Článek
Článek s názvem Naučte se rozumět podivnému chování introvertních dětí je velmi zajímavý a už teď mě mrzí, že znám od C. G. Junga jen knihu Analytická psychologie, její teorie a praxe! Jakkoliv některé knihy o výchově dětí a o autismu považuji za geniální, nerozkrývají například souvislosti psychiky s ekzémem a lupénkou. Některé možné vztahy se rozhodně hodí vědět. Je mi známo, že lupénka někdy navazuje na ztrátu blízké osoby. Ten, kdo se zabývá psychosomatikou, by možná poznamenal i něco v tom smyslu, že kdo nebrečí, brečí mu kůže! To ale není jediná důležitá pomoc rodičům, v článku je vícero návodů pro praktické použití!
Co je PAS? Zkusím napsat, co jsem zatím pochopila. Když třeba řeknu „Otevři oči!“, mohl by autista namítnout, že oči nejdou otevřít! Řeknu tedy: „Rozevři víčka, ať vidím oči!“ Když napíšu „píseň dotyků“, potěším tím možná kritika umění, neboť se mi podařilo taktilní podněty adresovat nelogicky uším. Autistovi budu muset říct, že jsou mi některé dotyky natolik příjemné, až mi to připomíná krásnou píseň, kterou je také příjemné slyšet. Připouštím, že člověk nemusí být autista, aby se mně zeptal, co je to za nesmyslné slovní spojení? Tím jsem se ale, každopádně, dostala až ke konstatování, že existují lidé, na které musíme brát ohled při svých slovních formulacích. Máme se vyjadřovat stručně, jasně a pokud možno co nejsrozumitelněji. Bez nadsázek, metafor, abstrakcí a dalších úprav slovní komunikace. Dovedlo nás to k problematice takzvaného vysokofunkčního autismu, který se může týkat i lidí s výrazně vysokou inteligencí a případně i výjimečným nadáním pro určité konkrétní činnosti.
Shodou okolností jsem právě musela vysvětlit, co je psychické a co somatické. Co je psychosomatické, to už víme - mohla by to být třeba lupénka a skutečně, mezi psychosomatické nemoci se řadí. Na dotaz jsem odpověděla, že somatická porucha, třeba u chůze, je taková vada, kterou nemůžeme vůlí příliš změnit a je daná postižením nebo poruchou funkce tkáně. Nezměníme malé krůčky parkinsonika, opilý člověk se též vůlí nezlepší ve svém vrávorání. Ten, kdo se rázem zlepší v chůzi, je patrně všem známý slavný herec, pan Johnny Depp, když přestane brilantně pracovat na chůzi piráta Jacka Sparrowa, který se jakoby snaží roztomile odolávat mořským vlnám, i když kráčí po nádvoří! Tady jde o hranou, tudíž, v podstatě, též psychickou poruchu chůze. Psychická porucha chůze nemusí vždy probíhat na vědomé úrovni. Může hrát roli například to, že někoho přechodně něco bolelo, třeba pod kotníkem, a on kulhá dál, i když už nemá potíže, což si někdy vyžádá i nácvik chůze.
Takto obšírně se opět dostávám k nyní často předkládané poruše očního kontaktu. Existují lidé, kteří o oční kontakt příliš nestojí, ale navážou ho, pokud je o to požádáme, případně, pokud jim třeba zkusíme nepravdivě oznámit, že nám dluží určitou částku peněz. Možná se zatváří překvapeně a naštvaně, ale podívají se! Tady půjde o poruchu očního kontaktu psychickou.
Dnes není i mezi laiky tajemstvím, že máme dvě mozkové polokoule. Jedna by měla být, velmi zjednodušeně, citová, jedna rozumová. Některý člověk má svou pravou a levou část mozku velmi kvalitně sehrané, pracují takzvaně paralelně, někdo to má se spojením mezi nimi těžší, polokoule, tedy hemisféry, pracují v sérii - nejdřív jedna, pak druhá. Pokud by se někdo se svými duševními pochody příliš uvelebil v jedné hemisféře, vznikaly by třeba i různé patologie, což jistě není předmětem tohoto článku. Každopádně, je asi lepší, když se hemisféry trochu střídají, jinak by se mohlo stát, že vám někdo, kdo převážně myslí, bádá, zjišťuje, přitom se málo citově kultivuje, na požádání vysvětlí teorii relativity. Poněkud netaktně dodá, že si máte oholit knír a vylepšit výslovnost! Není jistě ani tajemstvím, že když má někdo například postižení v pravé hemisféře, bude ho brnět levá ruka a noha. Je to dáno křížením některých nervových drah. Samozřejmě, že to, že jednu hemisféru máme dominantní, neznamená, že nám za normálních okolností polovina těla nebude sloužit! Mohou se ale objevit, podle situace, určité známky přetížení. Blíže raději odkazuji na odborníky a učebnice.
Mozek je složitý. Autismus je údajně pervazivní porucha - měla by se týkat celého mozku. Nedávno o mně někdo napsal, že mám prý v hlavě bramboračku! Nechci si stěžovat, spíš se mi to právě teď hodí! Tedy, jestli mě ta bramboračka zasáhla nějak pervazivně, obrazně řečeno - od čelního laloku, hemisfér a dál třeba přes talamus, hypotalamus, most, mozeček a tak dále, můžete narazit na brambory, cibuli, česnek, kmín či majoránku! Jak píší učebnice, autista může špatně slyšet, špatně vidět, být citlivý na dotyk, být citlivý na světlo, na hluk. Může mít problém s chůzí, může mít poruchu řeči. To vše v různě závažné míře. Pokud vříská nebo je agresivní, možná není schopen použít jinou formu komunikace - jeden z důvodů, proč jsem jinde propagovala knihu Ellen Notbohm (10 věcí, které by …), která se hodně té problematice věnuje. Kniha je mezinárodně známá, ověnčená prestižními cenami. U právě zmíněných obtíží už ale může jít i o středně funkční nebo nízkofunkční autismus.V literatuře, kterou jsem doporučovala, se dá nalézt i doporučovaný způsob, jakým přistupovat k sourozenecké problematice, důležité adresy, telefonní čísla a mnoho dalšího důležitého (Poruchy autistického spektra, Kateřina Thorová).
Teď mám potřebu popularizace zrakové dráhy, ale nedám se do ní, protože zraková dráha je velmi složitá. Vykroutím se zní! Být u zkoušky z očního lékařství či neurologie, tak vyletím! Dám si ale pokud možno pozor, abych s kolébkou nevylila i dítě, jinak řečeno, abych nedělala zásadní chyby. Jsem ortopedka, a tak občas řeknu rozvrzaný, místo nestabilita v kříži! Tím se mi pacientky v letech nepokoušejí usilovnými předklony a záklony vrátit do mládí! Teď říkám kabely, místo třeba fasciculus, radiatio, omlouvám se!
Abych navázala oční kontakt, potřebuji, aby vše na té dráze fungovalo a aby mi s očima něco hýbalo. Mám dvě oči, z nichž vedou nějaké kabely do nějaké přepojovací krabice v mozku, z té krabice vedou jiné kabely, které končí někde, kde bychom to mohli nazvat obrazovkou. Ta má zobrazit, co vidíme. Samozřejmě, že nemusí „jít elektřina nebo se stane, že se porouchá obrazovka“! V tom případě máte oči v pořádku, okohybné svaly jsou také v pořádku, ale máte poruchu vidění na úrovni mozkové kůry. Existuje situace, kdy je problém v té přepojovací krabici. Ta totiž nějak jistí i oční souhyb - za normálních okolností má pravé oko informaci o tom, kde stojí levé a obráceně, obě oči mají stejné postavení a stejným směrem se rovnoměrně pohybují. Mezi očima je určitá vzdálenost, čímž by měl být úhel pohledu očí, při jejich srovnání, lehounce jiný.To všechno zajišťuje takzvané binokulární vidění. Dvě oči vidí předmět správně, neposunutý, nerozdvojený, ale vidí ho prostorově. Díky tomu jsme schopni si rychle uvědomit, kam směřuje třeba šipka na rozcestníku - jestli šikmo dopředu před nás nebo šikmo dozadu za nás. Člověk, který má potíže s koordinací očí (v tomto případě od té „přepojovací krabice“), nemusí viditelně šilhat. Mozek má sice větší práci, ale zpravidla souhyb očí zvládá. Je to tím, že má, asi kromě jiného, informaci o postavení očí, podle obrazu, který je jejich prostřednictvím přenášen. Když jedno takto mozkem nesehrané oko zakryjete, nemá se o co opřít a ujede do zevní strany. Druhé, nezakryté oko, přitom neujíždí, stále fixuje pozorovaný předmět.
Snažila jsem se naznačit, pomocí silně amatérské elektrikářské terminologie, jak je to s očima. Pozor - hodně jsem to zjednodušila!!! „Krabice“ jsou vlastně tak trochu dvě, „kabely“ se kříží… Upozorňuji, že podle dostupných pramenů, „přepojovací krabice“ nezpůsobuje dvojité vidění! Upozorňuji, že je toho v mozku hodně a má to i různé funkce, co všechno se mi vejde, kvůli snaze o zjednodušení, pod označení přepojovací krabice! Chtěla jsem, abyste pochopili, že to není jen tak, když obě oči hledí správným směrem! Prosím, než se začnete vyšetřovat a hlavně, kdybyste cokoliv zpozorovali, obraťte se na očního lékaře, případně na neurologa! Upozorňuji, že je to nutné! Příčin očních poruch je obrovské množství a nemusí být vůbec o tom, co jsem zde napsala! To, co objevíte, navíc může spadat do rámce normálního stavu!
Z napsaného mělo vyplynout, že pokud autista nenavazuje oční kontakt, může to být somatické. Proč jsem článek napsala - třeba proto, že možná někdy nevíme, co dítě vidí, zda vůbec něco vidí, jakou část prostoru vidí, jak kvalitně ji vidí. Když používá stimulaci, třeba třepání ručkama, jestli toho pak třeba nevidí víc (mohou se aktivovat i další smysly). Možná některé dítě vidí při pohledu do blízka lépe a naváže tak oční kontakt až po přiblížení se k objektu - proto se tlačí lidem před obličej. Spíš se dají udržet oči u sebe při pohledu do blízka než do dálky - to je známá věc! Třeba proto jedno autistické dítě stále kreslí jen ptáky, protože my, na rozdíl od nich, nemáváme křídly? Stimulují ta pohybující se křídla mozek, díky čemuž dítě ptáky líp vidí? Díky čemuž si dítě ptáky i pamatuje, natolik, aby je mohlo kreslit? Stimulace vede k rychlým změnám v zorném poli obou očí, za předpokladu, že jsou oči schopné něco vidět. Říká se, že někteří autisté mají současně i epilepsii. Epileptický záchvat může vyvolat například rychlé střídání kontrastů, u neléčeného pacienta. Ty vzniknou třeba při jízdě kolem plotu z planěk, skrze které svítí slunce. Paradoxně, autista může milovat jízdu vlakem. Je ale otázka, co je příčinou, jestli samotný pohyb vlaku (mírné otřesy, či dnes spíše poryvy) nebo ubíhající krajina za oknem? Může za tím být i něco dalšího?
Pro čtenáře - článek je věnován něčemu, co může být člověku určitého profesního a zájmového zaměření na hony vzdálené. Také se nudím, když si třeba čtu o parametrech tranzistoru. Možná by někoho to, co jsem napsala, i zajímalo, ale nechápe to - ať už proto, že se neumím vyjádřit nebo proto, že své vědomosti omylem považuji za všeobecně známé. Kdyby někdo chtěl něco vysvětlit, napište, prosím, já se pokusím psát jednodušeji! Bohužel, ve snaze vše vysvětlit může být můj elaborát ještě delší a tím případně nechtěně nudnější! To, co jsem psala v předchozích článcích, se snažím zde neopakovat, ale mohlo by to pomoci případně pochopit souvislosti, třeba tam, kde se objevuje poznámka o stimulaci.
Moje snažení výrazně ovlivnil děj filmu Náš syn Ronchie. Ráda bych odkázala na své předchozí články, kde je zároveň i seznam hlavních knih, ze kterých čerpám. Aktéři filmu jsou zároveň zakladateli metody Son rise, která je nyní zařazována mezi nevědecké. Mně jsou ale postavy z filmu natolik sympatické a děj je tak tuze optimistický, že jsem byla výrazně vedena snahou dokázat, že se na úspěchu v ději filmu dá postřehnout cosi vědeckého. Doufala jsem, že budu moci nějaké mámě napsat „Nezoufejte, kdyby vás někde objednali za rok a jinde chtěli přílišnou sumu peněz, kdyby se vám některé metody nezdály ideální pro vaše dítě - pokud vám doma dítě právě točí před sebou talířem, vezměte si svůj talíř, k dítěti si sedněte a točte také!“ Celou dobu mám strach, že mi někdo bude věřit i tam, kde dítě má tak závažné postižení, že bych po letech mohla zjistit, že rodiče stále statečně „točí talířem“, aniž by se cokoliv zlepšilo! Proto je nutné, aby závada, která autismus způsobila, byla správně vyšetřena. Přesto věřím, že člověk si cestu ke zlepšení dítěte, případně i staršího pacienta s tímto postižením, najít může. Jsou známy případy, kdy byly děti dlouho v komatu, probraly se a podařilo se je vrátit do kvalitního života. Znám příběh, kdy matce předali lékaři dítě po zánětu mozku, se slovy, aby se smířila s tím, co vidí. Nesmířila se a vyšlo jí to. Její malá dceruška měla ve škole za pár let na vysvědčení jedničky! Kdyby se mi podařilo pomoci jednomu dítěti, stály tyhle řádky, jak doufám, za to! Odpustťe, pokud nic nedokážu! Přeji vám, aby vám pomáhali ti, kteří se problému věnují léta a kteří mají velké zkušenosti a k dispozici i propracovanější pomůcky a metody, než proslavený rotující talíř! Přeji, abyste se dočkali vědecké pomoci a objevů, které budou účinnější a překonají současné léčebné možnosti! Snad se sem konečně hodí písnička z filmu Podnikavá dívka - u té jsem před časem s tématem trochu krkolomně začínala. Ano, Let The River Run! Ať máte ze svého dítěte radost i teď, jakkoliv na tom právě je, a ať už na něj máte dost psychické odolnosti, vytrvalosti i sil sami nebo s pomocí druhých! Mimochodem - píseň má skvělý název a skvěle zní i u nás!
LÁSKA UMÍ VÍC!
