Sobaky Čornobylja aneb psi Černobylu: Už 30. generace opuštěných mazlíčků žije ve stínu radiace

Když 26. dubna 1986 došlo k výbuchu čtvrtého reaktoru Černobylské jaderné elektrárny, Sovětský svaz následně zřídil uzavřenou zónu o průměru 30 kilometrů od místa nehody. Právě z této oblasti zahrnující město Pripjať a desítky dalších měst a obcí se muselo evakuovat na 120 tisíc lidí, kteří zde nechali napospas osudu své domácí mazlíčky. Lidé si totiž nemohli vzít nic s sebou. Bylo jim navíc řečeno, že evakuace je dočasná a za dva až tři dny se vrátí zpátky.

Po evakuaci dostali sovětští vojáci v rámci dekontaminačních prací rozkaz utratit všechna domácí zvířata, která lidé ponechali v Pripjati a okolí, aby se zabránilo šíření radiace. V malých vesnicích rozesetých po uzavřené zóně však nebylo možné vybít úplně vše, a tak někteří psi přežili. Dnes se jejich potomci pohybují po celé uzavřené zóně, včetně města Pripjať a samotného okolí elektrárny.

Radioaktivní kontaminace z roku 1986 je v uzavřené zóně stále přítomná. Dlouhodobě přetrvávající částice a štěpné produkty jsou přijímány stromy a mechy, přenáší je vítr a déšť a bioakumulují se v kostech a tělech všech organismů.

Psí populace v uzavřené zóně v současné době čítá několik stovek jedinců a dle odhadů jde již o zhruba 30. generaci psů, kteří jsou potomci opuštěných domácích mazlíčků. Jejich průměrný věk dožití se pohybuje kolem pěti až šesti let. Tito psi mají smíšený původ, jde tedy o voříšky.

Pokud chcete znát konkrétnější čísla, podle americké neziskové organizace Clean Futures Fund žije v oblasti kolem elektrárny více než 250 toulavých psů, dalších 225 v samotném městě Černobyl a stovky dalších se pohybují po celé vyloučené zóně. Od roku 2016 členové této neziskovky v rámci iniciativy The Dogs of Chernobyl psi v okolí Černobylu v rámci možností očkují, podávají jim antiparazitika, zajišťují jim krmení a také je kastrují, aby se jejich populace postupně snížila.

„První věc, které si všimnete, když spatříte jednoho z černobylských psů, je, že vypadají překvapivě normálně. A nejen normálně – krásně. Nemají dvě hlavy a nesvítí ve tmě – to jsou mylné představy o účincích radiace. Jsou to nádherné směsi bílé, černé a hnědé srsti, podobné labradorům nebo ovčákům, robustní, s pronikavě oranžovýma očima a velkými tlapami,“ popsal americký novinář a tvůrce obsahu Kyle Hill, který oblast Černobylu navštívil s neziskovou organizací Clean Futures Fund v roce 2022.

„Tito psi jsou hubení, ale ne vyhublí k smrti. Jsou zjevně divocí, ale ne agresivní. Ti, kteří se naučili, kde najít lidi, nemají problém jíst přímo z ruky nebo si nechat podrbat hlavu. Starší psi tiše sledují, jak procházíte ulicemi opuštěného města Pripjať. Malá štěňata následují unaveně vypadající matky. Psi Černobylu už nevypadají jako jedinečná plemena, která zde zůstala v roce 1986. Zlatí retrívři zmizeli. Terieři se proměnili. Po generacích křížení se tato relativně izolovaná populace stala skupinou radioaktivních voříšků,“ uvedl Hill dále.

A proč spousta toulavých psů dnes žije přímo v blízkosti Černobylské elektrárny? V uzavřené zóně žijí smečky vlků, kteří se vůči psům chovají agresivně a navíc přenášejí smrtící vzteklinu. Psi se právě proto stahují blíže k elektrárně, kde u tamních pracovníků hledají potravu a úkryt.

Pokud jde o dlouhodobý dopad radiace na životní prostředí, černobylská uzavřená zóna je v tomto případě jedním z nejzajímavějších míst na světě. Alespoň pro vědce. Ti se už roky snaží zjistit, jak radiace ovlivňuje genomy zvířat, která zde dlouhodobě žijí. A psi nejsou výjimkou.

Výzkum publikovaný v roce 2023 ukázal, že psi žijící v uzavřené zóně se geneticky liší od psů, kteří žijí mimo kontaminovanou oblast. Původně se předpokládalo, že tyto mutace jsou důsledkem radiace. Ovšem nový výzkum publikovaný v prosinci 2024, který vedl genetik Matthew Breen z North Carolina State University, toto tvrzení zpochybňuje a poukazuje na to, že tyto mutace nejsou způsobené pouze radiací.

Breenův tým zkoumal DNA černobylských psů, aby zjistil, zda zvýšená míra mutací způsobená radioaktivním zářením přispívá k jejich genetické různorodosti. Při svém výzkumu se přitom zaměřil na mutace na různých úrovních DNA. Vědci nakonec zjistili, že i když si černobylští psi prošli třiceti generacemi od jaderné havárie, v jejich genomech se neobjevily žádné jasné důkazy o mutacích, které by byly způsobené vyloženě radiací.

Pokud není hlavním faktorem radiace, co tedy stojí za genetickými rozdíly těchto psů? Jedním z možných vysvětlení je genetický drift, tedy náhodné změny v genetické skladbě malých populací. V izolovaných skupinách, jako jsou právě černobylští psi, kteří se kříží navzájem, se některé geny časem stávají častějšími, nebo naopak mohou zcela vymizet.

Další hypotéza mluví o přirozeném výběru. Možná přežili a rozmnožili se takoví psi, jejichž geny jim pomohly lépe se vyrovnat s toxickým prostředím. A nejde jenom o radiaci. Celá oblast kolem Černobylu byla po jaderné havárii kontaminována při sanaci tunami olova, pesticidů a dalších nebezpečných chemikálií.

„Je možné, že v důsledku této katastrofální události před 39 lety přežili ti psi, kteří přežili z nějakého důvodu,“ tvrdí genetik Matthew Breen, jehož vědecký tým nemohl kvůli probíhající válce na Ukrajině dále pokračovat ve sběru vzorků.

Toulaví psi však nejsou jedinými zvířaty, která dnes žijí v uzavřené zóně kolem Černobylu. Vyskytují se zde například také vlci, divoká prasata, jeleni, losi, rysové, medvědi, hlodavci, ptáci, a dokonce i divocí koně Převalského.

„Ačkoli jsou potomky domácích mazlíčků a vypadají ochočeně, psi v zóně jsou divocí. Někteří z nich jsou přátelští a naučili se, kde a kdy mohou najít jídlo od lidí. Většina se ale drží dál a žije ve smečkách, což v žádném útulku nenajdete. Jsou divocí a neskutečně inteligentní,“ dodal k černobylským psům novinář Kyle Hill.

Zdroj:

https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0315244

https://www.popularmechanics.com/science/health/a63842746/dogs-of-chernobyl-evolution/

https://www.cleanfutures.org/dogs-of-chernobyl/

https://www.youtube.com/watch?v=bmVGwOP_zi8

https://en.wikipedia.org/wiki/Dogs_in_the_Chernobyl_exclusion_zone