Článek
Dnešním tématem je zdroj destruktivní energie v člověku. Pro mnohé z nás něco těžko představitelného, pro jiné tíživá realita běžného života. Z pohledu psychologických poznatků a terapeutické praxe jde o velice zajímavé téma. Pro první skupinu lidí snad k zamyšlení, té druhé skupině by mělo přinést úlevu a doufejme i návod, jak najít více klidu. Příznivcům mé oblíbené typologie osobností dle C. G. Junga doplňuji, že dnes budeme hovořit o extravertním potenciálu Talent. Pro znalce metodiky MBTI uvádím, že téma se týká především osobností ESTP, ESFP a ISTP.
Potenciál Talent v sobě ukrývá všechny myslitelné lidské talenty, je to zdroj veškeré tvořivé energie v člověku a máme ho v sobě všichni. Zhruba polovina lidí má Talent zasunutý hluboko v nevědomí. Svou tvořivou energii využívá dle potřeby a s „běsy“ se potýká jen zřídka. Další zhruba čtvrtina lidí má Talent „více po ruce“, ti mají k dispozici více talentů, více energie a také i více oné temné stránky. Výše uvedeným osobnostem však Talent vstoupil do vědomého „Já“, co přesně to může znamenat v případě, že tyto osobnosti prožívají trable? Temnou stránku Talentu v sobě může mobilizovat každý z nás, hlavním spouštěčem je přitom pocit nesvobody, omezení či příkoří. Probuzenou destruktivní energii není snadné zvládnout, zejména proto, že intuitivně volíme strategie, které tuto energii spíše dále umocňují.
Málokdo si uvědomuje, že většina úspěšných umělců platí za svou genialitu vysokou cenu. Genialita a šílenství se často vyskytují vedle sebe. Mluvím o tom, že svým dílem často vyjadřují své vnitřní utrpení. Silný vnitřní tlak se často projeví v podobě extrémního tvořivého šílenství, po němž následuje období úplné pasivity a vyčerpání. Zvlášť výrazně to můžeme pozorovat u hudebníků, kteří působí, jako by uměli splynout se svým nástrojem, a kteří si posluchače dokonale podmaní. Jejich působení je intenzivní, a přitom nespočívá v naučené technice, kterou dovedně a přesně předvádějí. Jejich Talent jim umožňuje otevřít se do hloubky osobnosti, a my ostatní to cítíme a jsme očarováni. Potenciál Talentu v sobě skutečně nese něco nadlidského, dalo by se říct i něco živočišného, svůdného, ale hlavně extrémního a velice nestabilního.
Vraťme se ale mezi běžnou populaci, zde se negativní stránka Talentu projevuje typicky při řízení auta. Splynutí člověka a stroje je zde rovněž dokonalé. Často můžeme být svědky bezohledné jízdy, kdy řidič vědomě vyvolává téměř nehodové situace. Extrémně rychlá jízda, mnohdy pod vlivem návykových látek má pro dotyčného sama o sobě charakter drogy. Nemám v úmyslu poskytovat zde někomu alibi, chci jen ukázat pozadí tohoto chování a otevřít nový úhel pohledu pro ty, kterých se to týká a dotýká. Nuže tedy jde o extrémní touhu po nebezpečí, která má poskytnou dotyčnému odpovědi na palčivé otázky, které se stále znovu vynořují v jeho mysli. To, co má být zodpovězeno zní: Jak daleko mohu ještě zajít? Co všechno mohu ještě riskovat? Kde je hranice? Jak dalece jsem akceptován?
Negativní stránka Talentu podsouvá jeho nositeli potřebu neustále podrobovat vlastní osud zkoušce. Hraje si s vlastní existenci, jako kdyby si chtěl odpověď vynutit od Boha. Touha po takové odpovědi je silná a odpovídá hluboké existencionální potřebě. Nemusíme zůstávat pouze u řízení auta, v terapeutické praxi se vyskytují mnohá jiná řešení. Společným jmenovatelem je vědomá oscilace „na hraně možného“. Jde o provokativní chování, porušování pravidel, jízdu stopem, někteří lidé skáčou z mostů do řek, jiní vyvolávají rvačky a účastní se násilností, patří sem i extenzivní pití alkoholu nebo užívání jiných návykových látek, krádeže či prostituce.
Potřeba přímou cestou uspokojovat vlastní potřeby roste, je přítomno i hluboké přesvědčení, že agresí lze prosadit cokoli. Dotyčný je jako magnetem přitahován ke všemu destruktivnímu, divokému, nepřiměřenému a zavrženíhodnému. U některých můžeme právem říci, že v hloubi duše touží po destruktivitě. V blízkosti destrukce se totiž cítí lépe a také jistější než ve stabilních poměrech. Jistotu totiž hledají v tom, že už se jim nemůže stát nic horšího. Chaos, který tito lidé stále znovu vytvářejí, odvádí jejich pozornost od vnitřní prázdnoty a hluboké nenávisti k sobě samému. Je zajímavé, že čím více člověku vládne Talent, tím hůře dotyčný snáší pohled do zrcadla.
Navzdory všemu výše uvedenému působí tito lidé nenápadným dojmem, mohlo by se říct, že jsou to i velice příjemní lidé. Pod uhlazenou fasádou to však blýská a hřmí. Ve svém nitru totiž nosí skutečné obavy, aby neudělali něco hrozného nebo aby někomu neublížili. Dobře si totiž uvědomují, že mají sklony k reakcím, kterých později litují. Vědí, že za sebe nemohou ručit, a hluboce je to znepokojuje. Pokud se v nich agresivní energie nahromadí, nemohou si pomoci, dokud všechno kolem nich není v troskách. Potom se s veškerou energií opět snaží napravit následky. Výhodou i prokletím Talentu je skutečnost, že žije pouze v přítomnosti. Nic neplánuje a nezatěžuje se ani minulostí. Potíže, jejichž řešení vyžaduje určitý čas, se proto snadno vymknou jeho kontrole. Jde především o sociální problémy, dluhy, potíže se vzděláním, pracovní morálkou a obecně s integrací. Určitá neschopnost poradit si s těmito problémy není omluvou, je to realita, se kterou je třeba se vyrovnat. Velkou překážkou je však určitá falešná hrdost a niterný pocit, že si Talent se vším dokáže poradit sám.
Práce je pro tyto lidi obvykle velice významná. Mimořádná ctižádost a vynikající schopnosti (zejména motorické dovednosti, rychlé reakce a ostré smysly) je snadno dostanou „nahoru“. Stejně snadno však mohou ztroskotat, pokud narazí na potíže nebo se začnou nudit. Aktivita a improvizace jsou jejich druhé jméno, jejich životním krédem bývá: „všechno nebo nic“. Stabilita a volný čas je jejich noční můrou. I když dokáží být rozmařile leniví, obvykle bývají spíše hyperaktivní. Mají tendenci zaplňovat si život prací a aktivitou všeho druhu. Obvykle sdílí potřebu mít hodně peněz, aby mohli žít „ve velkém stylu“. Nikdy nejsou spokojení s tím, co mají, co v životě dokázali nebo kým jsou. Ženou se za svými představami v domnění, že pokud se jim vyplní jejich přání, zavládne blaho. To, co jim zcela uniká je skutečnost, že veškerou svou energii obětují na oltář toho, co právě chtějí, pro uspokojení nějakých momentálních potřeb, obstarání toho, co zrovna zaujalo jejich pozornost a nikdy jim nezbývá energie na to, co skutečně potřebují. Ostatně úvahám na toto téma se principiálně brání, neboť vědí, že jsou schopni dosahovat pouze krátkodobých cílů. Nechtějí jít do hloubky, děsí je možné komplikace, rutina, řád a odpovědnost. Touží po volnosti a možnosti kdykoliv, cokoliv změnit.
Samostatnou kapitolou je pak úzký vztah s Talentem. Navzdory své suverenitě je Talent velice citlivý a snadno zranitelný. Zoufale touží po lásce a přijetí. Rodina pro něj není jen slovo. Může se to zdát až tragické, ale Talent je schopen akceptovat blízkost druhého člověka jen do určité míry. To je třeba si ve vztahu uvědomit a tuto míru společně nalézt. Talent má instalovaný „termostat vřelosti“. Pokud teplota překročí určitou hranici, postará se o ochlazení. Se svými blízkými hraje hry, ve kterých nastavuje vzájemnou blízkost a odstup dle momentální nálady. Druhého člověka si chce podrobit, nebo se ho pokouší ovládnout. Přitom všechno začíná tak krásně. Talent má schopnost precizně se vcítit do svého protějšku a navodit u něj pocit, že dokáže naplnit všechna jeho přání. Člověk, který je vyzbrojen schopnostmi Talentu má nad ostatními převahu, neboť má až nadpřirozenou schopnost odhalit i postoje, které jeho protějšek nechtěl dát najevo. V otázce vztahů a nálady Talentu převládá vzorec nestability a potřeba extrému. Dalo by se říct, že i jeho děti jsou mu vším a zároveň ničím.
To, co si Talent nechce připustit je závislost, ve které žije. Neustálá potřeba vnější motivace, pochvaly, uznání nebo naopak vzdoru ho extrémně poutá k mínění někoho jiného. Talent se neustále snaží obstát, přijímá výzvy a reaguje okamžitě. Souhrn těchto potřeb ho udržuje v závislosti a zároveň čím dál více aktivuje temnou stránku Talentu. Problémy se hromadí a východisko se zdá být v nedohlednu.
Předně je třeba si ujasnit, že přežitím nebezpečných situací se otázka oprávněnosti vlastní existence zodpovědět nedá. Nehoda s životu nebezpečný zraněním, jednotkou intenzivní péče, a následným dlouhým léčením, někdy umožní kapitulaci, poznání, že takhle se problémy řešit nedají. Nezřídka však ani těžká zranění nezabrání takovému člověku v dalším bláznovství. Dokud se tito lidé cítí bezpečněji, když stojí na pokraji své existence, budou vždy následovat recidivy nežádoucího chování.
Je třeba se stále znovu soustředit na lepší budoucnost. Klást si otázky: Co si chci počít se svým životem? Jaké mám úkoly a cíle? Jak bych si měl zařídit život, podle sebe, abych mohl být spokojený? Jak mohu milovat sám sebe? Je třeba nalézt strukturu pro vlastní život. Talent řeší problémy aktivně, snaží se překonávat překážky a žít v procesu neustálých změn. Klidu však dosáhne jedině skrze hlubší úvahy a abstinence od všech forem destruktivního chování. Je třeba nějakou dobu pozorovat vlastní chování, sbírat odvahu ke skutečné změně. Malé kroky správným směrem jsou vždy lepší strategií, než radikální změny a přetěžování se. Heslo zní: „sám před sebou neutečeš“.
Kdo si klade otázku, proč do našeho článku nezapadá také osobnost ISFP, přesto, že i v jejím případě se Talent nachází ve vědomém „Já“, toho mohu uklidnit tím, že z mnoha jiných důvodu je právě tato osobnost výjimečná právě tím, že je ze všech emočně nejvíce stabilní. Dalo by se říci, že její osobní „smlouva s ďáblem“ má ty nejvýhodnější podmínky v případě, že měla klidné dětství (pochopitelně).
Dnešní článek byl zaměřen na dospělé. K tomuto tématu se chci určitě ještě vrátit, neboť extravertní potenciál Talent je při výchově dětí opravdu náročný, zejména v kombinaci s introvertním potenciálem Koumáka (osobnost ESTP a ISTP). Na základě výše uvedeného lze lépe rozumět tomu, proč právě osobnost ISTP převažuje mezi narkomany a bezdomovci, a osobnost ESTP mívá potíže s trestním rejstříkem. Pěstovat sebeúctu těchto dětí je totiž velice náročný úkol. Jejich vědomé „Já“ tvoří potenciály, které v zásadě působí extrémní silou proti sobě. Vzniká vnitřní napětí, vnitřní konflikt a hluboké trápení.
Pokud se v uvedeném textu poznáváte, pak doufám, že jste nalezli alespoň trochu útěchy a návod na lepší budoucnost.
Zdroje: Cesty z úzkosti a deprese, Heinz-Peter Röhr (Portál, 2012) a Hraniční porucha osobnosti, Heinz-Peter Röhr (Portál, 2002).
