Článek
Život v ústraní, rodina a ochotnické divadlo mezi krajany pak pro ni byly důležitější než pokračování slávy, kterou doma získala. V jednapadesáti letech navíc podlehla rakovině slinivky – jen pár dnů předtím, než na podobnou nemoc zemřel její někdejší herecký partner Vladimír Dlouhý.
V jedné scéně pohádkové satiry Hop – a je tu lidoop, natočené v roce 1977 a uvedené v roce 1978, se kouzla postarají o zmatek, který má být nablízku dívce, do níž je mladý hrdina zamilovaný. Tou dívkou je osmnáctiletá Monika Hálová v roli Blanky, dcery řezníka Turečka.
Na plátně tvoří sympatickou dvojici s tehdy devatenáctiletým Vladimírem Dlouhým, který hraje Ondru. Během natáčení strávili tito spolužáci z Pražské konzervatoře spoustu času společně i mimo záběr a podle členů štábu bavili celé okolí svým škádlením. Mezi mladými herci přeskočila jiskra a Hálová se do Dlouhého prý poprvé zamilovala.
„Říkalo se, že spolu opravdu chodíme, ale tak vážné to nebylo,“ vzpomínal po letech Dlouhý, když komentoval jejich tehdejší vztah. Romantická chemie, kterou tehdy cítili, nakonec nevydržela – po natáčení filmové lásky se jejich cesty časem rozešly.
Film režiséra Milana Muchny se v roce 1978 zařadil mezi oblíbené rodinné komedie konce 70. let. Hálové přinesla role Blanky širokou popularitu: pohádku o vykutálených majitelích kouzelné láhve a vypuštěném džinovi sledovaly v kinech statisíce diváků.
V hereckém obsazení vedle mladičkých nováčků Hálové a Dlouhého zářila plejáda známých osobností – Josef Kemr jako džin nebo Josef Vinklář a Josef Somr v rolích koumáků, kteří chtějí pomocí kouzel bohatnout. Vedle takových jmen se Monika Hálová neztratila.
Naopak: jako půvabná Blanka, dcera řezníka Turečka, se stala pro diváky jedním ze symbolů filmu. Postava nevinné dívky, která prohlédne pomíjivost majetku a nakonec dá přednost poctivým hodnotám a Ondrově lásce, Hálové sedla. Po uvedení filmu se její tvář ocitla v povědomí veřejnosti a pro generaci diváků, která vyrůstala u televizních repríz, dodnes představuje nostalgickou připomínku jejich dětství.
První výraznou filmovou příležitost přitom Hálová dostala už jako dítě. Narodila se v dubnu 1959 v Praze a před kamerou debutovala ve svých dvanácti letech ve snímku Slaměný klobouk (1971). Ještě před nástupem na konzervatoř dokonce uváděla dětský televizní pořad Vlaštovka a Plamínek.
Herecké průpravě se tedy věnovala od útlého věku a během studií už měla za sebou několik menších rolí. Po úspěchu s Hop – a je tu lidoop pokračovala v natáčení filmů a seriálů naplno. V průběhu 70. a 80. let se objevila ve více než třiceti filmových a televizních projektech. Zahrála si například vesnickou dívku v rodinné komedii Pátek není svátek (1979) nebo postavu komorné ve snímku Pan Vok odchází (1979).
Televizní diváci ji mohli vidět v epizodách populárního cyklu Bakaláři i v kriminálním seriálu Malý pitaval z velkého města. Po absolutoriu získala angažmá v Ostravě, mimo jiné v prostředí ostravské činohry, kde si vyzkoušela i soustavnější divadelní práci.
Jednu z výraznějších úloh dostala Monika Hálová v televizním seriálu Velké sedlo (1986), který se odehrával v prostředí vodního díla na Moravě. Ztvárnila zde Libušku Kostrhunovou, železničářku z Rataj a jednu z milostných avantýr hlavního hrdiny Jožina Uherčíka, kterého hrál Vítězslav Jandák. I díky této roli se udržela v povědomí diváků jako atraktivní herečka schopná dramatických i romantických poloh. V té době už měla Hálová pověst talentu, který by mohl vyrůst ve velkou hvězdu. Její herecká dráha však mířila ke své největší – a nakonec poslední – filmové příležitosti.
Kopytem sem, kopytem tam
V roce 1988 stála Monika Hálová naposledy před filmovou kamerou. Přijala vedlejší roli v nekonvenční tragikomedii Kopytem sem, kopytem tam, kterou natáčela známá režisérka Věra Chytilová. Snímek otevřeně zpracovával téma, o němž se tehdy veřejně téměř nemluvilo: AIDS. V závěru normalizační éry šlo o jeden z prvních československých pokusů zobrazit na plátně problematiku smrtelné nemoci, šířící se světem v souvislosti s promiskuitou a nechráněným sexem.
Chytilová pojala látku osobitě jako hořkou komedii: děj sleduje trojici bezstarostných třicátníků, pro něž láska neznamená víc než nezávazný sex – dokud je hrozba viru HIV nedonutí změnit pohled na život. Do hlavních rolí obsadila režisérka nekonvenční tváře spojené s Divadlem Sklep (Tomáše Hanáka, Milana Šteindlera a Davida Vávru) a proti nim postavila několik výrazných hereček.
Hálová se v tomto filmu objevila po boku Chantal Poullain či Barbory Dlouhé v úloze jedné z partnerek hlavních hrdinů. Když měl film počátkem roku 1989 premiéru, působil jako odvážný pokus otevřít téma, které tehdejší společnost raději vytěsňovala. Pro Moniku Hálovou nicméně znamenal symbolickou tečku za její profesionální filmovou kariérou. Po Kopytem sem, kopytem tam už v československé filmografii další výraznější stopu nezanechala.
V polovině 80. let se její osobní život zásadně proměnil – a nepřímo tím určil i konec herecké dráhy. Udržovala sice blízké vztahy s kolegy a podle pozdější vzpomínky ji jako mladík platonicky obdivoval i herec Václav Kopta, životní partnerství však navázala mimo svět filmu. Nakonec se neprovdala za herce z branže, nýbrž za vysokoškolského pedagoga.
Jejím prvním manželem se stal Ortvin Kolarczik, profesor působící na báňské univerzitě v Ostravě. Kolarczik měl rodinu v Kanadě, a právě tam se s ním Hálová rozhodla odejít. Koncem osmdesátých let manželé emigrovali do Kanady a usadili se v provincii Ontario. Tím pro Moniku Hálovou prakticky skončilo účinkování v československém filmu i televizi – ve svých necelých třiceti letech uzavřela profesionální hereckou kariéru.
Emigrace do Kanady
V místní komunitě českých emigrantů pomáhala organizovat krajanská divadelní představení. Zprávy z domova ji zastihovaly už jen zprostředkovaně. V roce 1989, kdy v Československu padl komunistický režim a mnozí exiloví umělci se začali vracet, Hálová zůstávala v Kanadě a budovala si tam zázemí. První manželství se jí časem rozpadlo, avšak našla zde novou lásku a stabilitu.
Jejím druhým manželem se stal Deryl Moore – a v novém svazku se Monice Hálové podařilo skloubit pozdější mateřství s kulturními aktivitami v komunitě. Podle pozdějších životopisných záznamů vychovala čtyři syny se jmény Dustin, Zack, Tyler a Russell. Rodinný život se stal její prioritou a do České republiky se už natrvalo nevrátila ani po změně politických poměrů. Pro někdejší fanoušky u nás tak jako by zmizela.
Po roce 2000 už o Monice Hálové neměla česká veřejnost téměř žádné zprávy. Její jméno se znovu objevilo v médiích až smutnou shodou okolností. Na jaře 2010 onemocněla vážnou chorobou – lékaři jí diagnostikovali rakovinu slinivky břišní. Bývalá herečka podstoupila léčbu v Kanadě, ale nemoc postupovala rychle. Monika Hálová zemřela 5. června 2010 ve věku 51 let v péči lékařů v Ontariu, daleko od své původní vlasti.
Zanechala po sobě manžela, čtyři děti a krajanskou komunitu, pro niž v průběhu let mnoho znamenala. Český filmový svět její odchod zaznamenal jen okrajově – zpráva o úmrtí dávné filmové Blanky zůstala v té době ve stínu jiné události. Pouhých patnáct dní po Hálové totiž zemřel také Vladimír Dlouhý (52), její někdejší spolužák a partner z filmu Hop – a je tu lidoop. I on podlehl agresivní formě rakoviny.
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/614022/smutny-konec-partacky-dlouheho-z-lidoopa-halove-51-rakovina-a-smrt-v-kanade.html
https://www.readzone.cz/monika-halova-zemrela-pred-14-lety-v-kanade-jen-par-dnu-pred-vladimirem-dlouhym-a-to-na-stejnou-diagnozu/
https://www.filmovyprehled.cz/cs/film/397162/hop-a-je-tu-lidoop
https://www.kinobox.cz/film/8487-hop-a-je-tu-lidoop
https://www.filmovyprehled.cz/cs/film/397174/kopytem-sem-kopytem-tam
https://www.fdb.cz/osobnost/13601-monika-halova
https://cs.wikipedia.org/wiki/Monika_H%C3%A1lov%C3%A1
https://www.csfd.cz/tvurce/23128-monika-halova/prehled/
