Článek
Víra nepotřebuje logiku ani zdůvodňování. Ano, různá náboženství vymyslela různé logické hříčky a racionální důvody pro to, aby lidé uznali to, čemu učí, ale žádat důkaz pro víru je absurdní. Ten, kdo věří jen tomu, co viděl, není věřící, ale materialista. Věřím na to, na co si sáhnu, to demonstroval i Tomáš v evangeliích, který měl neodbytnou potřebu si na Krista sáhnout a ověřit si tak, jestli je to on. Někomu by to nestačilo, řekl by třeba, že tělo je podvržené a že se jedná o dvojníka. Vše se dá zdůvodnit, když se chce.
Víra však není založena primárně na rozumovém aparátu, i když věřící může zpětně hledat důvody pro svou víru v racionalitě. Podobně jako zamilovaní si zpětně zdůvodňují, proč je ten jejich partner nejlepší volbou. Rozumem se však nikdy nezamilujete. A to je to jádro pudla i u víry. Musíte cítit a vnímat nějakou změnu ve vašem životě, vědět, že je to správné. Vědět, jak? Někdo se odvolává na rozum. Rozum v tomto případě říká, že pokud svět vznikl nahodile, tak i nahodile zanikne a nic koneckonců nemá smysl.
Věřící se snaží svým odpůrcům dokazovat, že třebas biblické příběhy jsou pravdivé. A z čeho vychází? Z archeologie, dobových záznamů. Ale to nestačí. Tomu, kdo víru v sobě nemá, nemůže mu být naimplementována. To je prostý fakt. Bible říká, že víra je dar. Tak nějak to zřejmě bude. Nemá tedy smysl zdůvodňovat svou víru někomu, kdo ji nechápe. Ten, kdo neměl zážitek s duchovním světem, neporozumí, a kdo jej měl, nemá potřebu jej zdůvodňovat druhému.
K čemu tedy všechny ty náboženské kampaně a propagace? Nejspíše věřící chtějí, aby co nejvíce lidí poznalo toho jejich Pána, Boha, či zažilo něco podobného jako oni. V tom by problém nebyl, to je normální stav věcí světa, že z čeho jste nadšení, chcete sdělit ostatním. Někteří tomu říkají přesvědčování na víru či vnucování víry, ale ta se vnutit nedá. Každý člověk prochází různými obdobími ve svém životě, takže je dost pravděpodobné, že může dojít ke změně názoru. A to včetně jeho pohledu na víru. Je známo, že zapřísáhlí ateisté se zpravidla na svém smrtelném loži dovolávají Boha. Dělat si tedy legraci z víry ostatních je napováženou, jednou vás může vaše nevíra dostihnout.
Další věcí je, že ti, kteří mají s něčím zážitek či osobní zkušenost, nepotřebují v to věřit. Víru potřebují ti, kteří něco nepoznali a vědí o tom jen z doslechu. Pokud někdo žije v duchovním světě, nemá potřebu o něm pochybovat. Naopak, je pro něj stejně reálný, jako ten všední.
