Článek
Páteční telefonát v deset hodin večer mě zastihl na hokejovém utkání české reprezentace, která v tu chvíli hrála svoje první utkání na mistrovství světa. Zvonění bych v hlasité kulise pražské O2 areny asi nezaznamenal, ale telefon se ozval zrovna ve chvíli, kdy jsem fotil atmosféru v hale. Na displeji svítilo „Máma“.
Dramatický telefonát
Nutno říci, že moje máma mi nevolá vlastně skoro nikdy. Jen když potřebuje přímluvu u známého doktora, zařídit revizi kotle na chalupě nebo třeba sehnat právníka. Takže když mi volala v deset večer, tušil jsem malér. A taky že ano. „Honzo, já nevím co mám dělat“, vzlykala do telefonu, „Kája upadl v předsíni a já ho nemůžu zvednout.“ Na dotaz, co se přesně stalo odpovídala, že se nemůže nikam dovolat. Jestli volala záchranku jsem v rušné hale neslyšel, po pár vteřinách to položila, nebo se hovor přerušil, netuším. Takže to bylo jasné, je po hokeji.
Léky v krabici od bot
Vyběhl jsem ven, sedl do Uberu a vyrazil na Smíchov. Když jsem dorazil, Karel už ležel v posteli a máma nesrozumitelně povídala něco o tom, že snědl prášky. Zdála se mi nějaká „sjetá“, ale žádné podezření jsem nepojal. Už bylo skoro 11 večer, myslel jsem, že je unavená. Ukazovala mi velkou krabici, kde byly desítky různých balení medikamentů, vůbec netuším jakých. Všechna balení byla otevřená, prý si z každého něco vzal.
Naměřili mu 1,8 promile
Nechtěl jsem riskovat, že Karel skutečně spolykal nějaké prášky a v kombinaci s alkoholem může dojít k problému, takže jsem zavolal záchranku. Přijeli během chvilky a vyběhli nahoru aby se na Karla podívali. Už po pár vteřinách ale měli jasno. Karel byl namol. To ostatně potvrdilo i měření, kdy mu z dechu naměřili 1,8 promile. Hanbou bych se propadl. Volal jsem záchranku k opilci a skočil matce na to, že snědl prášky.
Opilci, styďte se a plaťte!
Záchranářům jsem se omlouval a nabídl, že výjezd uhradím. Podle nich bohužel nejde o nic výjimečného. Obzvláště ve večerních víkendových časech prý k opilcům vyjíždějí poměrně často. Mám k alkoholu velice negativní vztah a myslím, že opilci by měli podobné výjezdy platit. Opít se a potom volat záchranku, že mi je špatně, je krajně nezodpovědné chování. Nejen vůči záchranářům, ale především vůči těm, kteří by mohli v danou chvíli skutečně záchranáře potřebovat.
