Článek
Anglická verze Wikipedie už je opatrnější. Podle ní k jeho objevu pouze přispěl. To už je přesnější.
Jak to bylo s asynchronním motorem
Walter Baily vymyslel asynchronní motor a ve stejné době jako Tesla s ním přišel Galileo Ferraris. Nikola Tesla ho vylepšil, nicméně patent na celý systém si podal on, nikoliv Baily nebo Ferraris. Svůj systém v roce 1888 Tesla prodal za velký balík Westinghousu. Ve stejném roce britský inženýr C. E. L. Brown a ruský inženýr Mikhail Dolivo-Dobrovolsky byli schopni předvést něco podobného jako Tesla. Dosáhli téhož elektrického výkonu, kdy převedli elektrickou energii z Laufenu, Švýcarsko do Franfurktu, Německo na dálku 108 mil. Ačkoliv se Dolivo-Dobrovolsky snažil tento vynález přivlastnit, jeho kolega Brown otevřeně přiznal, že použili Teslovy patenty.
Šest let poté instaloval Westinghouse systém u Niagárských vodopádů. Tesla sdílel svůj patent na zde užité technologie a instalaci se třemi dalšími inženýry. Pokud jde o bezdrátový přenos elektrických impulsů, Tesla nebyl první. Již dvacet let před ním to zvládl Mahlon Loomis.
Nikola Tesla jako bůh, génius nebo ďábel?
Není pochyb o tom, že Tesla byl inteligentní a hravý, nicméně esoterická i vědecká scéna udělala z Tesly modlu, nedostupného bůžka na piedestalu, esoterického guru, svatého spiklenců a konspirátorů. Ne, Tesla nebyl osamělý génius. On stavěl na práci ostatních, proto se učil cizí jazyky. Do Prahy šel, aby se naučil česky, proč potřeboval češtinu? Čert ví, ale třeba se chtěl dostat k práci některých českých vynálezců, kteří nebyli tak známí. Neboť, pokud tu někdo něco opravdu inovativního vymyslí, zpravidla po něm jako naschvál neštěkne ani pes. Zatímco až po jeho smrti se supi začnou slétat, nebo si jeho práci někdo vezme, zabalí do kufříku a začne se chlubit cizím peřím.
Česká cesta k vynálezům a podivné chování k vynálezcům
Problémem v Česku je totiž obrovská nehoráznost, kterou se místní prostředí vyznačuje, protože dává nekonečný prostor bezostyšným lidem, a snaží se tvářit, že to je naprostý standard a v pořádku a že se máte povinnost té nehoráznosti bránit hlava nehlava a nedělat nic jiného. A pokud to neděláte, tak že jste za naivku. Ale pokud na něčem hodnotném pracujete, těžko se budete od rána do večera bránit bezostyšnosti svých spoluobčanů. To dá rozum. Pokud se tedy bráníte nehoráznosti, těžko něco vymyslíte, a naopak, pokud něco vytvoříte, těžko se budete bránit nehoráznosti. Obojí stihnout nejde. Je to jako kdyby vás někdo poslal do roje vos a řekl vám, že tam máte vymyslet vynález nebo namalovat krásný obraz, a když byste se místo toho bránili vosám, vyčetl by vám, že jste nic nevynalezli ani nenamalovali, a pokud byste něco vynalezli nebo namalovali, vosy by vás mezitím uštípaly. Tak to je prosím pěkně prostředí v Česku. Nedá se tu pracovat. Ty vosy a sršni se tu nějak přemnožily. Všem nehorázným vosám vzkazuji, že je na cestě sprej proti hmyzu. Po něm si ani neškrtnou.
Takovým příkladem člověka, který byl ztělesněním inovací, avšak nestíhal je už bránit, je třeba Josef Sousedík, vynálezce elektromotoru, který už v třicátých letech poháněl inovativní vlak Slovenská strela. A kdoví, třeba přes nacisty, kteří jej nakonec zabili, skončil někde v USA jeho patent na elektro auto, kterým se dnes chlubí společnost Tesla.
Tesla jako oběť
Podobnou zkušenost měl Tesla s vynálezcem Guglielmem Marconim. Ten dokonce za svůj vynález rádia dostal Nobelovu cenu za fyziku. Očividně ho Tesla předešel a tak byla tato nobelovka podpásovka. Tesla se rozhodl jít do právní pře za zneplatnění amerických patentů Marconiho. Nicméně, američtí podnikatelé patent ke své produkci potřebovali. Nakonec se Tesla finančně vyčerpal a zhroutil. Právo ve vleklé soudní při mu bylo přisouzeno až po jeho smrti. Že by boží mlýny?
Tesla jako šoumen
Co se rozhodně Nikolovi nedá upřít je skutečnost, že byl velký šoumen. Jeho elektrická šou s fosforeskujícíma rukama a fluorescentními tubami, no prostě Tesla uměl přitáhnout pozornost davu. Jeho pokusy na osamělých místech Ameriky nad městečkem plným překvapených vesnických vidláků, kteří ho považovali za čaroděje a každý den se báli, že kvůli němu přistanou na jejich pole mimozemštani, se staly příslovečnými ukázkami jeho cirkusáckého talentu.
Pozornost davu přitáhl zase pozornost médií. Tituly jako New Science Review, Outlook, a samozřejmě deník New York Times o něm publikovaly oslavné články jako o jednom z největších elektrikářů všech dob. Tesla začal na své práci vydělávat, střídavě se pak dostával do situací, kdy byla jeho práce zcela zničena, jeho laboratoř vyhořela zrovna v jedné vzácné chvíli, kdy si šel lehnout a trochu si zdřímnul, avšak díky investicím těch, kteří mu věřili, si mohl dál hrát a zkoušet své bizarní projekty.
V roce 1937 dal Tesla rozhovor deníku New York Times, v němž přesvědčil reportéra, aby uveřejnil, že Tesla vytvořil aparatus, který byl schopen posílat koncentrované paprsky, které kumulovaly tak obrovskou vlnu energie, že byly schopny sestřelit deset tisíc nepřátelských letadel zároveň na vzdálenost 250 mil. Tesla nikdy tyto návrhy nebyl schopen zpeněžit a dokonce jeho snaha dostat se k odškodnění od jeho plagiátorů ho přivedla na mizinu. V některých případech musel zaplatit naopak on sám. Jeho vlastní patentní právník ho dal k soudu, protože mu nesplatil částku 900 USD za práci, kterou pro něj udělal. Zřejmě ji nedělal pořádně. V té chvíli mu bylo sedmdesát let a zavánělo to pro něj veřejnou ostudou. Společnost Westinghouse mu hodila lano s tím, že ho potichu zaměstnala jako konzultanta a poskytla mu měsíční penzi 125 USD. Tyto prostředky Tesla použil na pronájem apartmánu v hotelu New Yorker, kde žil až do své smrti. Jeho příbuzný, jugoslávský velvyslanec v USA, za něj ještě musel doplatit dlužnou částku za skladování jeho věcí na Manhattanu.
Teslův žalostný konec
Nikola Tesla byl velký koumák, ale pokud jde o péči o jeho vlastní zdraví, zjevně přestřelil, živil se totiž jen vařenou zeleninou. Aby toho nebylo málo, tak ho v roce 1937 srazil taxík, a on odmítl ošetření. V roce 1942 už byl de facto jen upoután na lůžko a jeho mentální schopnosti značně upadly. Psal dokonce dopisy svým kolegům o nichž věděl, že jsou dávno mrtví.
Tesla zemřel v 87 letech ve svém hotelovém pokoji na srdeční zástavu. Ne, opravdu není třeba věřit tomu, že agenti FBI, kteří do pokoje brzy poté vtrhli, zajistili nějaké tajné vojenské či jiné plány. Tesla předstihl svou dobu ve svém osobním marketingu více než ve vědeckých pokusech.
Jisté je, že se chtěl za každou cenu dostat do budoucnosti. To se mu spolu s Elonem Muskem podařilo ve společnosti Tesla, která tak trochu kopíruje Teslův mentální mód bytí. Mnoho povyku pro nic. Elektrické auto založené na poznatcích, které jsou už dávno známy, zatímco si zákazníci díky marketingovému humbuku kupují auto s kastlí, která konstručně, řekněme to decentně, připomíná auta z osmdesátých let. Tesla by byl spokojen, a pokud žije převtělen v Elonu Muskovi, tak má konečně i za svou práci zaplaceno.
Nechť budoucnost sdělí pravdu a zhodnotí každého z nás podle naší práce a výsledků. Přítomnost je naše a budoucnost, pro kterou pracuji, je moje.
Byl Nikola Tesla génius?
V horším případě byl opravdu schopný komprimátor, který byl schopen si dávat dohromady poznatky jiných a tvořit z nich nové kombinace. Génius je ten, který tvoří zcela samostatně a nové věci ex nihilo, z ničeho, jejichž kvalita je zcela nová a nenavazuje jen na předchozí výsledky jiných. I když třeba geniální kuchař vaří z ingrediencí, které mu připraví ostatní, bez něj by tak chutné jídlo nikdy nedali dohromady.
Byl Tesla komprimátorem nebo géniem? Kdo ví. Když už nejste génius, můžete alespoň zkusit vzbudit ten dojem. A toho chtěl Tesla zřejmě i dosáhnout. Géniem sebepropagace nebyl určitě, jeho triky známe i od jiných, a o tom, jestli byl géniem vědeckým, nemáme žádné spolehlivé důkazy, jen spekulace a fantastické příběhy.
Teslova možná genialita zůstává tedy stále tajemstvím.
Zdroje:
Truth About Tesla. The Myth of the Lone Genius in the History of Innovation. Race Point Publishing (2015)
Josef Sousedík: Genius Valašska (2023).
