Článek
Edmund Percival Hillary se narodil v roce 1919 na novozélandském venkově jako nesmělý chlapec s hlavou plnou snů. Vyrostl na rodinné včelí farmě – v úlech i v horách se naučil trpělivosti a pokoře. Jako dítě byl tichý a drobný, terčem posměšků vrstevníků.
Útěchu nacházel v knihách o polárních objevech a dobrodružstvích. Poprvé stanul na vrcholu hory v šestnácti letech. Okamžitě pocítil zvláštní směs strachu a euforie, které znalci hor tak dobře znají. Venkovský syn v sobě objevil nečekanou vášeň a sílu – na skalách a ledovcích se měnil v odvážného muže.
Druhá světová válka ho zastihla mladého - sloužil jako navigátor u letectva, ale skutečný boj našel až po válce na horských svazích. Jakmile svět znovu otevřel hranice, vydal se za nejvyššími štíty planety.
Ve dvaatřiceti letech stanul Edmund Hillary pod Mount Everestem, nejvyšší horou světa, jako člen ambiciózní britské expedice vedené plukovníkem Johnem Huntem. Psal se květen 1953 a v řídnoucím vzduchu Himálaje docházely síly i naděje.
Dva předchozí horolezci už neuspěli a vrátili se vyčerpáním těsně pod vrcholem. Nyní přišla řada na neznámého včelaře z Nového Zélandu a jeho tichého partnera, šerpy Tenzinga Norgaye.
Ledový vítr bodal do tváří a každý krok v nadmořské výšce přes 8 500 metrů bolel. Hillary s Tenzingem však stoupali dál, pomalu a zarputile, jeden krůček za druhým.
Dne 29. května 1953 v 11:30 dopoledne dosáhli vrcholu. Nejprve Hillary, pár vteřin po něm Tenzing – dva muži stáli na střeše světa, nad nimi už jen obloha. Tenzing se vrhl Hillarymu kolem ramen a smál se i plakal zároveň. Oba byli vyčerpaní na pokraj sil, ale v tu chvíli necítili nic než čirou radost a úlevu.
Hillary vytáhl svůj malý fotoaparát a pořídil snímek Tenzinga vítězoslavně mávajícího cepínem s vlaječkami Británie, Nepálu, Indie a OSN. Na novozélandskou vlajku v euforii zapomněl – gesta slávy pro něj mnoho neznamenala.
Ještě do sněhu pod nimi uložili malé dary bohům hor: Tenzing bonbóny a sušenky, Hillary křížek, který dostal od kolegy. V řídkém vzduchu strávili pouhých patnáct minut. Pak se vydali na sestup dolů, zpět do světa, který se mezitím navždy změnil.
Novina o dobytí Everestu obletěla planetu rychlostí blesku. Z Hillaryho se přes noc stal národní hrdina a světová celebrita – ten skromný „včelař z Pukekohe“ se ocitl na titulních stránkách novin. Královna Alžběta II. jej pasovala na rytíře, Indové a Nepálci oslavovali Tenzinga jako národního hrdinu.
Tenzing a Hillary
Vynořila se však i nečekaná kontroverze: novináři a politici se dožadovali odpovědi na otázku, kdo z dvojice stanul na úplném vrcholu jako první. Hillary i Tenzing zaváhali – věděli, že podobná ješitnost je nehodná jejich společného úspěchu.
Nakonec Tenzing pod tlakem médií prozradil, že to byl Hillary, kdo první vkročil na vrchol. Jedni nad tím mávli rukou, druzí v tom viděli politiku a národní pýchu – malicherný spor o prvenství na „střeše světa“ tak na čas zčeřil jinak jednotnou oslavu triumfu.
Hillaryho samotného ten humbuk znechutil. Ten vysoký, ostře řezaný Novozélanďan s nesmělým úsměvem dál tvrdil, že byl zkrátka „ve správný čas na správném místě“. V koutku duše ale cítil, že skutečné dobrodružství teprve začíná.
Sláva totiž pro Hillaryho neznamenala klid. Naopak – hnala ho dál. Jako by nedokázal zůstat doma a užívat si vavřínů. Místo odpočinku si brzy našel novou výzvu: neprobádaný ledový kontinent na opačném konci Zeměkoule. Roku 1957 se připojil k transantarktické expedici vedené britským polárníkem Vivianem Fuchsem.
Úkol Hillaryho novozélandského týmu byl původně prostý – budovat skladiště zásob pro hlavní britskou výpravu putující napříč Antarktidou. Edmund však v nekonečné bílé pláni ucítil staré volání dálav. V hlavě se mu zrodil smělý plán: proč nezajet až k jižnímu pólu?
V prosinci 1957 se s několika druhy posadil za volant přestavěného traktoru Massey Ferguson a vydal se přes sněhové pláně na jih, proti polárním větrům a všem příkazům. Motor řval, pásy traktoru se bořily v závějích, ale Hillary umíněně pokračoval. Vysílačka praskala rozkazy z velitelství expedice: „Stůjte! Čekejte na Fuchse!“ Hillary je slyšel, a ignoroval.
Jeho skupina překročila bod, odkud už nebylo návratu – paliva i zásob měli jen taktak na cestu vpřed. A tak 4. ledna 1958, po 82 dnech úmorné jízdy a stovkách kilometrů, dorazili jako první lidé od časů Scotta a Amundsena na Jižní pól. Dokázali to dokonce v motorových vozidlech – na třech malých traktorech, promrzlí a vyčerpaní, ale živí.
Když se za dva týdny na pólu objevil i sir Vivian Fuchs, podal Hillarymu ruku se slovy: „Sakra, Ede, rád tě vidím!“. Oficiálně se usmívali do objektivů, ale v zákulisí to vřelo. Britští páni v klubech u krbu rozhořčeně mumlali něco o zradě – Hillary se podle nich zachoval podrazácky, když předjel velitele výpravy a „ukradl“ mu dobytí pólu.
Mnozí Novozélanďané naopak jásali: jejich Ed ukázal Britům, že nebude jen pokorným přívěskem expedice.
Po návratu z Antarktidy se mohl Sir Edmund Hillary, dobrodruh tělem i duší, konečně usadit. Měl ženu Louise, tři děti a slávu, o které se mu nesnilo. Jenže nepokoj v jeho srdci mu dál velel něco dělat. Při svých cestách do Nepálu si zamiloval tamní šerpské vesnice pod Everestem, místa tak chudá a zapomenutá, že tam děti neměly školy a nemocní lékaře.
Hillary v sobě objevil nový druh poslání: pomáhat lidem v Himalájích. Od konce 60. let se rok co rok vracel do oblasti Solo Khumbu a stavěl školy, nemocnice, mosty. Vysoko v horách, kde se předtím snažil překonat hlavně sám sebe, teď budoval něco pro druhé. Svou největší horu už přece zdolal; teď bylo na čase splácet dluh krajině a lidem, kteří mu k triumfu dopomohli.
V březnu 1975 byl znovu v Nepálu – dohlížel na rozestavěnou nemocnici v Phaplu. Dopisy od Louise mu líčily, jak se s Belindou těší, až za ním přiletí na návštěvu. Nemohl se dočkat, až jim poví o výsledcích své práce. Místo toho přišla zpráva o havárii letadla a jeho svět se zhořkl.
Louise a Belinda Hillaryovy zahynuly 31. března 1975 po pádu malého letounu krátce po startu z Káthmándú. Let měly domluvený přímo k Hillarymu, do hor, kde chtěly společně strávit pár měsíců. Osud ale udeřil nemilosrdně. Edmund přijel do Káthmándú identifikovat těla, zhroucený a bezradný.
Edmund Hillary se stáhl do ústraní. Po letech horečných výprav a projektů najednou přišlo prázdno. Nebyl to typ muže, který by dával průchod emocím na veřejnosti – zdráhal se plakat před světem. Ale uvnitř něj se rozhostila tma, se kterou si nevěděl rady. Byl na dně. Přežil ledové bouře, laviny i smrtelné nebezpečí na Everestu, jen aby ho nakonec srazila z oblak úplně jiná hora – hora žalu a viny, že on zůstal živ.
Trvalo dlouhé měsíce a roky, než se zvolna postavil zpět na nohy. Pomohla mu práce – ta neúnavná dřina pro druhé, která mu teď dávala aspoň nějaký smysl. Pomohli i přátelé. A pomohla mu láska, která přišla nečekaně. June, manželka jeho blízkého přítele Petera Mulgrewa, také osiřela tragédií: její muž zahynul roku 1979, když se turistické letadlo srazilo s horou Erebus v Antarktidě.
Osud umí být krutě ironický, pomyslel si tehdy Edmund – právě on měl původně na té palubě být jako průvodce, ale kvůli zdravotním potížím zůstal doma. Další vina přeživšího, další trýznivá otázka co by kdyby. Dva lidé se zlomenými srdci – Ed a June – se pomalu sblížili a v roce 1989 se vzali.
V pozdních letech života už Hillary nezdolával hory, ale stavěl mosty – doslova i v přeneseném smyslu. Stal se diplomatem, několik let působil jako velvyslanec v Nepálu. Neúnavně sháněl prostředky pro svůj Himalayan Trust, který od 60. let postavil desítky škol, nemocnic, vodovodů a další infrastruktury v odlehlých údolích.
Žil dlouhý život, naplněný více triumfy i otřesy, než se většině z nás kdy poštěstí nebo pohromy. V lednu 2008, ve věku 88 let, zemřel Sir Edmund Hillary v rodném Aucklandu. Na rozloučení s ním přišly davy – horolezci, šerpové, státníci, obyčejní lidé. Jeho popel byl rozptýlen v moři a pod Everestem, jak si přál, aby navždy patřil oběma světům.
https://en.wikipedia.org/wiki/Edmund_Hillary
https://www.theguardian.com/world/2011/oct/05/edmund-hillary-family-feud-charity
https://nzhistory.govt.nz/media/photo/arrival-pole-tractor
https://teara.govt.nz/en/photograph/28306/hillary-and-fuchs-1958
https://www.nzgeo.com/stories/hillary-tribute/
https://www.bbc.com/culture/article/20250522-the-first-men-to-conquer-everests-death-zone
https://www.britannica.com/biography/Edmund-Hillary
