Při natáčení komedie Hej rup! přejel parní válec komparzistu. Martin Frič dostal 5 měsíců podmíněně

Narodil se 29. března 1902. Jeho otcem nebyl zakladatel Ondřejovské hvězdárny Josef Jan Frič, ale železniční inženýr Martin Frič, vynálezce a propagátor aviatiky. Do rozvětveného rodu patřili i další významní Fričové, například cestovatel a etnograf Alberto Vojtěch Frič.

Příbuzenstvo mohlo očekávat, že mladý Martin půjde technickým nebo seriózně uměleckým směrem. Studoval na nižším reálném gymnáziu a poté přešel na pražskou Uměleckoprůmyslovou školu, kde se věnoval malbě. Studium však pravděpodobně nedokončil. Místo školních lavic ho neodolatelně přitahoval divoký, noční a kouřem nasáklý svět pražských kabaretů, kde lidé hltali grotesky, kuplety a první němé filmy.

Začínal úplně od nuly. Vystupoval na prknech slavného kabaretu Červená sedma, později spoluzaložil noční kabaret Moderna v Bratislavě a prošel také dalšími pražskými scénami. K filmu se dostal v roce 1919 jako kreslíř návrhů plakátů. Později pracoval v laboratořích, u kamery, ve střižně, psal scénáře a sám také hrál. V uměleckých kruzích mu nikdo neřekl jinak než Mac.

Měl v sobě neuvěřitelný, vrozený cit pro dramatický rytmus, dynamický filmový střih a lidský humor. Prošel tvrdou praktickou školou u průkopníka československé kinematografie Karla Lamače, se kterým brzy vytvořil úzký tvůrčí tandem.

Když na přelomu dvacátých a třicátých let dorazil do střední Evropy zvukový film, většina starých režisérů propadla panice a bála se ztráty diváků. Frič v nové technologii okamžitě rozpoznal neomezené možnosti. Pochopil, že mluvené slovo nesmí zabít vizuální dynamiku záběru.

Spojil se s divadelními génii Jiřím Voskovcem a Janem Werichem a natočil s nimi přelomové filmové satirické perly Hej rup! a Svět patří nám. Pro krále komiků Vlastu Buriana vytvořil nepřekonatelné komediální klenoty Anton Špelec, ostrostřelec, Tři vejce do skla nebo U pokladny stál. Zrodil se režisér, který dokázal natočit umělecké dílo i komerční kasovní trhák během několika málo týdnů.

V době svých prvních velkých režijních triumfů potkal Frič ženu, která od základu přepsala celou jeho existenci. Byla to zářivá hvězda éry němého plátna Suzanne Marwille, občanským jménem Marta Schölerová. Byla téměř o sedm let starší než začínající režisér, měla za sebou dvě manželství a vychovávala dvě dcery.

Mezi mladým filmařem a zkušenou filmovou divou vznikl vztah, který se proměnil v celoživotní svazek. V roce 1928 se vzali a jejich manželství se stalo jedním z nejpozoruhodnějších tvůrčích spojenectví v dějinách naší kinematografie.

Akademický Filmový přehled připomíná naprosto zásadní skutečnost: Suzanne Marwille nebyla pouhou krásnou ozdobou slavného manžela. Pamětník Jiří Hrbas ji označoval za „hnací motor“ Fričova života, spolupracovnici, inspirátorku a tvůrčího druha.

Martin Frič byl od přírody velkorysý bohém s divokou náturou a komplikovaným vztahem k alkoholu. Suzanne naopak vnášela do jejich společného života i práce pevnější řád.

Výrazně mu pomáhala především při výběru herců. Měla mimořádný cit pro typy a Frič podle pamětníků na její doporučení při castingu často dával.

Radila mu také v otázkách dramaturgie a stavby příběhu. Při vzniku Školy základ života například upozorňovala, že děj musí být pevnější, sevřenější a celistvější. Když její vlastní zářivá herecká kariéra s nástupem zvukového filmu postupně utichla, zůstala s československou kinematografií spojena právě prostřednictvím manželovy práce.

Život na vrcholu však přinášel i okamžiky čiré hrůzy, které se Fričovi zapsaly do životopisu navždy. V roce 1934 pracoval na komedii Hej rup! s Voskovcem a Werichem. Jedna z připravovaných groteskních scén měla ukázat neřízený parní válec, který se řítí skrz zahradní restauraci.

Během natáčení však došlo k tragické havárii. Na jednoho z komparzistů, bývalého divadelního ředitele Adolfa Marka, spadla část kulisy. Muž se nedokázal dostat z dráhy rozjetého parního válce a stroj ho přejel. Na místě zemřel.

Radostná atmosféra natáčení se během jediné vteřiny proměnila v černou noční můru. Neštěstí začala vyšetřovat policie a případ skončil před soudem.

Martin Frič byl jako režisér obviněn z přečinu proti bezpečnosti života. Vyšetřování se soustředilo na otázku, zda byla scéna dostatečně zabezpečena a zda všichni účastníci přesně věděli, co mají při průjezdu válce dělat.

Soud nakonec Friče neosvobodil. Uložil mu pět měsíců vězení, výkon trestu však podmíněně odložil na dva roky. Po skončení zkušební doby byl trest v roce 1938 zahlazen.

Dne 15. března 1939 napochodovala německá okupační armáda do pražských ulic a československá kinematografie se ocitla pod stále tvrdším německým dohledem. Barrandovské ateliéry byly pro okupanty mimořádně cenným technologickým zázemím.

Němci postupně ovládli filmovou výrobu a na Barrandově působila také říšská společnost Prag-Film. Pro české režiséry a herce nastala éra cenzury, tlaku a morálních kompromisů.

Martin Frič byl jedním z nejvýznamnějších českých režisérů a během protektorátu pokračoval v mimořádně intenzivní práci. Zároveň se snažil obracet k českým literárním předlohám a látkám, které v těžké době posilovaly národní vědomí.

V protektorátních letech vytvořil nebo dokončil řadu filmů, které nabízely českému publiku alespoň na chvíli únik z každodenní reality. Natočil například Kristiána, Evina tropí hlouposti, Hotel Modrá hvězda, Těžký život dobrodruha, Barboru Hlavsovou nebo Experiment.

České publikum stálo v kinech fronty, aby aspoň na dvě hodiny uniklo ze světa okupace. Frič ale zároveň podepsal smlouvu s německým Prag-Filmem. Pod jménem Martin Fritsch natočil dva německé snímky: v roce 1943 operetní drama Der zweite Schuss a v roce 1944 komedii Dir zuliebe.

Nešlo o otevřené nacistické propagandistické agitky, ale právě tato práce pro německou společnost se po osvobození stala jednou z nejproblematičtějších kapitol jeho životopisu.

Když v květnu 1945 utichly zbraně a Praha slavila osvobození, radost z konce války vystřídalo také prověřování lidí, kteří během protektorátu pracovali pro německé instituce.

Martin Frič se ocitl mezi vyšetřovanými právě kvůli dvěma filmům, které natočil pro Prag-Film. Slavný režisér musel vysvětlovat okolnosti své protektorátní práce a důvody, které ho vedly k podpisu smlouvy s německou produkcí.

Existovaly však také konkrétní příklady, kdy se Frič během okupace zastal českých kolegů. Na počátku roku 1945 byl například součástí deputace, která intervenovala u německých úřadů za Oldřicha Nového, jemuž kvůli židovskému původu jeho manželky hrozilo pracovní nasazení.

Poválečné vyšetřování Friče pro kolaboraci nakonec skončilo jeho očištěním. Jeho návrat k práci byl velmi rychlý. Už začátkem srpna 1945 převzal režii filmu Třináctý revír, který se začal natáčet ještě za okupace.

Znovu se ponořil do zběsilé práce a v poválečných letech režíroval skvosty jako Čapkovy povídky, Pytlákova schovanka nebo později historické Psohlavce.

Po komunistickém převratu v únoru 1948 se barrandovská studia ocitla pod kuratelou nové ideologie a socialistického realismu. Ani Frič se těmto poměrům nevyhnul. Po únoru 1948 vstoupil do KSČ a natočil také snímky odpovídající dobovým politickým požadavkům, například Pětistovku, Zocelení nebo Bylo to v máji.

Nebyl tedy režisérem, který by se budovatelským tématům důsledně vyhýbal. Stejně jako řada jeho kolegů se novým podmínkám přizpůsobil, byť si i v dobově ideologických filmech zachovával mimořádnou profesionalitu a smysl pro práci s hercem.

V roce 1951 převzal po odvolaném Jiřím Krejčíkovi natáčení velkolepé historické komedie Císařův pekař a Pekařův císař s Janem Werichem v hlavní dvojroli. Dokázal z komplikovaného projektu vytvořit nadčasovou pohádkovou podívanou, která baví generace diváků dodnes. O několik let později natočil legendární pohádku Princezna se zlatou hvězdou s nezapomenutelným králem Kazisvětem.

Jeho osobní život se však začal neodvratně hroutit. Jeho milovaná Suzanne Marwille vážně onemocněla. Režisér sledoval, jak jeho celoživotní opora pomalu ztrácí síly.

Když Suzanne 14. ledna 1962 zemřela, Fričův svět se rozpadl na prach. Ztratil člověka, který byl desítky let jeho partnerkou i důležitou součástí jeho tvůrčího života.

Po její smrti se u něj prohloubily deprese a problémy s alkoholem. Nakonec vyhledal odbornou pomoc a dokázal po určitou dobu abstinovat. Zdraví už však měl vážně podlomené a lékaři mu pití alkoholu striktně zakázali.

Přesto dál točil, protože na filmovém place dokázal na chvíli zapomenout na samotu i zdravotní problémy. V roce 1968 dokončil svůj poslední celovečerní film, ironickou komedii Nejlepší ženská mého života s Jiřím Sovákem v hlavní roli.

V noci na 21. srpna 1968 překročila vojska Varšavské smlouvy československé hranice. Okupace Friče vzhledem k jeho vlasteneckému cítění hluboce zasáhla.

Podle nejznámější verze jeho smrti měl doma dlouhá léta schovanou láhev koňaku. Miloši Formanovi údajně kdysi řekl, že si z ní naleje ve chvíli, kdy mu už bude všechno jedno.

Právě 21. srpna měla tato chvíle přijít. Frič měl navzdory zákazu lékařů láhev otevřít a vypít velké množství alkoholu. Následující den ho podle této verze našli v bezvědomí a odvezli do nemocnice.

Česká televize tuto verzi ve svém dokumentu o Fričovi popisuje jako dobrovolné ukončení života, respektive jako čin, při němž těžce nemocný režisér vědomě porušil absolutní zákaz pití alkoholu.

Jenže existuje i zásadní svědectví, které celý příběh zpochybňuje. Fričova nevlastní dcera Marta Fričová později tvrdila, že žádná sebevražda s koňakem se nekonala. Podle její vzpomínky byl její otec už ráno 21. srpna v nemocnici, kde ho navštívila. Opakoval prý, že k okupaci nemělo dojít, postupně se jeho stav zhoršoval a o několik dní později zemřel.

Martin Frič zemřel v Praze ve věku šestašedesáti let, pouhých pět dní po začátku okupace a právě v den, kdy československá politická delegace v Moskvě přijala takzvaný Moskevský protokol.

https://www.iluminace.cz/contents/ilu/2016/03.pdf

https://www.gedenkstaettenforum.de/aktuelles/publikationen-rezensionen/details/prag-film-ag-1941-1945

https://is.muni.cz/do/phil/Pracoviste/UFAK/fav286/pages2/10-filmove-projekce.html

https://www.filmovyprehled.cz/cs/revue/detail/kristian-jen-pro-ten-dnesni-den

https://www.filmovyprehled.cz/cs/revue/detail/nechte-to-na-mne

https://www.filmovyprehled.cz/cs/revue/detail/cesta-do-hlubin-studakovy-duse

https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/po-invazi-si-reziser-martin-fric-nalil-konak-a-zemrel.A080825_174330_filmvideo_jaz

https://nfa.cz/cs/sbirka/obsah-sbirky/pisemne-archivalie/osobni-fondy