Elektromobily podle mě nikdy neprorazí. Stačí umět počítat

Elektromobilita je téma, které aktuálně hýbe motoristickou veřejností. Ve veřejném prostoru se objevuje mnoho nepravd, mýtů i zkreslených informací, přitom stačí vzít si tužku, papír a kalkulačku a trochu se zamyslet. Opravdu je reálné, aby šest miliónů aut, která aktuálně jezdí po českých silnicích, nahradily elektromobily? A to i s předpokladem, že by se tak mělo stát například během příštích dvaceti let? Podle mě rozhodně nikoliv. Podle mě je elektromobilita slepá ulička. Proč?

V tomto článku se zaměřím na tři hlavní aspekty: spotřebu elektrické energie, potřebu vzácných kovů pro výrobu baterií a infrastrukturu potřebnou pro nabíjení.

Roční výroba elektrické energie v České republice se pohybuje kolem 85 TWh (terawatthodin). Představme si, že bychom měli na silnicích 3 miliony elektromobilů, což je zhruba polovina vozového parku v ČR. Po účely tohoto zamyšlení dále uvažujeme s ročním nájezdem 20.000 kilometrů každého z nich a s reálnou průměrnou spotřebou 20 KWh na 100 km. Zmíněné 3 milióny elektromobilů by tedy ročně spotřebovaly 12 TWh (terawatthodin), což je mimochodem cca 70 % objemu, který Česká republika vyváží.

Taková spotřeba představuje zhruba 14 % celkové roční produkce elektrické energie v ČR. To by ovšem znamenalo obrovský tlak na energetickou infrastrukturu, která by musela být výrazně rozšířena, což by vyžadovalo značné investice a potenciálně zvýšilo cenu elektrické energie pro všechny spotřebitele. V potaz je také potřeba vzít náklady na dobíjecí infrastrukturu. Při takovém počtu elektromobilů by už nestačilo pár stovek dobíjecích bodů na hlavních tazích a v nákupních centrech.

Výroba baterií pro elektromobily vyžaduje značné množství vzácných kovů, jako je lithium, kobalt a nikl. Pro výrobu baterie s kapacitou 60 kWh, což je přibližně standardní kapacita pro moderní elektromobily, je potřeba zhruba 10 kg lithia, 14 kg kobaltu a 30 kg niklu. Pokud by byly na českých silnicích 3 miliony elektromobilů, spotřebovalo by se na jejich baterie minimálně:

Tyto suroviny jsou nejen vzácné, ale také jejich těžba a zpracování představují velkou ekologickou zátěž. Navíc jsou často těženy v zemích s nízkými environmentálními a pracovněprávními standardy, což přispívá k negativním sociálním a environmentálním dopadům.

Aby bylo možné denně nabíjet 3 miliony elektromobilů, což je polovina plánovaného vozového parku, bylo by potřeba vybudovat obrovské množství nabíjecích stanic. Pokud předpokládáme, že jedno nabíjecí místo zvládne obsloužit denně 10 aut (v závislosti na rychlosti nabíjení a dostupnosti), potřebovali bychom 300 000 nabíjecích míst. Ano, je to čistá matematika a přiznávám, že se všechna auta určitě nebudou dobíjet denně. Počítejme proto s dvacetiprocentní penetrací, což tedy představuje 60 tisíc dobíjecích bodů. Ani to není rozhodně málo a vyžadovalo by to rozsáhlou infrastrukturu, včetně posílení elektrické sítě a zavedení nových rozvodů. To by pochopitelně představovalo další náklady a logistické výzvy. Současně by bylo nutné řešit otázky, jako je dostupnost nabíjecích stanic ve městech a na venkově, kde je hustota obyvatelstva a infrastruktura výrazně odlišná.

Ačkoli elektromobily nabízejí řadu výhod, jako je snížení emisí skleníkových plynů a závislosti na fosilních palivech, jejich masové nasazení v České republice by přineslo značné výzvy. Spotřeba elektrické energie, potřeba vzácných kovů a požadavky na dobíjecí infrastrukturu ukazují, že elektromobily mohou být slepou uličkou. Je třeba zvážit alternativní řešení, jako je zlepšení veřejné dopravy, podpora alternativních paliv a investice do technologií snižujících ekologickou stopu.

Pokud se tedy Česká republika rozhodne vydat cestou elektromobilů, musí být připravena čelit významným technologickým, ekonomickým a ekologickým výzvám. V opačném případě se může stát, že investice do elektromobilů přinese více problémů než pozitivních efektů.