Zákulisí filmu Číslo 5: Jak vznikla nejsympatičtější plechovka 80. let

V polovině 80. let se zdálo, že Hollywood má pro roboty slabost. Publikum fascinovaly stroje, které dokázaly působit lidsky – od Terminátora po androida Data ze Star Treku. Producenti proto hledali příběh, jenž by dokázal propojit moderní technologie s komedií i emocemi. A právě tady se zrodil nápad na Short Circuit, u nás známý jako Číslo 5 žije!

Režisér John Badham měl tehdy za sebou úspěchy jako Saturday Night Fever nebo WarGames a hledal nový projekt. Scénář o vojenském robotovi, který po zásahu bleskem získá vlastní vědomí, ho okamžitě zaujal. Lákala ho možnost vyprávět příběh, kde se prolíná humor, napětí i filozofická otázka: Co vlastně dělá člověka člověkem?

Film tak od začátku mířil nejen na fanoušky sci-fi, ale i na rodinné publikum. Tvůrci věděli, že pokud se jim podaří přesvědčit diváky, že Johnny 5 není jen kus kovu, ale skutečně cítí a myslí, vznikne něco výjimečného.

Johnny 5 nebyl obyčejná filmová rekvizita. Tvůrci chtěli, aby působil živě – jako postava, s níž se diváci dokážou ztotožnit. Proto vznikl jeden z technicky nejnáročnějších robotů, jaký kdy byl pro film vytvořen.

Za jeho konstrukcí stál speciální tým vedený Ericem Allardem. Robota museli navrhnout tak, aby zvládal plynulé pohyby, mrkal, gestikuloval a dokonce vyjadřoval emoce. Johnny 5 měl kolem 15 servomotorů jen na obličej, které řídily jeho oči a „obočí“. Díky nim mohl působit zvědavě, smutně nebo rozverně – stejně jako lidský herec.

Na place nešlo o žádný trik kamery. Johnny 5 vážil přes 250 kilo a byl ovládán na dálku celým týmem techniků. Zatímco jeden kontroloval pohyb hlavy, další se staral o ruce a jiní o mimiku. Koordinace byla tak složitá, že tvůrci přirovnávali práci s robotem k dirigování orchestru. Výsledek ale stál za to. Publikum uvěřilo, že Johnny 5 je víc než stroj. Z drobné kovové „hračky“ se stal hrdina, který si získal srdce milionů diváků.

Za kouzlem filmu Číslo 5 žije! nestál jen robot, ale i lidé, kteří mu vtiskli osobnost. Režisér John Badham zdůrazňoval, že chtěl natočit příběh o lidskosti – jen v trochu netradiční podobě. Z robota se tak stal zrcadlový odraz člověka, který objevuje svět poprvé.

Herecké obsazení přispělo k tomu, že film působil svěže a vtipně. Steve Guttenberg, tehdejší hvězda díky sérii Policejní akademie, ztvárnil vynálezce Newtona Crosbyho. Přiznával, že natáčení po boku obří kovové mašiny nebylo vždy jednoduché – robot se pohyboval pomalu a technici museli často přerušovat záběry, aby vše sladili. Guttenberg ale dodával, že díky realistickému provedení měl pocit, jako by hrál s živým partnerem.

Jeho filmovou partnerku, odhodlanou Stephanie, ztvárnila Ally Sheedy, známá z kultovního Breakfast Clubu. Ta si užívala, že mohla hrát postavu, která k robotovi přistupuje s empatií. Podle ní právě díky lidskému přístupu diváci uvěřili, že Johnny 5 má srdce.

Nezapomenutelnou roli sehrál i Fisher Stevens jako Ben Jabituya, indický programátor. Jeho Postava přinesla filmu humor, ale v dnešní době bývá terčem kritiky kvůli stereotypnímu ztvárnění. Přesto právě dynamika všech postav na place pomohla vytvořit jedinečnou atmosféru, díky níž film nezestárl tak rychle jako jiné sci-fi z té doby.

Natáčet film, jehož hlavní hvězdou je robot vážící čtvrt tuny, bylo všechno jen ne jednoduché. V době, kdy se ještě nepoužívaly digitální triky a počítačová animace byla v plenkách, museli tvůrci spoléhat výhradně na praktické efekty. Každý pohyb Johnnyho 5 byl výsledkem hodinové práce a precizní koordinace týmu techniků.

Robota musel během natáčení obsluhovat tým několika lidí – jeden řídil jeho pohyb po zemi, druhý měl na starosti oči a výraz obličeje, další ovládal ruce. Aby se podařilo sladit všechny tyto činnosti, štáb přirovnával práci s Johnnym 5 k ovládání letadla – potřeboval několik „pilotů“ najednou. Pokud se jeden člověk opozdil s reakcí, scéna působila neohrabaně a musela se natáčet znovu.

Technika byla křehká. Johnny 5 se dokázal zaseknout uprostřed věty, zamrkat v nesprávný okamžik nebo přestat fungovat úplně. To znamenalo zastavení celého natáčení. Herec Steve Guttenberg si později s humorem vybavoval, že hrát vedle obřího robota bylo „jako pracovat s nejdražším a nejpomalejším kolegou v Hollywoodu“.

Dalším problémem byla samotná hmotnost robota – přes 250 kilo. Přemísťování mezi lokacemi v Oregonu vyžadovalo speciální vozíky a rampy. Když měl robot pohybovat se po nerovném terénu, technici se potýkali s rizikem jeho poškození. Často museli hledat kompromis mezi tím, co vypadalo dobře na kameře, a tím, co bylo vůbec technicky možné.

Režisér John Badham se rozhodl, že většina scén vznikne v reálných exteriérech. Maloměstská atmosféra severozápadu USA dodala příběhu autenticitu a vizuální kouzlo. Jenže natáčení venku přinášelo vlastní potíže – proměnlivé počasí, prašné cesty nebo vlhkost, která technice rozhodně neprospívala. Někdy musel být robot chráněn plachtami, aby vůbec vydržel dlouhé dny na place.

Právě tyto obtíže ale dodaly filmu zvláštní atmosféru. Johnny 5 nebyl pouhou iluzí vytvořenou na obrazovce – byl hmatatelný, skutečný a fyzicky přítomný na scéně. I díky tomu působil na diváky tak přesvědčivě. Každý pohyb měl svou váhu a každý detail jeho výrazu byl výsledkem poctivé lidské práce, nikoli zásahu počítače. A i když natáčení často připomínalo boj s časem a technikou, právě tahle „neohrabaná realita“ udělala z Johnnyho 5 postavu, která dodnes působí živěji než mnozí digitální hrdinové.

Ačkoliv je Číslo 5 komedií s rodinným nádechem, jeho základ tkví v tehdejším technologickém optimismu. Osmá dekáda 20. století byla érou, kdy se roboti a počítače rychle dostávaly z laboratoří do běžného povědomí – a Hollywood na to samozřejmě reagoval.

Tvůrci chtěli, aby Johnny 5 působil vědecky uvěřitelně. V době natáčení se zkoumaly koncepty umělé inteligence, ale myšlenka robota s vlastní vůlí a vědomím byla stále ještě na hranici sci-fi. Přesto se film pokoušel stavět na realistickém základu – Johnny 5 byl původně vojenský experimentální robot určený pro boj, nikoli pro samostatné myšlení.

Zásah bleskem, který mu vdechl „duši“, byl sice zcela fiktivní, ale sloužil jako elegantní zkratka. Místo zdlouhavého vysvětlování vývojových stádií AI dostali diváci jasný a dramatický moment zrození nové bytosti – a co víc, bytosti s emocemi, humorem a touhou po poznání.

Odborníci na robotiku se dodnes na film odvolávají jako na milník, který sice vědu idealizoval, ale zároveň pomohl otevřít debatu o vědomí strojů. Vědecké instituce – včetně Torontské univerzity – vnímají Short Circuit jako ukázku, jak veřejnost začala vnímat roboty ne jako hrozbu, ale jako možné partnery.

Johnny 5 je odlišný od tehdejších filmových robotů tím, že neohrožuje, ale naopak se stává obětí. Nechce bojovat, ale přežít. Chce poznávat svět, chápat, číst knihy, milovat život. A právě tahle humanizace technologie se ukázala jako revoluční. Film tak nevědomky předběhl svou dobu – otevřel otázky, které dnes řešíme o AI, autonomních systémech a právním postavení „myslících strojů“.

Když měl Short Circuit premiéru v roce 1986, čekal ho příjemný úspěch – velký zájem publika. Film s rozpočtem 15 milionů dolarů vydělal celosvětově přes 40 milionů a Johnny 5 se stal nečekaným miláčkem publika. V době plné temnějších sci-fi filmů, jako byli Terminátor nebo Blade Runner, nabídl příběh plný naděje, humoru a lidskosti.

Přestože se diváci zamilovali, recenzenti byli zdrženlivější. Někteří kritici filmu vytýkali, že je naivní a příliš sentimentální. Jiní ho však ocenili za to, že dává prostor přemýšlení o lidské identitě skrze technologii – a že robot může být uvěřitelnou hlavní postavou.

Z pohledu dneška působí některé aspekty filmu problematicky – zejména postava indického vědce Bena, kterou ztvárnil bělošský herec Fisher Stevens s hnědým make-upem a umělým přízvukem. Tento prvek by dnes ve filmu neprošel a sám Stevens se za tuto roli opakovaně omluvil.

V roce 1988 vznikl snímek Short Circuit 2, který se soustředil výhradně na Johnnyho 5. Ačkoli už nedosáhl stejného ohlasu jako první díl, přinesl fanouškům další porci dobrodružství a ještě více prostoru pro robota jako hlavního hrdinu.

Od začátku 21. století se několikrát mluvilo o remaku. Podle některých plánů měla vzniknout modernizovaná verze se současnými efekty i citlivějším přístupem k etnické reprezentaci. Projekt ale opakovaně uvázl. V posledních letech se objevily zprávy, že se na remaku podílí studio Spyglass Media Group a že Johnny 5 by mohl opět ožít – tentokrát pro novou generaci.

Ať už se rebootu dočkáme, nebo ne, Johnny 5 zůstává v srdcích fanoušků. Objevuje se v popkulturních odkazech, na tričkách, v hračkářských retro kolekcích nebo na Comic-Conech, kde dodnes poutá pozornost jako jedna z nejikoničtějších robotických postav 80. let.

Film Číslo 5 se zapsal do historie nejen svým příběhem, ale i celou řadou nečekaných detailů a zákulisních příběhů. Tady je výběr těch nejzajímavějších:

Hlas robota patří herci Timu Blaneymu, který byl zároveň jedním z loutkářů. Jeho ironické poznámky, nadšení z „vstřebávání informací“ a citace popkultury byly zčásti improvizované, což dodalo postavě osobitý šmrnc.

Během natáčení měl Johnny 5 vlastní přívěs, jako by šlo o filmovou hvězdu. Technici ho museli chránit před deštěm, prachem i zvědavými kolemjdoucími, protože i sebemenší poškození mohlo natáčení zastavit.

Robot Johnny 5 ovlivnil design řady pozdějších filmových postav – včetně animovaných robotů, jako je WALL·E od Pixaru. Oba sdílejí „velké oči“, empatii a touhu rozumět lidskému světu.

Scénář je plný jemných odkazů – Johnny například hláškuje klasické filmy jako Saturday Night Fever nebo The Three Stooges. Tvůrci se bavili tím, že do replik ukrývali narážky na popkulturu i vlastní filmografii.

Film měl původně nést název „Robot No. 5“, ale tvůrcům přišel příliš technický. Název Short Circuit (Zkrat) měl lépe vystihnout příběhový zlom – bleskový zásah, který robota „probudil k životu“.

Pro natáčení bylo vytvořeno 15 různých verzí robota Johnny 5, z toho některé sloužily pouze pro detailní záběry obličeje, jiné pro jízdu nebo manipulaci s předměty. Ne všechny byly plně funkční – některé byly „falešné“ modely určené jen pro statické záběry.

Konstrukce plně pohyblivého Johnnyho 5 byla na svou dobu extrémně drahá. Odhaduje se, že náklady na vývoj a výrobu robota přesáhly jeden milion dolarů, což z něj činí jednu z nejdražších rekvizit 80. let.

Tvůrce robota Eric Allard prohlásil, že jeho cílem bylo „postavit postavu, ne stroj“. Pracoval s animátory a designéry, kteří mu pomáhali s výrazovými prostředky, díky nimž Johnny 5 působí jako živá bytost. Byl hrdý na to, že se jim podařilo vytvořit robota, který vzbuzuje soucit a emoce.

Pamatujete si scénu, kde Johnny 5 rychle listuje knihami, aby nasál informace? Tato pasáž vyžadovala precizní koordinaci několika techniků a strojového systému, který musel „otáčet“ stránky přesně načas – jinak se scéna musela opakovat.

Robot byl tak populární, že se účastnil tiskových konferencí a premiér filmu. Tvůrci ho přepravovali ve speciálním přívěsu a robot byl během prezentací dálkově ovládán, takže mohl reagovat na otázky a bavit diváky.

Ve filmu se mihne Frank Welker, slavný dabér (např. Megatron z Transformers), který propůjčil zvuky zvířat a další efekty – například zvukové projevy Johnnyho při zmatení, poškození apod.

Aby Johnny 5 působil přesvědčivě, měl navržený soubor základních emocí, který se technici snažili vyjádřit kombinací očních pohybů, náklonu hlavy a gest rukou. Měl například „režim zvědavost“, „strach“, „smutek“, „nadšení“ – a podle potřeby se scény programoval do konkrétního výrazu.

Ať už jste film viděli jednou, nebo stokrát, díky těmto detailům ho možná uvidíte novým pohledem.

Zdroj:

https://pop-verse.com/2014/12/22/nostalgic-impulse-short-circuit/

https://dailydead.com/class-1986-johnny-5-creator-eric-allard-discusses-iconic-work-short-circuit/

https://gizmodo.com/16-things-you-probably-never-knew-about-the-short-circu-1727251497

https://www.theguardian.com/film/2021/may/31/how-we-made-short-circuit-by-steve-guttenberg-and-john-badham

https://tvtropes.org/pmwiki/pmwiki.php/Trivia/ShortCircuit

https://www.utoronto.ca/news/science-movies-short-circuit

https://www.sciencefictionclassics.com/how-short-circuit-blended-comedy-and-sci-fi/