Článek
V nemocnici bývala ortopedie. Zřízenci vozili pacienty na operační sály a zase ven, a protože museli čekat i na výtah, stačili většinou pacienty poučit, že se nemají na nic ptát a věřit doktorům, protože tomu stejně nerozumějí!
Kdybyste nevěděli, kdo je ten postarší pán s brýlemi, tak to je, prosím, doktor Štrosmajer! Výborný lékař, jen trochu výbušný. Když se rozčílí, klidně se dotkne lidské důstojnosti - třeba tím, že zalituje, že hloupost nenadnáší. Podruhé už není schopen držet se při zemi a nazve manželku pacienta nebeskou krávou! Potřetí - jak většinou víme, nabančí jednomu nepovedenému kandidátovi na zetě, čímž se připraví o funkci primáře.
Zatím je ale primářem doktor Karel Sova starší. Stížnost na Štrosmajera je, pochopitelně, nucen řešit, a tak se ho zeptá, proč neví, že z hlouposti může obvinit kohokoliv, jenom ne toho, koho se ten problém bezprostředně týká. Zřejmě se mu snaží vysvětlit, že ne každý je schopen nabýt ztracené sebeúcty okamžitou svépomocí.
Karel Sova starší je primář, tudíž má největší zodpovědnost a tím také hlavní rozhodovací pravomoc. To je důvod, proč začíná uvažovat o důchodu. Koho by bavilo ustavičně něco řešit! Navíc - i mimo práci! Tak třeba jeho syn, Karel Sova mladší - rovněž ortoped, ten nejen, že tíhne k alkoholu, on pronáší i divné hlášky:
„Mám vedle sebe nezadanou sestřičku (v mimopracovní době), vím, že bych se měl o něco pokusit, ale já mám před očima jenom ten operační stůl a myslím jenom na …, na vrtání, šroubování, sekání a pilování (volně přeloženo)!“
Arnošt Blažej, brilantní operatér, erudovaný lékař, jinak také karbaník a záletník - další podřízený pana primáře Sovy, pro kterého představuje poněkud obrácený problém, než jeho syn:
„Vím, že bych se měl o něco pokusit, ale stejně slouží Cvach, takže jsem dal pacienta zatím na trakci a běžím ( na ubytovnu za sestřičkou Inou)!“
Na oddělení už to Sova také pomalu přestává stíhat sledovat - pacient Pěnkava balí vrchní sestru Huňkovou, pacient Rezek se uchází o doktorku Čeňkovou, a jak vzápětí zjistíme, oba úspěšně!
Alžběta Čeňková, holka chytrá, šikovná a zřejmě i do nepohody, jednoho dne udělá něco, co pan primář nečekal! Oznámí pacientovi, hokejistovi - právě onomu Rezkovi (ještě předtím, než se velmi pěkně udobří), že pro své postižení už nebude hrát hokej! „Jak víte, že nebude hrát?“, burácí Sova, zatímco má Alžběta v očích údiv, protože to ví přece každý! Sova pokračuje - „Já to, například, nevím! Víte, co se dělá s doktorem, který kazí práci svých kolegů?“ Alžběta Čeňková ani nemusí odpovídat. Rovnou se dozví, že má okamžitou výpověď. Štrosmajera to stojí hodně úsilí, aby primář vzal své rozhodnutí zpátky.
Čekáte happy end? Blažej si vzal Inu, Štrosmajer se stal vyrovnanějším a Čeňková si udělala první a druhou atestaci. Dokud byl Sova starší primářem, docela vážně si pohrával s myšlenkou, že outsidera Cvacha si na oddělení nechá. Cvach - další postava našeho příběhu, tentokrát převážně dost záporná! To máte tak:
Podobně, jako to někde mají v práci rozděleno, že jeden hraje Hodného a druhý Zlého, na ortopedii mají Zlaté ruce a Zlaté huby. Zatímco o návštěvách prchají Zlaté ruce do sprch a tam se snaží bez újmy přežít, Zlaté huby nasedají na slony a vyjíždějí rovnou do centra dění, aby tam s jistotou sobě vlastní ovládly celý návštěvní prostor i čas.
