Okradli vás internetoví podvodníci? Pak si to tak trochu zasloužíte

Poškození v Chomutově poslali podvodníkovi částky od 27 do 30 tisíc korun v domnění, že půjčují peníze svému známému. Stačila k tomu jen zpráva na WhatsAppu s prosbou o podporu sestřenice v soutěži.

Žena z Berouna poslala nemocnému Američanovi téměř milion korun, které potřeboval na vyřešení své finanční tísně.

Více než dvě stě Čechů ukázalo své doklady na kameru falešným policistům a bankéřům. Celkem tak přišli o více než 37 milionů korun.

A já si říkám: „Lidi, to jako vážně?“

Jsou toho plné televizní noviny, online média, rádia, sociální sítě. Dokonce i některé banky tvoří edukativní kampaně, aby varovali své klienty před phishingem, vishigem nebo třeba investment scamem.

Když k tomu přidáme zdravý selský rozum, nechce se mi věřit, že na tyto typy podvodů stále někdo naletí. S každým dalším novým případem, o kterém čtu v novinách, sílí moje přesvědčení, že ty lidi si to pak už tak trochu zaslouží, protože kdo s mozkem by mohl na něco takového naletět?

Nechci házet všechny do jednoho pytle. Podvodníci totiž cílí na emoce – využívají strach, osamělost, nátlak. A právě proto jsou nejzranitelnější děti a senioři, u kterých často pracují nejdřív emoce a až pak rozum. Popravdě? Netuším, co udělám, až mi bude sedmdesát a zavolá mi „bankéř“, že mi někdo chtěl vybílit účet. A že mám okamžitě převést všechny peníze na „bezpečný účet“. Tohle prostě vyřeší jen pravidelný rozhovor v rodině. Já osobně každý podobný článek posílám babičce, a když se u ní stavím, promluvíme si o tom – co by dělala, kdyby…

Zní to jako romantický film. Na Facebook vám píše pohledný lékař z Chorvatska nebo rovnou Tom Cruise. Slibuje, že za vámi brzy přijede. Ale vždycky se „něco stane“ – ztratí peněženku, potřebuje pomoc s vízy… a pomůže mu jedině vaše peněženka. Nechci být zlá, ani shazovat některé profese, ale… Vážně věříte, že se do vás, prodavačky z Horní Dolní, zamiloval marocký princ, kterého jste nikdy neviděla a který vás „náhodou“ našel na Facebooku? Cizímu člověku na ulici taky nedáte kabelku nebo PIN, jen protože vám řekne, že jste krásný/á. Pokud by vaše odpověď zněla, že ano, tak si vybílený účet zasloužíte.

Představte si: zavolá vám kapitán „Novotný z kriminálky“, že vám hrozí hackerský útok a musíte peníze převést na bezpečný účet. Mluví přes videohovor, ukáže vám „služební průkaz“. Vy na oplátku ukazujete občanku a kreditku. Myslím, že i kdybyste o policii věděli jen to, co jste se dozvěděli z Kobry 11, tak byste tušili, že takto policie nepostupuje. Kdokoliv, kdo si myslí něco jiného, nechť bezhlavě posílá své peníze komukoliv kamkoliv.

E-mail z „VZP“ s výzvou k okamžité platbě. WhatsApp od „kamarádky“, že její dcera potřebuje hlas do soutěže. A vy kliknete. Jenže místo výhry někomu nevědomky pošlete přístup k účtu. Ano, někdy opravdu jde o nevinnou soutěž – stačí dotyčnému zavolat, zeptat se osobně nebo mu třeba napsat zprávu pro ověření. Pokud ale neumím poznat, kdy je to kamarádka a kdy podvodník, tak radši budu za hulváta a na nic nekliknu, než ohrozit sebe a mé známé. V opačném případě si to zasloužím, protože jsem blbec.

Možná to zní tvrdě, ale lidé si dnes o podvod často doslova koledují. Jste-li rodič, pravděpodobně své děti neustále učíte:

„Nebav se s cizími lidmi.“

„Nevěř každému, kdo ti něco nabízí.“

„Nesedej cizím do auta, neprozrazuj adresu, neříkej, kdy jsi doma sám…“

Tohle všechno v nás vyvolává přirozenou obezřetnost. Tak proč si ji nedržíme i jako dospělí? Proč ji neočekáváme sami od sebe? Digitální svět je dnes stejně nebezpečný jako temná ulička neznámého města. Tak proč v něm rozdáváme své osobní údaje, údaje z platebních karet nebo přístupy k účtům jen proto, že nám někdo napíše hezkou zprávu nebo použije správný tón? Zdravá paranoia není ostuda. Je to dovednost. A měli bychom ji trénovat stejně pečlivě, jako učíme své děti říkat „ne“.

Digitální podvodníci jsou čím dál vynalézavější. Ať už jde o podezřelé e-maily, falešné SMS nebo neexistující e-shopy, jedno mají společné: chtějí z vás dostat peníze nebo citlivé údaje. Jak je poznat a nenaletět?

Rodné číslo, číslo občanky, údaje k účtu… Pokud vás o ně žádá nečekaný volající, ihned zavěste. Ověřte si číslo volajícího na oficiálním webu dané firmy. Zavolejte tam sami – a nechte se přepojit na dotyčnou osobu. Není to nezdvořilé. Je to opatrné a zodpovědné.

Ozval se vám „finanční úřad“ nebo „sociálka“, že máte něco doplatit? Klid. Požadujte úřední výzvu – přes datovou schránku nebo poštou. Nikdy neposílejte peníze jen na základě e-mailu nebo telefonátu. Úřední komunikace má svá pravidla. A podvodníci to dobře vědí.

Častý trik: „Vaše zásilka od DHL/Zásilkovny/Celního úřadu je zadržena – zaplaťte poplatek.“ Pokud žádný balík nečekáte, zprávu rovnou smažte. Pokud očekáváte zásilku, ověřte si vše telefonicky – ale POZOR, číslo hledejte sami na oficiálním webu. Nevolejte zpět na číslo uvedené v e-mailu.

Další možností je ověřit si odkaz v e-mailu:

Liší se byť jen v jednom znaku? Pak jde o podvod.

Prodáváte na Bazoši, Vinted nebo Marketplace? Možná už vám někdo napsal: „Chci to, ale nemám čas. Zboží si vyzvedne kurýr. Posílám formulář pro platbu.“ V tu chvíli by se vám měl v hlavě rozsvítit červený maják. Proč? Protože vy prodáváte. A když prodáváte, nemáte důvod zadávat údaje o své platební kartě. Peníze se mají posílat vám, ne od vás!

Scénář vždy vypadá podobně: podvodník tvrdí, že platba proběhne „z karty na kartu“ a potřebuje k tomu číslo vaší karty. To je nesmysl. Ve skutečnosti mu tím dáte přístup k vašim penězům – ať už výplatě, nebo úsporám.

Co dělat? Nikdy nezadávejte údaje své platební karty, pokud jste prodávající. Takové zprávy ignorujte, nahlaste a zablokujte odesílatele. Pokud si nejste jistí, zeptejte se někoho zkušenějšího nebo si situaci ověřte u podpory dané platformy.

Takové výkřiky vídáme stále častěji – údajně český rodinný e-shop s dlouholetou tradicí prý končí kvůli čínské konkurenci a vyprodává sklady s 80% slevou. Zní to dojemně, ale ve většině případů jde o podvod. Jak ho poznat?

„Končíme a vyklízíme sklady!“ zní lákavě. Ale právě extrémní slevy jsou hlavním trikem podvodníků. Sází na to, že chcete ušetřit.

Standardní e-shop dodává do 3 pracovních dnů. Pokud čekáte týdny, jde pravděpodobně o dropshipping – zboží putuje z Asie a e-shop ho ani nevlastní. Problémy s reklamací nebo komunikací pak nejsou výjimkou.

Čeština na úrovni automatického překladu? Stoprocentní signál, že něco nehraje.

Seriózní e-shop má jasně uvedené obchodní podmínky, reklamační řád i firemní údaje. Pokud je nenajdete, zbystřete. A i když tam jsou – zkontrolujte jejich kvalitu. Často jde jen o obecné vzory bez smysluplných informací.

Žádné recenze, nebo převážně negativní? Ruce pryč. Ověřte si zkušenosti jiných zákazníků – třeba na Heurece nebo na sociálních sítích.

Důvěryhodné značky bývají aktivní – sdílejí videa ze skladu, komunikují se zákazníky, zveřejňují recenze. Pokud e-shop na sítích vůbec nežije, může to být další varovný signál.

Máte-li podezření na rizikový e-shop, můžete si ho před nákupem ověřit přímo na stránkách České obchodní inspekce.

Možná moje tvrzení zní moc namyšleně, ale ono je to vážně velmi jednoduché. Věřím, že nemusíte mít vysokoškolské vzdělání, být kdo ví jak digitálně gramotní ani mít vysoké IQ. Stačí se držet základního a úplně jednoduchého pravidla: Nikomu nevěřte a vše si ověřujte. Internetových podvodů bude přibývat a budou mnohem sofistikovanější. Připravíte se na to jedině tak, že nebudete zmatkovat, zachováte chladnou hlavu a dáte si nejdříve pár minut čas, než zareagujete.