Článek
Ahoj Čtenáři,
Poslední dobou jsem se introvertoval a dlouho sem nic nepřidával, tak si nejdřív odběhnu od historie postěžovat na věci, co mě u nás občas serou.
Předně bych chtěl říct, že mám svojí zemi moc rád a i přes určitý vady jsou mi Češi mnohem bližší než většina národů, s kterejma jsem měl tu čest i nečest.
Ale najde se prostě několik typických věcí, který vídám dnes a denně a kroutím nad tím hlavou. Pokud se v tom někdo pozná, neříkám nutně, že se musí změnit, ale že by mě pravděpodobně takovýma mannerismama uměl naštvat.
Nikdy nic neriskovat
Tohle je hned první, co mě vždycky praští do uší, jakmile před krajanama vytáhnu cokoliv o akciích, o byznysu, o cestování, o změnách, čemkoliv novém. Je to taková ta věc, která nám tady přežila i více než 35 let po odchodu komančů z řídícího panelu (byť spousta jich tam vlastně převlečených zůstalo).
NIKDY NIC NERISKUJ! Vždycky to hraj bezpečně, nic novýho nezkoušej, z toho stejně nebude nic dobrýho, radši to nech na ostatních, neber na sebe žádnou zodpovědnost…
Ono je to sice hezký, že se „někdo“ postará, ale je z toho potom spoustu uťápnutých lidí, kteří se bojí se ozvat nebo si pomoct ze špatný situace sami. A další věc je pak to, že se všichni například spolíhaj na to, že na důchody bude donekonečna a asi se bohatství zhmotní z čistého vzduchu (to by ale bylo na jinej celej článek, to nechci rozkecávat).
Nepřejícnost
Vlastně mi přijde, že i tahle vlastnost nám zůstala po komančích. U nás je normální, že lidi rádi veřejně hodnotí a kritizují, kdo si svoje bohatství „zaslouží“ a kdo měl lepší start než oni, kdo měl jenom štěstí.
Já neříkám, že svět je férovej a všichni můžou dosáhnout stejných výsledků za použití stejnýho úsilí, ale problém je, že když se každej soustředí na to, co si kdo nezaslouží a komu co nepřeje, nezbývá pak moc času a prostředků soustředit se tím správným směrem. A sice na to, abych se já sám měl líp.
Netaktnost a zbytečné komentáře
Tady si nemyslím, že to zbylo od komunismu, ale stejně mi přijde, že to u nás trochu problém je. Vzpomeňte si, kolikrát jste veřejně slyšeli někoho úplně zbytečně kritizovat něco, co mu vůbec neubližuje.
Tím myslím výroky stylu „co to má na sobě“, „ježiš ta má hroznej účes to je strašný“, „taková blbost to bych si rozhodně nekoupil“. Řekněte si to radši jenom v hlavě, pokud ta věc, kterou komentujete, aktivně neničí a neubližuje svému okolí, díky!
Nutnost se poklonkovat
Tohle je trošku globálnější problém, který se týká spíš skupin lidí nebo státu jako celku, než jednotlivců. Ale bohužel je to ve spoustě z nás hluboko zakořeněný.
Podle mě se to přehání a spoustu lidí je rozumných, ale je pravda, že ty dva tábory existujou, jedni co se vehementně hlásí k EU a západu a druzí co to samý dělají s Ruskem. Byť Rusko samozřejmě rád nemám ani trochu (a EU taky nemusim), idiotský je podle mě komukoliv lézt do zádele s vidinou, že nás ten stát nebo instituce díky tomu začne respektovat.
Pořád hledáme, kdo nás vezme pod křídla a kdo nás vynese na výsluní, místo abychom se soustředili na vlastní problémy a cesty jak se na vrchol vyšplhat sami. S tím se pak pojí přijímání cizích rozkazů, který většina z nás vůbec poslouchat nechce, plýtvání penězma na zbytečnosti a poklonkování debilním byrokratům, kterým jsme úplně buřt. Buďme víc samostatní a mluvme za sebe, nebojme se vyjádřit i proti většině, nadání, zdroje i inteligenci na to máme.
Smířlivej závěr
Nechci si zase vymýšlet moc věcí, tohle jsou takový ty hlavní, který člověk vídá skoro denně. Nezařadil jsem třeba typicky kritizovanou xenofobii, protože v praxi mi přijde, že se to zlepšilo na racionální úroveň, kdy Čechům vadí hlavně věci, který by jim objektivně vadit měly (zkrátka když někdo přijde vyžírat peníze daňových poplatníků a odmítá se začlenit do naší kultury, to štve i mě).
Navíc máme spoustu hezkých vlastností, který na západě zdaleka běžný nejsou. Jsme mnohem upřímnější, umíme si odpouštět, většina z nás si doufám cení svojí svobody a svýho času. Nepřelamujeme si v práci záda bezdůvodně, jen abychom se zavděčili. Nejsme agresivní, moc se nezabíjíme, v naprostý většině míst v zemi je bezpečno. A umíme na sebe bejt i hodný, jen se musíme trochu snažit.
To, že jsem některý věci zkritizoval neznamená, že bych tu nežil rád. Je to podle mě spíš důkaz toho, že mám Česko rád a chci, aby bylo ještě lepším místem k životu.
Mějte se fanfárově!
Lil Tic
