Článek
Zdravotní problémy v těhotenství
Když jsem se koncem dubna musela vyrovnat se zamlklým těhotenstvím, vůbec by mě nenapadlo, že to bude začátek jiné, ještě těžší cesty. Že je něco špatně, mi mělo dojít už během těhotenství. Přibližně v osmém týdnu se mi při čekání na vlak strašně zatočila hlava. Následující čtyři dny jsem měla horší periferní vidění na levé oko a cítila v něm mírný tah. Když jsem ještě ke všemu málem přepadla do bazénu našich příbuzných, protože se mi zhoršila koordinace a já chodila jak opilá, bylo jasno – musím k doktorovi.
Návštěva oční ambulance
Moje problémy jsem si ale nejdříve spojila s okem. Hůř vidím = hůř chodím. Jednoduchá rovnice přece. Možná že to má spojitost s těhotenstvím. Pořád slýchávám, jak se v těhotenství zhoršuje zrak. Zašla jsem si proto na oční ambulanci v kolínské nemocnici. Dvě hodiny v čekárně. Pro doktorky jsem byla záhada. Udělali mi všechna vyšetření, která na jejich pracovišti šla. Výsledky ukázkové. Jen při sledování propisky si doktorky všimly (byly na mě hned tři) mírného kmitání při pohledu doleva. Shledaly, že oční problém to nebude a že si mám tady s žádankou od nich dojít rovnou na neurologickou ambulanci.
Příliš pečlivá neuroložka
Opět dvě hodiny čekání. Neuroložka už tak optimistická nebyla a tvářila se velmi starostlivě. Já naopak byla mírně skeptická. Na základě mírně spadlého víčka (které mám spadlé snad od puberty), počítání do padesáti a sahání si ukazováčkem na nos, usoudila, že potřebuji magnetickou rezonanci. To ale nešlo až do dvacátého týdne těhotenství.
Když mi opatrně naznačila, že je to samozřejmě na mně (rozumějte potrat), ale že by mě na rezonanci ráda viděla co nejdřív, postavila jsem se na zadní, že to tedy určitě ne. O miminko jsme se snažili dlouho. Rozhodla jsem se počkat a objednala se na rezonanci až za dvanáct týdnů. Že stále blbě vidím a chodím jak opilec nicméně nikdo nevyřešil. Tak jsem si říkala, že to třeba s postupujícím těhotenstvím odezní.
Problémy se zrakem mohou být jedním z prvních signálů roztroušené sklerózy.
Klid vystřídal smutek ze ztráty
Návštěva neurologie mi ale nedala spát. Co když se fakt něco děje a přijde se na to pozdě? To bude mít partner na krku novorozence a přítelkyni s nádorem na mozku? Rozhodla jsem se zajít si pro druhý názor na neuro v Praze. Mladý a velmi optimistický pan doktor usoudil, že o nic nejde a že na rezonanci můžu klidně až po porodu. To mě klidnilo a tím se měla celá situace uzavřít. Jenže neuzavřela.
V desátém týdnu jsem šla na gynekologii na první větší kontrolu. „Nemám pro vás dobré zprávy,“ řekla mi gynekoložka během ultrazvukového vyšetření. Plod se nevyvíjel, jak by měl, a tak jsem musela na revizi dělohy. Bylo to hodně smutné období, nicméně jsem měla možnost jít na magnetickou rezonanci dřív. A ještě, že tak.
Magnetická rezonance a lumbální punkce
MR mozku odhalilo více drobných ložisek. Mohlo jít o cokoliv od „pozůstatků“ po borelióze přes migrénová ložiska až po roztroušenou sklerózu. Když mi doktorka volala, že je potřeba ještě lumbální punkce pro vyloučení roztroušené sklerózy, zatmělo se mi před očima. Zbytek hovoru jsem téměř nevnímala a jediné, co moje hlava pobrala, bylo datum vyšetření. Bylo mi úzko, protože když jsem si četla o roztroušené skleróze, všechno do sebe začalo zapadat. Četla jsem si o příznacích i příbězích lidí s „rózou“.
S roztroušenou sklerózou se v Česku potýká kolem 26 000 lidí.
A opravdu mnoho drobností, které jsem už pár měsíců přehlížela (brnění, bolest těla, problémy se zrakem), sedělo na roztroušenou sklerózu. Dokonce jsem se dočetla o maminkách, u nichž se nemoc ozvala během těhotenství nebo po porodu. Brečela jsem několik hodin a bylo mi jasné, co lumbálka odhalí. Neuklidnil mě ani mladý neurolog na příjmu, který se divil, co tam dělám, že mu přijde lumbální punkce zbytečná a že určitě o nic nejde.
Jak jsem si na mé cestě za odhalením „ereska“ ještě několikrát potvrdila, právě mladí lékaři nejvíce zlehčovali můj stav. Nechci tímto házet mladé doktory do jednoho pytle, ale má zkušenost je bohužel právě taková.
Výsledky a další postup
Lumbální punkce potvrdila moje obavy. Vzhledem k tomu, že jsem na to psychicky připravovala celé čtyři týdny, kdy jsem čekala na výsledky, šok už to nebyl. Spíš taková paralýza, co bude dál. A to se vlastně neví, protože mě čeká magnetická rezonance mozku a krční a hrudní páteře s kontrastem. Pak mě čeká nástup do RS centra a „léčebný“ plán. To slovo léčebný jsem schválně uvedla do uvozovek, protože roztroušená skleróza je vztah na celý život. Jak bouřlivý vztah to bude, záleží nejen na tom, co ukáže rezonance, ale i na mně. Kvalitu mého života totiž může výrazně ovlivnit to, jak se budu hýbat a stravovat.
Průběh zde budu samozřejmě sdílet ať už pro sebe (psaní je moje terapie), tak pro ty, kteří odkládají řešení zdravotních obtíží na neurčito – nedělejte to, nikdy nevíte, s čím se potýkáte. Nechci vyvolávat zbytečnou paniku, ale někdy je lepší jít k doktorovi s blbostí, než pozdě s něčím vážnějším. Chci věřit, že u mně to bylo ještě včas.
Zdroje:
https://www.erestymcr.cz/
https://www.drmax.cz/clanky/roztrousena-skleroza-priznaky-diagnostika-a-lecba
https://nasezdravotnictvi.cz/aktualita/roztrousenou-sklerozu-jde-zastavit-lekari-proto-hledaji-cesty-jak-ji-odhalit-jeste-pred-vypuknutim
