Článek
River Jude Phoenix (původní příjmení Bottom) přišel na svět 23. srpna 1970 v dřevěné chatrči v oregonském městečku Madras. Rodiče John a Arlyn byli nekonvenční hippies hledající duchovní smysl – a když byly Riverovi tři roky, našli ho v kontroverzní náboženské sektě Děti Boží (Children of God).
S nadšením se stali misionáři a celou rodinu odvezli do Jižní Ameriky šířit evangelium. Od roku 1975 putovali Latinskou Amerikou, kázali slovo sekty a zároveň bojovali o přežití. Malý River a jeho sestra Rain hrávali na ulicích duchovní písně, aby rodina měla na jídlo. V tropickém ráji se však skrývalo peklo.
Děti Boží hlásaly, že láska nezná hranic – ani těch sexuálních. Jejich vůdce dokonce nabádal členy k sexu jako formě „služby Bohu“ a neváhal tolerovat ani incest a pedofilii. River byl v sektě už jako čtyřletý vystaven sexuálnímu zneužívání.
Rodiče nakonec prohlédli zvrácenost sekty a v roce 1977 i s pěti dětmi uprchli lodí, která je dopravila zpět na Floridu. Rozhodli se pro nový začátek a příjmení Bottom změnili podle bájného ptáka na Phoenix – Fénix, znovuzrozený z popela.
Na Floridě se rodina snažila žít skromně. Děti nechodily do školy a učily se doma z knih – River byl bystrý a vnímavý, ale bez formálního vzdělání. John zápolil s démony alkoholu, takže River už jako nejstarší dítě cítil povinnost převzít odpovědnost za rodinu.
V sedmi letech se s Rain a dalšími sourozenci stali zapřisáhlými vegany – odmítali jíst cokoli živočišného poté, co malý Joaquin viděl na lodi rybáře zabíjet úlovek. Už jako dítě měl River neochvějné morální zásady a soucit se všemi živými tvory.
Koncem 70. let žili Phoenixovi v chatce u prarodičů na Floridě. Peněz bylo zoufale málo. Matka Arlyn – přejmenovaná na Heart (Srdce) – ale věřila, že děti mají dar, kterým mohou světu něco předat.
V roce 1980 naložila rodinu do starého Volkswagenu a vydali se do Los Angeles. Nějaký čas po příjezdu přespávali v autě, ale River a jeho sourozenci zpívali a hráli na ulici tak působivě, že si jich všimla talentová agentka Iris Burtonová.
Útěk do světa filmu
Tak se z misijní rodiny stala rodina herecká – čistě proto, aby se uživila. River už v osmi letech získal první malé role v televizi. V jedenácti hrál v seriálu Seven Brides for Seven Brothers (1982) a s Joaquinem (tehdy známým jako Leaf) i Rain se objevoval v reklamách.
V patnácti přišla první velká příležitost: režisér Rob Reiner ho obsadil do hlavní dětské role ve filmu Stůj při mně (1986). Citlivý chlapec s plavými vlasy a široce otevřenýma očima tam ztělesnil teenagera z drsné rodiny – a snímek měl obrovský úspěch.
Z Rivera se takřka přes noc stala hvězda. K filmu přistupoval jako k řemeslu, ne k pozlátku slávy. Když ho na předávání Oscarů 1989 reportér nabádal, „jak snadné je nechat se strhnout hollywoodskou slávou“, River jen zakroutil hlavou: „Pro mě to neplatí,“ odvětil klidně.
Ještě jako nezletilý vydělával více peněz, než si jeho rodiče kdy dokázali představit. Z filmu Útěk do nebezpečí (1988) si v pouhých osmnácti vysloužil nominaci na Oscara. Herecké legendy si ho oblíbily – Harrison Ford ho bral málem jako vlastního syna a jiní v něm viděli „starou duši“ v těle dítěte, moudrou a nevinnou.
Řada kolegů a kritiků jej považovala za největší talent své generace – „byl nejlepší z nás mladých,“ prohlásil o něm Brad Pitt. Navzdory stoupající slávě si River udržoval prostý životní styl. Hollywoodské večírky ho nelákaly. Volný čas trávil raději s rodinou, hudbou a v přírodě. Už tehdy také zvažoval, že herectví opustí a bude se naplno věnovat své kapele Aleka’s Attic.
Aktivista s kytarou
V reálném životě chtěl být především „slušným člověkem“. Byl oddaným veganem a ekologickým aktivistou – v době, kdy to zdaleka nebylo v módě, se hlasitě zastával zvířat a planety. V každém rozhovoru dokola mluvil o právech zvířat, o kácení pralesů a hladovějících dětech v rozvojových zemích.
Nebyly to prázdné řeči: velkou část svých honorářů věnoval na charitu. Financoval záchranu deštných pralesů v Amazonii a podporoval řadu environmentálních projektů. Jeho matka mu v tom byla rádkyní a společně vybírali, které kampaně podpořit.
V Hollywoodu to z něj udělalo zvláštní úkaz – mnozí jeho zapálení pro věc nechápali a považovali ho za podivína.
Břímě jménem dokonalost
Ačkoli navenek působil jako klidné „květinové dítě“, uvnitř Rivera často svíral neklid. Od malička v něm pěstovali pocit výjimečnosti – rodiče o něm mluvili jako o poslu Božím, misionáři, který změní svět. Heart Phoenixová věřila, že její syn svým talentem a slávou pomůže lidstvu.
To poselství přijal, ale současně ho tížilo. Martha Plimptonová, která s Riverem nějaký čas žila, později poznamenala, že ačkoli ho rodina vychovala v lásce a vedla k pocitu výjimečného poslání, izolovala ho od reality. Podle ní „bylo nefér chtít po patnáctiletém klukovi, aby se cítil jako prorok“.
Obrovské nároky cítil i doma. Otec John propadl alkoholu a River se ho celý život snažil „zachránit“ – mluvil s ním o léčbě, o tom, co cítí, jenže nic nezabralo. Místo toho začal i on sám s tátou pít, aby si byli blíž.
Dospívající River postupně převzal roli hlavy rodiny: vydělával peníze, kupoval pozemky, zval na farmu na Floridě známé v nouzi. Na jeho účet žilo až tucet lidí – příbuzní i různí „ztracenci“, které Phoenixovi velkoryse u sebe nechali. River měl dobré srdce a nikdy nikoho nenechal bez pomoci.
Jenže postupně se stalo, že ve dvaceti letech živil malou komunitu dalších lidí, a to v něm zanechávalo tichý pocit hněvu a přetížení. Občas se u něj střídaly výbuchy zlosti s uzavřeností, kdy unikal do světa hudby nebo přírody.
Nikdo zvenčí by to neřekl, protože navenek se choval stále stejně pokorně a mile. Uvnitř něj ale zuřil konflikt mezi povinnostmi a touhami. Byl to složitý mladík – jednu chvíli jako by na sebe bral bolest celého světa a cítil se zodpovědný za všechny, vzápětí zas toužil utéct ke kořenům a prostému životu.
Tyhle vnitřní propasti byly znát i při práci: při natáčení měl pověst vzorného profesionála, ale jakmile se kamera vypnula, dokázal se rozparádit s dětskou divokostí. Měl nakažlivou radost ze života, a zároveň v sobě cosi nepojmenovatelně smutného.
Útěky na tenký led
To nepojmenovatelné smutno se snažil zahnat, jak uměl. Často byl obklopen lidmi, ale stejně se cítil sám. Brzy zjistil, že když nemůže spasit všechny okolo, možná dokáže aspoň utéct před svými vlastními myšlenkami – do říše intoxikace. Nejprve to bylo nevinné: trochu vína, marihuany, nic, co by nezkusili i vrstevníci.
Jenže River nebyl ten typ, co si dá jednu sklenku a dost. Měl v sobě posedlost – co dělal, dělal naplno, až do krajnosti. „Když měl chuť na artyčoky, snědl jich deset najednou,“ vzpomíná Samantha Mathis, jeho poslední láska. Stejně tak neuměl včas přestat, když šlo o alkohol či drogy.
Po roce 1990, kdy dotočil psychologicky náročný film Mé soukromé Idaho, byl vyčerpaný a na čas zvolnil. Vybral si proto lehčí, oddechový snímek Sneakers (1992), po jehož natáčení zmizel s kytarou na rodinný ranč v Micanopy. Tam, v bezpečí domova na venkově, býval zase šťastný kluk, obklopený přírodou a rodinou.
Idyla však netrvala. River se neodvratně musel vracet do Los Angeles za prací – a tam ho čekaly noční kluby, drogy a falešní kamarádi. Heart Phoenixová se s dětmi natrvalo přestěhovala na Floridu, aby je udržela dál od „zkaženosti L.A.“. River ale ve svých dvaadvaceti letech začal zkoušet spasit i jiné duše než jen tu otcovu.
V Los Angeles se skamarádil s partou hudebníků, z nichž někteří brali tvrdé drogy – a on se je pokoušel napravit. Dostal dokonce jednoho známého na odvykačku a jiným dlouze kázal o životní cestě. Ale když nakonec potřeboval pomoct on sám, nikdo z nich mu nepomohl – ba naopak.
Podle svědectví jednoho kamaráda strávil River poslední dny v temném drogovém opojení. Beze spánku, v dusných pokojích plných kouře, střídal kokain a heroin, aby vůbec mohl fungovat. Byl unavený, pobledlý a tak zhubnul, až vystupující lícní kosti budily obavy u těch, kdo ho dřív znali jako usměvavého kluka.
Poslední noc
30. října 1993 večer vezl River svou sestru Rain a bratra Joaquina do hollywoodského klubu The Viper Room. Měl tam jen předat Rain jejím známým, ale na místě se spontánně rozhodl zůstat. „Nějací lidé ho prosili, jestli by si s nimi nezahrál – pár písniček,“ vzpomínala Samantha Mathis.
„Tušila jsem, že něco není v pořádku. Neviděla jsem ho brát drogy, ale byl zvláštně mimo a cítila jsem strach.“ River ale zůstal – chtěl zapomenout na starosti a prostě si zahrát. Dal si „speedball“ – vražednou kombinaci stimulantů a opiátů – a zapil ji valiem. Tahle dávka ho zabila během necelé hodiny.
Byla neděle 31. října 1993, hodina po půlnoci na Dušičky. Na ulici Sunset Strip se mezi převlečenými návštěvníky halloweenské noci odehrávala tragédie. River se na chodníku náhle zhroutil v křečích. Rain se vrhla k bezvládnému bratrovi a snažila se mu marně vdechnout život.
Devatenáctiletý Joaquin – kterého svět dosud znal pod dětským jménem Leaf – v panice popadl telefon a volal z nejbližší budky o pomoc. Jeho zoufalý hlas slyšeli v přímém přenosu i novináři, kteří se seběhli na místo. River ležel v bezvědomí, obklopen davem v kostýmech, zatímco uvnitř klubu nic netušící kapela dál hrála. Zemřel krátce nato, bylu mu pouhých 23 let.
Smrt tak jasného a mladého člověka otřásla celým světem. V době před internetem se zpráva o kolapsu „nového Jamese Deana“ rozšířila rychlostí blesku. Fanoušci plakali nad zmařeným životem, média rozebírala každou minutu osudné noci.
River Phoenix se stal symbolem – ikonou neklidného mládí 90. let, talentu a krásy, se kterou si nevěděl rady. Vyprávěl se příběh o dalším „padlém andělu Hollywoodu“, přirovnávali ho ke Kurtu Cobainovi i Jamesi Deanovi. Ti, kdo ho znali osobně, ale takové mýty odmítli.
„Všichni z něj dělají mučedníka, mesiáše, padlého anděla. Ale on nebyl žádný svatý,“ prohlásila Martha Plimptonová nekompromisně. „Byl to jen kluk. Strašně hodný kluk – a zároveň strašně pomotaný kluk, který absolutně netušil, jak naložit se svými ideály. Jeho smrt mě neutěšuje, nemá žádný vyšší smysl. Jsem na něj naštvaná. A na všechny, kdo mu pomáhali zůstat nemocný.“.
https://en.wikipedia.org/wiki/River_Phoenix
https://www.vanityfair.com/hollywood/2018/10/why-river-phoenix-never-became-the-vegan-james-dean?srsltid=AfmBOorFJA6tPvhx98ErkL_ws0Q3sob-QWDHWmo7TRW0pcaEwN9kFHLX
https://www.theguardian.com/film/2018/oct/25/the-untold-story-of-lost-star-river-phoenix-25-years-after-his-death
https://www.aleka.org/phoenix/zines/phoenix7.html
