Článek
Exmilenka stále dováděla s jinými, ale urputný exmanžel to nevzdával. Nalajnoval si to pragmaticky. Smrádek, ale teplíčko. Lejstro má, rozvedený je, no a teď už bude jenom v závětří mého domu čekat, až ona milostivě kývne. A ona kývne. Co na tom, že skotačí každou chvíli s někým jiným! Manžel ji měl pod kontrolou. Stala se jeho obsesí, noční můrou i lichou nadějí, že život v 66 letech teprve začíná.
Když jsi řekl A, tak odsud vypadni
Po prvotním šoku nezbylo než oprášit znalosti z první třídy. Respektive připomenout tomu exempláři, co mi zničil život, začátek abecedy. Když se řekne A, následuje B. Přeloženo do exmanželštiny: Pokud ses chtěl rozvést, tak si jdi. Ale se mnou pod jednou střechou nebudeš. Lidé se nerozvádějí proto, aby spolu dál dýchali společný vzduch. Jenže logika je něco, co u narcisty absolutně nefunguje.
Až pojedu na dovolenou, poznáš to
„No moment, moment, proč bych se měl někam kýblovat? Budu tady. Pokud pojedu na dovolenou, nic ti říkat nebudu. Toho si všimneš, nebudu tu týden nebo dva. Až se budu chtít odstěhovat, dám ti to písemně.“ A bylo vyvětráno. Je vůbec možné, že tohle vypustí z papuly senior? Jako nemusí nutně drobit v parku holubům okoralý rohlík, mít výpadky paměti a žít usedle, nicméně v 66 letech by to měl mít v hlavě aspoň trochu srovnané.
Ne hollywoodský, ale černý scénář
Jeho láska nebo spíš posedlost k exmilence byla neuvěřitelná. Bobtnala a bobtnala. Miluji dobré filmy, knihy, divadelní hry. Ocením skvělou zápletku a mistrné psychologické drama. Ale tohle? Marně jsem přemýšlela, který scénárista nebo autor by spáchal takové profesní harakiri. Tohle by nevymyslela ani chladnokrevná smečka renomovaných hollywoodských režijních šelem.
Narcista umí milovat i úředníky
Pikantní je, že můj exmanžel celý život ostentativně nesnášel úřady. Kdepak razítko nebo lejstro! On, volnomyšlenkář a hrdý OSVČ v jednom, přeci nebude podporovat to odporné státní soukolí. Ovšem když šlo o rozvod, svůj štítivý postoj velmi ochotně přemohl. Ze státního úředníka v soudním taláru se mávnutím proutku stal velmi solidní, slušný, empatický člověk, který mu pomohl vydláždit cestu ke štěstí.
Mega velký, mega mega špatný
Měnil se mi před očima. Pořád jsem nemohla uvěřit tomu, že se to fakt děje. Pochybovala jsem o jeho příčetnosti. Pak o té své. Pětadvacet let spolu. To jsem byla slepá a hluchá? Pokud ano, velký špatný. Nebo se těch 25 let přetvařoval? Pokud ano, ještě větší a ještě horší. Znám ho vůbec? S kým jsem to žila? Panebože, můžu se vůbec spolehnout na svůj úsudek?
Moje rekvalifikace? Mašinfíra
Tyhle věci mi běžely hlavou, zatímco život plynul dál. Slunce každý den vycházelo na stejném místě, ale moje jistoty, moje kotvy, moje přesvědčení a moje vzpomínky byly rozmetané do všech světových stran. Bylo mi jasné, že tyhle trosky budu muset nelítostně srovnat se zemí. Nelítostně je lež. Té lítosti byly tři plné vagóny. Co tři, minimálně deset. Ten vlak se řítil kupředu, já seděla nedobrovolně na místě strojvedoucího a netušila jsem, kam vůbec jedu a co na mě vybafne hned za první zatáčkou.
...
Lichá jako ponožka, odolná jako oliva. Neviditelná 59letá žena, která sakra ví, jak chutná život. Nezlomil mě narcista, věk ani call centrum. Našla jsem lék na své splíny: kromě psaní barvím vlnu, která mi pomohla najít cestu zpátky k sobě. Když mi svět připadá šedivý, a jsou takové dny, tak vypustím do světa ručně obarvené merino nebo alpaku v naději, že svět bude měkčí, jemnější a hebčí.
