Článek
Typologie osobností, kterou zde dlouhodobě popularizuji, je velmi praktický a celosvětově používaný přístup k psychologii. Bohužel odhaluje to, co si mnozí odmítají přiznat, aktivně popírají nebo se snaží skrývat: že ačkoli v sobě všichni neseme dispozice pro rozmanité lidské projevy, skutečnou motivaci a smysl nacházíme jen v malé části z nich. Výchova nás vede k dojmu, že musíme zvládat vše, ale ve skutečnosti dokážeme do dospělé úrovně rozvinout jen dva z osmi balíčků psychických funkcí. Jednak nám to k životu úplně stačí, ale hlavně – navzdory veškeré snaze zůstávají ostatní „balíčky“ na dětské úrovni a nikdy v nich nemůžeme konkurovat těm, kdo daný balíček přirozeně preferují. Snaha o všestrannost z nás proto dělá věčné děti, bere nám sebejistotu a motivaci k dospělému životu – a přiznejme si, mnoha lidem právě toto vyhovuje.
Přistoupíte-li na principy typologie, zjistíte, že nikdo běžně nevyužívá více než dva — a v pozdějším věku nanejvýš čtyři — balíčky psychických funkcí. Tato znalost přináší zásadní vhled do vlastní motivace i chování a zároveň vybízí k otázce, co nás tolik fascinuje na lidech, kteří preferují odlišné balíčky. Komunikace je zde zásadní, proto dnes dokončíme téma: jaká je naše motivace mluvit, čeho se tím snažíme dosáhnout a jak to ovlivňuje způsob, jímž nasloucháme druhým.
Slova jako impulz
Okamžité verbální reakce, schopnost zaujmout a nabít rozhovor energií — to vše se skrývá v balíčku extrovertní intuice, neboli kreativity. Do konverzace vnáší svěží impulzy, překvapivé souvislosti a odvahu provokovat. Pokud je to vaše dominantní psychická funkce, jste typ osobnosti ENTP nebo ENFP. Pokud je to vaše druhá preferovaná funkce, jste typ osobnosti INTP nebo INFP. Rozdíl spočívá v introvertní stránce vaší osobnosti (viz dále).
V balíčku kreativity sídlí zdroj mentální energie člověka – můžeme si ho představit jako generátor myšlenek, asociací a možností, který se nedá vypnout. Lidé s touto preferencí jsou vnitřně neustále bombardováni novými podněty a slova používají jako ventil pro uvolnění energie, která jim pulzuje v hlavě. Kreativita druhým naslouchá jen letmo, vlastním, a proto ani cizím slovům nepřikládá hluboký význam — sleduje jen záchytné body, které si nezadržitelně rozvíjí sama. Genialita tohoto nastavení spočívá v rychlosti zpracování podnětů a schopnosti sugesce. Tito lidé vytvářejí nové nápady, aby věci uváděli do pohybu — jinak je přepadá neodbytný pocit prázdnoty a nudy. Jejich slova přitom nejsou konečným sdělením ani hlubokou pravdou, ale prostředkem k rozproudění akce v každém slova smyslu.
Kreativita vstupuje do interakce provokativně: rychle střídá témata, narušuje zaběhlou strukturu a otevírá nové směry. Používá svůj vzhled, humor, nadsázku, abstrakci, dramatické prvky a v případě potřeby i afekt — hlavním cílem je zaujmout pozornost a rozproudit dění. Tam, kde je komunikace příliš strukturovaná, odborná nebo pomalá, tito lidé rychle ztrácejí zájem a odpojují se. Svůj vnitřní generátor pak přepínají do režimu denního snění, které si zapínají jako televizi.
Zároveň ale letmo poslouchají a jakmile zachytí zajímavý impuls, okamžitě se vracejí zpět do kontextu, aby ostatní strhli do víru vlastní inspirace. Jejich energie se nedá zpomalit ani svázat. Kreativita zůstává záměrně na povrchu, aby mohla být rychlá— okamžité verbální reakce těchto lidí působí velmi přesvědčivě na každého, kdo přikládá slovům větší váhu, než v tomto případě mají. Zejména lidé, kteří sami mluví s rozvahou a k věci, bývají touto rychlostí fascinováni a snadno se nechávají unést.
Všechny psychické funkce se přitom rozvíjejí, ale také uzdravují v dlouhodobé spirále — každé zdokonalení posiluje nebo naopak oslabuje i příslušné obranné mechanismy. S přibývajícím věkem kreativita neztrácí tempo ani kontakt s realitou, který nepotřebuje ani v mládí. Dotyčný však ztrácí fyzickou energii a kontakt sám se sebou.
Byť na počátku není úmysl manipulovat, kreativita v dospívání objevuje, že má schopnost snadno ovlivňovat druhé. Pokud se jí to daří, její kompetentnost se začne přirozeně ubírat tímto směrem. Tím se však spouští spirála, která je v jádru sebedestruktivní. Úspěšnost této strategie totiž přirozeně koriguje pouze kvalita introvertní stránky dané osobnosti (viz níže). Ta však zůstává zanedbávána, pokud sama kreativita brzy zažívá úspěch. Nedostatečné vnitřní zdroje jsou automaticky kompenzovány vyvažujícím balíčkem introvertních smyslů (na čtvrté pozici).Tento vnitřní archiv zkušeností, který jsme si popsali v minulém článku, je ale u typu ENFP a ENTP nezralý a poskytuje jen útržkovité poznatky ve formě předsudků, které dotyčný nabíjí emocemi a vydává za vědění.
Výsledkem je pak proud ukvapených závěrů, často vytržených z kontextu, avšak pronášených s dramatickým nábojem, neochvějnou sebedůvěrou a okamžitou schopností disociace. Navenek to působí, jako by dotyčný vždy odcházel středem, zatímco uvnitř zápasí s napětím a strachem, že řekl nebo způsobil něco nevhodného či špatného – ale bojí se to přiznat. Tato dynamika postupně vede k emocionálním výbuchům a ztrátám sebekontroly, které se střídají s obdobím depresivního ladění a útlumu. To vše v pomalé spirále směřuje ke kolapsu a šílenství.
Vnější pomoc zde selhává, protože i když je přijímána, nemění samotný princip fungování dominující kreativity, která se naučila uspokojovat se pouze úspěchem v manipulaci druhých. Ztráta duševní rovnováhy kreativity je pro okolí zjevná — dotyčný ovšem dál působí, jako by vše fungovalo, protože i když si určité potíže připouští, vinu nikdy nehledá u sebe; v této fázi proto už vůbec není vhodné brát jeho slova příliš vážně. I ty nejbouřlivější projevy bývají druhý den zapomenuty, bez výčitek a s demonstrovaným klidem. Naproti tomu může z vnitřního archivu nečekaně vystupovat pocit příkoří — který může přetrvávat i roky. Kreativita je prostě složitý balíček plný výbušné energie, možností a protikladů, který může být zároveň darem i prokletím.
Úderná tichá logika
Přesnost, kritické myšlení, silná potřeba kompetentnosti a schopnost optimalizovat — to vše se skrývá v balíčku introvertního myšlení, neboli myšlení koumáků. Do komunikace vnáší logiku, osobní rozměr a ticho, jehož údernost dokáže zaset pochybnosti. Pokud je to vaše dominantní psychická funkce, jste typ osobnosti INTP nebo ISTP. Pokud je to vaše druhá preferovaná funkce, patříte mezi ENTP nebo ESTP.
Introvertní myšlení je mimořádně silná psychická funkce, která způsobuje, že i extrovertní typy ENTP a ESTP se cítí a chovají jako introverti. Tato funkce se v preferované dvojici uplatňuje jen ve spojení s Kreativitou (ENTP a INTP) nebo Talentem (ESTP a ISTP). Vzniká zde dynamika, jež působí mnohdy protichůdným směrem — a právě toto napětí vytváří silný tlak na psychiku těchto lidí, který je provázený sebeodmítáním, pasivitou a agresivitou, zvláště pokud v dospívání nedostali příznivé podmínky pro rozvoj své silné potřeby autonomie. Slova i činy těchto lidí zraňují, protože uvolňují vnitřní bolest, kterou vytváří a zadržuje balíček introvertního myšlení. To není omluva, ale návod, aby se tito lidé pokusili rozklíčovat tuto dynamiku a najít vhodnější způsob odreagování, protože vím, že ve skutečnosti ubližovat nechtějí.
Pro komunikaci koumáků platí, že je precizní a selektivní. Koumáci nikdy nehovoří bez účelu a nedělají nic zbytečně, nemají potřebu se zavděčit ani vyhovět druhým. V interakci používají komunikační strategii modelování, při které zjišťují, jak kdo uvažuje, co ví, jak se rozhoduje a jaké má priority a motivaci. Pro koumáka mají slova vždy menší váhu než činy. Snadno se proto obejde bez konverzace a na pokusy o nechtěnou interakci reaguje nechápavě. Pokud sám něco provede, necítí potřebu nic vysvětlovat — zajímá ho jen skutečná reakce druhých. Vysvětlování vnímá jako zbytečnou zátěž a projev slabosti, pokud není podloženo konkrétními skutky.
Koumáci se vyjadřují stručně, jasně a výstižně. V interakcích se snaží zůstat neutrální a minimalizovat projevy svých emocí. Druhé poslouchají rovněž selektivně — věnují pozornost jen těm informacím a zdrojům, které považují za relevantní a hodnotné podle vlastního logického systému. Nepotřebují validaci od ostatních; realitu filtrují skrze svá vnitřní analytická kritéria. Do diskuse zasahují jen tehdy, když to považují za nezbytné.
Slabinou koumáka je neschopnost připustit pochybnosti o vlastním logickém systému a neochota se obhajovat. S přibývajícím věkem se tak stále častěji cítí ohrožen tím, co říkají druzí. Jakýkoli podnět, který neprojde jeho logickým filtrem, interpretuje jako útok na sebe. V bezpečném prostředí reaguje zpochybňováním, pohrdavou kritikou, zesměšňováním a snahou umlčovat druhé, nikdy však neprozradí svou „pravdu“, aby sám nemohl být analyzován. Mimo bezpečné prostředí mlčí a izoluje se sociálně – jeho vnitřní tlak ale roste.
Duševní rovnováha koumáka se opírá o schopnost sebe-analýzy. Dokáže zpochybnit každého, což je v pořádku, dokud to samé dokáže i u vlastního nitra. Jakmile se s pochybnostmi orientuje převážně na druhé, na dně balíčku introvertního myšlení se probouzí paranoia a spolu s ní vylézá silná potřeba kontroly. Nedůvěřivost a snaha tajit své aktivity, není ochranou, ale naopak pozvánkou pro manipulaci – ve smyslu „pod svícnem bývá tma“. Postačí, pokud jsou informace předkládány pečlivě, postupně a člověkem, který se chová seriózně. Slabinou logického filtru koumáků je intelektuální izolace, alias postoj: „na mne si nikdo nepřijde“ – který není projevem vnitřní jistoty, ale příznakem duševní nerovnováhy, kterou si však koumák nepřipouští.
Pokud žijete s koumákem, moje doporučení zní: „zlato, když říkáš hlouposti, tak tě vůbec neposlouchám“. To je vrcholně empatický projev, který reflektuje celou přirozenost koumáků. Empatický je v tom, že on/ona dělá to samé, jen nemá potřebu to druhým říkat.
Osobní morální osa
Autenticita, silný smysl pro morálku a potřeba vnitřní harmonie — to vše se skrývá v balíčku introvertního cítění, neboli myšlení snílků. Pokud je to vaše dominantní psychická funkce, jste typ osobnosti INFP nebo ISFP. Pokud je to vaše druhá preferovaná funkce, patříte mezi ENFP nebo ESFP.
Snílci naslouchají skrze filtr vlastních morálních hodnot — sledují nejen obsah sdělení, ale i to, zda je v souladu s osobním přesvědčením a integritou mluvčího. Podobně jako koumáci i snílci selektují podněty, aby si uchovali emoční a hodnotovou stabilitu. Nevěnují pozornost žádnému sdělení, které není doprovázeno adekvátním projevem emocí – ale nedávají to nijak najevo. Když nesouhlasí, jejich odmítnutí je pasivní: přestanou poslouchat a vnitřně se distancují od všeho, co bylo řečeno, a neplní ani případné dohody. Extrovertní typy hovor často ukončují náhle a dramaticky.
Snílci nevnucují druhým své názory. Rádi nechají mluvit druhé, mlčí a hovor udržují pomocí osobních dotazu – to však vůbec neznamená, že druhého poslouchají. Působí mile a angažovaně, ale skutečný dialog vedou pouze s tím, koho považují za spřízněnou duši. Pokud však mluvit musí, jejich sdělení přitahuje posluchače tím, že je emočně zabarvené morálními hodnotami a působí naprosto upřímně.
Genialita i slabost snílků spočívá v tom, že dokážou silně reflektovat emocionální stav druhého a přizpůsobit mu svou komunikaci. Dokáží se doslova postavit mimo interakci, které se ovšem nadále účastní a pouze zrcadlit projevy druhého — to lze pozorovat i v jejich písemném projevu. Jakmile se přepnou do režimu zrcadlení, jejich morální nitro se dočasně stáhne do ústraní, což jim umožňuje nechat se unášet interakcí. V ní pak vyzařují postoj, který měli před „vypnutím“ morálního filtru. Snadno se tak mohou ocitnout v situacích, které později nechápou nebo odmítají, i když navenek působili odhodlaně a iniciativně. Následný distanc je součástí obranného mechanismu, jenž jim umožňuje neslyšet nic, co se jim nehodí, a říkat to, co chtějí slyšet druzí nebo má být řečeno, bez ohledu na fakt, že si to sami nemyslí nebo je to dokonce v přímém rozporu s jejich hodnotami a dosavadním životem. Jejich cílem není hrát přidělenou roli, masku nasazují jako obranu v situaci, kdy necítí dostatečný prostor k sebevyjádření.
Protože tyto projevy postrádají jejich obvyklé hodnotové zabarvení, snílci se jimi necítí být vázáni — sami by jim totiž v běžném stavu žádnou pozornost nevěnovali. To, že někdo tento rozdíl nepozná, vnímají snílci jako jeho nedostatečnost, a proto nepřipouštějí, aby na ně zpětně uplatňoval jakékoli nároky. V důsledku vlastního zrcadlení a z něj plynoucí ztráty autenticity se navíc mohou cítit přehlížení či dokonce zneužití. Jejich zpětné analýzy a dodatečné výklady pak bývají protkány nedorozuměním a mohou vyústit až v obvinění, která není snadné prokázat. Pocitu nepochopení či křivdy se pak snílci těžko zbavují.
Duševní rovnováha snílků stojí na jejich schopnosti sebevyjádření — jakkoli omezenou schopnost prosadit to, co si doopravdy myslí, pak kompenzují snahou získat vnější oprávnění či status, který jim umožní dělat to, čeho možná už dávno nejsou schopni. Budují své postavení, sbírají tituly, ale uspokojení se nedostavuje. Roste pouze potřeba udělovat podobná oprávnění druhým. Průbojnost a odvahu si mnohdy dodávají pomocí alkoholu, který zároveň tlumí napětí z nenaplněné potřeby sebevyjádření a poskytuje alibi. S postupem času se však stále více uzavírají do sociální izolace, kde se u nich prohlubuje sklon k sebelásce a sebelítosti.
Říct to, než to zmizí
Konkrétnost, svižnost, gestikulace a bystré postřehy — to vše se skrývá v balíčku extrovertních smyslů, neboli talentu. Pokud je to vaše dominantní psychická funkce, jste typ osobnosti ESTP nebo ESFP. Pokud je to vaše druhá preferovaná funkce, jste typ osobnosti ISTP nebo ISFP.
Talent, bývá laicky zaměňován s kreativitou, ve skutečnosti se však projevuje zcela odlišně. Síla kreativity je mentální, proto se ventiluje a uspokojuje převážně verbálně — podněcuje ostatní k činnosti, vysvětluje, ale sama se brzy cítí vyčerpaná. Talent je zdrojem životní energie, proto miluje fyzickou akci: uspokojuje se tím, že věci dělá. Nebude vám nic vysvětlovat, když to může předvést nebo ukázat. Přesto i zde jsou introverti, jejichž fyzický projev působí zdrženlivěji — energie se ale spouští okamžitě, jakmile se do činnosti pustí.
Talent mluví konkrétně a s výraznou gestikulací i intonací — má tendenci ztvárňovat, co právě popisuje nebo prožívá. Jeho projev je přímočarý, což může působit až prostoduše, nevhodně či cynicky. Skáče od tématu k tématu podle toho, co právě zaujme jeho pozornost a drží se přítomnosti, i u popisu věcí minulých („a on na mě kouká a říká…“), aby oživil děj. Důležitější, než obsah je pro něj rytmus řeči — potřebuje, aby to „jelo“, i kdyby sdělení samo o sobě nemělo hlubší smysl.
Talent se při poslouchání naladí spíš na tón, výraz a tempo projevu než na přesný obsah slov. Fascinuje ho živá, dynamická řeč, kde se něco děje, zatímco při monotónním nebo abstraktním projevu se snadno odpojí. Jeho pozornost navíc ruší okolní podněty — stačí vizuální záblesk nebo nečekaný zvuk a jeho mysl přeskočí jinam. Je to paradoxní, ale lépe poslouchá, když se muže volně pohybovat a bezprostředně zapojit — ptát se, komentovat, reagovat. V paměti si pak uchovává hlavně dojmy, gesta, zážitky a celkové poselství, nikoli přesné formulace.
Snažila jsem se všech osm psychických funkcí vykreslit zřetelně, aby bylo snazší je rozpoznat. Je však důležité mít na paměti, že každý z nás v sobě nese všechny tyto „balíčky“ — a v určitých situacích dokáže krátkodobě použít i ty, které mu nejsou přirozené. Děláme to všichni a za naši pozornost stojí jediná otázka: Proč? – odpovědět si na ni dokážete jedině vy. V takových chvílích totiž jednáme dětinsky, a proto nás později může přepadnout pocit nepatřičnosti nebo selhání, kterému lze čelit jedině s pomocí této odpovědi. Za svým chováním můžeme skutečně stát jedině tehdy, když rozumíme tomu, kým jsme — a ideálně i tomu, s kým právě hovoříme. Moje zkušenost je taková, že znalost typologie osobností v tom pomáhá dokonale.
Pro potřeby editace doplňuji hlavní zdroje literatury: C. G. Jung: Psychologické typy (Portál; 2020) a Vývoj osobnosti (Portál; 2022).
Článek píši z hlavy a opírám se především o původní výzkum C. G. Junga k psychickým funkcím člověka, resp. o literaturu na téma Typologie osobností dle MBTI. Jsem autorka s vášní pro psychologii, která se nebojí vybočit z konvenčních teorií. Své poznatky čerpám z odborné literatury, ale známé koncepty jsem se naučila vidět v nových souvislostech, které umožňují hlubší pochopení. Pokud vás tento pohled zaujal, zvu vás k diskusi nad typologií nebo odkazuji na své články. Mým cílem není pouhá reprodukce znalostí, ale vytvoření komplexního výkladového modelu, který propojuje různé aspekty lidského chování a myšlení. Věřím, že mé poznatky mohou nabídnout užitečné perspektivy, které může každý využít podle svého uvážení.
