Článek
Silnice Via del Sasso nedaleko starobylého římského pobřežního města Cerveteri se v úterý 1. října 2013 pomalu noří do večerního šera. Pětasedmdesátiletý italský herecký idol Giuliano Gemma sedí za volantem své Toyoty Yaris a míří za přáteli. Nedaleko křižovatky s Via di Zambra se však jeho vůz čelně střetne s BMW, ve kterém cestuje muž se svým synem.
Následuje prudký náraz. Oba lidé z druhého vozu utrpí pouze lehčí zranění, Gemmův stav je však od první chvíle vážný. Přesto je herec po nehodě ještě při vědomí. Své manželce Daniele Richerme dokonce telefonuje a říká jí, že měl nehodu a bolí ho noha. Záchranáři ho urychleně převážejí do nemocnice San Paolo v Civitavecchii.
Jeho stav se však dramaticky zhorší a dojde k srdeční zástavě. Lékařům se ho už nepodaří zachránit. V té chvíli se uzavírá neuvěřitelný osud muže, který za svůj život absolvoval desítky nebezpečných filmových kaskadérských scén a který se jen několik let předtím dokázal znovu postavit na nohy po smrti své první milované manželky.
Tělo vysekané v boxerském ringu
Narodil se 2. září 1938 v Římě do obyčejné rodiny a část dětství strávil u příbuzných v Reggio Emilia.
Právě z dětství pochází událost, která mu zanechala stopu na celý život. Při hře na louce narazil na nevybuchlou vojenskou munici. Podle vlastní pozdější vzpomínky s ní jako dítě neopatrně manipuloval a následný výbuch ho zasáhl do obličeje.
Giuliano přežil bez život ohrožujících následků, na tváři mu však zůstala jizva.
Na levém lícním oblouku nesl viditelnou stopu po výbuchu až do konce života. Tato památka na válečné dětství se později stala jedním z charakteristických rysů jeho tváře a paradoxně ještě zvýraznila drsný vzhled filmového pistolníka.
Po návratu do Říma byl mladý Giuliano plný nezkrotné energie a touhy po fyzickém pohybu.
Začal se intenzivně věnovat sportovní gymnastice a boxu. V gymnastice se dostal až na regionální úroveň a v boxu absolvoval několik soutěžních zápasů včetně turnaje nováčků. Sám později přiznával, že právě sportovní průprava mu v herecké kariéře nesmírně pomohla.
Měl dokonale vypracované atletické tělo, široká ramena a obrovskou mrštnost. Během vojenské služby nastoupil k hasičům v římském výcvikovém centru Capannelle, kde se seznámil také s budoucím olympijským vítězem v boxu Ninem Benvenutim.
Film ho však přitahoval ještě víc než sport. Už jako mladík se pohyboval kolem Cinecittà a v osmnácti letech začal pracovat jako komparzista a kaskadér.
Díky své gymnastické průpravě dokázal zvládat náročné pády a akrobatické scény. V monumentálním hollywoodském velkofilmu Ben Hur z roku 1959 se mihl jako římský důstojník a legendární režisér Luchino Visconti mu v roce 1963 svěřil menší roli garibaldiánského generála ve slavném historickém eposu Gepard po boku Alaina Delona a Burta Lancastera. Dveře do velkého světa kinematografie se tím otevřely dokořán.
Nicolas z Angeliky
Zásadní životní průlom, který z něj vytvořil celoevropskou celebritu, přišel v roce 1964. Francouzský režisér Bernard Borderie začal natáčet velkolepou historickou fresku Angelika, markýza andělů podle nesmírně populárních dobrodružných románů Anne a Serge Golonových.
Roli nespoutané, krásné a odvážné Angeliky získala okouzlující Michèle Mercier a roli jejího přítele z dětství a první lásky Nicolase Merlota, později známého jako Calembredaine, svěřil režisér právě pětadvacetiletému Giulianu Gemmovi.
Byla to role, která dokonale sedla jeho povaze i fyzickým schopnostem. Nicolas v podání Gemmy nebyl jen romantickým milovníkem z historických knih, ale ztělesněním divoké energie, hrdosti, oddanosti a nezkrotné síly.
Gemma měl za sebou profesionální zkušenosti kaskadéra a mnoho nebezpečných scén během své kariéry skutečně natáčel osobně. Sám po letech vzpomínal, že kaskadérské kousky dělal většinou sám a často dokonce přicházel s vlastními nápady, jak akční scény provést.
Právě fyzická lehkost, se kterou se pohyboval před kamerou, se stala jednou z jeho největších hereckých deviz. Dokázal působit přirozeně v soubojích, na koni i v akrobatických scénách, protože velká část toho, co jiní herci pouze předstírali, pro něj byla výsledkem dlouholeté sportovní průpravy.
Na filmovém plátně z něj vyzařovala živočišná dravost. Jeho pronikavé oči v kombinaci s klukovským úsměvem a atletickou postavou doslova pobláznily miliony divaček v celé Evropě.
Když se objevil v pokračování Báječná Angelika, vystupoval už Nicolas jako Calembredaine, vládce pařížského podsvětí a Angeličina ochránce. Během střetu konkurenčních band a zásahu policie je postřelen a umírá Angelice v náručí. Pro mnoho diváků se právě tato tragická scéna stala jedním z nejsilnějších okamžiků celé série.
Král spaghetti westernů s koltem proklatě nízko
Po fenomenálním triumfu Angeliky si Giuliano Gemma velmi brzy uvědomil, že nechce zůstat navždy uvězněn v škatulce pouhého romantického krasavce z historických kostýmních filmů. V polovině šedesátých let začal v Itálii boom zcela nového, drsného filmového fenoménu, který navždy přepsal historii světové kinematografie: zrodil se spaghetti western.
Režisér Duccio Tessari hledal charismatickou a neokoukanou tvář pro westernový příběh Pistole pro Ringa. Gemma tuto nabídku bez váhání přijal.
Aby film v zahraničí působil jako americký western, producenti mu pro první snímky přidělili anglicky znějící pseudonym Montgomery Wood. Sám Gemma po letech vzpomínal, že producenti nevěřili, že publikum přijme Itala jako westernového hrdinu. Úspěch je rychle vyvedl z omylu a Gemma se zanedlouho mohl vrátit ke svému skutečnému jménu.
Na rozdíl od chladného, cynického a málomluvného hrdiny Clinta Eastwooda byl Gemmův Ringo veselejší, šibalský, neustále se usmívající, ale při tasení koltu a v kontaktních pěstních soubojích byl naprosto nekompromisní. Gemma v bojových scénách naplno využíval svou gymnastickou minulost a velkou část kaskadérské práce zvládal sám.
Snímek zaznamenal obrovský komerční úspěch a odstartoval dlouhou řadu westernů. Následovaly například Ringův návrat, Pro hrst dolarů navíc, Adiós gringo, Dlouhé dny pomsty, Dny hněvu, Wanted nebo Cena moci.
Gemma se stal vedle Franca Nera a dalších hvězd jednou z nejvýraznějších tváří italského westernového žánru. V sedmdesátých letech pak dokázal svůj dramatický talent také v ceněném díle Valeria Zurliniho Tatarská poušť, za které získal Davida di Donatello, nebo v kriminálním dramatu Železný prefekt. Jeho kariéra dávno překročila hranice čistě dobrodružného filmu.
Smrt milované Natalie
Zatímco jeho profesní dráha byla sledem velkých úspěchů a mezinárodního uznání, důležitým bodem jeho soukromého života byla první manželka Natalia Roberti. Měli spolu dvě dcery, Giulianu a Veru, a v roce 1973 se vzali.
Rodinný život nebyl bez komplikací a Gemma se nikdy netajil tím, že během své kariéry podlehl řadě milostných pokušení. Natalia však zůstávala významnou součástí jeho života a matkou jeho dvou dcer.
Koncem osmdesátých let přišla zpráva, která celou rodinu zasáhla mnohem tvrději než jakýkoli filmový neúspěch. Natalia onemocněla rakovinou.
Následujících přibližně pět let s nemocí bojovala. Její dcery Vera a Giuliana později vzpomínaly, že byly během dlouhé nemoci neustále v její blízkosti a s postupujícím časem stále bezmocněji sledovaly, jak se její stav zhoršuje.
V roce 1995 Natalia Roberti zemřela.
Nešlo tedy o záhadnou smrt během rutinní operace, zanedbanou pooperační péči ani o případ, kvůli němuž by Gemma rozpoutal mnohaleté trestní a soudní vyšetřování. Taková verze nemá oporu v důvěryhodných pramenech a odporuje přímému svědectví jejich dcer.
Pro Giuliana Gemmu to přesto byla mimořádně těžká životní rána. Jeho pozdější druhá manželka Baba Richerme vzpomínala, že když se s ním po letech znovu setkala, teprve se pomalu snažil po velké ztrátě vracet k normálnímu životu.
Útěchu nacházel také v umění. Sochařství však nezačal provozovat až po smrti Natalie. Byla to jeho vášeň už od mládí. V sedmdesátých letech trávil mnoho času mezi římskými výtvarníky a postupně se stále více soustředil právě na práci s trojrozměrným materiálem.
Novou životní sílu našel Giuliano Gemma po boku novinářky a filmové kritičky Daniely „Baby“ Richerme.
Poprvé se setkali už v roce 1985 na filmovém festivalu v Nice, kde s ním Richerme chtěla natočit rozhovor. Poté se jejich cesty na přibližně deset let rozešly.
Když se znovu setkali v polovině devadesátých let, Gemma se podle jejího pozdějšího vyprávění právě těžce vyrovnával se smrtí Natalie a pomalu se vracel k normálnímu životu.
Dne 11. září 1997 se vzali v Římě. Obřad vedl jejich přítel Francesco Rutelli. Na svatební cestu se ani nedostali, protože Gemma odjel natáčet do Marseille. Baba později jejich společný život s dojetím popsala jako jednu dlouhou svatební cestu.
Gemma dál pracoval před filmovou a televizní kamerou, i když divoké pracovní tempo z mládí už dávno nepotřeboval.
Místo fyzicky náročných westernových hrdinů dostával charakterní role v italských televizních produkcích a v roce 2012 si s chutí zahrál malou roli hotelového manažera v komedii Woodyho Allena Do Říma s láskou.
Jeho velkou životní vášní však zůstávalo také sochařství. Vytvářel především bronzové plastiky a jeho druhá manželka vzpomínala, že dokázal zhotovit i monumentální sochy vysoké kolem dvou metrů.
Nebyla to pouhá celebritní kratochvíle. Gemma se sochařství věnoval dlouhodobě, měl vlastní ateliér a jeho práce se objevovaly na výstavách. Jedním z jeho známých děl se stal bronzový Pugile – Boxer, jehož motiv je dnes používán také při ceně nesoucí Gemmovo jméno.
Žil poklidnějším životem v Cerveteri, věnoval se rodině, umění a dál příležitostně pracoval. Zdálo se, že mu osud po letech úspěchů i ztrát konečně dopřál klidné stáří.
Poslední telefonát manželce
Je úterý 1. října 2013. Pětasedmdesátiletý Giuliano Gemma vyjíždí ze svého domu v Cerveteri ve své Toyotě Yaris. Podle dobových zpráv míří za přáteli, se kterými má strávit večer.
Na Via del Sasso poblíž křižovatky s Via di Zambra se však jeho Toyota čelně střetne s BMW Touring, ve kterém cestuje muž se svým synem.
Náraz je prudký. Otec se synem z BMW vyváznou pouze s lehčími zraněními. Gemmův stav je výrazně vážnější.
Když přijedou záchranáři, herec je však stále naživu a podle svědků dokonce při vědomí. Je převezen v kritickém stavu do nemocnice San Paolo v Civitavecchii.
Právě odsud telefonuje své manželce Babě. Ta později vzpomínala na jeho poslední slova: sdělil jí, že měl nehodu a bolí ho noha. Nic v té chvíli nenasvědčovalo tomu, že spolu už nepromluví.Ona za ním okamžitě vyráží.
Když však dorazí, lékaři jí sdělí, že situace je kritická. Gemma prodělal srdeční zástavu a navzdory pokusům o záchranu zemřel ještě téhož večera. Jeho žena už ho živého zastihnout nedokázala.
https://tg24.sky.it/cronaca/2013/10/01/giuliano_gemma_morto_incidente_stradale
https://roma.repubblica.it/cronaca/2013/10/01/news/cerveteri_incidente_stradale_grave_l_attore_giuliano_gemma-67693426/
https://www.corriere.it/13_ottobre_03/gli-ultimi-minuti-giuliano-telefonata-poi-infarto-5ed28932-2bf8-11e3-b674-51fbe6c64466.shtml
https://www.ansa.it/sito/photogallery/spettacolo/2013/10/07/Cinema-da-Andress-a-Bud-Spencer-in-tanti-a-funerali-Gemma_768c3cd2-75dc-42e5-8095-07e96e69cdd2.html
https://www.rai.it/dl/PortaliRai/Programmi/PublishingBlock-c7a96c40-47d2-491c-a100-bebff936c866.html?ContentItem-c3aa7226-01b4-4039-a3dc-bd15a279165d=
https://www.presseportal.de/pm/43455/1104793
https://www.festival-cannes.com/en/f/il-deserto-dei-tartari/
https://www.mediasetinfinity.mediaset.it/news/mediasetinfinity/verissimo/vera-giuliana-gemma-padre-giuliano-amore-eterno_SE000000000023_t4X1DvrXj8m5qHdEFk78Yo0
