Článek
Narodila se 31. července 1972 v íránském Teheránu do mimořádně vzdělané, kosmopolitní rodiny. Její otec David Stronach byl významný skotský archeolog a odborník na starověkou Persii, její matka Ruth Vaadia byla izraelská archeoložka.
Rodina žila v Íránu až do revoluce na konci sedmdesátých let. V roce 1979 byli jako rodina s vazbou na Izrael evakuováni do Tel Avivu, kde krátce bydleli u příbuzných. Poté se přesunuli do Velké Británie a nakonec do Spojených států. V roce 1981 se usadili v Berkeley v Kalifornii, kde David Stronach získal profesorské místo na University of California, Berkeley.
Malá Tami byla velmi živé, pohybově nadané dítě. Už od čtyř let ji přitahoval tanec a později se v oblasti San Francisca věnovala také hudebnímu divadlu.
V roce 1982 začal významný německý filmový režisér Wolfgang Petersen připravovat do té doby mimořádně nákladný filmový projekt: velkolepou adaptaci slavného fantasy románu Michaela Endeho Nekonečný příběh (Die unendliche Geschichte). Petersen hledal dětskou představitelku pro klíčovou postavu celého vyprávění: moudrou a křehkou vládkyni říše Fantazie, Dětskou Císařovnu.
K Tami přitom přišel téměř náhodou. Castingová pracovnice přijela za její učitelkou herectví v San Franciscu na oběd a přišla o několik minut dřív. Zahlédla konec hodiny, při níž Tami právě zkoušela divadelní adaptaci Medvídka Pú. K prvnímu skutečnému filmovému konkurzu pak Tami dorazila dokonce ještě v divadelním líčení prasátka.
Po několika dalších kolech zkoušek získala roli. Mezi jejími konkurentkami byla například už tehdy známá dětská herečka Heather O'Rourke z filmu Poltergeist. Tami přitom vůbec netušila, jak velký projekt právě získala.
Vypadlé zuby a kouzlo bavorských ateliérů
Natáčení v mnichovských ateliérech Bavaria Film v létě roku 1983 bylo pro desetiletou americkou školačku jako vstup do skutečné pohádkové říše. Tami se ocitla v obřích filmových halách, kde ožívali Kamenožrout, létající drak Falco i gigantické věže Fantazie.
Hned během příprav se však objevil nečekaný a velmi kuriózní problém. Tami právě procházela přirozeným vývojem a vypadly jí dva přední mléčné zuby.
Petersen potřeboval, aby vzhled Dětské Císařovny zůstal mezi jednotlivými scénami stejný. Tami proto trávila dlouhé hodiny u zubaře, který jí vyráběl speciální náhradu zakrývající mezery po chybějících zubech.
Umělý chrup byl podle jejích pozdějších vzpomínek velmi nepohodlný a způsoboval jí šišlání. O to obtížnější bylo pronášet dlouhé věty Dětské Císařovny tak, aby zněly klidně a vznešeně. Když se po několikatýdenní přestávce vrátila k natáčení druhé scény, vlastní zuby už jí částečně dorostly a protézu nepotřebovala. Petersen jí pouze doporučil, aby se příliš široce neusmívala.
Také vzhled postavy vznikal dlouhé týdny. Maskéři zkoušeli různé účesy včetně výrazných kreací typických pro osmdesátá léta, ale nakonec zvolili jednoduchý, nadčasový vzhled s hladce upravenými tmavými vlasy a jemnou perlovou čelenkou.
Navzdory nepohodlí Tami natáčení milovala. Petersen s ní podle jejích vzpomínek jednal jako s plnohodnotnou herečkou, nikoli jako s dítětem, a ona chtěla jeho důvěru oplatit co nejlepším výkonem.
Scéna, ve které se slzami v očích prosí Bastiana, aby zachránil Fantazii a dal jí nové jméno, se stala jedním z nejsilnějších momentů filmu. Slzy navíc nebyly pouze výsledkem filmového triku. Tami se do situace své postavy dokázala natolik vžít, že skutečně plakala.
Léto strávila s matkou převážně v Bavorsku, přičemž její vlastní scény vznikaly ve dvou hlavních blocích s několikatýdenní přestávkou. Po natáčení se vrátila do Berkeley a opět nastoupila do školy. Pro ni samotnou šlo stále především o výjimečné letní dobrodružství.
Nečekaná dětská sláva
Když byl Nekonečný příběh v dubnu 1984 uveden do kin v Německu a během léta se dostal také k americkým divákům, film zaznamenal velký mezinárodní úspěch.
Titulní píseň v anglické verzi filmu v podání zpěváka Limahla a produkci Giorgia Morodera se stala samostatným hitem. Přestože se Dětská Císařovna objevila na plátně jen několik minut, její postava patřila k nejzapamatovatelnějším částem celého snímku.
Tami najednou dostávala fanouškovskou poštu a nabízely se jí další filmové příležitosti. Přesto její každodenní život zpočátku zůstával překvapivě obyčejný. Po návratu domů dál chodila do školy a její rodiče neměli zájem proměnit rodinu v profesionální tým starající se o kariéru dětské celebrity. Právě to se však mělo ukázat jako zásadní.
V polovině osmdesátých let neexistoval internet ani sociální sítě. Přesto dokázali cizí lidé vypátrat adresu rodiny v severní Kalifornii.
Tami Stronach sama po letech popsala nepříjemnou realitu, která po úspěchu filmu začala narušovat jejich soukromí.
Dospělí muži postávali před rodinným domem a čekali, zda jedenáctiletou dívku zahlédnou.
Právě to bylo pro rodinu mnohem děsivější než běžná fanouškovská pošta. Tami milovala herectví, ale rychle pochopila rozdíl mezi radostí z vystupování a životem celebrity, jejíž soukromí patří cizím lidem. Vrcholem bizarního zájmu se stala zásilka z Německa.
Dospělý muž jí poslal drahý zásnubní prsten a požádal ji o ruku.
Tami později přiznávala, že ji situace velmi zasáhla. Dokonce měla výčitky, že si ponechala drahou věc někoho jiného. Když zjistila, že jeden známý cestuje do Německa, prsten mu předala a požádala ho, aby ho odesílateli vrátil.
Po letech sama říkala, že všechno tehdy brala až příliš vážně a osobně. Bylo jí však jedenáct let a na podobnou situaci nemohla být připravená.
Ještě znepokojivější byl obsah některých nabídek, které rodina dostávala z filmového průmyslu. Producenti skutečně přijeli až k jejich domu a představili projekt, ve kterém měla Tami vystupovat nahá.
Tami později scénu popsala velmi jednoduše: producenti přišli k nim domů s nabídkou „nahého filmu“ a ona okamžitě odmítla. „Nejsem Lolita,“ vzpomínala na svou tehdejší reakci. Nešlo navíc o jediný podivný scénář. Rodina dostávala další nabídky, které Tami připadaly násilné, nevhodné nebo sexualizované.
Pro její rodiče to představovalo zásadní problém. Nebyli filmoví manažeři ani hollywoodští profesionálové. Oba měli vlastní akademické kariéry a nevěděli, jak bezpečně provést dítě prostředím, ve kterém se mísily obrovské peníze, sláva, nevhodné nabídky a pozornost dospělých mužů.
Tami sama přitom nechtěla přestat tvořit. Chtěla hrát. Nechtěla však být celebritou za každou cenu.
Producenti Nekonečného příběhu už při původní smlouvě chtěli, aby Tami podepsala závazek také pro případné pokračování. Její matka to odmítla. Chtěla nejprve zjistit, jak rodina celý svět profesionálního filmu zvládne.
Po zkušenostech následujících měsíců dostala odpověď. Tami později otevřeně vysvětlovala, že její rodiče jednoduše nebyli vybaveni na roli profesionálních manažerů dětské hvězdy. Nebyli v tom kvůli penězům ani kvůli slávě a nebyli připraveni přestěhovat se do Los Angeles a zasvětit vlastní život hledání dalších rolí pro dceru.
A důležité je, že s tímto rozhodnutím souhlasila také Tami. Rodina proto další profesionální filmovou kariéru aktivně nerozvíjela. Tami se vrátila ke škole, divadlu a především k druhé velké vášni: tanci.
Únik do světa tance
Tami Stronach svého rozhodnutí opustit dětský filmový průmysl později nelitovala. Po dokončení střední školy odešla studovat tanec na SUNY Purchase, kde získala titul BFA. Později absolvovala také magisterské studium tance na Hollins University ve spolupráci s American Dance Festival.
V devadesátých letech se usadila v New Yorku a začala se naplno profesionálně věnovat současnému tanci.
V roce 2000 založila vlastní soubor Tami Stronach Dance. Jeho inscenace se hrály na desítkách newyorských scén a soubor hostoval také v zahraničí, například ve Velké Británii, Austrálii, Izraeli a České republice.
Více než deset let zároveň působila jako profesorka tance na Marymount Manhattan College.
Vdala se za herce, autora a producenta Grega Steinbrunera, se kterým má dceru Mayu. Společně založili také Paper Canoe Company zaměřenou na tvorbu pro děti a rodiny.
A nakonec se ukázalo, že od filmu neutekla navždy. Po desetiletích, během nichž se soustředila především na tanec a divadlo, se k filmovému herectví začala vracet už jako dospělá žena a za vlastních podmínek. V roce 2024 hrála a produkovala fantasy snímek Man and Witch: The Dance of a Thousand Steps, který vytvořila společně se svým manželem.
https://www.vice.com/en/article/what-happened-to-the-neverending-storys-childlike-empress-tami-stronach/
https://people.com/tami-stronach-on-legacy-of-neverending-story-exclusive-8684358
https://www.slashfilm.com/544509/tami-stronach-interview/
https://screenmayhem.com/tami-stronach-interview-we-chat-with-the-neverending-story-actress-about-playing-the-childlike-empress-and-her-return-to-the-screen/
https://pophorror.com/tami-stronach-life-in-the-neverending-arts/
https://crypticrock.com/interview-tami-stronach/
https://www.addictedtomedia.net/2017/08/tami-stronach-neverending-story.html
