Článek
Rodiče mají o budoucnosti svých dětí jasno mnohdy ještě před tím, než se jim vůbec nějaký potomek narodí. Naplánují jim, do jaké budou chodit školky, jestli budou jíst maso, jaká základní škola je hodna jejich přítomnosti, jaké se budou učit jazyky a co budou dělat za sport. Jistě, nějaký směr by rodiče měli svým dětem vždycky ukázat. Ale udělat z nich v podstatě projekt není podle mě úplně dobře. Mnohdy se totiž rodiče do svých dětí projektují. Já jsem hrál tenis, tak ty budeš taky. A někam to dotáhneš. Já nemohl/nemohla.
Tenis byl pro ni za trest
Příběh mojí spolužačky vypadal z počátku jako skvělá cesta, jak zajistit svému potomkovi životní klid, pohodu a štěstí. Jenže opak byl pravdou. Skončilo to neštěstím. Spolužačce budu říkat třeba Klára. Klára byla ze sportovní rodiny. Chodili jsme spolu na gymnázium, ale už od druháku se ve třídě objevovala jenom sporadicky. Hrála totiž tenis, stejně jako její rodiče, a byla v něm dobrá. Denně trénovala a škola šla tak trochu bokem. O víkendech jezdila na turnaje, obdivovali jsme nejen její sportovní postavu, ale i diplomy a medaile, které nám, když se tedy ve škole náhodou objevila, pyšně ukazovala. Jenže každá mince má rub i líc.
Někam to dotáhneš
Klára totiž tenis vůbec nemilovala. Milovala ale svoje rodiče a ti ji už v šesti letech určili, že bude hrát tenis. Oba ho totiž hráli na poměrně slušné úrovni, a tak jim přišlo logické, že Klára půjde v jejích šlépějích a „někam to dotáhne“. Jenže ne vždy se představy rodičů shodují s přáním jejich potomků. A tak to dopadlo i tady. Klára sice měla talent, šlo jí to tak nějak „samo“, ale zalíbení v běhání po antuce v žádném případě nenašla.
Hodila bag do popelnice a bylo po kariéře
Ve třetím ročníku jsme Kláru začali ve škole vídat denně. O prázdninách prý s tenisem skončila. Rodiče ji hnali do turnajů, do tréninků, neměla čas na klasickou studentskou zábavu. Pořád jenom makat a honit body na turnajích. Nebavilo jí to a zvyšující se tlak rodičů přispěl k tomu, že na jednom pražském turnaji po prohře s mnohem horší hráčkou utekla s brekem z kurtu. Prý se k tenisu už nikdy nevrátí.
Jezdí na koni a je spokojená
Po letech jsme se potkali na třídním srazu. Tenis si prý opravdu nezahraje už ani rekreačně. Má manžela, se kterým o víkendech chodí po horách a jezdí na koni. Prý to chtěla už od mala, ale doma o tom nechtěli ani slyšet. S tátou se prý od osudných prázdnin hodně odcizila, s mámou je to lepší, ale žádný ideál. Stálo to za to?
Tak řekněte, k čemu to je? Tlačit děti do něčeho, čím si pouze rodiče plní svůj sen. Nikoliv sen svých dětí.
