Článek
18. ledna 1991, Wengen, Švýcarsko. Z cílového svahu legendární sjezdovky Lauberhornu se právě vytratilo veškeré veselí. Ještě před několika vteřinami tu burácely fanouškovské kravské zvonce a nadšený jásot diváků, teď však alpským údolím prostupuje mrazivé ticho.
Vítr cloumá ochrannými sítěmi a na bělostném sněhu se táhne dlouhá tmavě rudá stopa. U prostřižených sítí leží bezvládné tělo mladého lyžaře – teprve dvacetiletý Rakušan, kterému ještě před chvílí všichni fandili, bojuje o život. Záchranáři poklekají do sněhu potřísněného krví a v zoufalství se snaží zastavit masivní krvácení z příšerného zranění.
Nikdo z nich to tehdy netuší, ale právě se odehrála jedna z nejtemnějších tragédií v dějinách sjezdového lyžování .
Gernot Reinstadler vyrůstal v tyrolských Alpách, kde se děti učí lyžovat dřív, než začnou chodit do školy. Měl teprve dvacet let, ale už se o něm mluvilo jako o jednom z nejslibnějších talentů rakouského sjezdařského týmu počátku 90. let. Svou rychlost a potenciál ukázal například 13. místem na mistrovství světa juniorů v roce 1989.
Jako každý ambiciózní lyžař té doby snil o světovém poháru, o slavných závodech v Kitzbühelu či Wengenu, o velkých vítězstvích na těch nejnebezpečnějších svazích světa. Přesně na takovém místě teď stál. Mrazivé lednové ráno roku 1991 ho zastihlo na startu kvalifikačního závodu ve Wengenu.
Pod ním se táhla trať Lauberhornu – nejdelší a jedna z nejobtížnějších sjezdovek světa, kde nejlepší závodníci dosahují rychlostí přes 130 km/h a skáčou desítky metrů. Gernot na téhle trati ještě nikdy předtím nezávodil. Aby se mohl postavit na start hlavního závodu Světového poháru, musel nejprve uspět v kvalifikaci.
Právě kvalifikační jízda – poslední krok ke splnění jeho snu – se mu ale stala osudnou. Mladík se odráží z branky a vrhá se dolů vstříc legendárnímu svahu. Nezná strach – jen absolutní soustředění a touha zajet co nejlepší čas. Masivní dřevěné branky kolem něj míhají, Gernot nabírá rychlost a lyže pod ním syčí na zledovatělé trati.
Letos napadlo ve Wengenu spoustu sněhu a pořadatelé připravili trať, jak nejlépe uměli. Přesto je povrch nevyzpytatelný, místy ledový, místy rozbitý od předchozích jezdců. Reinstadler však jede odvážně. Možná příliš odvážně – riskuje na hranici možností.
Blíží se závěrečný úsek zvaný Ziel-S, poslední esovitá zatáčka před cílem, kde se často láme závodnické štěstí. Gernot ví, že musí držet vysokou rychlost, pokud chce postoupit mezi elitní třicítku a kvalifikovat se. Řítí se do zatáčky rychlostí kolem 75 km/h.
Pak stačí drobná chybička v najíždění a lyže se na nerovnosti nepatrně rozhodí. Během zlomku vteřiny ztrácí kontrolu. Tělem mladého závodníka škubne náhlá odstředivá síla – a Gernot Reinstadler vylétá z trati.
To, co následuje, trvá pouhé sekundy. Diváci u cíle vidí lyžaře vymrštěného do vzduchu a slyší praskání ochranných sítí, do nichž naráží obrovskou silou. Jedna z Reinstadlerových lyží se nešťastně zachytává do oka bezpečnostní sítě.
Gernotovo tělo se v plné rychlosti točí a naráží do bariéry, která ho měla chránit, ale v ten moment tragicky selhává. Ozývá se křik. Mladík bezvládně padá na svah a klouže po břiše snad dvacet metrů, než se zastaví – po sněhu za ním zůstává výrazná krvavá čára. Přihlížejícím tuhne krev v žilách. Okamžitě k němu vyrážejí členové záchranného týmu, kteří už z dálky vidí, že jde do tuhého.
Reinstadler leží nehnutě, v bezvědomí. Ochranná síť kolem je roztrhaná a potřísněná krví. Náraz lyží a pád způsobil devastující zranění jeho těla. Jedna lyže se při karambolu uvolnila, druhá však zůstala zaklíněná v síti a nepřirozeně zkroutila závodníkovu nohu – pravá noha visí od kolene v podstatě jen na cáru tkáně, téměř utržená od těla.
Otevřená zlomenina pánve a přetrhané velké cévy znamenají jediné: mladý muž masivně krvácí a každá vteřina je drahá. Záchranáři pracují s maximální rychlostí a přesností – i oni jsou otřeseni, ale na paniku není čas.
Zatímco diváci oněměle přihlížejí zpoza hrazení, lékaři přímo na svahu zastavují tepenné krvácení tlakovými obvazy. Do cíle mezitím přistává vrtulník. Mladíkovi selhává krevní oběh, ztratil už obrovské množství krve. Vrtulník jej urychleně přepravuje do nemocnice v Interlakenu – jen několik minut letu od Wengenu.
Přímo na palubě dostává první transfúze krve. Ještě žije, i když jen na vlásku. Chirurgové v Interlakenu okamžitě zahajují několikahodinovou operaci a znovu a znovu se snaží doplnit krev, která zraněnému proudem uniká z těla. Celkem do něj během krátké doby přiteče neuvěřitelných 40 litrů krve – více než osmkrát víc, než kolik jí dospělý člověk běžně má.
Mladé tělo ale utrpělo příliš těžké zranění. Navzdory veškeré snaze lékařů se nepodaří obnovit životní funkce. Krátce po půlnoci, 43 minut po dvanácté hodině, je Gernot Reinstadler prohlášen za mrtvého.
Smrt nadějného dvacetiletého závodníka zasáhne lyžařský svět jako mrazivý šok. Nikdo nechce uvěřit, že by tak mladý život mohl vyhasnout během sportovní události, přímo před očima televizních diváků. Jenže přesně to se stalo – Reinstadlerův pád totiž zachytily kamery a byl vysílán živě v televizi.
Byl to první smrtelný úraz sjezdaře, který diváci viděli v přímém přenosu, a záběry krvavé stopy na sněhu a zoufalého boje o život mladíka se navždy zapsaly mezi nejděsivější momenty sportovních přenosů. Závod ve Wengenu byl bezprostředně po tragédii zrušen.
Rakouští reprezentanti, zdrcení ztrátou týmového kolegy, se stáhli ze závodu. V celém Rakousku zavládlo ohromení a smutek – vždyť Reinstadler byl považován za příslib nové generace lyžařských šampionů, kteří navážou na slavná jména minulosti.
Tragédie však vzápětí odhalila i méně viditelné stránky vrcholového sportu. Začalo se hovořit o míře riskování a bezpečnosti v alpském lyžování. Zkušení sjezdaři poukazovali na to, že systém kvalifikací nutí mladé závodníky riskovat na extrémně obtížných tratích možná víc, než je zdrávo – a že by Mezinárodní lyžařská federace měla formát závodů změnit.
A skutečně, po Reinstadlerově smrti se pravidla upravila: způsob kvalifikace do závodů Světového poháru byl revidován, aby se podobným situacím předcházelo. Jeho pád také ukázal slabiny ve vybavení trati. Zjistilo se, že k fatálním následkům přispěla konstrukce ochranných sítí s příliš velkými oky, v nichž zůstala lyže osudově zaklíněná.
Do budoucna proto byla oka v sítích zmenšena a celkově se zlepšily bezpečnostní prvky kolem tratí, aby už žádná lyže nemohla zůstat viset a působit jako kotevní hák pro padající tělo.
Život špičkového lyžaře má samozřejmě i své finanční a organizační kapitoly – a i zde došlo po Reinstadlerově smrti ke kontroverzi. Rakouský lyžařský svaz (ÖSV) se zpočátku údajně zdráhal uhradit nemalé náklady za mladíkovu nemocniční péči a operace, neboť šlo „jen“ o přípravu a nikoli závod, což vyvolalo pobouření veřejnosti.
Pod tíhou tlaku tyrolské zemské vlády však svaz nakonec veškeré výlohy zaplatil. Následné vyšetřování potvrdilo, že šlo o nešťastnou souhru okolností, nikoli chybu jednotlivce. Gernot Reinstadler podstoupil riziko, jaké podstupují všichni sjezdaři – sportovci, kteří se dobrovolně spouštějí dolů „ledovým korytem“ závratnou rychlostí a balancují na hraně životních nebezpečí.
On za to riziko zaplatil cenu nejvyšší. Jeho příběh se stal tragickou připomínkou toho, jak tenká může být hranice mezi sportovním triumfem a katastrofou. Když o pár let později slavná americká sjezdařka Picabo Streetová komentovala nebezpečí svého sportu, poznamenala: „Pokud by zabezpečení trati fungovalo správně, takové věci by se nestávaly.“
Její slova mířila právě k případům, jako byl ten Reinstadlerův – k pádům do sítí, které měly chránit, ale nedokázaly to. Po roce 1991 se naštěstí bezpečnost v alpském lyžování výrazně zlepšila. Žádná opatření však nedokážou odstranit riziko zcela. Závodníci to vědí – a stejně na start znovu a znovu míří s odvahou i vědomím, že každý sjezd může být jejich poslední.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Gernot_Reinstadler
https://www.latimes.com/archives/la-xpm-1991-01-19-sp-267-story.html
https://time.com/archive/6910869/clear-and-present-danger/
https://snow.cz/clanek/7848-bozi-vule-nezna-proc-gernot-reinstadler-a-nejtemnejsi-den-lauberhornu
https://www.idnes.cz/sport/lyzovani-snowboarding/pred-20-lety-lyzarska-smrt-v-primem-prenosu-na-slavnem-lauberhornu.A110117_213653_lyzovani_par
https://magazin.aktualne.cz/videl-jsem-ve-snehu-dlouhou-krvavou-stopu-smrt-v-primem-prenosu-otrasla-svetem-alpskeho-lyzovani/r~aaa290b2d3f08a8b2eee0dcc31cb66e7/
