Článek
Manžel se se mnou ve svých 66 letech rozvedl kvůli exmilence. Vzplanutí trvalo tři měsíce. Přesně do chvíle, kdy se manžel dozvěděl zdrcující verdikt: rakovina prostaty. To byl únor 2024. Já o té Dámě neměla tušení.
Ozáření prostaty a osvícení
V létě téhož roku dali doktoři manžela dohromady. Kromě ozáření nejspíš prošel i osvícením. Hned v polovině srpna, když se oklepal z nejhoršího, kul železo. Sice už nebylo žhavé, protože Dáma už půl roku vrkala s jiným, ale on si nemohl pomoci.
Končím, a spi už
„Rozvádím se. Někoho jsem poznal. Nebuď smutná. Dobrou….“ Převalil se na bok a za pět minut už chrápal. A tak jsem stala proti své vůli jednou z postav tragikomedie inspirované mexickou telenovelou, pokleslým béčkovým Bolywoodem a psychothrillerem. Bez hudby, bez honoráře. Proti své vůli. Bez varování. A bez manuálu.
Vyždímaná jako fusekle
Víte jak. Zažil to každý. Doprali jste prádlo. A jako na potvoru jedna ponožka přebývá. Tak takhle se přesně cítím. Vyždímaná, lichá. Totálně lichá. Je mi 59 let. Jo, Oliva na dně. Na dně vyprázdněné sklenice. Neviditelná. Opravdu neviditelná? Však ty ještě, světe, uvidíš.
Bravíčko? Slabý odvar!
Omlouvám se za banální vsuvku, ale musím. Co se stalo? Manžel poznal JI. ONA mu zlomila srdce. ON zlomil srdce jí. Láska. Taky se vám chce zívat nudou? Když mi to se zanícením líčil, měla jsem pocit, že listuji třicet let starým zažloutlým Bravíčkem. Dvě zlomená srdce. Pro kardiochirurga možná běžná věc. Pro mě nikoli.
Chcíplá prostata
Chce ještě jednou zažít opravdové štěstí. Víte, ale takové to opravdové, ryzí. Sice jsem tomu moc nerozuměla, ale nebudu stát nikomu v cestě. Rozhodl se, že poručí větru, dešti, chcíplé prostatě i milence a začne novou kapitolu svého života.
Na soudu o nás beze mě
Rozvedli nás začátkem ledna 2025. Den před rozvodem mu milenka zopakovala, že už má jiného. To ale mého manžela o to víc rozhicovalo. Zatímco mnozí by hodili zpátečku, on sešlápl plyn až k podlaze. Viděl v tom znamení Osudu. A protože nikdy nerespektoval ničí hranice, vysvětlení se rychle našlo.
Narcista nezná NE
Vždyť Ona ho jenom zkouší a testuje sílu jejich lásky. Rozvod je tedy ta první oběť, kterou musí pokorně položit k jejím nohám. To by přeci udělal každý, no ne? Když mě exmilenka nechce a nařkne mě ze stalkování, je to křest ohněm.
Rozvedli nás? A brambory jsi koupil?
K soudu jsem nešla. Ten den odpoledne jsme si telefonovali s manželem kvůli provozním věcem a já jsem jen tak mimochodem ještě než jsme se rozloučili, prohodila: „Tak co, už nás rozvedli?“ Chápete, připadalo mi hloupé a neslušné tuhle one old man tragedy bizar show jen tak přejít a neutrousit ani slovo. Chvíli byla dramatická pauza a pak vítězoslavné: Jo.
Nálepky? Děkuji, nechci
Rozsudek, tedy ono hanlivé lejstro, co připlulo datovou schránkou a které vypotili na okresním soudě v mé nepřítomnosti, jsem nečetla. Ten večer, kdy jsem dostala od úřadu cejch „ta bez chlapa“, jsem se poprvé pořádně nadechla. Dokonáno jest. Co jsem? Jsem volná? Svobodná? Rozvedená?
Než rozvedená, to raději lichá
Ne, rozvod znamená, že někdo provedl právní akt. A s tím jsem se vnitřně nechtěla ztotožnit. Za mě nebude nikdo rozhodovat. Tak jo, jsem… jsem… lichá. Že rozvodem všechno končí? Jak jste na to přišli? Rozvodem totiž všechno teprve začíná. To dobré, špatné, těžké, nečekané, nové, zdrcující, bolavé a euforické.
Osmnáct lichých ponožek
Osud s námi hraje divné hry. Někdy se přeci jen podaří k té opuštěné ponožce najít druhou fusekli do páru. Někdy ne. Já osobně mám doma sběrné místo, kde jsem nastřádala 18 lichých ponožek. Sudé číslo. Pořád čekám, co s nimi bude dál. Nemám to srdce je vyhodit. Ale taky tuším, že najít k nim parťáka bude extrémně těžké.
