Článek
Na podzim roku 1942 seděl dvanáctiletý Edgar Brichta u krbu v obývacím pokoji svého nového domova v norském Laksevågu u Bergenu. Předstíral, že si čte knihu, ale pozorně poslouchal rozhovor dospělých. „Přemýšlel jsem o pěstounově nenávisti vůči Židům. Co jsem udělal špatně? Až do konce války jsem se neodvážil s ním o tom mluvit. Nikdy jsem se ale nebál, že by mě Arne udal,“ pověděl Edgar Brichta v rozhovoru pro norský list Bergens Tidende v září roku 2008.
Rodiče mu řekli, že jede do země Vikingů, a na rozloučenou dostal knihu od Julese Verna
Edgar Brichta se narodil 5. února 1930 v Bratislavě. Jeho otec Maximilian byl všestranný muž. Hrál na housle, pracoval jako obchodní zástupce a rovněž působil jako hypnotizér a kouzelník. Edgarova máma Regina byla ženou v domácnosti. Chlapec měl také mladší sestru Věru, která se narodila v roce 1935.
Po vzniku Slovenského štátu v březnu 1939 se postavení židovského obyvatelstva rychle zhoršovalo. Brichtovi proto opustili Bratislavu a přestěhovali se k babičce do Žiliny. Maximilian a Regina se nakonec rozhodli poslat svého devítiletého syna Edgara do Norska, kde by mohl být v bezpečí před nacistickým pronásledováním. Jeho o pět let mladší sestru Věru do Norska nevyslali, protože byla ještě příliš malá.
Záchrannou akci tehdy organizovala norská humanitární organizace Nansenhjelpen (Nansenova pomoc) pod vedením norského architekta Odda Nansena. Této organizaci se v říjnu 1939 podařilo z Československa vypravit skupinu 37 českých, moravských a slovenských židovských dětí, mezi nimiž byl právě i Edgar Brichta.
Edgara čekala cesta vlakem z Bratislavy přes Prahu a Berlín do německého přístavního města Sassnitz, s dalšími dětmi z Čech, Moravy a Slovenska poté cestoval lodí přes Baltské moře do Trelleborgu ve Švédsku a pak vlakem do norského Osla. Právě v Oslu se československé děti rozdělily a skupina devíti z nich včetně Edgara nasedla do nočního vlaku směřujícího do Bergenu. „Moji rodiče ve Skandinávii nikdy nebyli. Aby mi usnadnili rozloučení, mluvili nadšeně o tom, jak milí Norové jsou a do jak krásné země pojedu. Do země, kde žijí potomci Vikingů a kde svítí půlnoční slunce,“ zavzpomínal Edgar Brichta.
Maminka devítiletého Edgara doprovodila na nádraží v Bratislavě. Ještě před odjezdem do Prahy mu koupila v antikvariátu dobrodružnou knihu Drama v Livonsku od Julese Verna, kterou si Edgar schovával do konce života. Potom jej objala, připomněla mu, aby byl hodný, a rozloučila se s ním. „Myslel jsem, že jedu na prázdniny,“ podotkl v jednom ze svých rozhovorů Edgar Brichta. Na bratislavském nástupišti však jako devítiletý netušil, že své rodiče ani mladší sestru Věru už nikdy neuvidí.
Zpráva na titulní straně novin Bergens Tidende z 27. října 1939 o příjezdu československých dětí do Bergenu. Edgar Brichta je druhý zprava ve spodní řadě.
Bezdětní manželé si vybrali blonďatého chlapce z Bratislavy
Dne 27. října 1939 čekalo v bergenském hotelu Terminus devět židovských dětí z Československa na své nové pěstounské rodiny. Do hotelu dorazili také bezdětní norští manželé Agnes a Arne Normannovi z Laksevågu, kteří chtěli původně do pěstounské péče přijmout holčičku. Když ale uviděli blonďatého, modrookého Edgara, rozhodli se právě pro něj.
Tito manželé chlapce odvezli do svého domu, kde na něj čekal také pes Boris. Arne Normann pracoval jako inženýr v místním průmyslovém podniku Blikkvalseverket a s Edgarem nejprve mluvil německy. Chlapec se však rychle naučil norsky, začal chodit do školy a našel si nové kamarády. Arne Edgarovi koupil jízdní kolo, učil ho lyžovat a pomáhal mu poznávat norskou přírodu. Zpočátku to vypadalo, že Edgar našel nový bezpečný domov. To se ale změnilo 9. dubna 1940, kdy nacistické Německo napadlo Norsko.
Chlapce v ten den ráno probudila střelba. Když se podíval z okna, uviděl ozbrojené vojáky, kterak se plíží křovím v blízkosti domu. Arne Normann tehdy odvezl manželku a Edgara na motocyklu do bezpečí. Sám se přihlásil k norským obráncům a několik týdnů bojoval proti Němcům. Po návratu domů začal postupně měnit své politické názory. Jak později Edgar zavzpomínal, Arne byl zklamaný z působení spojeneckých vojsk a postupně začal inklinovat k myšlenkám nacismu. V srpnu 1940 vstoupil do norské fašistické strany Nasjonal Samling a později se stal starostou Laksevågu.
Ve škole děti o Edgarovi mluvily jako o synovi nacistického starosty, přestože on sám byl židovským uprchlíkem. I přes svůj politický postoj Arne Normann svého chráněnce nevydal německým okupantům. Agnes Normannová se navíc nikdy nestala členkou Nasjonal Samling a Edgarovo bezpečí pro ni bylo stále prioritou.
Poslední dopis od své rodiny Edgar obdržel v únoru 1942. Mladší sestra Věrka se v dopise chlubila, že už se naučila psát psacím písmem. Edgarův otec se zase zmiňoval o známém, který umí norsky a který pomohl s překladem dřívějších Edgarových dopisů. Matka psala o tom, že už nevědí, jak dlouho zůstanou u babičky v Žilině. Další dopis nejbližších již Edgarovi nikdy nepřišel.
V Norsku přečkal válku, poté se toužil dostat domů
Na podzim 1942 Edgara v nedalekém Nygårdsviku oslovili dva němečtí vojáci, kteří se ho ptali na cestu. Chlapec jim odpověděl plynulou němčinou. Jeden z těchto mužů pocházel z Vídně a podle přízvuku poznal, že Edgar vyrůstal ve střední Evropě. Když se dozvěděl, že pochází z Bratislavy, začal s ním přátelsky rozmlouvat. Později ho dokonce pozval na návštěvu německé posádky v Melkeplassenu. Edgar toto pozvání přijal. Němci zřejmě netušili, že blonďatý chlapec, který vyrůstá v domácnosti norského fašistického starosty, je židovským uprchlíkem z Československa.
V té době již v Norsku probíhalo zatýkání židovských obyvatel. V říjnu a listopadu 1942 proběhly v Bergenu dvě rozsáhlé razie, mezi zatčenými však nebylo žádné z dětí, které sem v roce 1939 přivezla z Československa organizace Nansenhjelpen. Jejich pěstounské rodiny je totiž nepřihlásily do evidence židovského obyvatelstva.
Koncem listopadu 1942 nacistické úřady zabavily kartotéku Nansenhjelpen. Lidé, kteří se o československé děti starali, proto začali připravovat jejich tajný útěk do neutrálního Švédska. Devátým dítětem z československé skupiny v Bergenu byl právě Edgar Brichta, který jako chráněnec nacistického starosty představoval zvláštní problém. Spolupracovníci Nansenhjelpen se totiž obávali, že by Arne Normann mohl plánovaný útěk dětí do Švédska oznámit německým úřadům.
Edvar Brichta se svou pěstounkou Agnes Normannovou na výletě poblíž Bergenu na přelomu let 1940/1941.
Rozhodli se proto, že nejprve do bezpečí dostanou osm československých dětí z bergenské skupiny, což se jim do poloviny ledna 1943 podařilo. Edgar tak zůstal v okupovaném Norsku jako jediný z těchto devíti dětí. Po dohodě s Agnes Normannovou spolupracovníci Nansenhjelpen rozhodli, že Edgar Brichta opustí své dosavadní pěstouny a přestěhuje se na bezpečnější místo.
Chlapec nejprve přebýval u lékařky Bergljot Horneové v oblasti Fana u Bergenu a poté u další lékařky Kari Opstadové ve Fuse jihovýchodně od Bergenu, kde strávil zbývající období války. Chodil do školy, měl přátele, rybařil a rád trávil čas v přírodě. Ani tehdy nepřerušil kontakt s Normannovými, za kterými se občas vracel do Laksevågu.
“Do země a k lidem, které máš nejraději,
k otci, matce a Věře.
Vím, jak moc po své vlasti toužíš,
jak rád by ses tam znovu vydal.
Ano, se všemi se znovu setkáš
tak, jak si to tolik přeješ.
Kéž brzy skončí temná noc,
která vás tak dlouho rozdělovala,”
stálo v písni, kterou složila norská lékařka Kari Opstadová k Edgarovým 14. narozeninám, které slavil 5. února 1944.
Se svými norskými pěstouny se stýkal až do konce jejich životů
Když v květnu 1945 skončila válka, patnáctiletý Edgar se těšil hlavně na návrat do Československa. 12. května 1945 napsal svým rodičům dopis, ve kterém sděloval, že se chce vrátit domů. Tento dopis se mu ale vrátil jako nedoručený. O rok později na jaře 1946 se proto vydal do Československa na vlastní pěst.
V Bratislavě našel matčinu nevlastní sestru, která mu ale nedokázala říci, co se s rodinou stalo. Teprve v Žilině se od někdejšího souseda dozvěděl, že jeho rodiče a sestra Věra byli zavražděni v Osvětimi. Soused Edgarovi také předal knihu o hypnóze, kterou napsal jeho otec.
A co Edgarův norský pěstoun Arne Normann? Po osvobození Norska byl zatčen a v květnu 1947 odsouzen k trestu pět a půl roku vězení za spolupráci s německými okupanty. V červenci 1948 byl podmínečně propuštěn na svobodu. V létě 1948 jej Edgar Brichta navštívil. Se svými někdejšími pěstouny Agnes a Arnem Normannovými pak udržoval pravidelný kontakt až do jejich smrti v devadesátých letech.
Jak sám Edgar Brichta v pozdějších rozhovorech říkal, vždy rozlišoval mezi pěstounovou politickou činností a jeho osobním chováním. Nezapomněl ani na péči, kterou mu manželé Normannovi poskytli během druhé světové války a která přispěla k záchraně jeho života.
Edvar Brichta se svými rodiči a sestrou Věrou v Bratislavě. Snímek pochází z roku 1938.
V USA se stal uznávaným psychiatrem, v Norsku o něm vyšla kniha
Po válce žil Edgar Brichta v Norsku a poté v Kanadě, kde vystudoval medicínu. Později se usadil v USA, kde se stal uznávaným psychiatrem. Působil rovněž jako soudní znalec a sloužil ve zdravotnickém sboru amerického letectva. Svou rodinu založil v americkém Sacramentu. S manželkou Judy, která rovněž přežila holokaust, vychovali celkem pět dětí.
Se svou manželkou navštívil roku 1992 bývalý koncentrační tábor Osvětim. Když stál před hromadou bot, které zůstaly po zavražděných lidech, přistihl se, že mezi nimi hledá boty své mladší sestry Věry. V rozhovoru pro norský list Bergens Tidende roku 2008 navíc vysvětlil, že s osudem rodičů se do jisté míry vyrovnal, ale ztrátu své sestry nikdy nepřekonal.
„S rodiči jsem se svým způsobem rozloučil. Ale nedokážu se zbavit stesku po Věře. Jak nesmyslné je, že ta bystrá malá holčička musela zemřít tak nelidskou smrtí,“ vypověděl s tím, že má špatné svědomí kvůli tomu, že on přežil a jeho sestra nikoliv.
V roce 2009 vydal norský novinář Frank Rossavik knihu Deváté dítě: Židovský chlapec z Československa v rodině norského fašisty, která vznikla na základě série rozhovorů s Edgarem Brichtou. Tento muž se rozhodl o svém životě veřejně promluvit kvůli svým nejbližším. Jeho rodiče ani sestra totiž neměli hrob, ke kterému by mohl chodit. Tato kniha se pro něj podle jeho slov stala symbolickým místem, kde na ně mohl zavzpomínat.
Edgar Brichta zemřel 23. listopadu 2017 v kalifornském Sacramentu ve věku 87 let. „Nejhorší je, že svět se nepoučil. Dnes vidíme stejné sklony k lidskému selhání a náboženským rozporům jako tehdy. Rozdíl je jen v tom, že jednotlivé role zastávají jiní lidé,“ pověděl před svou smrtí.
Zdroj:
https://www.bt.no/nyheter/lokalt/i/vkdgm/joeden-som-ble-ns-barn
https://digilib.phil.muni.cz/sites/default/files/pdf/130940.pdf
https://www.bt.no/nyheter/lokalt/i/z0mzw/lyst-moete-med-moerk-fortid
https://www.phil.muni.cz/mobility-project-exhibition/en/browse-the-exhibition/bronislava-garcarova-edgar-brichta
https://www.dagbladet.no/kultur/edgar-brichta-var-nazisjefens-jodiske-fostersonn/65274274
https://www.dagbladet.no/magasinet/edgars-9-fosterfar-var-ns-ordforer/65274250
