Článek
Truda Grosslichtová se objevila na stříbrném plátně poprvé v roce 1931. Jako devatenáctiletou začínající herečku ji v Praze podle pozdějších filmových pramenů objevil filmový podnikatel Josef Auerbach, když vystupovala s ochotníky v divadélku Uranie.
Režisér Karel Anton jí poté svěřil roli Evy ve špionážním dramatu Aféra plukovníka Redla a Grosslichtová tak debutovala po boku zkušených herců. Snímek měl úspěch a mladá herečka na sebe ihned upozornila – ještě téhož roku hrála v dalších třech filmech. Do filmu vstoupila suverénně a brzy patřila k nejobsazovanějším herečkám své generace.
Roku 1932 dosáhla na jednu z prvních velkých poct. V dobové anketě O našich kinohvězdách získala nejvíce hlasů jako nejoblíbenější filmová herečka. Bylo jí pouhých dvacet let a předstihla tak i slavné kolegyně, jako byla Lída Baarová nebo Adina Mandlová.
Diváci si ji oblíbili zejména v lehkých komediích – často hrála půvabné mladé dívky z vyšší společnosti, snoubenky či dcery, které na plátně ztělesňovala s přirozeným půvabem. Během první poloviny 30. let se její jméno objevovalo na filmových plakátech neustále. Od roku 1931 do roku 1937 natočila celkem 29 filmů a ve většině z nich jí připadla hlavní role.
Úspěch Grosslichtové brzy překročil hranice Československa. Herečka se dobře dorozuměla cizími jazyky – uměla německy, francouzsky, anglicky i italsky – a díky tomu mohla točit také v zahraničí. Objevila se v několika francouzských a německých projektech, někdy pod upraveným uměleckým jménem Tania Doll.
Například v Paříži hrála ve francouzských verzích českých filmů Lelíček ve službách Sherlocka Holmese a Kantor Ideál, kde převzala role, které v českých verzích hrály Lída Baarová a Anny Ondráková. Také v Berlíně dostala menší úlohu v tamním filmu.
Domácímu publiku ale zůstávala věrná: v českých filmech excelovala například jako naivní dcerka hejtmanova v komedii Revizor (1933) po boku Vlasty Buriana, v Hrdinovi jedné noci (1935) ztvárnila hned dvojroli a s Hugo Haasem si zahrála v populární komedii Jedenácté přikázání (1935). Její přirozený herecký projev, atraktivní vzhled a zároveň profesionální disciplína jí zajišťovaly neustálou přízeň režisérů i publika.
Koncem roku 1937 měla Grosslichtová na kontě řadu úspěchů, ale také před sebou těžké rozhodnutí. Ve svých dvaceti pěti letech už zažila závratnou slávu filmové hvězdy – a zároveň začínala tušit, že tahle kapitola se brzy uzavře.
Nad Evropou se stahovala mračna hrozící války a v sousedním nacistickém Německu už několik let platily zákony namířené proti občanům židovského původu. Truda Grosslichtová měla židovský původ po otci Viktoru Grosslichtovi a tato skutečnost začala nabývat osudového významu.
Odmítla německé filmy
Roku 1938 dostala Truda Grosslichtová nabídky, aby se zapojila do natáčení filmů pro německé produkce. V té době nacisté posilovali svůj vliv i na československý filmový průmysl – a mnozí tušili, že brzy přijde okupace. Mladá herečka stála před volbou, zda pokračovat ve slibné kariéře za cenu spolupráce s Němci, anebo se všeho vzdát.
Rozhodla se pro druhou možnost. Podle svědectví pamětníků odmítla hrát v německých filmech a raději ukončila svou hereckou dráhu. Po roce 1938 už nenatočila žádný další film; poslední výraznou tečkou její filmografie se stali Klatovští dragouni, natočení v roce 1937 a uvedení v únoru 1938. Postupně dala sbohem i divadelním prknům.
Ještě krátce předtím působila v pražském Novém divadle Oldřicha Nového, slavného herce a principála operetního souboru. Právě tam ji publikum mohlo vídat ve druhé polovině 30. let také zpívat a hrát v hudebních komediích. Po Mnichovské dohodě a postupném záboru pohraničí na podzim 1938 ovšem v divadle skončila a stáhla se z hlavního města.
Přijala angažmá v operetním souboru v Jihočeském národním divadle v Českých Budějovicích – snad i proto, aby aspoň dočasně unikla napjaté atmosféře Prahy. Na jihu Čech vystupovala do roku 1940. Poté se už na jevišti neobjevila. V březnu 1939 došlo k okupaci zbytku českých zemí a vznikl Protektorát Čechy a Morava. Nacistická perzekuce vůči Židům se rychle stupňovala a Grosslichtová se rozhodla úplně zmizet z očí veřejnosti.
Ještě ve druhé polovině 30. let vstoupila do osobního života Trudy Grosslichtové významná postava – také to předznamenalo její další osud. Pravděpodobně v roce 1937 se provdala za Štefana Munka, o několik let staršího kolegu z divadelního prostředí. Munk byl tenorista a režisér, původem ze Slovenska, a měl židovské kořeny.
Manželský pár tak spadal do kategorií, které nacistické zákony považovaly za takzvaně „neárijské“. Když protektorátní úřady začaly postupně vylučovat Židy z veřejného života, bylo oběma jasné, že pro ně nesvítá dobrá budoucnost. Truda Grosslichtová se stáhla do ústraní dobrovolně dřív, než by to musela udělat pod nátlakem zákazu. Bylo jí pouhých 26 let, když dala definitivně sbohem slibně rozjeté herecké kariéře.
Z filmové hvězdy dělnicí v továrně
V první polovině 40. let už jméno Truda Grosslichtová zmizelo z novin i z filmových pláten. Mladá herečka se vědomě rozhodla přežít válku v utajení. Zůstala sice v Praze, ale přijala obyčejné zaměstnání, které ji zcela odstřihlo od světa filmu. Nastoupila jako dělnice do továrny, kde musela vykonávat těžkou manuální práci v rámci systému nuceného nasazení.
Nacistické úřady nařizovaly lidem židovského původu a „neárijcům“ nucené práce a Grosslichtová nebyla výjimkou. Místo aby stála před kamerou nebo na divadelním jevišti, trávila dny u výrobní linky. Pro někoho, kdo byl ještě nedávno opěvovanou celebritou, to byl tvrdý pád do reality.
Práce v továrně však Trudě paradoxně poskytla určitý druh úkrytu. V dělnickém oděvu a s hlavou sklopenou nad stroji nebyla nápadná. Nebyla nikde oficiálně prezentována jako židovská herečka, neukazovala se na veřejných akcích ani v žádných médiích – pro režim se stala „neviditelnou“. Toto rozhodnutí jí možná zachránilo život.
Na rozdíl od mnoha jiných umělců židovského původu neskončila v koncentračním táboře. Její manžel Štefan Munk takové štěstí neměl: roku 1941 ho zatklo gestapo a až do konce války byl vězněn. Grosslichtová zůstala v Praze sama a jedinou obranou proti transportu pro ni bylo neupozorňovat na sebe.
A právě to vedlo k tomu, že se mezi lidmi začaly šířit legendy. Ještě za války i po válce si veřejnost kladla otázku, co se s oblíbenou hereckou hvězdou stalo. Žádné oficiální zprávy neexistovaly, a tak zapracovala lidová představivost. Začala kolovat fáma, že Truda Grosslichtová emigrovala někam za oceán.
Už v roce 1938 prý i s manželem tajně odjela do zahraničí – tak zněla zcela nepodložená historka, které ovšem mnozí uvěřili. Díky tomu byla herečka považována za „zmizelou“ a nikdo ji nehledal. Dokonce i po válce, když se přeživší vraceli do veřejného života, panovalo přesvědčení, že Grosslichtová je dávno pryč. V mnoha očích se tak její osud stal záhadou.
Fáma o emigraci, která zmátla okolí
Způsob, jakým se Truda Grosslichtová stáhla do ilegality, byl natolik důkladný, že zmátl i její přátele a kolegy. Herečka Zita Kabátová, jedna z hvězd první republiky, ještě dlouho po válce vyprávěla, že Truda s manželem zmizeli už před příchodem Němců.
„Ona byla – myslím – položidovka a její manžel byl Maďar žid. Ona odešla do zahraničí o něco dřív než on,“ domnívala se Kabátová. Ve skutečnosti Grosslichtová během války neutekla za hranice – jen se ukryla v úplně obyčejném zaměstnání a stáhla se ze společenského života.
Nacisté tak zřejmě nabyli dojmu, že již není v protektorátu přítomna. Dá se říct, že pověst o její údajné emigraci jí mohla posloužit jako ochranný štít. Nebylo to nic plánovaného nebo hrdinského – spíše důsledek toho, jak dokonale se stáhla do ústraní.
Po osvobození v květnu 1945 vyšla pravda najevo. Truda Grosslichtová prožila válku v Praze a naštěstí se dočkala jejího konce. Štefan Munk přežil věznění také a vrátil se na svobodu. Manželé ovšem po tom všem už nemohli navázat na dřívější život. Grosslichtová o obnově herecké kariéry neuvažovala.
Krátce po válce se v Praze seznámila s nizozemským vojákem a burzovním makléřem, kapitánem Hansem de Vriesem. Do českých zemí se dostal jako příslušník spojeneckých jednotek po boku americké armády. Hans de Vries byl v civilním životě burzovním makléřem, ale válečná léta ho zavála do střední Evropy.
S Grosslichtovou se rychle sblížili. Pro Trudu to znamenalo další životní rozhodnutí: zůstat v zemi, s níž byla od mládí spjata, nebo odejít za ním do ciziny? Zvolila druhou možnost. Manželství se Štefanem Munkem bylo po všem, co prožili, už nevratně poznamenané – a tak se v roce 1946 nechala rozvést.
Téhož roku, 7. listopadu 1946, se v Amsterdamu provdala za Hanse de Vriese a přijala jeho příjmení. Truda Grosslichtová se administrativně změnila na Trude de Vries. S touto novou identitou začala žít nizozemský život, daleko od své vlasti i od světa filmu.
V Nizozemsku zůstala natrvalo. Usadila se s manželem v Amsterdamu a zanedlouho se jim narodila dcera Evelyn. Po letech plných nejistoty a strachu nastalo pro Trudu období rodinného klidu. Zpočátku se ještě pokusila využít svůj talent – údajně se krátce živila jako překladatelka a dokonce vstoupila do místního ochotnického operetního souboru. Brzy se však rozhodla věnovat naplno rodině.
Do Československa se Grosslichtová dlouhá desetiletí nepodívala. Až v roce 1987 – to jí bylo 75 let – navštívila krátce Prahu. Zemřela 8. června 1995 ve věku 83 let.
https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/125521/truda-grosslichtova
https://www.filmovyprehled.cz/cs/revue/detail/truda-grosslichtova
https://www.super.cz/clanek/celebrity-tajemstvi-prvorepublikove-herecke-hvezdy-polovicni-zidovka-se-za-okupace-zachranila-jako-delnice-v-tovarne-748139
https://medium.seznam.cz/clanek/lucie-stiborova-truda-grosslichtova-jedna-z-nejkrasnejsich-a-neoblibenejsich-herecek-unikla-transportu-lsti-193423
https://www.kinobox.cz/osobnosti/31665-truda-grosslichtova
https://www.csfd.cz/tvurce/1170-truda-grosslichtova/prehled/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Truda_Grosslichtov%C3%A1
