Článek
Namaloval jsi mladého hrbáče, asi v pubertálním věku, s ještě dětskými genitáliemi, a možná sis říkal, co tomu asi řeknou lidé? Lidé neřeknou nic! Jen se letmo podívají a konstatují „Já se na tohle nedívám, protože tomu vůbec nerozumím!“
Možná ses toužil zeptat, jak nutné to později neřešitelné zakulacení zad vůbec bylo? Bez různých laboratoří za zády, bez kouzel farmacie!
Krájel jsi, Michelangelo, někdy rohlík na jednohubky? Kdybychom nekrájeli šikmo a respektovali to, že rohlík má tvar písmene C, nakrájeli bychom klínky. Klínky tak tenké, aby bylo jejich sešikmení nepatrné a obloha z nich nesjížděla!
Možná by ses mě zeptal - můžu ti tykat, že ano? Možná bys toužil znát, jak souvisí klínky a tvé malované hrby? Správně - bez klínků není pořádného hrbu!
Kdybychom si i nadále počínali gastronomicky, dali bychom si třeba do trouby něco, čemu se říká věnec! Nějakou dobu pečeš, pak těsto vytáhneš a věnec nakrájíš - správně, zase na klínky! Uděláš drobnou chybičku - místo na sto padesát stupňů si při pečení nastavíš troubu na sto osmdesát stupňů a místo na hodinu a půl si ji dáš jen na hodinu! Pak koukáš, že klínek je ve vrcholu syrový a roztéká se. Když ho zhodnotíš z boku, je delší, než měl být! Nechápeš? Kdyby to nebyl věnec, ale dort a ten dort bys chtěl krájet, jeho prostředek by se propadl a roztekl. Kvůli tomu by podávaný zákusek vypadal, že se nepekl ve formě o průměru dvacet osm centimetrů, ale dvaatřicet, protože se vepředu, v místě špičky, srazil a protáhl! Tohle není teorie, ale spíš ilustrace problému!
Napadá mě ještě jiná věc, ale budu si muset opět pomoct příkladem, tentokrát pohádkově zednickým!
Přijde princezna ke kouzelníkovi a chce, aby jí z jejího malého pokojíčku vyčaroval větší. Kouzelník úkol splní, jenomže jde okolo starý čaroděj a povídá „Kamaráde, čaruješ, jedna báseň! Nevadí ti ten krátký radiátor? Ten neroste?“
Rozumíš tomu, Michelangelo? Jestli ne, tak nevadí! Prostě se spolu podíváme, co jsem napsala, a řekneme si, že to nechápeme!
Michelangelo, my už nyní víme, co je to Perthesova nemoc! My už jsme dnes také zjistili, že když hrozí, že hlavice stehenní kosti u rostoucího dítěte zkolabuje, rozplácne se a vyhřezne mimo jamku, musíš ji dostat co nejdřív celou pod střechu, kterou jamka tvoří. Tak operuješ na pánvi a stehenní kosti, až se ti to podaří. Tím se rozprostře tlak na styčných plochách tak, aby kolaps nehrozil - tím, že se tlak sníží.
Co s tím mým nepovedeným věncem a co s tím dortem?
Možná by bylo lepší upravit dobu a teplotu pečení. Možná by bylo lepší péct místo věnce hřbet. To bychom ale, možná, museli zvolit jinou formu!
Neorientuješ se v tom? Já také ne, vůbec, ale on to stejně skoro nikdo nečte!
Víš, na kterou stranu patří hůl, když tě bolí pravé koleno? Na levou! Nakloníš se těžištěm těla nad hůl nebo lépe, na stranu hole. To znamená, naklonit se nad tu z končetin, co nebolí! Vyjdeš holí a nemocnou končetinou a rychle „dodupneš“ tou zdravou! Kdyby tě bolela záda, kam si dáš berle? Před záda nebo za záda? Já bych řekla, že dopředu - nad berle umístíš hlavu a ramenní pletence a na páteř můžeš při správně zvolené technice chůze o berlích vyvíjet odlehčující sílu!
Cvičit ano, když si dáš pozor, co dělá náš nejistě předpokládaný fiktivní radiátor! Ten radiátor ti dodává potřebné teplo. Dost nebo moc málo, podle délky! Nemuselo by to být teplo - radiátor by mohl přivádět kyslík a živiny. Cvičením stupňuješ nároky na dodávky od radiátoru. Je otázka, jestli je zrovna radiátor na to dost dlouhý! Narážím tím na možnou problematiku cévního zásobení rychle rostoucí páteře - ať už ve smyslu přívodu krve do páteře nebo odvodu krve z její oblasti.
Ten hrb by asi nemusel vzniknout, Michelangelo, pokud bys třeba sledoval rychlost růstu, hladinu růstového hormonu a pohlavních hormonů, případně i dalších hormonů, vitamín D, vápník a snad i další parametry, třeba i včetně genetiky! Existují odborníci na takzvané excentricity a ti by byli třeba k tomu, aby se nestalo něco, co připomíná to, když si někdo, v dobré víře, vezme vycházkovou hůl do ruky na stejné straně, jako má zraněné koleno. Přetíží ho!
U některých rostoucích dětí se stane, že vyrostou během pár měsíců až o pět procent své výšky. U mladíka, sto sedmdesát centimetrů vysokého, to tvoří osm a půl centimetru, během čtvrt až půl roku. Za půl roku to tedy může být až centimetrů sedmnáct!
Jen pár měsíců, které mohou rozhodnout o příštích bolavých nebo nebolavých zádech!
