Článek
Na železné posteli sedí schoulená Naďa Konvalinková a nechápe, proč najednou nemůže být doma. Její rodiče procházejí drsným a násilným rozvodem, do kterého se nakonec vloží policie, soud i sociální úřady. Oba rodiče o své dcery stojí, jenže rodinná situace je natolik vyhrocená, že desetiletá Naďa a její mladší sestra Ljuba skončí dočasně v dětském domově.
Z plánovaného provizoria se stane celý rok. Mezi cizími dětmi zažívají šikanu, samotu a pocit naprostého opuštění. Dokonce se jednou pokusí z domova utéct. Jednou z mála jistot jsou návštěvy milované babičky z otcovy strany. Právě ona si nakonec obě dívky vybojuje do vlastní péče a vrátí jim rodinné zázemí.
V té chvíli se mezi starou ženou a malou Naďou upevní pouto, na které herečka nikdy nezapomene. O mnoho let později, když bude babička sama potřebovat pomoc, jí Naďa péči vrátí tak doslova, že bude během divadelního představení odbíhat z Rokoka do bytu nad divadlem, aby jí uvařila čaj a podala léky.
Dětský domov jako doživotní trauma
Zkušenost z dětského domova poznamenala Naďu Konvalinkovou na celý život. Ačkoli na televizní obrazovce později působila jako věčné sluníčko a bezedná studnice optimismu, uvnitř v sobě nosila hlubokou ránu.
V ústavu poznala krutost, jakou si lidé z harmonických rodin jen těžko dokážou představit. Sama později vzpomínala, že prostředí nebylo přátelské. Ostatní děti jí a Ljubě záviděly návštěvy příbuzných a dokonce i pomeranč, který jí přinesla babička, musela odevzdat.
Největší oporou pro ni byla mladší sestra Ljuba. Byly spolu i ve chvíli, kdy se z dětského domova pokusily utéct. Po roce soud rozhodl, že dívky připadnou do péče babičky z otcovy strany, a začal pro ně nový život.
Konečně měly zase domov a člověka, na kterého se mohly spolehnout. Babička byla pro Naďu symbolem bezpečí a rodinného zázemí, o které jako dítě přišla.
S oběma rodiči se přitom i po rozvodu dál stýkala. Sama herečka po letech zdůrazňovala, že ji oba chtěli a že nechce zpětně hledat viníka toho, proč se sestrou v dětském domově skončila.
Herectví přišlo až o několik let později. Na Gymnáziu Jana Nerudy v pražské Hellichově ulici ji profesor přizval do dramatického kroužku. Na lidové škole umění se pak začala připravovat na přijímací zkoušky na DAMU. A z dětského snění se pomalu stávala skutečná životní cesta.
Její cesta na pražskou Divadelní fakultu Akademie múzických umění (DAMU) byla přirozeným vyústěním jejího talentu. Měla v sobě vzácnou kombinaci: čistou dívčí nevinnost, neuvěřitelnou komediální lehkost, skrytou vnitřní melancholii a fotogenickou tvář s velkýma očima.
Školu úspěšně absolvovala v roce 1973 v silném ročníku a okamžitě nastoupila do stálého angažmá v Divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni. Velmi rychle však poznala také nevýhodu vlastního půvabu.
Filmoví a televizní režiséři ji totiž začali obsazovat do stále podobných rolí. Byla pro ně ideální představitelkou půvabné, naivní a trochu bezbranné dívenky.
V divadle přitom dostávala mnohem pestřejší příležitosti. Už třetí plzeňskou rolí byla Ofélie v Hamletovi a později si zahrála také Markétku ve Faustovi. Před kamerou ji ale škatulka naivky pronásledovala mnohem déle.
V pohádce Honza málem králem hrála prostou a laskavou Mařenku po boku Jiřího Korna.
V roce 1977 jí režisér Oldřich Lipský svěřil roli čisté a nevinné Květušky v kultovní parodii na brakové detektivky Adéla ještě nevečeřela. Právě Květuška se stala jednou z jejích nejslavnějších filmových postav.
Následovala řada dalších naivek, prostých dívek, pohádkových postav a laskavých hrdinek. Zatímco televizní diváci i filmoví fanoušci ji za tyto role milovali, samotná herečka z nich začínala být nešťastná. Měla pocit, že stále hraje jednu a tutéž notu.
Toužila po složitějších charakterních postavách a dramatických ženách plných vnitřních rozporů, ale před kamerou se stále vracela ke své osvědčené poloze laskavé naivky.
Televizní vysvobození
V divadle si Naďa Konvalinková už dávno dokazovala, že její herecký rejstřík sahá mnohem dál. Na obrazovce však musela na skutečný zlom čekat.
Přišel až díky režiséru Hynku Bočanovi. V roce 1982 ji obsadil do televizní komedie Šéfe, to je věc!, první části později populární série o partě drobných podvodníků.
Konvalinková dostala roli Marcely. Nebyla to žádná princezna ani bezelstná dívka. Marcela patřila do podvodnické party Pepana a Járy a při jejich pochybných kšeftech vystupovala mimo jiné také jako lehká děva. Pro herečku to bylo vysvobození.
Sama po letech říkala, že Hynek Bočan byl první režisér, který měl odvahu ji z nekonečné řady naivek vytáhnout a nabídnout jí úplně jiný typ postavy.
Byla mu za to nesmírně vděčná. Marcela se navíc vracela i v dalších dílech oblíbeného cyklu. Naďa Konvalinková tak konečně mohla před kamerou ukázat ironii, drzost, ženskou rafinovanost a komediální polohu, kterou do té doby film téměř nevyužíval.
Do Městských divadel pražských přitom přišla už v roce 1976, tedy dávno před rolí Marcely, a strávila v nich téměř dvě desetiletí.
Právě kombinace divadelních dramatických rolí a postupně pestřejších televizních postav ukázala, že pod maskou roztomilé naivky je mnohem všestrannější herečka.
Její osobní život se však v téže době začal proměňovat v horskou dráhu bez bezpečnostních pásů.
V polovině sedmdesátých let potkala muže, který se stal její největší životní láskou i jedním z nejsložitějších vztahů jejího života. Byl jím o čtyři roky mladší Oldřich Kaiser.
Seznámil je Nadin spolužák z DAMU Marcel Vašinka a mezi Konvalinkovou a Kaiserem přeskočila jiskra prakticky okamžitě. Pořád se na sebe dívali, pak se začali líbat a jejich okolí jim už druhý den říkalo Romeo a Julie.
Kaiser byl považován za jednoho z nejtalentovanějších herců své generace: uhrančivý živel, muž s neuvěřitelným smyslem pro absurdní humor a obrovským charismatem.
Zamilovali se do sebe bezhlavě a vášnivě. V roce 1980 se vzali a o tři roky později se jim narodila vytoužená dcera Karolína. Pro veřejnost tvořili neuvěřitelně vtipný pár.
Kdekoli se objevili, bavili společnost historkami a Kaiser společně s Jiřím Lábusem neustále vymýšlel další a další recese. Konvalinková po letech s úsměvem říkala, že když si brala Kaisera, netušila, že si s ním vlastně bere i Lábuse. Jenže humor postupně začaly doprovázet i mnohem temnější problémy.
Láska, deprese a alkohol
Nebylo by přesné popisovat celé pětadvacetileté manželství Nadi Konvalinkové a Oldřicha Kaisera jako nepřetržité peklo. Dlouhá léta spolu prožívali i šťastné období, vychovávali dceru a spojoval je stejný svět divadla i humoru.
Postupně však do vztahu stále silněji vstupovaly Kaiserovy psychické problémy a alkohol. Sama Konvalinková v posledních letech zdůrazňuje, že jeho pití nevnímala jako jednoduchý problém alkoholismu.
Podle ní se jeho stav výrazně zhoršil po návratu z natáčení filmu Sagarmatha v Himálaji, kde pobýval v extrémních nadmořských výškách. Kaiser podle jejích vzpomínek začal psychické potíže řešit alkoholem. Následovaly dlouhé úseky, kdy nepil, ale také období, kdy se k alkoholu vracel.
Situace nakonec dospěla až k odborné léčbě. Kaiser podstoupil protialkoholní terapii a jeho boj s alkoholem pokračoval i po rozpadu manželství. Do společného života se přidávaly i další problémy.
Už v době manželství se veřejně psalo o jeho milostných vztazích a o nemanželském dítěti. Naďa Konvalinková se přesto dlouho snažila rodinu udržet. Touha po stabilním domově pro ni měla vzhledem k vlastnímu dětství mimořádnou hodnotu.
Pořád v Kaiserovi viděla geniálního, citlivého a zároveň vnitřně komplikovaného člověka, kterého kdysi milovala. Snažila se mu pomáhat a zároveň vytvářet bezpečné zázemí pro jejich dceru Karolínu. Byla to však dlouhá a vyčerpávající životní kapitola.
Uprostřed vlastního profesního i rodinného života zůstával v Nadě Konvalinkové hluboko zakořeněný vztah k babičce, která ji a její sestru před lety dostala z dětského domova.
Když babička zestárla a začala potřebovat pomoc, role se obrátily. Tentokrát se starala vnučka.
Konvalinková tehdy bydlela v pasáži přímo nad divadlem Rokoko, kde hrála v inscenaci Mladý muž a bílá velryba.
A péči o nemocnou babičku dokázala vtěsnat dokonce mezi jednotlivé výstupy na jevišti. Přehodila si přes kostým sako, vyběhla z divadla nahoru do bytu, uvařila babičce čaj, podala jí léky, opláchla nádobí a zapnula pračku.
Pak zase běžela dolů hrát. Jednou se však přepočítala. V domácnosti se zdržela tak dlouho, že přišla na svůj další výstup pozdě.
Definitivní tečka
Trpělivost Nadi Konvalinkové však přece jen nebyla nekonečná. Po pětadvaceti letech manželství byl jejich vztah vyčerpaný Kaiserovými psychickými problémy, pitím i dalšími dlouhodobými krizemi.
Už v roce 2004 se veřejně mluvilo o tom, že Konvalinková uvažuje o rozvodu. O rok později jejich manželství skutečně skončilo. V roce 2005 se rozvedli. Byl to pro ni těžký krok.
Žena, která jako desetiletá přišla kvůli rozvodu rodičů na rok o vlastní domov, si přirozeně velmi přála vytvořit rodinu, která podobný osud nepotká. Nakonec ale pochopila, že jejich partnerský vztah už zachránit nedokáže.
Rozvod však neznamenal nenávist ani úplné zpřetrhání vazeb. Konvalinková a Kaiser zůstali v kontaktu a spojovala je především jejich dcera Karolína.
Naďa o něm i po rozvodu opakovaně mluvila jako o mimořádném umělci a veřejně mu držela palce při dalších pokusech zvládnout problémy s alkoholem.
Jejich společný partnerský život definitivně skončil. Pětadvacet společných let ale podle jejích vlastních slov nejde jednoduše „odpárat“.
Po rozvodu začala Naďa Konvalinková psát novou kapitolu svého života. Prošla výraznou proměnou: zhubla desítky kilogramů, změnila životosprávu a začala se více věnovat sama sobě.
Její laskavost a mateřský cit však nezmizely, naopak našly nové uplatnění. Už od konce devadesátých let je dlouholetou patronkou nadačního fondu Rozum a cit, který podporuje děti vyrůstající v náhradních rodinách.
Na divadelních prknech i před kamerou mezitím plynule přešla do rolí maminek, babiček a zralých žen. Ani v pětasedmdesáti letech přitom z jeviště nezmizela.
Hraje v Divadle na Vinohradech, kde je členkou souboru, účinkuje také v Činoherním klubu a hostuje na dalších českých scénách. Její dcera Karolína pokračovala v herecké tradici svých rodičů.
https://dvojka.rozhlas.cz/herecka-nada-konvalinkova-usmev-je-jako-zapalena-svicka-odola-i-jedovatym-sipum-9588328
https://www.rozumacit.org/index.php/nf/nasi-patroni/rozhovory-s-patrony/128-rozhovor-s-nadou-konvalinkovou
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/nada-konvalinkova-oldrich-kaiser-svatba-jiri-labus-7-padu-honzy-dedka.A250225_112346_lidicky_nh
https://www.centrum.cz/clanek/konvalinkova-vyrustala-v-detskem-domove-a-zazivala-sikanu-maminka-si-ji-zpatky-nevzala-zachranila-ji-babicka-215135?lp=1
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/bojuje-statecne-rika-konvalinkova-o-kaiserove-zavislosti-na-alkoholu.A110522_230106_lidicky_ved
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/nada-konvalinkova-herecka-kveta-fialova-hubnuti-autonehoda.A210406_110531_lidicky_sub
https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-nada-konvalinkova-snazim-se-uzit-kazdy-okamzik-86766
