Článek
Být introvertní má své výhody, ale nedá se nic dělat, introverti to prostě mají v životě těžší. Málokdo jim totiž rozumí. V dětství přitom ze všechno nejvíce potřebují, aby jim někdo pomohl urovnat to, co se jim děje v hlavě. Poskytnout jim adekvátní zpětnou vazbu ovšem vůbec není jednoduché. Zejména, pokud se už rodič nachází na pokraji vlastních sil. Hlavu vzhůru! Nabízím vám nový úhel pohledu. Chování, které vás do teď ničilo, uvidíte v novém světle a možná vás to vaše dítko znovu naplní i optimismem.
Narodil se introvert
Je to ještě malý uzlíček, určitě ještě ani nechodí a už je vám jasné, že tohle dítě bude introvert. Možná je to tím, že i vy sama či otec dítěte, nebo dokonce vy oba jste introverti. Zdá se to být průzračně jasné, ale ouha. Lidská společnost zahrnuje přesně čtyři druhy introvertních dětí, ze kterých vyroste přesně osm introvertních osobností. Na tomto základě stojí jedno celé odvětví analytické psychologie, jehož autorem je známý švýcarský psychoterapeut Carl Gustav Jung.
Vyvstává tedy otázka, které druhy introverta se ve vaší rodině vlastně přesně vyskytují? Vaše dítě totiž ze všeho nejvíce ocení dobrý introvertní vzor. Pokud ho má, žádný problém s výchovou nemusíte řešit. Pokud vás ovšem zaujal tento článek, obávám se, že vašemu dítku se dostává špatného vzoru nebo ještě hůř, má ve svém nejbližším okolí rušivý vzor, a to má své typické důsledky. Dobrá zpráva je, že jsou to důsledky typické, tedy relativně srozumitelné a v mnoha případech je třeba pouze více trpělivosti. Časem se to totiž srovná samo. Jaj, ale kdo má v dnešní době trpělivost a čas? Nikdo, ale máme informace, které nám dodají sílu. Tak se na to podíváme.
Jungova teorie typů v kostce
Omlouvám se, ale bez malého teoretického základu se neobejdeme. Proto vytahuji své populárně naučné pero a doufám, že vás to bude bavit. Tedy Jung definoval osm základních „potenciálů“ a zjistil, že od narození má každý člověk tyto potenciály ve své hlavě narovnané v pevném pořadí. Můžeme si to představit jako osm schodů do podvědomí. První dva schody tvoří naše vědomé já, dalších šest schodů se nachází v podvědomí. Potenciál, který se nachází na našem schodu č. 7 a 8, je pro nás prakticky nedostupný. Jak vidíte naše podvědomí má přesně třikrát větší potenciál než naše vědomé já. Ono se o nás také snaží postarat, ale málokdo mu rozumí. Hovoří k nám totiž v podobě emocí, pocitů, snů, symptomů atd. To nás ale teď nezajímá. Zajímá nás pořadí potenciálů.
Už jsme si řekli, že máme čtyři druhy introvertních dětí. Naše dítě se narodilo s tím, že na jeho prvním schodu se umístil jeden ze čtyř introvertních potenciálů. Zbývající tři introvertní potenciály se mu usadily na schodu č. 3, 5 a 7. Ostatní schody obsadily extravertní potenciály (jsou tedy na schodu č. 2, 4, 6 a 8.). Od narození hledá naše dítě vhodný vzor, pro rozvoj svého potenciálu prvního schodu. Překvapivě mu může být dobrým vzorem extravertní rodič, který má daný introvertní potenciál na svém schodu č. 2. Pokud dítě dobrý vzor nenajde, věci začnou poněkud drhnout. Kalamita nastává, pokud má takové introvertní dítě ve svém nejbližším okolí vzor potenciálu svého třetího schodu. Ve věku do tří let, totiž dítě rozvíjí především svůj potenciál prvního schodu. Pokud se zároveň snaží používat i svůj třetí schod, tak je to pro něj opravdu velká mentální zátěž a výsledek se dostaví. Dítě bude oproti svým vrstevníkům zaostávat.
Důležitá zajímavost v této obecné části se týká chování dítěte v nepohodě. Pokud naše introvertní dítě zažívá frustraci, a to se naprosto přirozeně stává a není na tom nic špatného. Tedy ta frustrace způsobí to, že na obranu našeho dítěte se mobilizuje temná stránka extrovertního potenciálu, který se usadil na schodu č. 4. Temnou stránku má každý potenciál, ještě si k tomu řekneme více. Důležité je, že právě tato část osobnosti našeho dítěte nás děsí a bohužel, děsí i samotné dítě. Ve věku mezi třetím a čtvrtým rokem života proto všichni introverti ochotně otevřou svůj extrovertní potenciál druhého schodu a ten začne pomáhat. Když se to povede, většina problémů se odstraní zhruba do osmi let věku a dítě se stává běžným introvertem naší společnosti.
Introvertní potenciály v dospělosti
Nejdříve je dobré rozpoznat introvertní potenciály v okolí dítěte. Není to nic těžkého, poznáte je snadno. Introverti v dospělosti tvoří dvojice, společný mají vždy potenciál prvního a čtvrtého schodu. Liší se tedy svým potenciálem na schodu č. 2 a 3, ale to nám nevadí. I tak toho mají mnoho společného.
První dvojici si nazveme „šikula“. Tato dvojice introvertů je velice komunikativní a chová se extravertně. Zaručeně je ale poznáte podle toho, že žijí v minulosti. Neustále mluví o své minulosti, vzpomínají a obvykle žijí přímo v muzeu svého života. Jsou manuálně zruční a pracovití, proto se velmi často živí rukama. Ohledně budoucnosti mají spíše pesimistické vyhlídky. Jsou to lidé, kteří udržují ve věcech pořádek a jde-li o ženy, jsou to úzkostlivé pečovatelky. Od skutečných extravertů je odděluje právě temná stránka jejich čtvrtého schodu, ta totiž vyžaduje od ostatních poslušnost. Šikula má sklon doslova vrtat do hlavy svým blízkým, a přitom se domnívá, že je to v jejich nejlepším zájmu. Dotyčný má fenomenální paměť, ale ve špatné náladě používá řekněme selektivní paměť a cílený teror.
Druhou dvojici si nazveme „koumák“. Tato dvojice je jednoznačně introvertní a málo komunikativní. Poznáte je podle typického rozhodovacího modulu mini-max. Bádají nad tím, jak dosáhnout maximálního užitku za použití minimálních zdrojů (zejména jejich osobních). Druhým poznávacím znakem je zpochybňování. Zpochybňují všechno a všechny, pokud od nich něco žádáte, raději vás přesvědčí, že to nepotřebujete. Mají dar počkat, až nepříjemnou práci udělá někdo jiný. Jsou klidní, neangažovaní, velmi málo emotivní. Tedy dokud nevybouchnou. Hněv bývá jedinou emocí, kterou běžně projevují. Nemají žádnou trpělivost s druhými, neumí věci v klidu vysvětlit, nesnesou totiž zkoumavou pozornost druhého člověka. Většinu informací hodnotí jako důvěrnost, proto se od nich málokdy něco dozvíte. Jejich temná stránka čtvrtého schodu se projevuje tím, že na veřejnosti chtějí vypadat spořádaně. Chovají se proto diametrálně jinak ve společnosti než doma. Mají bytostný pocit vlastní důležitosti a ve špatné náladě potřebu ponižovat své blízké.
Třetí dvojici si nazveme „snílek“. Tato dvojice je rovněž viditelně introvertní. Jsou to tolerantní a mílí lidé, kteří se jaksi drží stranou. Poznáte je podle toho, že vás nechají mluvit, budou vás poslouchat, a nakonec s vámi budou souhlasit. Všechno odsouhlasí a pak si věci udělají podle svého. Oni totiž „nejlépe“ vědí, co je pro druhé to nejlepší. Jejich život je tak trochu chaotický, ale nemají tendenci si stěžovat nebo někoho kritizovat. Vždy se snaží najít způsob, jak věci přijmout a situace překonat. Typické je pro ně to, že si umí v klidu a pohodě užívat svou vnitřní spokojenost a opravdu nikoho k tomu nepotřebují. I když jsou velice přátelští, umí si udržovat odstup a chránit vlastní soukromí. Jejich temná stránka čtvrtého schodu prozrazuje určitou morální nadřazenost, v nepohodě jsou to „kung-fu mistři“ pasivní agresivity a když je jim opravdu zle, používají útočnou moralistní kritiku, ovšem bez potřeby něco skutečně řešit.
Poslední dvojici si nazveme „vizionář“. Tato dvojice je komunikativní, ale takovým specifickým způsobem. Jde o to, že vy se s nimi chcete bavit. Jde prostě o zajímavé lidi a hovor s nimi vás obohatí. Nikam se nederou, přesto mají všude úspěch. Tito lidé věcem opravdu rozumí do hloubky, bývají tvořiví, často umělci a ve stáří mohou být trochu podivní. Jsou ale především mírumilovní a mají výsledky. I v nepříznivých podmínkách dotáhnou své projekty do konce. Jejich názory a postoje jsou neotřesitelné. Tito lidé jsou skromní a hodně přemýšlí. Nejde jim ale o hledání výhod, jako to dělá „koumák“, snaží se odstraňovat problémy, snaží se neustále posouvat lidstvo dopředu, hledají zcela inovativní řešení. Jejich temná stránka čtvrtého schodu jim říká: „nikoho nepotřebuješ, odejdi, pokud můžeš. Pokud nemůžeš odejít, odpoj se, máš přeci stále o čem přemýšlet.“ Vnitřní pocit napětí uvolňují fyzickou aktivitou nebo si nějakým způsobem dopřávají.
Jste introvert a neumíte se zařadit ani do jedné výše uvedené skupiny. Možná nejste introvert. Nebo dáváte přednost svému extrovertnímu potenciálu druhého schodu a svou introvertní stránku zatracujete. Možná jste měli nevhodný vzor v dětství a stále se snažíte žít na svém třetím schodu nebo k sobě prostě jen nejste dost upřímní. Možná jste se našli ve skupině, kde se vám prostě nechce být. Nevadí. Nám postačí, pokud s některou uvedenou skupinou vnitřně sympatizujete, tento článek je totiž především o vašem dítěti.
Potenciál prvního schodu v dětství
Teď se konečně dostáváme k tomu, jak konkrétně může vypadat introvertní dítě a především, co se mu honí v hlavě. Jen chci připomenout, že se zde nesnažíme hledat viníky, jde nám o to porozumět a pomoci. Bavíme se tady totiž o dětech, kterým ještě pomoci lze, jsou totiž v podstatě úplně normální a vy to víte. Pokud jste doma, dítě i vy jste emočně v pohodě, tak je to přeci jen vaše malé zlatíčko.
Malý snílek je typický tím, že se opravdu všeho bojí. Bojí se i dětí, dokonce i těch, které už zná. Neustále hledá bezpečí u svých rodičů a velice dlouho mu trvá, než vyhodnotí, že mu opravdu nic nehrozí. Typický je také urputný pláč snílků, při kterém se hroutí celý svět. Snílci se cítí v ohrožení zejména v prostředí, kde je více lidí a hluk. Adaptace na dětský kolektiv je pro ně obzvlášť náročná. Bojí se především hlasitých projevů negativních emocí a toho, že jim někdo ublíží.
Potenciálem jejich prvního schodu je jemný romantik, naivní bytůstka, která se potřebuje naučit rozumět svým vlastním pocitům a pochopit chování druhých. Pokud zažívá frustraci, a umíte si představit, že tato osůbka jí zřejmě prožívá snadno, objeví se v jeho líbezném vnitřním světě něco nemilosrdně racionálního, bojovného a děsivého. Tato temná stránka mu řekne: „jsi v ohrožení, bojuj, máš na to, já ti pomůžu!“ Co se stane v reálném životě? Váš malý uzlíček nervů se přestane choulit ve svém vnitřním světě sebelítosti a velice emotivně zaútočí. Nejdříve bude útočit fyzicky, s postupem času už jen slovně. Nejde o nedostatek výchovy. Vaše dítě prostě potřebuje nasbírat více zkušeností, je třeba neustále pojmenovávat emoce, které prožívá a vysvětlovat souvislosti v chování lidí.
Poskytujte snílkovi podporu a ochranu, ale nechte ho, aby si sám našel cestu, jak v emocích znovu najít vnitřní klid. Je třeba ho neustále ujišťovat o tom, že svět je v zásadě bezpečné místo a s lidmi lze vycházet i po dobrém. Že je dostatečně silný, aby zvládl vše, co ho v životě čeká. Vaše dítě potřebuje na prvním místě bezpodmínečné přijetí, aby se mohlo postupně otevírat světu. Snílek se ze všeho nejvíc bojí fyzické bolesti. Pochopitelně jde o to, přijímat jeho emoce, nikoliv schvalovat jeho špatné chování.
Rušivým elementem může být pro snílka vzor „šikula“. Jeho úzkostná péče a potřeba poslušnosti totiž podprahově dítěti sděluje asi toto: „svět je nebezpečný a sám nic nedokážeš“. Na to je snílek obzvlášť citlivý. Pokud tedy snílek nemá ve svém okolí jiného snílka a k tomu navíc vyhodnotí své životní podmínky jako příliš bolestné, jeho podvědomí může vyslat signál k ústupu do vnitřního světa. Pro své rodiče je snílek schopný dělat věci i proti své vůli, jeho osobnost je proto velice náchylná k deformaci. Může úplně ztratit schopnost věřit někomu jinému. S postupem času bude čím dál více potlačovat projevy vlastních emocí, takže si jeho trápení vůbec nemusíte všimnout. Problémy snílka se nejspíš projeví až během puberty, bude totiž náchylný k závislostem a zvolí destrukční a sebedestrukční metody uvolnění napětí. Typickými neurotickými projevy v dětství snílka jsou lupenka, velice bázlivé chování, které střídají epizody chvilkové nepříčetnosti, hlasitý pláč nebo kvílení a sebepoškozování.
Malého šikulu poznáte snadno, je to dítě, které se chová velice rituálně. Preferuje jednu pečující osobu a ostatní odmítá. Vyžaduje, aby se vždy postupovalo obvyklým způsobem. Je čistotný a pořádkumilovný. Své věci si střeží, nemá rád špinavé ruce a chová se tak, aby se neušpinil. Má období silné fascinace vodou nebo pískem. Vyžaduje pravidelný režim a dbá na mravnost. Zpočátku se nezajímá o děti opačného pohlaví. O socializaci vůbec moc nejeví zájem. Ve známém prostředí je aktivní, v novém prostředí se adaptuje pomalu. V kolektivu má tendenci preferovat jednu osobu, na které pak doslova visí a všude jí pronásleduje.
V jeho vnitřním světě vládne jistota, bezpečí a předvídatelnost. Cokoliv nového a nečekaného u něj startuje pocit ohrožení, doslova ztrácí půdu pod nohama. Na jeho čtvrtém schodu číhá extrovertní svět plný možností a ten malému šikulovy sdělí: „budoucnost je nejistá, může se stát cokoliv, dělej něco a nedej se, hlavně neustupuj!“ Co se stane v realitě? Šikula najednou neví, na co se může spolehnout a jeho prognózy jsou totálně pesimistické. Okamžitě se začne shánět po nějakém opěrném bodě, který by mu znovu navodil pocit bezpečí a jistoty. Začne šílet a nebude s ním k vydržení, dokud nedostane, co potřebuje. Začne opakovat slova i celé věty, začne křečkovat pod heslem „všechny hračky potřebuji teď hned“.
Šikula je extrémně náchylný k traumatům, stačí, pokud mu něco jen zdánlivě připomene špatnou zkušenost a drama je tu zpět v plné síle. Své trauma zážitky si vybavuje i po mnoha letech. Z tohoto důvodu je potřeba šikulu na nové věci dobře připravit. Plánovat společně, mluvit o tom, co ho čeká a důležité věci si vyzkoušet nanečisto. Všude chodit včas nebo o něco dřív. Malý šikula se velice snadno cítí pod tlakem nebo ve vleku událostí. Zejména ve společnosti cizích lidí nebo v neznámém prostředí se pak snadno poddává emocím a panikaří.
Rušivým elementem (a to je slabé slovo) je pro malého šikulu vzor „koumák“. Jednoduše proto, že bývá neochotný, netrpělivý a nepředvídatelný. Pokud začne malý šikula navštěvovat svého vlastního „koumáka na třetím schodu“, můžete počítat s viditelně opožděným vývojem řeči a vážnými problémy se socializací dítěte. Jestliže malý šikula vyhodnotí své životní podmínky jako příliš chaotické a nevlídné, nastoupí u něj v první řadě depresivní symptomy. Dítě bude uzavřené, smutné a bude vyhledávat samotu. Ve stresu pak bude paranoidní, neodbytné, bude opakovat či naříkat, nebo se bude uklidňovat hrdelními zvuky a rutinními pohyby. Šikula může mít také vážné problémy s kůží, zejména v podobě ekzému. Nejisté budoucnosti se šikula bojí ze všeho nejvíc, proto vyžaduje mnohem více trpělivosti a blízkost někoho, na koho se může zcela spolehnout. Máte miminko s ekzémem? Moje rada zní: dejte se do klidu, odstaňte ze života chaos a nepořádek a začněte s denními rituály.
Malý koumák, to je pozorovatel a později průzkumník. Klidné dítě, které nemá rádo nové dospělé. Jeho neustálé zamyšlení může působit jako pasivita či neochota. Do činností se opravdu nehrne a nejeví ani zájem o konverzaci. I když už umí mluvit, mluví pomalu a stručně. Zároveň si do ničeho nedá mluvit. Nechává o sebe pečovat, přitom sám nejeví potřebu vyhovět druhým. Nevyhledává oční kontakt a druhému člověku umí věnovat natolik povrchní pohled, jako kdyby koukal skrz něj. Koumák může být i velmi aktivní, ale zásadně vždy dělá pouze to, co ho baví, když ho to baví a jen tak dlouho, dokud ho to baví.
Přirozené dětství malého koumáka, si v dnešní hektické době, přímo koleduje o nálepku „opožděný vývoj“. Vnitřní svět malého koumáka, to je báječný svět dokonalého pohodlí, kde se všechno točí výhradně a pouze okolo něho. Koumák proto projevuje frustraci především v případě, že nemá uspokojenou nějakou momentální potřebu, nebo když se od něho cosi požaduje. Na jeho čtvrtém schodu se usídlila empatie, tedy svět plný lidí a jejich potřeb. Temná stránka empatie malému koumákovi říká: „podívej, kolem tebe je tolik lidí, kteří něco potřebují, přijdou a zničí ti tvůj báječný svět, braň se!“ V realitě se proto malý koumák brání sociální interakci. Má totiž hluboké přesvědčení, že ostatní pouze čekají na chvilku jeho nepozornosti, aby mu mohli nějak uškodit. Zvlášť ve společnosti emotivních dětí se koumák snadno cítí v ohrožení. Neví, co se od něj žádá, takže má tendenci ostatní od sebe odhánět.
Koumák je od přírody ostražitý a nedůvěřivý, pokud jde o mezilidské vztahy. Pokud mu někdo projevuje náklonnost, má tendenci toho naplno využívat, a přitom neustále ověřovat svou vlastní důležitost v očích dotyčného. Jinými slovy koumák zkouší, co kdo vydrží a učí se poznat, jak dlouho mu dotyčný ještě bude k užitku. Ze všeho nejvíc se koumák bojí vlastního selhání. Proto nerad prezentuje své znalosti a dovednosti. Neodpoví, ani když odpověď zná. Koumák někdy projevuje až okázalý nezájem o tradiční formu komunikace a sociální interakci. Koumák prostě za normálních okolností působí zaostale. Ale není na místě ho podceňovat. Skutečnost, že koumák své dovednosti neprezentuje a nechává se obsluhovat, neznamená, že dovednosti nemá. S koumákem je to prostě složitější, a to by bylo na dlouhé povídání.
Koumáka máloco v životě opravdu stresuje a prakticky mu nehrozí, že by pocítil potřebu opustit svůj potenciál prvního schodu. Naopak, může být pomalejší v otevírání jakéhokoliv dalšího potenciálu, tedy zejména svého extravertního podílu, který čeká na jeho druhém schodu. Rušívá je proto pro koumáka spíše závislost, kterou si vytváří na lidech, kteří se o něho starají. K tomu mají sklon všechny ostatní osobnosti, kromě koumáka. Přesto není dobré koumáka zhurta vyslat do života. Je-li na něj frustrace až příliš, může koumák snadno upadnout do apatie, projevovat se asociálně nebo být vůči ostatním agresivní.
Na konec tu máme malého vizionáře. To je úžasné dítě, které od narození dělá rodičům jen radost. Nadšeně se hrne do světa nasávat informace s cílem rozumět věcem. Lidé mu nevadí, každý ho většinou zajímá. Fascinuje ho točivý pohyb a miluje vypínače všeho druhu. S postupem času začne být vizionář tajemný, zasněný, noří se do svého vnitřního světa a nevnímá okolí. Vizionář si hraje sám, při hře si povídá a není jednoduché ho z jeho světa vytrhnout. Někdy reaguje podrážděně, nevidí nás rád, protože nechce být rušen. Vizionář mívá zlé sny, noční můry i noční běsy. Vizionáře s jistotou poznáte podle toho, že si velmi často obléká triko obráceně nebo i naruby. Se socializací vizionář žádné problémy nemívá. Ale i v kolektivu si většinou vystačí sám.
Vnitřní svět vizionáře, to je svět fantazie. Potenciál vizionáře totiž otevírá přímou linku do nevědomí, které mu vyjevuje své obrazy. Vizionáři žijí v realitě, která je pro všechny ostatní osobnosti jen těžko představitelná. V jejich vnitřním světě je možné cokoliv. Na jejich čtvrtém schodu sídlí extrovertní potenciál, který zahrnuje veškeré smyslové talenty, potřebu volnosti a pevnou kotvu v realitě, jeho temná stránka říká malému vizionáři: „všechno co vidíš, se skutečně děje“. Ano, mluvíme tady o halucinacích, o pohádkovém světě kouzelných bytostí a také hororových nočních můrách, které pokračují i po probuzení. To vše se musí vizionář naučit zvládat.
Malý vizionář se to snaží zvládnout sám. Nejprve proto, že nemá nástroj, jak by informaci předal, ale i později, když už umí mluvit, tak své vize nerad někomu sděluje. Někdy má problém udržet pozornost u toho, co se právě děje, spolupracovat a věci mu obvykle dost trvají. Neustále něco hledá, i když je to na svém místě nebo je to dobře vidět. Vizionář prostě všechno vidí jinak a dost často v realitě ani být nechce. Velmi snadno se z malého vizionáře stává „šťastný blázen“, který se přes veškeré své nadšení a mírumilovnost, nedokáže ničeho pořádně účastnit.
Potíže vizionáře tkví v tom, že nemůže uvěřit tomu, co vidí. Můžeme si toho všimnout, protože v takové chvíli podivným způsobem koulí očima. Raději proto hledí do budoucnosti a na něco se těší, je netrpělivý a často působí nevděčně. Neustále o věcech přemýšlí, ale mívá problém vyjádřit své myšlenky ve všech souvislostech vlastního vnímání, takže bývá pro ostatní problém mu rozumět. Vizionář uvažuje strategicky, proto si už od dětství buduje různá pravidla přežití. Tato podivná pravidla můžete pozorovat v jeho běžném životě a pokud se dopustíte jejich porušení, nebo k tomu budete nutit vizionáře, jde mu o život. Vizionáře přitahují symboly, vzorce a audiovizuální technologie.
Základní potřebou vizionáře je důvěra. Věřte mu a snažte se co možná nejvíce prohlubovat vzájemnou důvěru. Zkuste si představit hrůzy, které se mu mohou honit v hlavě a které vidí kolem sebe. Neřešte, že k tomu nemá žádný důvod. Pokud vizionář vnímá pro sebe dlouhodobě nepříznivé podmínky, může snadno propadnout zoufalství a přestat se snažit o adaptaci. To se může projevit nečinností, sklonem k infantilnímu chování nebo třeba poruchami stravování. Velmi typickým řešením vizionáře je odejít, ano útěk z domova. Vždyť vizionář věří, že nikoho nepotřebuje, a navíc má možná pocit, že je pro ostatní přítěží, tak se nedivte, že v nestřeženém okamžiku zmizí. Ze všeho výše uvedeného už si určitě dokážete dovodit i rušivé okolnosti, pro úplnost tedy uvádím pouze, že ten choulostivější vizionář má na třetím schodu koumáka.
Shrnutí
O introvertech by se toho dalo napsat mnoho. Na tomto místě bych chtěla uvést ještě jednu důležitou věc. Všichni malí introverti hodnotí své životní podmínky nejen ve vztahu k vlastní osobě, stejnou měrou je ovlivňuje i situace jejich hlavní pečující osoby, tedy převážně matky. Pokud ta dává volný průchod své frustraci, je to stejné, jako by se jim samotným dařilo špatně. Nespokojenost své matky si malí introverti navíc vztahují na sebe a cítí vinu. Pokud je toho na ně moc, utíkají do svého vnitřního světa a v něm se snaží vypořádat se svým vlastním nepřítelem. Věřte, že to pro ně opravdu není jednoduché, i když to vypadá, že vlastně jen sedí a nic nedělají.
Obecná rada tedy zní následovně. Máte potíže se svým malým introvertem, vyhledejte příslušnou dospělou verzi a nechte si poradit. Koumák je jaký je. Stojí, tváří se bezradně a čeká, kdo se chopí příležitosti udělat práci za něj. Pokud vy sama nejste koumák, radím, naučte se to obdivovat, nerozčilujte se a pak možná uvidíte i ten nepatrný triumf v jeho očích. Nemusíte mít strach, vše bude dobré, vaše dítě se v životě neztratí. Se snílkem je práce jiného druhu. Dejte mu čas a do ničeho ho nenuťte. Vím, že je snadné ho k něčemu přinutit, ale nedělejte to. V případě šikuly a vizionáře je to složitější. Záleží, jaký extrovertní potenciál se usadil na jejich schodech č. 2. Jsou jen dvě možnosti. Pokud to bude nemilosrdná racionalita, tak o ně strach mít nemusíte. Poznáte to podle toho, že se budou více stranit lidí a budou mít sklon stavět se na odpor. Na jejich třetím schodu totiž sídlí snílek a ten pro ně nebezpečný není. Choulostivý je šikula a vizionář, který má na druhém schodu empatii. Tito dva jsou opravdu křehcí a snadno je naženete hluboko do jejich vnitřního světa. Už jen přítomnost osoby, kterou považují za autoritu u nich startuje panické stavy. Na jejich třetím schodu žije koumák a pokud žije i v jejich blízkém okolí, tak je to špatné. Snadno začnou používat jeho metody a výsledkem je onen vznášející se problém „porucha autistického spektra“.
Nechci vypadat jako někdo, kdo brojí proti koumákům. Oni nejsou tak hrozní, jen ty jejich negativní stránky jsou prostě typické a snadno rozpoznatelné. Já sama mám za manžela koumáka, a to tu opravdu drsnou variantu, a jiného bych nechtěla. Při hluboké znalosti všech osobností vím, že on je pro mne ten pravý. A budete se tomu divit, naše první dítě je vizionář s empatii. Je jí šest let a je skvělá, nemohla by být lepší.
Jestliže se orientujete v metodice MBTI, která stojí na základech uvedené Jungovi teorie typů, tak doplňuji konkrétní označení osobností. Koumák (INTP a ISTP), Snílek (INFP a ISFP), Šikula (ISTJ a ISFJ) a Vizionář (INTJ a INFJ). Určitě mám v plánu vytvořit další články, ale pokud vás můj výklad zaujal, tak předesílám, že finalizuji i celou knihu, která bude zaměřená právě na přístup k dětem dle typologie osobností.
Zdroj: Psychologické typy, C. G. Jung (Portál 2020) ISBN 978-80-262-1654-4.
