Článek
Pola Raksa, vlastním jménem Apolonia Raksa, se narodila 14. dubna 1941 ve městě Lida v tehdejším Sovětském svazu (dnes Bělorusko). Během války její rodiče uprchli z nacisty okupovaného území a po roce 1945 se usadili v Polsku, nejprve poblíž Vratislavi a později v Jelení Hoře.
Polina matka pracovala jako švadlena a otec jako kloboučník; přesto dbali na vzdělání svých dětí. Mladá Pola vystudovala vratislavské gymnázium a krátce studovala polonistiku na Vratislavské univerzitě. O herectví původně vůbec nesnila – do kina nechodila často a filmový průmysl ji nezajímal.
Osudový zlom nastal v roce 1960, kdy si jí v jedné vratislavské mléčné jídelně všiml fotograf hledající nové tváře do populárního časopisu. Okouzlen její nevšední krásou ji přesvědčil k fotografii pro týdeník Dookoła świata (Okolo světa).
Fotografie Poliny tváře se objevila na obálce časopisu a všimla si jí filmová režisérka Maria Kaniewska, která právě obsazovala mládežnický film „Satan ze sedmé třídy“ (podle románu Kornela Makuszyńského). Pola Raksa získala ve filmu roli a roku 1960 tak debutovala na stříbrném plátně. Úspěch filmu změnil běh jejího života – zanechala studia polonistiky a rozhodla se pro herectví, vystudovala slavnou filmovou školu v Łódźi (absolvovala roku 1964).
Už v první polovině 60. let Pola Raksa zazářila menšími rolemi ve významných snímcích a brzy si jí všimli prestižní režiséři. Objevila se například ve filmu „Popioły“ (Popel) Andrzeje Wajdy či v legendární adaptaci „Rukopisu nalezeného v Saragose“ režiséra Wojciecha Jerzego Hase. Zahrála si také v televizním seriálu „Kapitán Sowa na stopě“ režiséra Stanisława Bareji.
Od počátku kariéry vynikala neobyčejným půvabem a velkýma, výraznýma očima, díky nimž často dostávala role křehkých, laskavých dívek. Právě pro tuto nevinnou dívčí image si ji publikum i filmaři oblíbili – a zároveň ji tím začali vkládat do škatulky.
Marusja z „Čtyř tankistů“ – raketový vzestup slávy
Zásadní zlom v hereččině životě přišel s nabídkou role, která ji proslavila po celé zemi i za hranicemi. Šlo o postavu rudozlatovlasé sovětské ošetřovatelky Marusji „Ogoniok“ v seriálu „Čtyři z tanku a pes“. Mladá Pola váhala, zda roli vůbec přijmout – scénář se jí nezamlouval a sama cítila k postavě odpor. „Přišlo mi, že Marusja není role pro mě. Myslela jsem si, že tu postavu neobhájím, protože už po přečtení scénáře jsem ji neměla ráda,“ přiznala herečka později.
Vadilo jí zejména, že ruská dívka odloudí své polské kolegyni (radiotelegrafistce Lidce) jejího polského chlapce – hrdinu Janka. Obávala se, že polské publikum nebude takovou zápletku přijímat dobře. Nakonec však výzvu přijala a v roce 1966 stanula před kamerou jako Marusja – ač s nejistotou, zda roli zvládne a zda ji publikum neodsoudí.
Opak se stal pravdou. Seriál „Čtyři z tanku a pes“ se stal obrovským hitem v celém východním bloku a Pola Raksa vystřelila mezi nejzářivější hvězdy. První díl byl uveden symbolicky 9. května 1966, v Den vítězství – datum nebylo náhodné. Už během prvního vysílání na podzim 1966 zaznamenal seriál mimořádný divácký ohlas, takže televize na žádost publika zopakovala celou sérii hned o Vánocích téhož roku.
Následovaly další dvě série v letech 1969 a 1970, celkem vzniklo 21 epizod, které se dočkaly mnoha repríz v Polsku i dalších zemích včetně Československa. Role něžné, ale odvážné Marusji přinesla Poli Rakse ohromnou popularitu a sympatie diváků.
Diváci si Marusju zamilovali – především pro její romantický vztah s tankistou Jankem Kosem. Sama herečka byla překvapená, s jakým nadšením publikum přijalo postavu, kterou ona zpočátku příliš v lásce neměla. To, co jí na Marusjině příběhu vadilo (že Ruska „přebere“ Polákovi dívku), diváci vůbec neřešili – naopak Marusje a Jankovi horlivě fandili.
Chemie filmové dvojice zafungovala dokonale. Představitel Janka Janusz Gajos a Pola Raksa působili na plátně tak přesvědčivě, že mnozí diváci měli pocit, jako by byli pár i ve skutečném životě. Popularita seriálové lásky však měla i odvrácenou tvář – Pola Raksa brzy zjistila, že se jí fanoušci neustále vyptávají na jejího „filmového chlapce“ Janka. Když se objevila na veřejnosti po boku jiného muže, lidé neváhali pokládat vtíravé otázky, proč s ní není Janek (Janusz Gajos).
Herečka si postupně uvědomovala, že jedna role zastínila všechny ostatní. Přesto zpočátku úspěch seriálu nijak veřejně nekritizovala – na konci 60. let naopak v rozhovorech uváděla, že má ten seriál ráda. Tehdy vznikaly dokonce oficiální fankluby „Čtyř tankistů“ a neméně populární byly i kluby obdivovatelů Marusji.
Pola Raksa byla najednou miláčkem publika od Polska přes ČSSR až po SSSR. V roce 1967 získala v Moskvě cenu časopisu Sovětský ekran pro nejpopulárnější herečku, její fotografie zdobily obálky časopisů a plakáty. Obdržela také polské státní vyznamenání Zlatý záslužný kříž (1974) a další ceny – politický režim její slávu schvaloval, neboť Marusja byla vzorem ideálního přátelství mezi národy.
Doživotní nálepka Marusji
Popularita seriálu byla pro Polu Raksu požehnáním i prokletím zároveň. Na jedné straně jí otevřela dveře ke slávě, přinesla davy obdivovatelů a status milované hvězdy. Na straně druhé však herečka záhy pocítila, že ji role Marusji uvěznila ve zlaté kleci.
Navždy už zůstala Marusjou – ať hrála cokoliv jiného, publikum i média ji stále identifikovaly s touto postavou. V 70. letech, kdy seriál běžel v reprízách a získával si nové a nové mladé fanoušky, začala být Pola Raksa z nekončící „mánie“ unavená. Herečka nakonec přiznala, že svou Marusju nenávidí – silné slovo, které odráží skutečnou frustraci z neschopnosti vymanit se z jedné škatulky.
Její kolega Janusz Gajos měl podobný problém – po roli Janka Kose mu nabídky na jiné charaktery chodily jen zřídka a trvalo roky, než se vymanil z pověsti „věčného Janka“.
Pola Raksa to měla možná ještě těžší: ocitla se na vrcholu popularity velmi mladá a celou další kariéru musela bojovat s nálepkou Marusji, které se už nikdy zcela nezbavila. Castingoví režiséři a filmoví tvůrci ji nadále viděli především jako půvabnou Marusju, takže jí nabízeli obdobné role hodných a krásných dívek.
Herečka se i v osobním životě potýkala s následky enormní slávy. Jak už bylo zmíněno, nemohla se na ulici objevit, aniž by ji lidé poznávali a oslovovali jako Marusju. Především v 60. a 70. letech to znamenalo davy fanoušků žádajících autogram, dopisy obdivovatelů a také všetečné otázky týkající se jejího soukromí.
Mezi filmem, divadlem a módou
Pola Raksa se nikdy nestala herečkou jedné role v tom smyslu, že by po „Čtyřech tankistech“ už nic dalšího nezkusila. Naopak, i v dalších letech pokračovala v herecké práci, i když žádný z nových projektů už nedosáhl takového ohlasu.
Objevila se například v psychologickém filmu „Ich dzień powszedni“ (Jejich všední den, 1963) po boku Zbigniewa Cybulského, zahrála si v televizním seriálu „Samy mezi svými“ (1977) a ještě v roce 1986 přijala roli v polském TV seriálu „Tulipán“, kde se mihla jako hostující postava.
Přesto bylo zřejmé, že její filmová dráha slábne. V 80. letech se začala z herectví stahovat a vybírala si už jen příležitostné úkoly. Počátkem 90. let se zdálo, že už s filmem skončila – až došlo k jedné výjimce. V roce 1993 režisér Marek Piwowski (mimochodem jeden z jejích někdejších partnerů) obsadil Polu Raksu do menší role matky hlavní hrdinky ve filmu „Únos Agáty“.
Bylo to po delší pauze poprvé, co se Pola objevila před kamerou, a mnozí fanoušci zajásali nad jejím možným comebackem. Ten se však nekonal – sama herečka následně prohlásila, že Únos Agáty byl její rozloučení s filmováním. Záhy poté dala sbohem i divadelním prknům (dohrávala ještě do konce 90. let) a rozhodla se definitivně změnit životní směr.
Pola Raksa totiž objevila novou vášeň – módní návrhářství a výtvarné umění. Vždy ji zajímala estetika a móda (ostatně sama byla módní ikonou své doby) a koncem 80. let se odhodlala zkusit kariéru v oboru designu. Spolupracovala se známou návrhářkou Grażynou Hase a roku 1994 uspořádala autorskou přehlídku svých modelů. V následujících letech se věnovala tvorbě oděvů a textilnímu designu.
Život pro rodinu
Na vrcholu slávy provázely Polu Raksu i četné příběhy z jejího osobního života, třebaže je sama nikdy nemedializovala. Už jako velmi mladá se vdala – v roce 1964 uzavřela sňatek s filmařem Andrzejem Kostenkou. V manželství se jim narodil syn Marcin (jediný potomek Poly Raksy).
Role manželky a matky však šla jen obtížně skloubit s prudce rozjetou kariérou herečky. Manželství s Kostenkou se rozpadlo koncem 60. let a oficiálně skončilo rozvodem v roce 1970. Syn Marcin zůstal pro Polu nejdůležitějším mužem života.
Ze zkušenosti prvního svazku si odnesla ponaučení – již se nikdy znovu nevdala. Rozhodla se, že pokud se nemůže rodině plně oddat, bude lepší nový vztah nezakládat. Tuto sebereflexi pronesla herečka v nejen jednom rozhovoru a svědčí o tom, jak vážně brala odpovědnost vůči blízkým.
Po rozvodu ještě prožila několik vztahů, z nichž alespoň dva vešly ve známost a staly se předmětem dobových drbů. V 70. letech udržovala známost s režisérem Markem Piwowským (později obsazeným „únoscem“ Agáty).
Ještě větší rozruch ale způsobil její románek se známým hercem Bogusławem Lindou počátkem 80. let – mladším mužem, který byl tehdy vycházející hvězdou polského filmu. Linda se k ní údajně nastěhoval na čas do bytu a byl okouzlen starší kolegyní, ovšem vztah komplikovalo, že on měl zároveň závazky jinde (partnerku a dva syny) a navíc si neporozuměl s dospívajícím Marcinem, synem Poli Raksy.
Po roce 1989 se situace změnila – nastoupil bulvární tisk, hladový po senzacích ze života celebrit. Tehdy už však Pola Raksa stála stranou filmové branže a postupně se chystala k úplnému odchodu. Tím, že razantně utnula kontakty s médii po roce 2002, docílila paradoxně toho, že se o jejím dalším osudu už veřejně téměř nic neví.
https://pl.wikipedia.org/wiki/Pola_Raksa
https://www.rmf24.pl/kultura/news-widzowie-pokochali-ja-za-role-marusi-pola-raksa-ma-dzis-80-u,nId,5169053
https://kronikidziejow.pl/gwiazdy/pola-raksa-apolonia-raksa-zyciorys-kariera-najwieksze-osiagniecia-odznaczenia/
ierciadlo.pl/kultura/528638,1,pojednanie-z-marusia–rozmawiamy-z-autorem-ksiazki-o-poli-raksie.read
https://polityka.se.pl/wiadomosci/serial-akcji-i-propagandy-czterej-pancerni-i-pies-wiecznie-zywi-aa-NAhk-y8nL-UZRs.html
https://www.dotyk.cz/magazin/pola-raksa/
https://blog.idnes.cz/viliamkusi/ma-laska-pola-raksa.Bg23090340
https://www.kinobox.cz/osobnosti/88872-pola-raksa
