„A nebojíš se, že ti umělá inteligence vezme práci?“ Otázka, která mi už leze na nervy

Přemýšlím, čeho chtějí touto otázkou lidi dosáhnout. Způsobit mi nespavost kvůli strachu o práci? Nebo si chtějí prostě jen rýpnout, protože jsem jim nesympatická? Když se hromadně propouštělo například v České poště, ptal se někdo přeživších zaměstnanců, jestli se nebojí, že na ně také dojde? Věřím, že ne. Myslím, že takové otázky jsou nevhodné a necitlivé. A platí to i pro otázku, kterou lidé pokládají mně.

Marketing, grafika, programování, administrativa… Nejen tady nahrazuje umělá inteligence lidi. Proč je to blbě, o tom vám povím o pár řádků níže. Kdybych ale tvrdila, že se to neděje, bylo by to jen hloupé popírání. Reálně se tak děje a bolí to. Denně čtu v různých marketingových skupinách, jak OSVČ klesá počet zakázek, protože je klient nahradil AI. Že na mě ještě nedošlo, beru jako štěstí, ne jako samozřejmost. Co není dnes, může být zítra.

Kdybych ale každý den usínala s obavou o ztrátu práce kvůli AI, jen by to vypovídalo o mém profesním sebevědomí. A to mám reálně zdravé. Uvědomuji si ale, že musím jít s dobou a nemůžu dělat, že umělá inteligence není. Novinové články se dnes také už nepíší na psacím stroji. Lidi už nejezdí jen na kolech nebo na koních, ale pořizují si auta. Doba se vyvíjí a je potřeba se jí přizpůsobit, nebo zemřít (když to trochu přeženu).

Vzít výstup od AI jedna ku jedné je, s prominutím, debilita. Ať už je to excelovská tabulka, článek do magazínu, kus kódu nebo cokoliv jiného. Lidi dělají chyby, umělá inteligence dělá chyby. Tečka. Je potřeba si výsledky své práce vzájemně kontrolovat – AI vás, vy AI. Když se totiž stane průser a vy výstup po umělé inteligenci nezkontrolujete, padáka dostanete vy, nikoliv AI. Nemůžete se vymlouvat jako malé dítě a ukazovat prstem na otevřené ChatGPT.

Možná vaše profese tak, jak ji znáte, zanikne nebo se kvůli AI brutálně promění. Vždy ale bude potřeba mít v týmu kurátory obsahu, kontrolory kvality, inspektory… Zkrátka někoho, kdo ponese zodpovědnost za výsledek. Pokud nikdo takový nebude, je to jako hra Tik tak bum! a je jen otázkou času, kdy tahle časovaná bomba bouchne kvůli něčí lehkovážnosti.

Nebudu lhát a bez mučení přiznávám, že AI při práci využívám. Pracuji (mimo jiné) s ChatGPT, v němž mám vytrénovaného AI „copywritera“. Nakrmila jsem ho ukázkami svých textů, informacemi o klientech a stohy pokynů. Prompt (vstupní text, který dáváte umělé inteligenci) jsem poté hodiny a hodiny ladila, až se texty konečně daly číst. Kvalita textů? Kolem 60 %. I tak píše mnohdy kostrbatě, opakuje se a co je ještě horší: fakta, studie a statistiky si vymýšlí nebo cituje neexistující odborníky.

A tak vznikl AI „korektor“, který svému kolegovi texty zkontroluje a navrhne úpravu. Kvalita textů po korektuře? Kolem 80 %. Těch 20 % musím stále oddřít já. A je to dobře. Jasně, mohla bych si vytvořit dalšího AI pomocníka, který se možná – po dlouhých hodinách ladění promptu – dostane na 100 %, ale to odmítám z jednoho prostého důvodu: nechci zakrnět.

Ještě důležitější důvod je ale ten, že kdybych psaní nechala kompletně na umělé inteligenci, vnitřně bych se odpojila od klienta a už mi na odevzdané práci nebude záležet. Proto si těch 20 % práce nechávám pro sebe a text obohacuji o vlastní zkušenosti a zážitky, které jsou nepřenositelné.

Ano, je. Výše zmíněných 80 % práce mi teď zabírá o třetinu méně času, kterou můžu věnovat těm důležitým 20 %. Je to pro mě neskutečná úspora času a odpočinek pro hlavu. Texty odevzdávám klientům dřív a máme tím pádem i víc času na to probrat jejich úpravu. Z toho vyplývá odpověď na otázku, jestli se bojím, že mě AI nahradí… Ne, nebojím se. Beru ji jako nástroj – stejně jako Gmail, Slack, Toggl a další služby a nástroje, které se mi při práci hodí. Přizpůsobila jsem se vstupu AI do mého oboru tak, aby mi dobře sloužila, ale nepřevzala otěže. Jestli si s ní jednou vyměním role, pak věřím, že se najdou rozumní klienti, kteří mě poptají jako kurátora textů.

P. S.: Tento text je 100% autorský a AI pouze provedla korekturu. :)