Článek
Dětská hra. Jsou děti zvídavé a jsou děti, kteří jsou jako malí parchan.i. Bez ohledu na povolený newspeak je to tak. Jsou zvídaví dospělí a jsou dospělí, kteří jsou velcí parchan.i.
Dětských psychiatrů a psychologů je prý jako šafránu a víte proč? Já vám to povím. Protože je velmi málo dospělých, kteří rozumí dětem.
Jak vzpomínáte na své dětství vy? Někdo jako Babiš jako na čas, kdy si mohl všechno a na všechny dovolit. Proč myslíte, že to ten výlupek zkouší dál? Chyběla mu pevná ruka otce. A tak ho bude muset potrestat Pán Bůh a světská spravedlnost. To si pište, že si už žádné volební ani jiné vítězství neužije. Svět fandící sígrům už není trendy. No a jiný si nemohl dovolit zhola nic. To nesmíš, zklidni se, ublížíš si, to nedělej a pořád dokola.
Dětská hravost není společná všem dětem, tak jako dospělost není společná všem dospělým. Toto motto si dobře zapamatujte a můžete si ho napsat na zdi nějaké alternativní školky. Samozřejmě s uvedením autora. Žádná alternativa z vás neudělá alternativu. Například ze školy pro nadané děti vyšli na Slovensku dva vrazi a sebevrah. Jak taková prestižní škola formovala jejich ducha? Nijak. Jsou však školy, které dávají smysl, nebo lépe řečeno jsou to dobří dospělí, kteří umí vidět svět dětskýma očima bez ohledu na název či druh školy, ve které působí. A vůbec k tomu nemusí být učitelem.
Zvídavé dítě zkoumá svět, svůj vnitřní i ten venku. A když mu do toho dospělí hodí vidle, nebo mu věčně stojí za zadkem, ztratí své dětství. Ale nebojte se, protože je zvídavé, brzo ho zase najde. A může si to prožít zas a znovu. Na to má fantazie dost.
To na necitlivé lidi, kteří byli tupí a nevnímaví již za dětství, žádné nové zážitky nečekají. A když přijdou, stejně je nevidí a neocení. Chovají se totiž přesně tak jako za svého dětství. Nuda co? Bez ohledu na to, kolik hraček mají, kolik domů, aut, dovolených, pořád se jen nudí a nudí. A pak někteří z nich dokonce páchají sebevraždy, nuže proti gustu žádný dišputát, že?
Svou schopnost vidět svět dětskýma očima zvídavý člověk neztratí, i když mu to svět neulehčil. To trauma se občas ozve, to ve chvíli, když se chce dotknout listu poletujícího ve větru a uslyší za sebou fantomový hlas své otravné matky nebo tupého otce křičet: „Pojď sem!“. Nebo řekne něco milého, hravého a za zády slyší svého partnera: „Poslechni, nemysli na pitomosti, tohle je potřeba dodělat“.
A najednou tu máme hromady dětí s ADHD a prý trpí i jako dospělí. Aby ne, když svoje dítě někdo drží jako na vodítku a přitom ono je jako z divokých vajec. A po otravné škole musí ještě dělat otravné domácí úkoly. Co to asi může vyrobit? Další diagnózu pro psychologa, aby se měl čím uživit. Dokonce i děti s Downovým syndromem nejsou blbé. Někdy jsou chytřejší než ty normální. Byl jsem svědkem scény s jedním natvrdlým otcem, kterého dítě s Downem vybídlo: „A co kdyby jsi mi namazal chleba s medem, nebuď línej jo!?“
Co s tím, když vás někdo obere o dětství a sám si na vaší dětské energii postaví hrady a to nemyslím ty z písku? S tím vám nepomůže prášek na zklidnění nebo na depresi. To byste jen udělali sígrům radost. Vyklidili byste jim totiž prostor, po kterém tak touží a který patří jen vám. Vzhledem k tomu, že jsou primitivní, něco jako vyjít vám vstříc, zabývat se potřebami druhých jinak než za účelem her o trůny prostě neznají. S tím vám pomůže, když najdete druhé lidi, kteří vidí svět stále dětskýma očima. Vidět svět přímo jako dítě není dětinské. Tak si k sobě najděte někoho, kdo to má podobně. Jedině tak budete moci sdílet svou hravost bez toho, že by vám do ní někdo najížděl bagrem jako darebák, který by vám chtěl jen tak z legrace zbořit krásný pískový hrádek.
Dětinsky se chová ten, kdo se chová jako neřád, tak jako většinoví čeští podnikatelé, velkopodnikatelé a politici, kteří za své podrazy a vylomeniny ještě dostávají od jiných nevychovanců pochvalu a tučně zaplaceno. Připomíná to bandu výrostků, kteří společně poničí houpačku a ještě si u toho fandí. Takto ostatně dopadlo české hospodářství díky sígr efektu, poděkujte těm, kteří tomu někde uvnitř fandili, protože na nic lepšího nemají fantazii.
Mít svého vnitřního sígra není nic příjemného ani pro toho, kdo jej má. Takoví lidé by se měli jít léčit na terapie a měli by mít ekonomický a sociální prostor odpovídající jejich postižení. To znamená značně omezený. Místo toho, aby se přenášely jejich problémy na jejich rodinu a ostatní lidi. Jistě, razantně by tím klesla spotřeba antidepresiv a jiných léčiv, ale proč financovat něco, co stejně problém neřeší a funguje jen jako oblbováky.
A jaké to je vidět dnes svět kolem vás dětskýma očima? Mohu vám říci, že svět je nádherný, pokud jej máte s kým sdílet. A krom toho uvidíte hodně patetičnosti a směšnosti ve vašem okolí a mnohé divy i podivy. Třeba ten batoletí mladík, který kolem projede ve svém kočárku sportovního vozu, který sám řídí a očividně neví, co se kolem něj děje. To tak s batolaty bývá…
Chcete-li vidět opravdovou dětinskost a nevyzrálost, navštivte český parlament. Ten je výsledkem právě takových knih určených pro propagandu dětinskosti. Myslím tituly jako Proč trojkaři vedou jedničkáře a Bohatý táta a chudý syn nebo je to jinak. Jinak to opravdu je. Dosud svět oceňoval sígry za dětství, zamlada i zastara. A kam to dopracoval? Dětinský systém neustále hledá někoho, kdo by šéfoval jeho mateřskou školku v rozkladu, ale s požadavkem, že to musí být taky dítě z mateřinky. Výsledkem je celosvětová krize vyplývající z neúnosné koncentrace dětinskosti, nahromaděných vylomenin a nulové schopnosti vidět svět čistě a nezkaženě očima dítěte.
Nemyslete si, že lidem vyrostlo svědomí, maximálně přerostlo sebevědomí, a už vůbec si nemyslete, že mají fantazii, pokud nezaměňujete jejich obludnost za fantazii. Pokud nepočítáte ohyzdné developerské projekty, asociální schémata vlád, hloupé ekonomické koncepty a zrůdné kulturní projekty ve světě mezi projevy fantazie, musíte chápat, že je něco špatně s pravdami, kterými vás krmili a nebyl to jen sunar.
Většina lidí svědomí jako nástroj nemá a neměli ho nikdy. Zatímco druzí jej měli od dětství. Potvrzuje to všechno dění kolem vás. Není třeba jezdit daleko, ale použiji celosvětově známé příklady. Masakry ve Vietnamu, kterými se Američané proslavili stejně jako tím, že odtud odtáhli jako spráskaní psi. V jednom z nich nejvíce medializovaném znásilnili a vypálili celou vesnici.
Různé psychologické teorie se snaží omlouvat nelidské chování posloucháním autority, davovým chováním a stresem.
Psychologie a psychiatrie jako obory, které vyrostly z obludných představ lidí bez fantazie a proto jejich závěry vypadají jako špatné sci-fi, kde si autoři pletou pozemšťany s mimozemšťany. A pak mají takoví lidé pomáhat dětem?!
Zpět k tomu co se stalo ve Vietnamu. Tady se ukázalo, že jsou psychologické teorie vedle jak ta jedle. Všichni se podíleli na My Lai masakru včetně vojáků s univerzitním vzděláním až na jednoho téměř negramotného černocha, který odmítl uposlechnout rozkaz. Když se jej novináři posléze ptali, proč neuposlechl rozkazy i přes očividnou hrozbu následků jako je vojenský soud, jen lakonicky odpověděl: „Myslel jsem, že to není správné.“. Tento muž měl očividně svědomí od dětství a to se nedá ztratit stejně jako se nedá získat. Smiřte se vy, kteří nemáte svědomí nebo fantazii s tím, že jste hendikepovaní a že s vámi bude podle toho nakládáno. Že by asistenti morálního chování ke každému takovému a takové? To je zase má fantazie a já ji lidem bez fantazie dávat nechci.
A proto je ustanovení v ústavě, že každý má svědomí, naprosto mimo i jako právní fikce, a diskriminační vůči těm, kteří svědomí opravdu mají a nadržuje těm, kteří nemají žádné. Kolik z nich asi bude právníků a proč se slušný člověk asi váhá obracet na soudy? Ostatně právníci jsou proslulí tím, že ani fantazie moc nemají.
Vy, kteří jste lidé s nezkaženou dětskou duší, se cítíte nejlépe, když to můžete sdílet s druhými, a dejte si pozor s kým. Kolem vás dosud číhali lidé, kteří chytali dětskou duši a pak se jí chlubili, hřáli se na jejím výsluní, byli pak za hvězdy nejen třídy a vy za nikoho. Přitom ta duše byla vaše. To jsou ti nezajímaví lidé, kteří si z vašich nápadů stavěli život a zabírali i váš prostor kromě svého. Nebudou nápady již pro ně ani hřejivé sluníčko pro jejich sígrpartu, nenajdou se žádné dětské hry, na kterých by si mohli stavět své hrady, a vytratí se i oni z vašeho prostoru.
Nenechte se mýlit, čím větší má kdo fantazii, tak pokud není mimo, tak tím lépe chápe realitu a ne naopak. Umí si totiž přestavit její aspekty, které ostatním zcela unikají.
Nemyslete si, že dospělí, kteří umí být dětmi, jsou pro vás jen směšnou konkurencí. Dětská přímost dokáže být nesmírně vynalézavá a vražedná. Tu velkou fantazii, kterou mají, mohou použít k tomu, aby vymysleli na tisíc způsobů, jak se vás elegantně zbavit. Tak se raději nesmějte lidem, kteří na vás působí dětsky naivně. Znáte ty horory s těmi nevinnými dětmi s úsměvem od ucha k uchu? Že je druzí v začátku filmu podcenili ani nemusím vykládat. A možná vás ti vaši ve vašem okolí už mají plné zuby…
Byli jste jako děti hraví? Povídejte…
