Závod míru se jel v Kyjevě 10 dnů po výbuchu Černobylu. Účastnit se povinně museli i Čechoslováci

Na podzim roku 1985 rozhodli pořadatelé o tom, že 39. ročník Závodu míru odstartuje znovu na sovětském území. Za organizací tehdy stály sportovní svazy a ústřední tělovýchovné orgány Polska, Německé demokratické republiky a Československa, začátkem roku 1986 se k nim připojil Sovětský svaz.

Po startu 38. ročníku závodu v Moskvě chtěli organizátoři udržet kontinuitu, a tak jejich další volba padla na Kyjev. Do konce března 1986 se do 39. ročníku Závodu míru přihlásilo 19 týmů včetně nováčků z Turecka a Sýrie. Vypadalo to na běžný ročník, který bude mít nabitou startovní listinu i nové trasy.

Jenže 26. dubna 1986 došlo k jaderné katastrofě, kterou nikdo nečekal. Zhruba 110 kilometrů vzdušnou čarou severně od Kyjeva explodoval čtvrtý blok černobylské jaderné elektrárny. Radioaktivní mrak se posléze začal šířit Evropou, ovšem sovětské úřady a vlády zemí východního bloku o havárii záměrně mlčely nebo ji zamlžovaly a zlehčovaly.

Zatímco Západ začal plně chápat rozsah katastrofy, organizátoři Závodu míru nijak nereagovali a start této cyklistické akce nechali v Kyjevě. A to i přesto, že některé týmy žádaly, aby závod začal raději v polské Varšavě.

V reakci na černobylskou havárii začaly mezinárodní týmy s účastí svých závodníků couvat. Svou účast odřeklo devět národních výběrů, tedy Nizozemí, Belgie, Itálie, Švýcarsko, Velká Británie, USA, NSR, ale i Rumunsko a Jugoslávie. Západní týmy navíc dostaly varování od svých svazů a jejich sportovní lékaři upozorňovali na zdravotní rizika.

Na druhou stranu závodníci z východního bloku dostali jasný vzkaz: nenastoupíš – končíš. Také československý tým nemohl kvůli politickým důvodům zrušit svou účast. Sportovci měli navenek budit dojem, že se vlastně nic tak závažného nestalo.

„Odmítnout, to by byl konec kariéry. Závod míru byla prezentace vyloženě politická. Všechno bylo pod patronací československé vlády. Nebylo myslitelné, abychom na něm nestartovali,“ popsal později Jozef Regec, který se stal nejlepším z československých závodníků v 39. ročníku tohoto závodu.

Českoslovenští cyklisté se přitom o jaderné havárii v Černobylu dozvěděli od svých západoněměckých kolegů během závodu v Itálii.

„Jeli jsme etapák Giro Regioni a jeden západoněmecký cyklista mi devětadvacátého dubna tvrdil, že u Kyjeva bouchla atomová elektrárna. Závod míru se prý pojede až z Varšavy. Byl jsem tak první z mančaftu, kdo se to dozvěděl,“ zavzpomínal pro Lidové noviny tehdejší československý cyklista Vladimír Kozárek, který do Kyjeva nakonec nejel – jeho štěstí spočívalo v tom, že byl nemocný a měl teploty. Přesto dostal od režimu nálepku simulanta a nesměl v následujícím roce závodit. Místo něj nakonec do Kyjeva odjel coby náhradník Radovan Fořt.

Například polský cyklistický tým se zase o jaderné havárii v Černobylu dozvěděl bezprostředně po této události od americké cyklistické reprezentace, se kterou byl společně ubytován během soustředění na Závod míru v polské Vratislavi. Americký tým po zprávách o nehodě začal v panice opouštět hotel a v rychlosti Polákům řekl, co se stalo.

„Od Američanů, kteří bydleli s námi v hotelu, jsme se dozvěděli, že situace je vážná. V noci byl rozruch. Začali si balit věci a utíkat. Řekli nám, že dostali zprávu z Ameriky, že se mají okamžitě vrátit domů,“ řekl v rozhovoru pro Onet Sport bývalý polský cyklista Zdzisław Wrona, který následně vyhrál jednu z etap 39. ročníku tohoto závodu.

Polští cyklisté se tehdy rozhodli, že se Závodu míru v Kyjevě nezúčastní, což se ovšem nelíbilo tehdejšímu režimu. Jelikož nefungovaly prosby, přešlo se na hrozby. „Každého z nás vzali zvlášť na rozhovor. Každých 15 minut přicházeli a říkali: Wrona souhlasil. Jaskuła, a co vy? Máte přece rodinu a můžete ještě pár let jezdit. A když ne, bude to konec kariéry. A tak nás lámali. Tento pojede, tento ne. Pouštěli nás jednoho po druhém,“ zavzpomínal Zenon Jaskuła pro Onet Sport.

„Na dalším setkání nám oznámili, že účast v závodě už není naší soukromou záležitostí, ale věcí státní důležitosti. Řekli nám, že pokud nepojedeme, neponeseme odpovědnost jen my, ale i naše rodiny. To byla silná slova, která přiměla k zamyšlení. Vyprávím to stručně, ale opravdu to neznělo dobře,“ dodal pro Onet Sport Marek Szerszyński.

Tato „jednání“ trvala až do ranních hodin. Nakonec na start na Závodu míru v Kyjevě kývli všichni polští reprezentanti.

Na startu Závodu míru 6. května 1986 se nakonec sešlo pouze 64 cyklistů z 11 zemí. Byla to slabá polovina oproti obvyklému počtu závodníků. „Do Kyjeva jsme tehdy dorazili úplně bez povědomí o tom, co radiace vůbec znamená, jestli je město zasažené. Nebylo to pro nás reálné nebezpečí. Radioaktivitu necítíš, nevidíš, neochutnáš,“ uvedl pro německý list Der Welt tehdejší závodník za NDR Uwe Raab.

Tento bývalý vrcholový cyklista dále popsal, že když s týmem přicestovali do Kyjeva, začali si všímat zvláštních věcí. Potkali ženy s dozimetry, viděli vodní cisterny, které neustále kropily ulice, a zaznamenali také varování v ukrajinské televizi: Lidé neměli nechávat boty přede dveřmi, pouštět ven děti a mít otevřená okna. Nahromaděný prach dostali doporučeno utírat vlhkými utěrkami, neměli pít mléko a jíst čerstvé ovoce a zeleninu.

Jak vzpomíná Jozef Regec, který se stal nečekaným vítězem první etapy 39. ročníku Závodu míru a který si žlutý trikot udržel devět etap až do časovky v Halle, z pořadatelských států východního bloku nastoupili všichni, ze Západu startovali pouze Francouzi a Finové. Za Československo závodilo celkem šest cyklistů – Jiří Škoda, Anton Novosad, Milan Jurčo, Roman Kreuziger, Radovan Fořt a právě Jozef Regec.

Kromě Francouzů, Finů a Čechoslováků se závodu účastnily týmy z Bulharska, Kuby, Mongolska, Sýrie, NDR, Polska, Maďarska a Sovětského svazu.

39. ročník Závodu míru odstartoval 6. května 1986 v Kyjevě. Jeho trasa vedla z Kyjeva přes Varšavu a Berlín a končila 22. května v Praze na Letné. Etapový závod měl celkem 2138 kilometrů a 14 etap. I přes oslabené startovní pole se na trati závodilo naplno. Favoritem byl Olaf Ludwig z Německé demokratické republiky a ten svou roli potvrdil.

„Mohl jsem říct: ‚Nejedu do Kyjeva.‘ A skončil bych s kariérou. Anebo jsem mohl jet a zkusit z toho vytěžit maximum,“ zavzpomínal pro německý list Der Welt Olaf Ludwig, který zvolil druhou možnost. Do 22. května 1986 vyhrál celkem 7 etap 39. ročníku Závodu míru a celkovou klasifikaci. O jeho startu však měla doma jeho manželka velké pochybnosti. „Už přece máte dvě zdravé děti,“ odbyl ji údajně jeden z funkcionářů.

Vrchařskou soutěž ovládl Petar Petrov z Bulharska. Týmové vítězství si odvezla reprezentace Sovětského svazu. Navzdory zmatkům před startem se závod sportovně vydařil. Jen otázka, za jakou cenu. Například československý účastník Jozef Regec, který díky tomuto Závodu míru úspěšně rozjel svou sportovní kariéru, posléze trpěl vážnými zdravotními problémy. V důsledku nádoru mu museli lékaři o 19 let později odstranit levou ledvinu, ovšem nepotvrdili ani nevyvrátili spojitost tohoto onemocnění se závodem v Kyjevě.

Zdroj:

https://de.wikipedia.org/wiki/Internationale_Friedensfahrt_1986

https://www.welt.de/sport/article13250202/Wie-DDR-Stars-den-Tschernobyl-GAU-verharmlosten.html

https://www.lidovky.cz/relax/lide/pohnute-osudy-nad-pelotonem-letal-radioaktivni-mrak-cykliste-museli-na-zavod-k-cernobylu.A160528_084141_lide_ELE

https://zavodmiru.com/cs/peloton-ve-stinu-cernobylu-odmitnuti-znamenalo-konec-kariery

https://przegladsportowy.onet.pl/kolarstwo/kolarstwo-polscy-kolarze-byli-zmuszani-do-startu-w-wyscigu-pokoju-w-1986-roku/6lvvqb