Článek
Kdo by neznal slavného detektiva Columba, ze známého seriálu! Je to trochu chudák - dokud nevyřeší případ, nikdo ho nebere vážně. Takový překoukaný popleta, ne právě luxusně oblečený, ustavičně něco zapomíná, obtěžuje, vyrušuje…
Najednou mě napadlo, jak by se mu asi dařilo jako doktorovi z chirurgického oboru? Nemůžu tomu uvěřit, kam až mě to moje přemýšlení dovedlo!
Představila jsem si, co by se asi dělo, kdyby Columbo třeba napsal, že pacient má nestabilitu mezi prvním a druhým krčním obratlem, takzvanou atlantoaxiální nestabilitu. Neurolog by se vyjádřil v tom smyslu, že se o žádnou nestabilitu nejedná a že něco takového není vidět ani na magnetické rezonanci. Než by tomu stačil Columbo zabránit, pacient by ujížděl směrem k lázním!
Nadýchnout, vydýchnout a už si Columbo balí obří zavazadlo! Má tam učebnice, časopisy, cédečka s rentgenovými nálezy, magnetickou rezonancí, cétéčkem, fotografie snímků - aby tak nezdržoval, a nějaké náčrtky.
Neuběhnou ani tři hodiny a Columbo už vchází k lázeňskému lékaři. Lékař obligátně nemá dostatek času a navíc, léčbu pacienta prý doporučil odborník, známá kapacita - není o čem diskutovat!
Columbo cítí, že kdyby byl kytka, tak mu právě zvadly listy! Nejprve se zřítí na lavičku blízko kolonády, pak vyrazí do kiosku. Jelikož tam nevidí pro sebe nic vhodného, koupí si sojový suk, kelímek lehké smetany a espresso. Orgie korunuje půlkou žvýkačky a vyráží zpět do boje. Tentokrát se ocitá přímo u vedoucího lékaře. Jeho ráznou sekretářku jemně, ale účinně odstrkuje, protože jinou možnost nemá, a už vchází do jámy lvové. „Promiňte, pane primáři, ale je to nutné… Podívejte, je tam nestabilita! Na rezonanci není vidět, protože tím, jak si pacient lehl na záda, hlava i s prvním krčním obratlem spadla zpátky a stav se zdánlivě znormalizoval. Tady máte funkční snímky - předklon a záklon, rentgenováno z boku, vidíte? Tato vzdálenost by měla být maximálně tři milimetry a podívejte se, kolik tady činí a jak se ten rozměr zvětšil při předklonu - o pět milimetrů!“
Primář na to: „Možná máte i pravdu, ale pane doktore, vždyť ten váš pacient je hlavně depresivní! Lázně mu pomohou!“
Columbo se nevzdává: „To ano, pane primáři, ale co když se dostane do péče nějaké mladé nezkušené terapeutky a ona mu bude chtít ten krk důsledně rozcvičit?“
Primář: „No jo, ale zase bude hezká, příteli, hezká! Když dovolíte, mám nutné jednání…“
Columbo: „Slibujete mi, že pacient nebude mít v terapii tvrdé manipulace?“
Primář: „Nic se mu tu nestane, uvidíte, na shledanou, na shledanou!“
Columbo má trochu mžitky před očima. Má ale štěstí, že je právě před obědem a tak zastihne svého pacienta na pokoji. Pacient není právě přístupný domluvám: „Přijel jste mě sem strašit, pane doktore?“
Columbo: „To ne, to bych si nedovolil - nemyslím, že by vám něco akutně hrozilo, jen, prosím, zvažte, že oblast horní krční páteře je víc riskantní. Pokud by tam došlo k poranění, nemuselo by to dobře dopadnout…!“
Pacient:„ Pane doktore, moje trpělivost je u konce! Vidělo mě dost kapacit, abych věděl, na čem jsem!“
V tu chvíli už Columbo ví, že je to tady! Teď uslyší něco, co si nikdy nepřál slyšet ze svých úst vycházet:
„Pane, vystudoval jsem gymnázium a většinu předmětů jsem měl za jedna. Medicínu, také hlavně s jedničkami! Já vím, vypadám jako pitomec, zvenku, zevnitř - no jo, taky asi nic moc, jen si říkám, že podle těch čísel bych mohl mít, minimálně občas, i pravdu! Tím myslím, že když vám budu něco tvrdit já a něco jiného vám bude říkat můj inteligentně vypadající kolega…“
Pacient: „… tak to bude tak, jak já uznám za vhodné!“
Columbo se zarazí, chvíli přemýšlí a pak povídá:„ Tak!“
Vyrazí směrem k domovu a říká si, že to mohlo dopadnou i hůř. Pacient mu přece neřekl NE!
