Brutální opatrovnice utýrala Sylvii Likens. K mučení zneužila i další děti

Až do toho léta roku 1965 se Sylviin život odvíjel docela obyčejně, třebaže chudě. Její rodiče Lester a Betty Likensovi pracovali u putovního karnevalu – s ním se často stěhovali a peněz nikdy nebylo nazbyt.

Sylvia byla třetí z pěti dětí. Se svou o rok mladší sestrou Jenny, která od dětství kulhala po prodělané obrně, tvořila nerozlučnou dvojici. Otec Lester se snažil rodinu uživit, kde mohl, a Sylvia byla svědomitá dívka – říkali jí pro její dobrosrdečnost a přívětivost „Cookie“.

V červenci 1965 čekala karneval další štace. Tentokrát však musel Lester odjet za prací sám – jeho žena Betty nemohla, právě si odpykávala trest za drobnou krádež. Likensovým nezbývalo než najít pro dcery na pár měsíců náhradní péči. Obrátili se proto na známou z okolí, třicetsedmiletou Gertrudu Baniszewskou, matku sedmi dětí.

Gertruda byla stejně chudá jako Likensovi a žila v zchátralém domě v Indianapolis. Za sebou měla nevydařená manželství, zkušenosti s domácím násilím a také epizody těžkých depresí.

Nebyla vlastně v žádném ohledu vhodným kandidátem na hlídání cizích dětí – ale přesto souhlasila. Od Lestera dostala slíbeno 20 dolarů týdně za to, že poskytne Sylvii a Jenny dočasný domov.

Dívky se tak nastěhovaly do cizí domácnosti, kde na ně čekalo sedm cizích dětí ve věku od batolat po vrstevníky. Přijetí nebylo zlé. Gertruda působila jako unavená, ale vcelku laskavá sousedka, která se rozhodla pomoci blízkým ve svízelné situaci. První dva týdny s ní byly klidné – k Sylvii i Jenny se Baniszewská chovala vlídně a nezdálo se, že by jim u ní něco hrozilo.

Ani jednoho z rodičů by v tu chvíli nenapadlo, že svou dceru již nikdy neuvidí živou. Gertruda, žena, která se měla o Sylvii starat, jí namísto bezpečného útočiště připravila skutečné peklo na zemi.

Třetí týden však u Baniszewských začala situace skřípat. Lester Likens totiž toho týdne neposlal Gertrudě domluvených dvacet dolarů – a ani následující týden ne. Pro Baniszewskou, která sama žila od výplaty k výplatě, to byla poslední kapka. Sousedé ji znali jako popudlivou a náladovou ženu.

Teď vybuchla. Popadla Sylvii za ruku a bez varování ji odtáhla do vedlejší místnosti. Dveře se zabouchly a vzduch vzápětí rozřízl zoufalý křik. Jenny zůstala stát na chodbě – vyděšená třináctiletá dívenka slyšela, jak její sestra za zavřenými dveřmi bolestí řve, a nemohla nic dělat.

Jako zázrakem dorazily peníze od otce hned další den, jenže zvrátit to, co se jednou spustilo, už nešlo. Gertruda začala Sylvii od té chvíle trestat za sebenepatrnější domnělý prohřešek. Zpočátku dostávaly výprasky silným koženým páskem obě sestry, ale brzy se vše zaměřilo jen na Sylvii. Každý nový výbuch zuřivé „opatrovnice“ byl krutější než ten předchozí.

Když Baniszewská nemohla vyčerpáním dál bít svou svěřenkyni, zaujala její místo nejstarší dcera Paula. A posléze – s nožem pod krkem – donutila Gertruda k surovostem dokonce i malou Jenny. Máloco dokázalo ukojit Gertrudinu zlobu. Obvinila Sylvii z krádeže a za trest jí rozpáleným kovem popálila konečky prstů.

Pak ji vzala do kostela na mši, jako by se nic nestalo. Po cestě zpátky koupila všem dětem párky v rohlíku. Sylvii přikázala sníst jich tolik, dokud se nepozvracela – a pak ji donutila, aby své zvratky poslušně zhltala.

Gertrudiny děti si na nešťastné dívce vybíjely zlost po svém: cvičily si na ní údery karate, řezaly ji ostrými předměty a do krvácejících ran jí sypaly sůl. Jako „očistu“ nakonec Sylvii strčily do vany s vařící vodou, zatímco se zoufale bránila.

Kolik bolesti unese šestnáctiletá duše, než se nadobro zlomí? Těžko si vůbec představit, co se Sylvii honilo hlavou v prvních týdnech tohoto domácího pekla. Ještě v červenci bývala veselou dívkou, těšila se, že u Baniszewských pozná nové kamarády a že se brzy vrátí ke své rodině. Teď byla každý den vystavena týrání, které nebralo konce. Kéž by alespoň to nejhorší už bylo za ní – ale opak byl pravdou.

Sylviin život se proměnil ve stereotyp děsu. Ráno, kdy se budila na holé matraci ve sklepě, pro ni znamenalo jen pokračování noční můry ze včerejška. Gertruda v ní viděla otloukánka, na kterém si mohla beztrestně vybít své neštěstí a vztek. Dívka nedostávala najíst a den za dnem slábla.

Koupelnu měla zakázanou – nesměla ji použít ani když zoufale potřebovala. Když se kvůli tomu jednou počůrala do matrace, čekal ji další trest. Baniszewská ji odtáhla do sklepa. Tam, v temném koutě domu, byla Sylvia zavřená bez jídla a bez přikrývek, jen ve špinavém spodním prádle.

Ponižování nabíralo zrůdné podoby. Gertruda občas před ostatními kázala Sylvii o morálce a sexuální zdrženlivosti – zatímco zároveň pobízela svou dceru Paulu, aby oběť dupala a šlapala dívce brutálně po klíně. Dvanáctiletý syn John zase přinutil Sylvii olizovat pokálené pleny svého nejmladšího bratra.

V těchto chvílích Sylvia pravděpodobně vypnula mysl – snad se modlila, aby už necítila vlastní tělo. Vydržet příval sadistické krutosti bylo stále těžší. Její drobný obličej zdobil bezzubý úsměv (vyrazili jí přední zub), ale plakat už dokázala jen nasucho.

Nikdo z okolí netušil, jaké hrůzy se odehrávají za dveřmi domu Baniszewských. Strach a lhostejnost vytvořily kolem obětí neprostupnou zeď. Ani děti z okolí, které se občas přidaly k týrání, nic neprozradily – tohle zůstane naše tajemství, říkala jim Gertruda. A Sylvia? Ta se pomalu uzavřela do sebe. Třásla se hlady a zimou. Její hlas slábl, až nakonec ztichl docela.

Gertruda Baniszewská dovedla mistrně manipulovat svým okolím, aby dosáhla svého. Své vlastní dceři Paule například nalhala, že o ní Sylvia roznáší pomluvy – údajně ji nazvala děvkou. Rozzuřená Paula pak k týrání přizvala i své kamarády ze sousedství. Nikdo se na nic neptal.

Nikdo neřešil, jestli je obvinění pravdivé. Chtěli jen vidět lekci, jakou Baniszewská udělí „nevděčné“ svěřenkyni. Další z Pauliných vrstevníků, jedenáctiletý Richard (Ricky) Hobbs, dokonce jedné noci rozpálil nad plamenem silnou jehlu a vyškrábal Sylvii do břicha hanlivý nápis: „Jsem prostitutka a jsem na to hrdá.“.

„Umřu.“ zašeptala Sylvia ke své sestře Jenny tři dny před tím, než její vyčerpané tělo skutečně vypovědělo službu. Nebyla to prosba, spíš klidné smíření s osudem. A měla pravdu. Gertruda ta slova zaslechla taky – a místo aby se zděsila, nutila Sylvii ještě tentýž den sepsat dopis rodičům. Pod nátlakem v něm stálo, že Sylvia utekla z domova s partou neznámých chlapců, kteří ji kolektivně zneužili a zohavili její tělo.

Baniszewská měla v úmyslu zamaskovat vlastní vinu. Plánovala polomrtvou dívku odtáhnout někam do lesů, aby se o ni „postarala příroda“. Sylvia, která tyto děsivé záměry zaslechla, se v zoufalství pokusila o útěk. Dokázala se vysoukat ze sklepa a doplazit se ven před dům. Dál se však nedostala. Zhroutila se vysílením přímo na trávníku.

Tam ji našla Gertruda se svým mladým pomocníkem a oba popadli nejbližší tyč – začali zhroucenou dívku mlátit hlava nehlava, dokud se nepřestala hýbat. Nakonec jí Gertruda dupla okovanou botou na krk a hlavu. Byl konec.

Dne 26. října 1965 Sylvia Likens zemřela – příčinou bylo rozsáhlé krvácení do mozku, šok a těžká podvýživa. Po třech měsících hladovění a mučení už nedokázala vyslovit souvislé slovo a sotva pohnula rukama či nohama.

Když dorazila přivolaná policie, snažila se Gertruda vše svést na smyšlené násilníky podle svého připraveného „dopisového“ příběhu. Třesoucí se Jenny ale využila první příležitosti: přistoupila k jednomu policistovi a rychle mu zašeptala: „Dostaňte mě odsud a všechno vám povím.“

Její slova prolomila hradbu mlčení. Následný soudní proces v květnu 1966 šokoval celé Spojené státy. Státní zástupce Leroy New označil případ Sylvie Likens za „nejďábelštější, jaký kdy stanul před soudem“. Gertruda Baniszewská se hájila nepříčetností, leč marně – byla uznána vinnou z úkladné vraždy a odsouzena k doživotnímu vězení.

Přesto nakonec spravedlnosti unikla. V roce 1985, po pouhých dvaceti letech strávených za mřížemi, ji úřady za dobré chování propustily na svobodu. Zemřela o pět let později na rakovinu plic. „Spravedlnost tu ženu dostihla,“ poznamenala tehdy hořce Jenny Likens. Sylviino utrpení skončilo.

http://allabullying.blogspot.com/2010/08/sylvia-likens.html

https://www.lifee.cz/historie-a-tajemno/silene-utrpeni-sylvie-likens-radoby-hodna-sousedka-z-ni-udelala-trosku-neschopnou-mluvy-ani-pohybu_418783.html

https://en.wikipedia.org/wiki/Murder_of_Sylvia_Likens

https://allthatsinteresting.com/sylvia-likens