Článek
Základní vzorce lidské osobnosti jsou vrozené. Mohou se podobat těm, které mají naši rodiče či sourozenci, ale také být zcela odlišné. Způsob, jakým budeme myslet, je dán už při narození a nelze jej dodatečně změnit třeba tím, jaké budeme mít podmínky ke studiu. Výchova formuje naše zkušenosti, ale nezmění samotný způsob myšlení, rozhodování, vnímání reality, zkrátka typ naší osobnosti. Na tomto principu stojí praktický přístup k psychologii, který zde dlouhodobě popularizuji jako užitečný nástroj sebepoznání a podpory rodinných vztahů.
Způsob, jakým myslíme, je vnitřní proces, a proto je logicky součástí introvertní stránky naší osobnosti. Může se tedy zdát, že introvertní typy lidí přemýšlí více, ale je to spíše tím, že myšlení pro ně představuje klíčovou hodnotu. Extrovertní typy používají stejné metody myšlení, avšak nezdůrazňují je tolik navenek. Možná vás překvapí, že učení je ve skutečnosti extrovertní záležitost – jde totiž o absorbování vnějších informací a cizích myšlenek. Proces učení a vlastního myšlení se určitým způsobem vzájemně omezují. Pochopitelně můžeme přemýšlet o myšlenkách druhých, ale vzdělávací systém nás učí, že se to dělat nemá.
Pokud sledujete děti ve věku do deseti let, zjistíte, že extrovertní typy mají v učení náskok, jejich vlastní myšlení jim totiž nepřekáží. V pozdějším věku se však „karta“ obrací a dopředu se dostávají introverti, pokud jim v tom již nepřekáží nějaké špatné zkušenosti s výchovou. Každopádně učení je pro introverty namáhavější a pro extroverty zase méně zajímavé. Pojďme dál.
Existují čtyři způsoby myšlení, podle toho, který z nich preferujete, lze předvídat váš vztah ke studiu, myšlenkám druhý a veškerý váš další vývoj. V dospělosti je navíc možné dobře odhadnout i způsob myšlení, který používal člověk, jenž měl rozhodující vliv na vaši výchovu – to má totiž mnohem větší význam než vzdělání, kterého se vám podařilo dosáhnout. Nyní se tedy podíváme podrobněji na každý z těchto přístupů.
Introvertní myšlení – analyticky kritický přístup
Tomuto způsobu myšlení jsem se nedávno věnovala v samostatném článku, takže přejdeme rovnou ke způsobu, jakým se uzavírá. Tento typ osobností funguje introspektivně a důsledně, což znamená, že si potřebují informace promyslet a zasadit je do vlastního logického rámce. Požadavek okamžité reakce je vyvádí z rovnováhy, podle nich je lepší mlčet, než říct něco nekompletního nebo špatně promyšleného, a proto působí uzavřeně už od dětství. Nezáleží přitom na jejich vzdělání – nepotřebují věcem rozumět do detailu, vždy staví na logice, pečlivě prověřených principech a řekněme osobním kouzlu, které je chrání.
Hromadí zkušenosti, aby se vyhnuli tomu, co sami považují za povrchní, iracionální či nepraktické. Vždy dávají druhým najevo, že od nich očekávají vysoký intelektuální standard. Jejich sebedůvěra vychází z přesvědčení o neprůstřelnosti vlastního způsobu myšlení a vrozené schopnosti ohýbat logiku podle toho, s kým zrovna mluví.
S postupem času jsou čím dál méně ochotní dát prostor i jiným perspektivám, což se projevuje jako despekt vůči všemu, co nezapadá do jejich logického rámce. Očekávají akceptaci svého postoje, protože nikomu nic nehodlají vysvětlovat. Výsledkem je intelektuální izolace a narůstající pocit ohrožení. Ve společnosti si udržují pocit intelektuální převahy tím, že nepřipouští pochybnosti o vlastní logické integritě a zároveň cíleně zpochybňují názory druhých, aniž by měli v úmyslu předkládat lepší návrhy. Jejich cílem není diskuse, ale spíše umlčování nových názorů nebo lidí, které nepovažují za hodnotné – například kvůli jejich vzdělání, zkušenostem, majetku, dřívějším výrokům apod. Tímto způsobem si chrání vlastní postavení, aniž by riskovali, že jejich znalosti, výkony či osobní postoje budou podrobeny kritice.
Pod tlakem se snaží uplatnit svou autoritu silou, jejich potřeba kontroly může vést až k despotickému chování, které se projevuje nízkou tolerancí k nedokonalosti druhých a pohrdavou kritikou, která maskuje jejich vnitřní nejistotu a pocit ohrožení. Pokud čelí převaze, reagují výbuchem emocí, který následuje snaha o únik nebo umlčení protivníka. Pokud není možné odejít fyzicky, odpojí se alespoň mentálně a stávají se komunikačně nedostupní, čímž zcela uzavírají cestu k jakémukoliv řešení.
Díky kognitivnímu zkreslení snadno zapomínají na vlastní selhání nebo je interpretují jako méně významná. Pokud si chybu přece jen připustí, nahlíží na ni jako na nedorozumění nebo důsledek vnějších okolností. Nepřipouští si, jak jejich chování druhým ubližuje, naopak sami často očekávají omluvu. Hluboko uvnitř však prožívají strach z odmítnutí, což je vede k emočnímu odtažení nebo úplnému přerušení vazeb. Vžívají se do role těch, kdo musí neustále bojovat o svou existenci, čímž ještě více prohlubují napětí a izolaci. Jiným lidem se jejich chování může zdát zcela nepochopitelné.
Introvertní cítění – morálně hodnotový přístup
Tento způsob myšlení jsem také nedávno rozebrala v samostatném článku, proto se opět zaměřím na to, jakým způsobem se s věkem uzavírá. Jedná se o nejsložitější způsob myšlení, který vychází z hluboce zakořeněných osobních ideálů a pracuje s vrozenými sociálními dovednostmi. Tito lidé citlivě vnímají emoce druhých, preferují soukromé rozhovory, během nichž sami sebe upozaďují a pouze zrcadlí projevy svého protějšku. Snadno si získávají důvěru druhých, pečlivě volí slova, působí zapáleně, povzbuzují a motivují druhé, avšak většinou nemají v úmyslu se skutečně angažovat v jejich záležitostech. Ze všech nejlépe si chrání své osobní hranice a soukromí.
Můžeme pozorovat, jak dotyčný hbitě střídá témata, postoje i nálady podle toho, s kým právě hovoří. Mistrně vplouvá do kontextu, jakékoliv téma dokáže přerámovat do vlastních kulis tak, aby zůstal v roli nezpochybnitelné autority, která stojí vždy nad diskutovaným problémem. Okamžitě odchází, jakmile vycítí, že není akceptován.
Skutečnou povahu a znalosti tohoto člověka je těžké odhalit, protože každému nastavuje takovou tvář, o které ví, že nebude zpochybněna. Jeho slova i chování působí zcela autenticky, protože v danou chvíli pevně věří tomu, co právě prezentuje. Na nesouhlasný postoj není schopen reagovat věcnou argumentací, a proto se dotyčný projevuje pouze v prostředí, kde nachází podporu nebo intelektuálně slabší protivníky. Jinými slovy je odborníkem mezi laiky a zároveň pokorným studentem v přítomnosti odborníků.
Pokud se ocitne mezi neznámými lidmi nebo vnímá rozdílnou intelektuální úroveň, automaticky působí nejistě a zakřiknutě. Pokud narazí na nečekaný odpor, instinktivně mění téma, přechází do osobní roviny, kde zpochybňuje legitimitu svého protivníka, nebo propadá sebelítosti – vždy intuitivně volí strategii, která mu v dané situaci přinese největší výhodu a pomůže mu dosáhnout jeho cílů.
Tito lidé se zaměřují spíše na formální postavení a tituly než na hluboké odborné znalosti, protože jejich genialita spočívá především v sociálních dovednostech. Neustálé přizpůsobování a formování nových postojů je však vyčerpává a může v nich vyvolávat i trvalý pocit křivdy. Kvůli své přirozenosti se cítí čím dál více nepochopení a nesvobodní, což je vede k sociální izolaci, zejména pokud se jim nedaří naplňovat vlastní představy o úspěchu. Vnímají sebe i ostatní jako příliš složité individuality a jejich vlastní ne-autenticita jim postupně ztěžuje navazování skutečně blízkých vztahů. Nakonec mohou upustit od snahy nalézt sobě rovné a stahují se do vlastního světa, oddáni svému vnitřnímu, skrytě nekompromisnímu pohledu na svět.
Introvertní smysly – projektový přístup, orientovaný na výsledek
Lidé, kteří preferují tento způsob myšlení, pečlivě sbírají informace a cenné zkušenosti, aby získali neochvějnou jistotu a mistrovství v tom, co chtějí dělat. Důvěřují osvědčeným metodám a rutině, která jim umožňuje efektivně šetřit čas, protože jsou velmi orientovaní na vlastní výkon. Ve svém vnitřním světě kumulují a hluboce zakotvují množství informací a zkušeností, které systematicky kategorizují a ukládají. Mají schopnost zapamatovat si neuvěřitelné množství věcných a faktických údajů, přičemž často disponují i fotografickou pamětí. Díky tomu mají své názory podložené konkrétními a přesnými zdroji, což jim dává jistotu nejen v tom, co vědí, ale i odkud tuto informaci získali. V oblasti jejich odbornosti nebo zájmů vůbec nemá smysl se s nimi přít, ale velice rádi vám vše vysvětlí.
Tento typ lidí má omezenou schopnost okamžitých verbálních reakcí, protože na prvním místě potřebují mít jistotu. Delší čas jim trvá, než si projdou velké množství informací, přičemž se odpojují od reality a působí zamračeně. Snaží se vždy reagovat věcně, aby jejich řešení bylo realizovatelné a dlouhodobě udržitelné. V dobře strukturovaném prostředí, kde mohou využít své znalosti a osvědčené metody, se snadno prosazují a mají nutkavou potřebu dokázat druhým svou pravdu. Silné zážitky si často přehrávají v mysli, vytvářejí si ponaučení a k závažným tématům se chtějí stále znovu vracet.
S postupem času se pro ně život v přítomnosti stává čím dál náročnější, proto milují tradice a situace, které mají jasně daný scénář. Spokojenost a uvolnění zažívají teprve tehdy, když se věci stanou minulostí. Nemají rádi překvapení, s přibývajícím věkem stále více spěchají a tlačí i na ostatní, aby vše co nejdříve uzavřeli. O minulosti také rádi mluví.
Ze všech nejméně jsou ochotni ustoupit od toho, co považují za správné. V jejich mysli dominují absolutní požadavky jako „musím“, „měl bych“ nebo „mám“ a z jejich přání se stávají neústupné požadavky. Nedokáží se vypořádat s určitými skutečnostmi a jejich myšlenky se neustále točí kolem těchto témat. Práce je to, co lidem tohoto typu dává největší smysl, pokud v ní dosáhnou mistrovství, jejich mysl se uzavírá. Brání se změnám a zůstávají uvězněni v rutině, ze které nejsou schopni ani ochotni vystoupit. Okolí to však vůbec nemusí připadat podezřelé.
Introvertní intuice – strategický přístup
Lidé s tímto způsobem myšlení usilují o hluboké porozumění světu. Neustále pátrají po informacích, propojují zdánlivě nesouvisející myšlenky, vidí realitu v širších souvislostech a snaží se dohlédnout až k podstatě věcí. Tento přístup často vede k intenzivní analýze a specializaci v oblastech, které je fascinují.
Jejich mysl je neustále ponořená do složitých úvah, ale vyjádřit myšlenky tak, aby plně odpovídaly všem souvislostem jejich vnímání, pro ně může být obtížné. Často proto naráží na nepochopení, což je frustrující, protože jejich cílem je vytvořit něco smysluplného a přínosného pro ostatní. Už od dětství dokážou udržet mimořádně dlouho pozornost, avšak jejich způsob učení bývá specifický a náročný na trpělivost učitelů. Zpočátku se mohou hůře orientovat v prostoru i čase, bývají nemotorní a snadno podlehnou přesvědčení, že jsou hloupí nebo pro ostatní přítěží.
Strategický způsob myšlení v kombinaci s přirozeným sklonem k úzkostem je vede k vytváření složitých pravidel, která jim mají zajistit přežití a která dodržují tak dlouho, dokud z jejich pohledu nesplní svůj účel. Namáhavě hledají vysvětlení svého chování, které bude přijatelné jak pro ně, tak pro okolí. Jejich schopnost uvědomělého a konstruktivního myšlení jim dává pocit autonomie, ale zároveň je může uvěznit v nekonečných myšlenkových smyčkách, což se negativně podepisuje na jejich psychickém stavu.
Tento způsob myšlení je mimořádně komplexní a ve vhodných podmínkách dospívání zůstává otevřený novým poznatkům po celý život. Lidé tohoto typu se neustále učí, skutečně naslouchají druhým, a přitom nemají potřebu se prosazovat nebo předvádět své znalosti. Přirozeně směřují k vnitřnímu přesvědčení „vím, že nic nevím“, přestože ve srovnání s ostatními často rozumí věcem nejlépe.
Podmínky, v nichž vyrůstají, jsou naprosto klíčové. Děti tohoto typu se snadno ocitají ve stavech naprostého zoufalství, které se bohužel snaží zvládnout samy. To se navenek projevuje omezenou schopností zůstávat v realitě a akceptovat to, co jim připadá nesmyslné nebo děsivé. Pokud vyrůstají v prostředí, které nepodporuje jejich přirozený způsob myšlení, mohou v dospělosti žít ve stálém pocitu napětí, strachu, pochybnostech a mít sklon k alternativním výkladům reality či konspiračním teoriím. Duševní nerovnováha je pro ně obzvlášť sebedestruktivní – jejich mysl se neustále zaobírá novými obavami a otázkami, čímž se sami vyčerpávají a ničí.
Každý člověk trvale preferuje jeden z těchto způsobů myšlení, a není těžké rozpoznat který. Typologie osobností představuje praktický přístup k psychologii, který pomáhá porozumět sobě i druhým a předcházet zbytečným nedorozuměním. Především však ukazuje, že nemá smysl se cítit méněcenný při srovnávání s ostatními – nikdo není dokonalý a každá strategie má své silné i slabé stránky. Skutečnou výzvou není být jako ostatní, ale být ten, kdo rozumí sám sobě, dokáže udržet kontrolu nad vlastním chováním a duševní rovnováhu.
Ohledně zdrojů informací musím tradičně přiznat, že článek píši z hlavy a opírám se především o původní výzkum C. G. Junga k psychickým funkcím člověka, resp. o literaturu na téma Typologie osobností dle MBTI. Jsem autorka s vášní pro psychologii, která se nebojí vybočit z konvenčních teorií. Své poznatky čerpám z odborné literatury, ale známé koncepty jsem se naučila vidět v nových souvislostech, které umožňují hlubší pochopení. Pokud vás tento pohled zaujal, zvu vás k diskusi nad typologií nebo odkazuji na své články. Mým cílem není pouhá reprodukce znalostí, ale vytvoření komplexního výkladového modelu, který propojuje různé aspekty lidského chování a myšlení. Věřím, že mé poznatky mohou nabídnout užitečné perspektivy, které může každý využít podle svého uvážení.
