smrti, stáli husité proti husitům.
Byli to Jan Žižka a Prokop Holý, dva hlavní vojevůdci, kvůli kterým se husitů bála vojska po celé Evropě. Když oni zmizeli, samotní husité vyfičeli jako pára nad hrncem. Někteří se dokonce dali do služeb jejich zapřísáhlého nepřítele, císaře Zikmunda.
Kdyby žil Hus dnes…
A nyní se dostáváme k soudobému Janu Husovi. Češi rádi rozhazují rukama a ukazují prstem na někoho, kdo se jim nelíbí. Mají ústa plná morálky a pravdy, ale když přijde na to, aby žili mravným životním stylem sami nebo pro pravdu něco udělali, rozhostí se mezi nimi najednou hmatatelné hrobové ticho. A když zrovna nemlčí, tak si najdou někoho, na koho by mohli svalit vinu za jejich hanebné a odpuzující nemorální chování.
Přečtěte si v tomto ohledu Milíčova městská kázání k Pražanům. Zjistíte, proč jich měl Milíč, který byl téměř prohlášen za svatého, plné zuby, a to včetně jejich panovníka Karla IV.
Najdou se dokonce lidé, kteří se i v současnosti snaží upálit druhé za jejich názor a hlavně za to, když prohlédne jejich skryté nepravosti. Dnes by Jan Hus byl nepochybně stejně zmatený jako na přelomu 14. a 15. století. Nejspíše by se se svou naivní povahou stal obětí obdobných dobových hrátek a zastával by se nějakého extrémního stanoviska, za které by byl nejpravděpodobněji společensky upálen. Třeba strhán na sociálních sítích jako dezinformátor anebo by rovnou skončil ve věznici na Pankráci. Další jeho osud si domyslete sami.
Jan Hus nám může být příkladem nezlomného přesvědčení a nezdolné odvahy nezměnit zvolený směr za jakýchkoliv okolností, nenechat se podplatit ani umluvit. V tom se Češi moc nepohusovali.
Na druhou stranu musí být taková odvaha a hrdinství správně nasměrovaná a činěná z rozumného důvodu, jinak je jejímu nositeli platná jako mrtvému zimník. A nemyslím si, že položit život v návaznosti na oblíbenost u Čechů je dobrý nápad, protože v konečném důsledku nikomu nic užitečného neskýtá.
Anketa
Autor je religionista a psycholog
*Jeho odkaz spočívá spíše v odlišení zápisu češtiny od polštiny. Možná bychom nebýt Husa dnes mohli lépe rozumět psané polštině.
Zdroje:
František Šmahel. Jan Hus. Život a dílo. 2013. Argo.
František Loskot. Milíč z Kroměříže, otec české reformace. 1911. Volná myšlenka.
František Michálek Bartoš. Listy a řád vojenský Jana Žižky. 1420-1423. 1936. Zelenka.
Jan Hus. O církvi.
Zdeňka Hladíková. Jan Očko z Vlašimi. První český kardinál a rádce Karla IV. 2024. Albatros.
Vladimír Šindelář. Historické příběhy ze staré Šumavy. 2015. Víkend.
https://www.idnes.cz/kultura/literatura/petr-cornej-rozhovor-husite-islam.A160512_120328_literatura_ts
