Článek
Na sklonku devadesátých let byly Kanárské ostrovy symbolem dostupného ráje. A Václav Fischer byl tím, kdo Čechy naučil létat za sluncem. Jeho jméno nesla největší cestovní kancelář v zemi, flotila modrobílých Boeingů i luxusní hotely.
Charismatický „muž v černém obleku“ působil vždy seriózně a rovně. Byl symbolem výhodného cestování k moři, průkopníkem slev first minute i last minute. V devadesátých letech ovládl trh s dovolenými, jeho společnost připravila ročně zájezdy pro statisíce klientů.
A nejen to – s přehledem také uspěl ve volbách do Senátu, kde se stal prvním nezávislým senátorem. Svého času patřil k nejvlivnějším mužům v zemi a média spekulovala, že by jednou mohl kandidovat i na prezidenta.
Jenže pak přišel zlom. Po vstupu do politiky ho čekal pád. Veřejnost sledovala, jak se jeho podnikatelské impérium otřásá pod náporem dluhů a intrik. Ti, kdo ho dříve vynášeli, najednou s úšklebkem mluvili o „králi, který přišel o trůn“.
V senátní kampani proti němu soupeři neváhali vytáhnout ani jeho soukromí – na billboardech se objevil provokativní nápis: „Homosexuál v Senátu? Proč ne.“ Fischerova sexuální orientace se stala terčem útoků v době, kdy česká společnost teprve doháněla toleranci západu.
On sám reagoval klidně a otevřeně: „Moje orientace je bohatší. Můj život doprovodilo mnoho žen a také několik mužů a nikdy jsem to netajil. Žít v pravdě je velmi důležité a já bych to přál mnoha lidem…“ prohlásil tehdy a odmítl připustit, že by jeho soukromí mělo být slabinou.
Naopak – svou autenticitu považoval za svou sílu, což mu mnozí občané přičetli k dobru. V roce 1999 získal ve volbách přes 70 % hlasů a drtivě porazil všechny protikandidáty. Stal se senátorem za obvod Praha 1 a jistý čas dokonce nejpopulárnějším politikem v zemi.
Na oslavě svých narozenin rozdával na ulici dort a šampaňské, aby nasbíral podpisy potřebné pro kandidaturu – i tím ukázal svůj osobní marketingový talent. V politice si však rychle udělal i nepřátele, zejména když hlasitě kritizoval tzv. opoziční smlouvu a další nešvary.
Po třech letech v horní komoře překvapivě oznámil odchod: „Z politiky odcházím, protože cítím, že mě potřebují mé firmy, a byznys je zajímavější než politika,“ řekl v dubnu 2002. Netušil, jak prorocká slova to budou – jeho byznys skutečně zanedlouho potřeboval veškerou pozornost, aby přežil.
Fischerova cesta na výsluní přitom začala jako příběh o ambiciózním snílkovi z chudých poměrů. Narodil se roku 1954 v pražském Karlíně do obyčejné rodiny a už jako středoškolák si přivydělával jako průvodčí v tramvaji. Každé zacinkání tramvajového zvonku a tváře cizinců v ulicích v něm probouzely touhu po cestování.
Později na ekonomické vysoké škole provázel zahraniční turisty po Praze a uvědomil si, jak moc ho láká svět za hranicemi. Studoval obor cestovní ruch – ironicky ale v zemi, odkud se na Západ legálně téměř nesmělo.
V listopadu 1978, v den promoce, udělal nejodvážnější krok života: s čerstvým diplomem v kapse nasedl do letadla a emigroval z komunistického Československa. Dokázal to i díky sňatku s občankou Západního Berlína – mladé manželství mu otevřelo cestu k legálnímu vystěhování. Ve čtyřiadvaceti tak opustil rodnou zemi a vydal se za svobodou.
Jeho první zastávkou byl rozdělený Berlín. Psal se rok 1978 a město obehnané zdí představovalo bránu do jiného světa. Mladý Václav Fischer neuměl pořádně německy, ale měl obrovskou chuť uspět. Začal se intenzivně učit jazyk a snil o práci stewarda – lákalo ho létat.
„Kdyby mě tenkrát přijali za stevarda, možná bych dodnes tlačil vozík v letadle,“ vzpomínal později s úsměvem na své začátky. Osud jej ale zavál jinam. V Západním Berlíně získal první práci v malé studentské cestovce. Rok nato se přestěhoval do Hamburku a našel místo v lodní společnosti, kde zařizoval rezervace kabin na trajektech.
„Dodnes nechápu, proč za tak stupidní práci tolik platili,“ smál se po letech. Peníze ale investoval do sebe – sbíral zkušenosti a kontakty. Brzy přešel do exkluzivní cestovní agentury World in Travel, která pořádala zájezdy pro bohatou klientelu. Tam se naučil, co znamená skutečný komfort a prvotřídní služby.
Když měl pocit, že už všemu rozumí, rozhodl se osamostatnit. V roce 1980 v Hamburku založil svou vlastní cestovní kancelář Fischer Reisen. Doslova od nuly, v cizí zemi, jen s touhou dělat věci po svém.
Z malého studentského podnikání se díky originálním nápadům a důrazu na kvalitu rychle stal jeden z nejúspěšnějších německých prodejců zájezdů. Fischer reagoval na poptávku mladých lidí – začal prodávat levné letenky na charterové lety a brzy i cenově dostupné kompletní zájezdy. V polovině osmdesátých let už patřila Fischer Reisen k největším nezávislým cestovkám v Německu.
Fischer měl obchodní talent i pověst férového muže, který dodržuje, co slíbí. Když v listopadu 1989 padla v Praze totalita, Václava zastihla ta zpráva symbolicky právě na Kanárských ostrovech – uprostřed zájezdu, který organizoval. Euforii v rodné zemi nechtěl přihlížet zpovzdálí. Ihned po revoluci rozšířil své podnikání i do Československa. V prosinci 1990 otevřel pobočku své firmy v Praze a začal českým zákazníkům nabízet totéž, co uměl v Německu: letecké zájezdy k moři za dostupné ceny.
Tehdy poprvé okusil, jaký hlad po cestování Češi mají. Po dekádách, kdy většina lidí znala jen dovolené u Máchova jezera nebo maximálně v Jugoslávii, přišla najednou možnost letět za exotikou. A Fischer jim tu možnost dal. „Lidé lačněli po cestování, byli ochotni zaplatit nejen za zájezd, ale i za výlety a dobré jídlo,“ popisoval boom raných devadesátek. Jeho podnik vzkvétal.
Kromě zájezdů začal budovat i doplňkové služby – otevíral cestovní kavárny, prodejny s plážovou módou a suvenýry, aby klienti dostali vše na jednom místě. Postupně vybudoval menší impérium: vedle cestovní kanceláře vzniklo také nakladatelství turistických průvodců, síť obchodů Fischer Collection a dokonce vlastní letecká společnost.
V roce 1997 založil aerolinky Fischer Air a investoval do nich velkou část svého kapitálu. Po obloze brzy létaly Boeingy 737 v jeho firemních barvách. Zákazníci si tak mohli u Fischera koupit celý zážitek – od plavek a letenek až po hotel na pláži. Modrožluté logo CK Fischer se stalo symbolem spolehlivé dovolené pro statisíce rodin.
Na vrcholu slávy působil Václav Fischer navenek klidně a skromně. Neustále oblečený v černém saku, vždy slušný a věcný. Média ho milovala – byl to úspěšný selfmademan světového formátu, a přitom Čech, který se vrátil domů pomáhat lidem plnit sny o moři. V soukromí ale něco za něco. Podnikání obětoval téměř vše ze svého osobního života.
Manželství s německou ženou, které mu kdysi pomohlo k emigraci, nevydrželo jeho pracovní nasazení. Neustálé cestování a život na trase Hamburk–Praha–Kanáry – to nebylo pro rodinný život. Rozvedli se prý v dobrém a zůstali přáteli. Fischer pak dlouho žádný vztah neprezentoval. Až na přelomu tisíciletí se po jeho boku začal objevovat nový životní partner – podnikatel Lubomír Popelář, o osm let mladší.
Fischer se s ním seznámil v Brně a brzy ho zapojil i do svého profesního světa. Popelář v roce 2005 získal většinový podíl v malé brněnské cestovce Tomi Tour a Fischer mu pomohl vyšvihnout ji mezi deset největších v zemi. Sám se stal tváří firmy a jejím marketingovým ředitelem. Po boku partnera jako by Václav chytil druhý dech: Tomi Tour rostla a on opět zažíval zápal budování nového projektu, tentokrát pro radost víc než pro peníze. Netušil, že místo nového startu se blíží další trpké poučení.
Zatímco v soukromí rozkvétal nový vztah, v původním Fischerově impériu se začaly hromadit stíny. Kolem roku 2001 dolehly na cestovní ruch následky teroristických útoků v USA – lidé se začali bát létat a prodeje zájezdů klesaly. Fischerova firma, zvyklá na stálý růst, poprvé zakolísala. Rostly dluhy, do toho přišly i vnitřní problémy.
Václav v té době rozptýlený mezi politikou a byznysem možná přehlédl varovné signály. V roce 2002 neobhájil senátorský mandát a ohlásil, že odchází z politiky úplně, aby se věnoval firmám. Ale na záchranu už bylo pozdě. V létě 2003 se finanční krize jeho společností vyhrotila.
V červenci byla na cestovní kancelář Fischer, s.r.o. a aerolinky Fischer Air uvalena exekuce – dluhy vůči bankám a dodavatelům dospěly do fáze, kdy soud nařídil zabavit majetek firmy i osobní majetek Václava Fischera.
Pražské kanceláře společnosti náhle zaplavili soudní exekutoři. Václav Fischer bezmocně sledoval, jak se mu rozpadá svět, který dvě dekády budoval. V zoufalé snaze zabránit krachu přijal nabídku poslední záchrany – do jeho firmy kapitálově vstoupila finanční skupina KKCG miliardáře Karla Komárka. Komárkův investiční fond nejprve přislíbil poskytnout provozní financování výměnou za podíl.
Jenže rychle se záchrana změnila v převzetí. Komárkova skupina převzala kontrolu nad CK Fischer a Fischerovi nezbylo než se svého impéria vzdát. V lednu 2004 opustil vedení firmy nesoucí jeho jméno. Krátce nato odešli i jeho nejbližší manažeři a dlouholetí spolupracovníci – celé původní jádro firmy nahradil management dosazený novými vlastníky.
Ta doba byla pro Fischera osobně mimořádně krutá. Z výšin úspěchu spadl během pár měsíců na samé dno. Po převzetí firmy navíc vyšlo najevo, že dluhy byly větší, než nový investor čekal. Komárkova společnost začala po Fischerovi samotném vymáhat dalších 400 milionů korun. Václav, který už přišel o firmu, tak čelil ještě soukromým závazkům ve výši, jež dalece přesahovala jeho majetek.
Musel vyhlásit osobní bankrot. Přišel o zbylé jmění, prodal nemovitosti. Nějaký čas prý dokonce bydlel u své sestry v paneláku – muž, který ještě nedávno vlastnil hotely a létal soukromým letadlem. Tohle byl skutečný pád na dno. Média si na něm smlsla: kdysi zářivý „král dovolených“ najednou neměl ani korunu a tiše mizel z očí veřejnosti.
Fischer sám cítil obrovskou hořkost a křivdu. Dodnes je přesvědčen, že události, které vedly ke ztrátě jeho firem, nebyly náhoda. Věří, že tím, jak vstoupil do politiky a odmítal se podřizovat zákulisním praktikám, šlápl mocným lidem na kuří oko. Jeho verze příběhu zní jako konspirace: tvrdí, že konkurenční skupina podnikatelů a politiků se proti němu spikla, záměrně jeho firmu destabilizovala a následně nepřátelsky ovládla.
Faktem je, že o zabavená aktiva se soudil dlouhé roky. Zvláště dva zbrusu nové Boeingy 737, které jeho leasingová společnost A.M.F. koupila v roce 1997 za 76 milionů dolarů, byly v rámci českého konkurzu zadrženy a pak pod cenou prodány neznámo kam do zahraničí. Fischer právně napadal, že letadla do konkursní podstaty vůbec neměla patřit – leasingová firma byla německá a vlastnil ji jen částečně.
České soudy mu nakonec daly zapravdu: v roce 2013 dosáhl rozhodnutí, že zahrnutí letadel do konkurzu bylo neoprávněné. Na základě toho požadoval českému státu zaplatit škodu ve výši přes 300 milionů Kč. Pustil se do mezinárodní arbitráže a požadoval dokonce 10 miliard korun za ušlý zisk a zničené investice. Jenže neuspěl. Ministerstvo financí ve vleklém sporu nakonec zvítězilo – arbitráž v roce 2020 rozhodla v neprospěch Václava Fischera.
Nevyhověl mu ani Evropský soud pro lidská práva, kam si stěžoval na údajně protiprávní odstavování jeho vlivu ve firmě po převzetí (noví majitelé mu tehdy zředili podíl ve společnosti ze 25 % na pouhá 2 %). Spravedlnosti se Fischer nedovolal. Zbyla jen pachuť a pocit, že v Česku dříve opravdu bylo možné, aby někdo mocný zničil cizí podnikání a ještě dostal požehnání úřadů – jak to sám formuloval.
Možná právě to ho přimělo k radikálnímu kroku: v roce 2007 se vzdal českého občanství a zůstal jen občanem Německa (německý pas získal už v roce 1985). Domov, který ho podle něj zradil, definitivně opustil. Usadil se natrvalo v Německu, konkrétně v Berlíně a Hamburku, a začal znovu od nuly. K překvapení všech se nevyhýbal ani docela obyčejné práci – v centru Berlína si otevřel českou hospodu.
Sám stál za výčepem a točil pivo. Když se v roce 2012 objevila jeho fotka z hospody na Facebooku, mnozí nevěřili vlastním očím: bývalý miliardář a senátor – hospodským? Jenže Fischer bral novou životní kapitolu pragmaticky. „Berlín je úžasně otevřený a přívětivý, lidem dává příležitosti. Když chcete poctivě podnikat, nic víc nepotřebujete,“ říkal v té době v rozhovoru a dával najevo, že v Německu našel férovější prostředí pro nový začátek.
V letech 2010–2012 provozoval v Berlíně dvě české restaurace Zlatá Praha a z výčepního se znovu vypracoval v podnikatele. Brzy se vrátil i k tomu, co uměl nejlépe – k cestovnímu ruchu. Spolupracoval s velkou společností Student Agency na propagaci českých zájezdů pro německé, rakouské a švýcarské turisty. Jeho hamburská firma Fischer Reisen dál fungovala, zastupovala řadu menších cestovek na německém trhu.
Václav Fischer působil také jako konzultant v oboru letecké dopravy. Zkrátka ani po krachu a životní blamáži nezůstal nečinný. „Už jsem zase za vodou,“ prohlásil s jistou hrdostí kolem roku 2012 – tím českým rčením naznačil, že už se finančně vzpamatoval a stojí opět na vlastních nohou.
Ještě předtím mu však osud nachystal ještě jednu lekci, tentokrát v rovině nejosobnější. Jeho partnerství s Lubomírem Popelářem, pro které tolik riskoval, nakonec skončilo fiaskem. Cestovní kancelář Tomi Tour, do níž vložil svou energii a renomé, se v létě 2009 položila. Už od roku 2008 narůstaly dluhy a zprávy o problémech prosakovaly na veřejnost. Fischer, tehdy coby tvář firmy, vše popíral a ujišťoval zákazníky i média, že je vše v pořádku.
Jenže nebylo. V červenci 2009 Tomi Tour náhle vyhlásila krach – tisícovka klientů zůstala v zahraničí bez zajištěné dopravy domů a desítky dalších přišly o zaplacené zájezdy. Následovala smršť trestních oznámení, která vyústila až v obvinění z podvodu. Tehdejší ministr vnitra veřejně obvinil Václava Fischera a jeho přítele, že vědomě klamali zákazníky a vybírali peníze na další zájezdy, ačkoliv věděli, že firma je před krachem.
Vyšetřování naznačilo, že Tomi Tour se už od začátku roku 2009 pokoušela neúspěšně najít kupce – manažeři tedy museli o fatálních potížích vědět a přesto dál lákali klienty na akční nabídky. Pro Fischera to byla obrovská rána. Poprvé padl stín pochybností i na jeho osobní pověst. Jako by ho zradil někdo z blízkých – a zároveň jako by on sám zradil důvěru lidí, kteří mu ještě věřili.
Z milovaného muže v černém se v bulváru rázem stal „lhář, který do poslední chvíle lhal o krachující firmě“. Fischer jakoukoli zlou vůli popíral, tvrdil, že sám byl obětí okolností a médií. Jenže veřejné sympatie se po této kauze definitivně vyčerpaly. Když Tomi Tour padla, Václav Fischer se stáhl z veřejného života úplně. Přesunul se zpět do Německa a začal žít až poustevnickým stylem.
Dnes žije převážně v Hamburku, občas jezdí do Česka a zimní měsíce tráví na Kanárských ostrovech – tam, kde jeho sen kdysi začal. Společenskému životu se vyhýbá, na rozdíl od devadesátých let už téměř neposkytuje rozhovory, vystupuje zřídka. Po všech zradách a prohrách se uzavřel do ústraní.
Přesto v něm stále zůstává kus odhodlaného snílka. Ani ve svých sedmdesáti jednou provždy nerezignoval na to, co ho baví. V roce 2018 překvapil oznámením, že zakládá novou leteckou společnost Air Fischer a plánuje znovu pořádat letecké zájezdy. Chtěl navázat na někdejší slávu Fischer Air. Projekt nabral zpoždění – první lety byly chystané na září 2020, ale svět ochromila pandemie.
Odloženo, ale ne zrušeno: Fischer svůj plán neopustil. O dva roky později se dokonce ještě jednou vrátil do české politiky – kandidoval v roce 2020 do Senátu, znovu v Praze 1. Tentokrát ale získal jen necelá 3 % hlasů a skončil poslední. Svět i doba se změnily. Jméno, které kdysi táhlo, už mladým voličům nic moc neříkalo.
https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav_Fischer
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/archiv/vaclav-fischer-ikona-cestovniho-ruchu-90-let-183461
https://www.tyden.cz/rubriky/domaci/vaclav-fischer-se-proslavil-jako-podnikatel-v-cestovnim-ruchu-byl-i-senatorem_566503.html
https://www.horydoly.cz/business/fischer-vystupuje-z-asociace.html
https://www.reflex.cz/clanek/zpravy/47269/uz-jsem-zase-za-vodou-rika-podnikatel-vaclav-fischer-prisel-o-vsechno-a-nebal-se-zacit-znovu.html
https://www.novinky.cz/clanek/krimi-policie-resi-krach-ck-tomi-tour-kvuli-moznemu-podvodu-40232879
https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/ceska-ekonomika/pribeh-pana-ck-fischera-pribeh-bez-happy-endu/r~i:article:642848/
https://plus.rozhlas.cz/fischerova-povest-a-exekuce-7810440
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/v-bitve-o-25-miliardy-stat-porazi-vaclava-fischera-ktery-cechy-naucil-letat-k-mori-37279
