Měl skleněné oko a CIA ho odmítla. Peter Falk pak dobyl Hollywood v pomačkaném baloňáku

Peter Michael Falk se narodil 16. září 1927 v newyorském Bronxu do rodiny židovských přistěhovalců. Otec Michael vlastnil obchod s oděvy, matka Madeline byla účetní – oba měli kořeny v Evropě. V rodokmenu malého Petera figurují předci z Polska, Ruska, Maďarska, a dokonce i z Čech.

Život dítěte v chudší čtvrti New Yorku nebyl snadný sám o sobě, ale Petera postihla ve třech letech těžká rána. Lékaři mu objevili zhoubný nádor na sítnici a jedinou záchranou bylo chirurgicky odstranit pravé oko.

Od školky tak nosil oční protézu a na svět se díval pouze levým okem. Handicap, který by mnohé poznamenal celoživotní trýzní, však malý Peter přijal s odvahou sobě vlastní. Rodiče ho vedli k tomu, aby se nestranil ostatních – a on se brzy naučil proměnit nedostatek ve svou přednost.

Na školním hřišti patřil i s jedním okem k nejlepším hráčům baseballu a basketbalu. Kamarádi oceňovali jeho zarputilost i smysl pro humor. V patnácti letech, během jednoho důležitého baseballového utkání, ho rozhodčí omylem vyhlásil aut na třetí metě.

Peter, tehdy jistý, že měl bodovat, se nerozčiloval dlouho – místo toho vyndal skleněné oko, podal ho nechápajícímu sudímu a suše pronesl: „Tady, s tímhle možná uvidíte líp“. Fanoušci vybuchli smíchy a mladý Falk sám pro sebe objevil kouzlo komedie. Poprvé v životě dokázal využít svou odlišnost k tomu, aby ovládl scénu a obrátil situaci ve svůj prospěch.

Jako dospívající zažil Peter konec druhé světové války a plný ideálů chtěl pomoci své zemi. V roce 1945 se pokusil narukovat do amerického námořnictva, avšak armáda ho kvůli chybějícímu oku odmítla.

Odmítnutí ho neodradilo – přihlásil se tedy alespoň k Obchodnímu námořnictvu jako civilní lodní kuchař a plavčík. Rok a půl pak trávil na moři, myl hory nádobí a připravoval jídla pro posádku, zatímco jeho vrstevníci studovali nebo budovali kariéry.

Mladý Falk si tak vydobyl místo mezi drsnými námořníky; práce od rána do večera ho naučila disciplíně a život mezi prostými muži v uniformách v něm ještě posílil sympatie k „obyčejným lidem“ a smysl pro spravedlnost vůči těm nejnižším.

Po válce se vrátil do civilu. Zapsal se na vysokoškolská studia – vystřídal Hamilton College a New School for Social Research v New Yorku – ale upřímně řečeno studoval jen proto, aby „zabil čas“, jak později přiznal.

Netušil, co si se svým životem počít. Tehdy byl plný levicových ideálů, sympatizoval s undergroundovou kulturou a vždy stál na straně outsiderů. Snad právě proto později vzpomínal, že „měl celý život blízko k otloukaným psům“ a instinktivně se stavěl na stranu slabších. V roce 1953 procestoval Evropu a dokonce půl roku kladl koleje v socialistické Jugoslávii – tak moc ho lákalo poznat svět i za železnou oponou.

Když v roce 1954 vystudoval politologii, zkusil využít svůj rozhled a ucházel se o práci u CIA. Jenže studená válka byla v plném proudu a mládežnické koketování s levicí se neodpouštělo. Tajná služba jeho žádost smetla ze stolu: vadilo jí, že Falk byl členem odborového svazu lodních kuchařů a stevardů – což byla povinná organizace na lodích, ale v očích vlády podezřelá z komunistických sympatií.

Nelíbilo se ani jeho „příliš liberální“ studium a cesta do Jugoslávie. „Oko jim divné nepřišlo,“ glosoval to s hořkým humorem sám Peter Falk po letech. Ironií osudu tak američtí zpravodajci odmítli muže, který se později proslavil rolí jednoho z nejchytřejších detektivů na světě.

Zklamaný Falk zkoušel chvíli úředničit. Přijal místo analytika pro rozpočet ve státě Connecticut, kde sčítal výdaje a hledal úspory v byrokratickém aparátu.

První den prý dokonce zabloudil a nemohl najít vlastní kancelář – stejně jako dezorientovaní popletové, kterými proslul jako herec, se stejně projevoval už ve skutečném životě. Tohle rozhodně nebyla práce pro něj. Sám později s úsměvem říkal, že to byl „tak dobrý specialista na efektivitu, až přišel pozdě už první den, protože netrefil do budovy“.

Večery trávil tím, co ho opravdu bavilo: v Hartfordu se přidal k malému amatérskému souboru Mark Twain Masquers a hrál v komunitním divadle. Poprvé od školních let zase vstoupil na prkna – a oheň vášně se naplno rozhořel. Navštěvoval také herecké kurzy u legendární divadelní pedagožky Evy Le Gallienne v nedalekém Westportu.

Každou středu po práci sedal do auta a jel dvě hodiny na lekci, většinou dorazil pozdě. Jednou to Le Gallienne nevydržela a po příchodu opozdilce se přísně zeptala: „Mladý muži, co vlastně děláte v Hartfordu, že pořád jezdíte pozdě?“ Peter rozpačitě přiznal, že je tam zaměstnán a hraní je jen jeho záliba.

Učitelka ho probodla pohledem: „No, to byste teda být neměl. Měl byste se herectví věnovat profesionálně!“ Tato prostá věta mu změnila život. Falk ještě tu noc sedl do auta, vrátil se domů a druhý den podal v úřadě výpověď, odhodlaný stát se hercem.

V roce 1956 přijel devětadvacetiletý Peter Falk do New Yorku a začal obcházet konkurzy. Nebyl typickým hollywoodským krasavcem – menší zavalitá postava, výrazný nos, navíc jedno oko skleněné, druhé přivřené v trvalém šklebu. Na co ale neměl vizáží, to doháněl charismatem, odhodláním a naprostým zaujetím pro roli.

Zpočátku to nestačilo: filmové studio Columbia mu po kamerových zkouškách vzkázalo, že „za stejnou cenu mohou mít i herce s oběma očima“. Tuto krutou poznámku však Falk ustál. Nechtěl se vzdát a obětoval herectví vše.

Protloukal se drobnými rolemi na divadle i v televizi, až přišla první šance zazářit: v roce 1960 dostal roli gangstera Abe Relese v drsném kriminálním dramatu Vražda, s. r. o. (Murder, Inc.). Falk vložil do postavy zlověstného zabijáka nečekanou hloubku – pod povrchem surového násilníka vykreslil člověka, který vnitřně trpí a současně si užívá moc.

Jeho výkon mu vynesl nominaci na Oscara za nejlepší vedlejší roli. O rok později úspěch zopakoval ve filmu Kapsa plná zázraků po boku legendární Bette Davisové. Dva Oscary sice nezískal, ale v Hollywoodu si konečně všimli, že ten „jednooký herec“ dokáže zastínit i hvězdy první velikosti.

Následovala řada dalších výrazných rolí. V roce 1962 obdržel televizní cenu Emmy za výkon v dramatu The Price of Tomatoes, v němž předvedl herecký rozsah od komiky po dojetí. Začal také spolupracovat s režiséry, kteří se nebáli experimentovat s filmovou formou ani emocemi.

Zejména setkání s nezávislým filmařem Johnem Cassavetesem bylo osudové. Cassavetes, sám herec a vizionářský režisér, obsadil Falka nejprve po bok sebe a Bena Gazzary do improvizačního filmu Manželé (Husbands, 1970) o krizi středního věku. Falkova autenticita a spontánní humor vynikly vedle Cassavetesovy živelnosti.

Ještě působivější bylo drama Žena pod vlivem (A Woman Under the Influence, 1974), kde si Falk zahrál manžela ženy s duševní poruchou (v podání Gena Rowlandsové). Do projektu byl tak zapálený, že prý dokonce ze svého financoval polovinu rozpočtu filmu.

Tyto filmy možná netrhly kasovní rekordy, ale získaly si uznání kritiky a ukázaly Petera Falka jako herce neobyčejné hloubky. Z nejlepšího kamaráda Cassavetese se stal i jeho dvorní herec – a Falk nikdy nelitoval, že dal přednost umění před pozlátkem. Mimo mainstream se cítil svobodný, mohl improvizovat a hledat pravdu v každé postavě.

Koncem 60. let už měl Peter Falk pověst vynikajícího charakterního herce. Přesto ta největší životní role na něj teprve čekala. V roce 1967 mu přišla do rukou nenápadná divadelní hra Prescription: Murder, ve které vystupoval jakýsi detektiv poručík Columbo.

Postava obstarožního losangeleského policisty v pomačkaném baloňáku byla daleko od okouzlujících detektivů typu Sherlocka Holmese či Jamese Bonda – právě proto Petera zaujala. Columbo byl zdánlivě roztržitý, věčně přehlížený, s levnou cigaretou místo elegantní dýmky. Falk v tom však ucítil jedinečnou šanci: stvořit detektiva, který ukáže sílu obyčejného člověka proti nabubřelosti mocných.

Do role se zamiloval. Když Prescription: Murder přepracovali na televizní film, Peter Falk ji prosadil pro sebe a v roce 1968 se poprvé objevil na obrazovce jako poručík Columbo. Za malý honorář odehrál s Gene Barrym napínavý duel policisty a vraha.

Publikum i producenti byli nadšení – takového detektiva ještě televize neviděla. Z Columba se zrodil fenomén. Od roku 1971 dostal vlastní seriál v rámci cyklu NBC Mystery Movie, a později (po přestávce) pokračoval až do roku 2003 v dalších televizních filmech. Celkem Falk strávil rolí Columba přes 35 let života.

Čím to, že si právě Columbo získal srdce milionů diváků na celém světě? Peter Falk měl na to svou teorii. „Co si zaslouží obdiv, je jeho mozek – je zvídavý a má oči jako ostříž. Vidí věci, cítí věci, slyší věci. Všichni lidé se bojí, jaký dojem udělají na ostatní, chtějí vypadat úžasně. Columbovi je to jedno. Vůbec mu nezáleží na tom, jestli si o něm myslíte, že je pomalý nebo průměrný,“ vysvětloval herec.

Právě pokora a prostota dělaly z Columba nebezpečnou zbraň proti namyšleným padouchům. Pod ošuntělým vzhledem a dobromyslným výrazem se skrýval brilantní mozek – a zločinci to zjistili, až když bylo pozdě.

Falk vtiskl Columbovi mnoho ze sebe. Půjčil mu svůj nezaměnitelný přimhouřený pohled – onen důsledek skleněného oka, který se proměnil v detektivovu přednost. Do natáčení si přinesl svůj vlastní starý baloňák, který se stal ikonickou součástí kostýmu.

Doutník v Columbových prstech byl také zčásti Falkův – v civilu totiž kouřil jednu cigaretu za druhou a doutník mu přišel jako stylovější rekvizita pro obrazovku. Columbo neměl bouchačku ani rychlá auta; jezdil v rozhrkaném Peugeotu a nosil pomačkaný klobouk. Falk se v této schválně obyčejné fasádě cítil jako ryba ve vodě.

Mohl naplno rozehrát svůj smysl pro detail – a hlavně pro trpělivost. Nechal vždy zločince, ať se do své lži zamotají, a pak zaútočil. Kolikrát se už otočil ke dveřím, mumlaje omluvy za vyrušování, aby vzápětí zastavil a pronesl to proslulé: „Promiňte, ještě maličkost…“ – a při té poslední otázce znenadání rozkryl celý případ.

První epizodu seriálu Columbo režíroval mladý Steven Spielberg (bylo mu pouhých 25 let a Falk nevěřil vlastním očím, jakého kluka mu to produkce poslala – nakonec předvedl mistrovský výkon). Úspěch Columba byl okamžitý. Peter Falk za něj postupně získal čtyři ceny Emmy a Zlatý glóbus.

Stal se natolik populárním, že mu sláva postavy začala zastiňovat ostatní práci. S úsměvem však tuto daň přijímal: „Jen díky Columbovi mám vždycky nejlepší místo na basketu,“ vtipkoval v dobách největší popularity při utkáních Los Angeles Lakers.

Columbo promlouval k lidovým masám i intelektuálům. Fascinoval dokonce lidi za železnou oponou, kteří jinak americkou kulturu odmítali. Rumunský diktátor Nicolae Ceaușescu oficiálně kritizoval americké „pokleslé seriály“, ale tajně patřil k zarytým fanouškům Columba.

Malý muž, který doběhne zkažené mocipány, mu imponoval – a nejen jemu, i běžným Rumunům žijícím v nesvobodě. V roce 1974 vyjednalo dokonce americké ministerstvo zahraničí, aby Peter Falk natočil pro rumunské publikum speciální televizní zdravici.

Falk v baloňáku oslovil přímo diváky v Bukurešti: „Doufám, že postava Columba vám dodává naději. Jsme moc rádi za vaše skvělé přijetí a uvidíme se opět na podzim,“ pronesl do kamery a na závěr přidal rumunsky: „Na shledanou a hodně štěstí.“ Takovou sílu měla Columbova lidskost.

Peter Falk nikdy nezapomněl, že Columbo je sice fiktivní, ale má s ním mnoho společného. Stejně jako on byl tvrdohlavý, zvídavý a stál nohama na zemi. Nesnášel manýry hvězd a do konce života si zachoval skromnost.

Sláva ho nezměnila – stále rád sedával po natáčení s technikáři a vypravěči historek, zapaloval si jeden doutník za druhým a sypal z rukávu židovské vtipy z Bronxu. Když v 80. letech natáčel v Berlíně pro Wima Wenderse film Nebe nad Berlínem (Wings of Desire), ve kterém hrál sám sebe (resp. anděla v přestrojení za Petera Falka), režisér si povšiml jedné dojemné maličkosti.

„Kdykoliv zrovna nebyl před kamerou, sedl si Peter stranou a čmáral si skicy lidí kolem,“ vzpomínal Wenders po letech. „Přišlo mi to dojemné a téměř andělské – byl to další důkaz, že jsme pro tu roli bývalého anděla našli skutečného padlého anděla.“ Kreslení a malování vůbec patřilo k Falkovým celoživotním vášn ím. Sám s nadsázkou říkal, že herectví je jen jiná forma umění. Na plátně, ať už filmovém či malířském, se snažil zachytit lidskou duši.

Na konci 90. let už byl Peter Falk veteránem – nejen Columba, ale i desítek filmů a divadelních her. Přibyly mu vrásky, zešedivěl, avšak chuť do práce ho neopouštěla. Ještě v roce 2005 se představil českému publiku na karlovarském festivalu; energický a usměvavý bavil novináře historkami ze zákulisí.

Jeho druhá manželka Shera Danese (o 22 let mladší herečka, se kterou žil od roku 1977 a která si zahrála v několika epizodách Columba) mu oddaně stála po boku. Svou první ženu Alyce Mayo, s níž adoptoval dvě dcery, opustil už v roce 1976 – rodinný život Petera Falka měl trhliny, které se časem bohužel zvětšily.

Kolem roku 2007 totiž začaly být patrné první příznaky Alzheimerovy choroby. Falk náhle zapomínal texty, pletl si plány, ztrácel orientaci. Z počátku to okolí přisuzovalo stáří nebo přepracování – vždyť hrál a točil bez odpočinku přes padesát let. Poslední film (American Cowslip) dokončil v roce 2009, ale premiéry se už téměř neúčastnil. Jeho veřejná vystoupení slábla a vše nasvědčovalo tomu, že se s publikem tiše loučí.

Nemoc bohužel postupovala rychle. V roce 2008 se Peterova dcera Catherine Falk (z prvního manželství) odhodlala k zoufalému kroku: podala u soudu žádost o otcovu opatrovnictví. Uvedla, že její otec „trpí pokročilou Alzheimerovou chorobou a není schopen se o sebe postarat“.

Tvrdila také, že ji macecha Shera od jara vůbec nepustila za tátou na návštěvu a izoluje ho od přátel i rodiny. V emocionálním soudním podání líčila, že Peter potřebuje stálou péči a ochranu před případným zneužitím – „nepoznává ani blízké osoby, nepamatuje si ani významné události svého života a snadno by mohl přijít o majetek vlivem cizího úskoku,“ psalo se v návrhu.

Shera Danese, která byla zákonnou opatrovnicí svého muže, tato obvinění odmítla; u soudu prohlásila, že se o Petera vzorně stará a brání ho jen před lidmi, kteří by ho chtěli rozrušit či využít.

Někdejší rodinné spory (Catherine měla s otcem komplikovaný vztah už dříve, dokonce na něj v 90. letech podala žalobu kvůli financování studií) vyšly znovu na povrch v nepříjemné soudní při. Ve středu toho všeho stál Peter Falk – slavný herec, jehož bystrá mysl bývala postrachem všech televizních vrahů, a který se teď stal mlčenlivým stínem sebe sama.

Lékaři tehdy potvrdili trpkou pravdu: Falkova demence byla v posledním stádiu. Už si prakticky „nic nepamatoval – ani to, že hrál Columba“, jak konstatovali v roce 2009. Jeho dny plynuly v poklidném matném rytmu. Občas působil neklidně – jako onoho dne, kdy naboural autem do zdi parkoviště, protože zapomněl, kam chtěl jet.

Častěji ale jen sedával na terase svého domu, nechával se hladit kalifornským sluncem a v očích měl nepřítomný, daleký pohled. Někdy sahal po skicáku a bezcílně čmáral pastelkou po papíře; kresby, kdysi plné života, se rozpadaly v abstraktní črty.

Dne 23. června 2011 se Peter Falk definitivně odebral ze světa živých – zemřel v poklidu doma v Beverly Hills ve věku 83 let.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Peter_Falk

https://www.theguardian.com/world/2008/dec/21/columbo-alzheimers

https://www.theguardian.com/lifeandstyle/2014/sep/14/peter-falk-cia-merchant-navy-food-tales

https://www.thenewworld.co.uk/richard-luck-peter-falk-great-lives/

https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-svetove-celebrity/155139/slavny-columbo-zemrel-trpel-alzheimerem.html

https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-svetove-celebrity/403092/5-let-od-smrti-columba-herec-peter-falk-prisel-kvuli-rakovine-o-leve-oko.html

https://zeny.iprima.cz/celebrity/peter-falk-columbo-7-faktu-o-legende-v-balonaku-prima-krimi

https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-pribehy/807269/skutecne-zivoty-porucik-columbo-mel-ceske-koreny-a-odmitla-ho-i-cia-sklenene-oko-mel-kvuli-nadoru-peter-falk-od-tri-let.html